Jsou rodiče oba nebo jen máma?

U nás taky funguje jednoznačně varianta B. Fascinuje mě, jak některé maminky dobrovolně a samozřejmě dělají celoživotně služku svému manželovi, ten je občas třeba seřve že nemají naklizeno a navařeno a ony si pořád myslí, že je to jejich chyba....je to o prioritách při výběru partnera, můj nehledal služku, já nehledela údržbáře a páníčka, kterému bych mohla posluhovat, takže se v tomhle naprosto shodnem a máme se dobře 🙂

Rodiče jsou oba. U nás bohužel funguje většinou první varianta. I když jsem na tohle téma mluvila s manželem snad tisíckrát... Doufám, že se to zlepší, až bude syn větší a manžela to s ním bude víc "bavit". Aby vařil a uklízel (myšleno v domácnosti, ne po sobě), to po něm nechci. Ale častější zapojení do péče o dítě mi chybí..

to je těžká otázka, my si například můžeme dovolit mimčo jen kvůli manželovi.bohužel nebo bohudík mě i přes to, že chodím do práce, už roky živí, nepřijde mi tedy fér, po něm chtít práci ještě doma- samozřejmě, vyndá z myčky, vynese koš, ale abych to od něj čekala, to ne...prostě klasický prvorepublikový model rodiny- chlap živí, žena se stará, nemyslís si, že je jeden z modelů horší než druhý, blbé je, pokud si na to žena ztěžuje, ale nic s tím nedělá...

Já myslím že pokud položíš otázku takto předpojatě, tak ti řekne 99% žen že má doma ten druhej případ :oD Já myslím že se to často prolíná, že jsou pouze špatně nastavené hranice a kolikrát si ani jedna strana neuvědomu, že je něco špatně...

No teda nevim jestli po celym dnu prace ma muzskej jeste varit, uklizet a starat se o dite hned jak prijde domu. Rovnovaha by tam ale urcite mela byt, ale kdyz uz tak na oba stejnym metrem. Podle zakladajiciho prispevku bych rekla ze obe varianty jsou nefer. Prvni je nefer k ni, kde on jde na gaucing a ve druhym pripade je to nefer vuci nemu kde ona jde na gaucing. Muzskej se prece v praci celej den neflaka, takze neni treba ho trestat za to ze "netrpel doma s ditetem" jeste po pracovni dobe. V dnesni spolecnosti by bylo nejlepsi kdyby oba dali nahoru kdyz on prijde z prace a pak se spolecne vrhli pul na pul na to co je treba udelat. Nejlepsi a nejfungujici model, predevsim zastoupeny na vychodni polokouli je ze domacnost/ deti je prace zensky a muzskej je zivitel rodiny. Tak to taky fungovalo do doby nez stat zlikvidoval prihodny podminky pro rodinu a zenska taky musela nastoupit do prace aby se rodina vubec uzivila.

Je tu jeste dalsi varianta, mamy, co se staraji o dite/deti uplne samy. Tomu potom rikam zahul. Co si neudelaji, to nemaji. A myslim, ze takovych je nas celkem dost.... Ale radsi se budu uplne sama starat o dite nez jeste o chlapa, kterej doma provozuje gaucing a prace v domacnosti ci pece o dite ho obtezuje. On ma praci od do, ale pece o male dite je 24hodinova. No a domacnost? To je never ending story...

U nás taky varianta B 🙂 Sice toho doma dělám asi víc než manžel (i když co jsem těhotná se zapojuje stále víc), ale zas když potřebuju, stačí říct a není problém. My to tedy máme trochu jinak v tom, že manžel má náročnější koníčky, kterými si ještě ke všemu občas přivydělává, takže gaučink u něj moc není, ale spíš je často pryč. Každopádně variantu A bych taky neskousla, už jen proto, že jsem spíš líná a uklízení mě fakt nebaví, radši bych vyrazila někam ven 🙂 Ovšem nedávno jsme kvůli úklidu měli haló - doma fakt neuklizeno, protože jsme oba jezdili celý týden z práce až dost pozdě a nestíhali, a manžel ze srandy prohlásil - "ty máš v tý kuchyni ale bordel". No, asi v tom hrály roli i hormony, ale jak jsem to slyšela, tak jsem vyletěla jak čertík z krabičky s tím, že to snad není jen můj bordel, on tam taky bydlí a to nádobí používá, tak jakej můj bordel? Manžel pak z toho měl asi výčitky, i když mě ujistil, že to fakt nebylo myšleno vážně, a nakonec celou kuchyň uklidil sám... 🙂
Ale zas zatím nemáme děti, takže až budou, určitě se ten náš model ještě upraví... 🙂 Uvidíme na podzim...

Deti su spoločné tak sa spoločne starame ... Ja by som nemohla fungovat s prvou variantou ... Tiež neuznavam myšlenie ako je : Žena musí sediet doma a starat sa o deti musí varit upratovat to je jej praca - do prace ma chodit chlap ... Mažel nema problem obliect obe deti a ist s nimi vonku aby som si ja odpocinula, tiež je to obracene , potrebuje odpočinut manžel idem sama s detmi ja . v noci sa so mnou dokaže striedat u detí ( aj ked rano vstava do prace a syn alebo dcera sa často budia vstane a bud da mlieko alebo prebalí ) Prvu dceru začal kupat po 14ti dnech u syna si už bol istejší a hned po príchodu z porodnice si ho vykupal 🙂 Nerobí mu problem povesit pradlo alebo neco dobreho uvarit :D je to u nas 50 na 50 :D

Souhlasim s @anetka1701 otázka je položená predpojate, kdy příklad A vyzni jako ze ženská doma dělá služku. Varim denně, pecu 4x do týdne, staram se o domácnost, nakupuju,někdy me to baví, jindy min a taky si zaremcam, na muze, ale ve valné většině mi to takto vyhovuje, chlap bere starší na kolo, za sportem, což nebavi me. Když jsem po 1.rodicaku šla do prace, bylo to jiné - vyzvedaval dcerku ze školky, jezdili pro mne do práce, postarat se umí. Večeře byla tepla málokdy, nebylo třeba, když jsme každý teple jídlo měli v rámci oběda. A zas to tak bude, az půjdu do prace na podzim, podělíme se /i když větší díl zůstane na me, praní, denní malý úklid, větší spolu o víkendu/. Ano, dělám to dobrovolně, neřekla bych tomu utlačováni, pokud jsme takto oba spokojeni.

Tak chlap nechodí do práce odpočívat, takže asi nemůžu a a ni nechci očekávat, že přijde domů a hned začne doma uklízet, vařit....Pracuje nepravidelně, když má volno, uvaří, odvede vyzvedne děti, zaveze je na kroužek, nakoupí....ale když je v práci někdy i 12h, tak nevím proč by ještě něco dělal, je rád že se chvilku věnuje dětěm, pokud je vůbec stihne než jdou spát. Něco jiného je, když chodí do práce oba, ale když jsem teď doma, tak je jasný, že větší část je na mně.

Dítě se nám narodí za 2 měsíce, u nás bude modifikovaná varianta A a to z toho důvodu, že manžel studuje dálkově vysokou a chodí do ní v pátek, takže ho musí naddělat a po večerech dělá věci do školy . Vzhledem k tomu, že se do školy přihlásil i z mého popudu, tak ho nebudu nutit ještě uklízet a vařit, pokud sám nepujde - což určitě bude dělat, pač spolu žijeme dlouho v jedné domacnosti a s úklidem nemá problém. Navíc celou rekontrukci bytu si děláme samy.

u nás 2 varianta, ale zase záleží co si představíme pod ní. Manžel odchází po 5 hodině, chodí večermezi 17:30 až 18 podle toho kde je, tak po něm večer nečekám, že přijde a bude gruntovat celý byt, ale ani nemám ráda chlapa co zvedne nohy když ženská vysává, to je jediná pomoc. Mi třeba stačí přes týden že vynese koš-to je tak nějak jeho práce, jde ráno do auta tak cestou vezme odpad, večer starost o děti-myju je já, pak si vezmem na utření každý jedno dítě, obden se střídáme ve čtení pohádky. ale pokud je třeba je schopný udělat vše-vytřít, vysát, uvařit oběd, už i žehlil

Muž přijde z práce, uklidí, navaří a postará se o dítě? 😖 Co třeba si to zkusit představit obráceně? Chlap je na mateřské, žena maká v práci. Přijdete domů, tam bordel, nenavařeno, protože chlap se přece stará o dítě a starost o domácnost si máte přeci rozdělit. No já bych z toho nadšená nebyla. U nás to fungovalo tak, že já byla na mateřské, přes den péče o dítě, o domácnost i vaření a když muž přišel domů, tak buď se věnoval malé, šel s ní ven, se starší dělá úkoly.........ale asi nejsem dostatečně emancipovaná abych mu po příchodu z práce vrazila do ruky vařečku ať kouká udělat něco k večeři 🙂 . Vždycky je vše o domluvě a jak to komu vyhovuje.

U nás je od obou trochu... je pravda, že jsem hodně na syna sama. Manžel chodí do práce brzo a často nepřichází dříve jak v 6, což už je miminko trochu nevrlé a těší se na koupání a jde do postele... Manžel sám vzal kluka na procházku asi jen 2x, jinak jdu vždy s nimi, protože je mi také vzácný. Na druhé straně mu nemám co vyčítat, protože zastane tu chlapskou práci- rekonstruujeme dům a jsou práce, které prostě nezvládnu. Proto na druhé straně vytírání, luxování, nádobí,úklid koupelny a WC, prádlo, péče o dítě (z velké části) je na mě... ale když řeknu, aby přebalil, nakrmil, nachystal lahve na mléko, vyluxoval,... nemá s tím problém. Je to hodně o toleranci a spolupráci, u nás to funguje s vzájemné spokojenosti.

U nás asi víc funguju model B.Sice manžel chodí do práce v 6 ráno a vrací se tak mezi 17-19 hodinou ale když přijde dřív vezme si malou třeba ven na písek abych i já měla chvilku klid na sebe nebo na to co jsem nestihla za den dodělat.Pokud potřebuju pomoc řeknu si oni a není problém.ale že bych očekávala že bude manžel večer ještě vařit,prát,uklízet atd.. to opravdu ne.O víkendu pokud jsme doma klidně uvaří,vypere,vytře ale není to pravidlem.Domácích prací se nebojí,je naučení od mamky.Péči o malou zvládá taky bez problému,takže já ještě k tomu můžu občas odejít do práce a nebojím se nechat je spolu samotný.Od září jdu do školy takže model bude stejný jako když jdu do práce.Vyhovuje nám to oběma.Když potřebuju já vyjde mi vstříc a i obráceně to funguje.

U nás byla první varianta. Nebylo síly, která by tatínka přesvědčila, že normální a zdravá je varianta dvě. Bohužel se to plně projevilo až při druhém dítěti. U prvního bylo víc času a energie na všechno, takže jeho fyzická a hlavně psychická nepřítomnost nebyla tak zřetelná.
Až po rozchodu se to trochu změnilo, bohužel pozdě.

Já jsem toho názoru, že starat se o domácnost je babská práce, samozřejmě, je super, když muž pomůže.

Tak u nás varianta A. Manžel vstává ve 4 ráno, vrací se mi v 18 hod, 20 hod a nebo vůbec, když má službu, takže nevím, kdy by měl vařit, prát a starat se o domácnost tedy. Jak se tu ale psalo výše, není to 100% varianta A. Manžel třeba doma vysaje, zastane chlapské práce-opravy atp, vymění dětem třeba baterie v hračkách, opraví, občas jde s nimi ven (ikdyž to spíš jdeme všichni o víkendu, v týdnu čas není). O víkendu třeba udělá snídaní, jelikož umí výborná míchaná vajíčka, ale to je tak vše, vařit neumí, tak to po něm nemohu a nechci vyžadovat. Naopak rád nakupuje, takže mu dám lístek a zajede nakoupit vše přiveze, obstará. Velký úklid bytu děláme spolu o víkendu. S dětmi si hraje, péče už je horší, to mu musím přímo říct, co má udělat a jak. Jamile nastoupím do práce, pravda, bude to masakr! Protože tatka doma prostě nebývá, babička nefunguje a druhá je 50 km...Ale byla sem nějakou dobu samoživitelka, takže si poradím a nijak extra to neřeším (manželova práce a finance jsou prostě důležitější jak to, aby došel domů na 15 hodinu a začal mi tu šůrovat 😉 ).

nesouhlasím s tím, že by byly černobílé varianty A, B nebo klidně nějaké jiné písmeno. Je to vše o dohodě v páru a respektu k práci toho druhého, kterou nepokládám za automatickou a uznávám přitom perspektivu protějšku. pokud chybí základní dohoda nebo komunikace v partnerství, tak asi nic z toho, co jsem psala výše, nemůže fungovat. taky v tom asi nemůže existovat stoprocentní spravedlnost, každý má svůj pohled a holt jsou někdy chvíle, kdy jeden musí zabrat víc... my s manželem máme "povinnosti" víceméně rozdělené, protože je to tak snazší a vyhovuje nám to. umíme se ale zastoupit - např.já s manželem dělala spoustu věcí na baráku, které jsem fyz.mohla zvládnout. on zas dokáže uklidit, uvařit a nevadí mu to.

Tak ted jsem tu samou odpověd psala v jiné diskusi - kdyby jste měli starší baráček s pozemky kol dokola, v létě sušili seno, dělali zahrádku, sekali velké zahrady, řezali dřevo, opravovali domek..., tak bys asi pochopila, že se do domácnosti prostě zapojit nemůže. Stejně tak jako on nechce, abych lezla po střeše a měnila rozbité tašky. Mám ho ráda natolik, že po něm nechci, aby se mě udřel k smrti. 😀 Asi jsem stará škola, ale u nás méme rozdělené ženské a chlapské práce a klape to.

Nikdy bych po manželovi nechtěla, aby pral, vařil nebo tak. On po mě taky nechce sekat zahradu, sázet jahody nebo natírat plot, ale jsem toho názoru, že dítě je nás obou a potřebuje nás oba, takže manžel si velmi často vezme malýho na zahradu do kočárku a dělá si svoje, když spí s tím, že se po něm mrkne, abych nemusela. Večer třeba koupe a nebo si s malým hraje, přečte pohádku a tak a já si můžu mezi tím třeba poklidit nebo si odpočinu nebo žehlím a tak

U nás taky funguje spíš varianta B, ale výhrady tam jsou. Předně jsem toho názoru, že ženinou povinností, když je na MD, je péče o DÍTĚ, tzn. žehlení manželových košil už je nad rámec jejích povinností. Ale na druhou stranu souhlasím i s názory, že chlap si nechodí do práce odpočívat a chtít po něm, aby po návratu z práce dřel jak kůň doma, je úplně stejně nefér.
Přes jaro, léto a většinou i podzim má manžel hodně práce nejen v práci, ale pak ještě i doma-na zahradě, v dílně, apod.,, takže většinou po něm nic už nechci, kromě trávení času s dcerou tedy - přijde z práce a může jít zahradu zalévat i s dcerou, já mezitím třeba uklidím v kuchyni. Jediné, kdy hodně remcám je, když třeba v zimě v sobotu, kdy je dcerka u prarodičů, sedí u PC a já lítám po domě a uklízím. Ale zase - to, že myju okna v obýváku každý týden je jen můj problém, nemůžu po něm chtít, aby se nějak zapojoval v téhle činnosti, ale úklid kuchyně, vyluxování nebo vytření čas od času žádám.
Takže abych to shrnula - žádná varianta není správná a žádná není špatná, je důležitý kompromis mezi nimi 🙂

U nás dělá každý, co ho baví. Manžel je nadšený kuchař takže víkendy vaří a já radši sekám zahradu, sázím jahody (mě přijde že zrovna starost o zahradu je ženská práce 😀, pro mě je to relax) a natírám plot. Když jsem byla na mateřské na jsem dělala téměř všechno já, protože on dělá 12 a více hodin denně a já byla doma tak mi to přišlo nějak samozřejmé. Já mateřskou a rodičák opravdu považovala za dovolenou. Asi jsme měla hodné děti. Teď co chodím do práce tak to máme opravdu půl na půl. Dokonce i culíčky se naučil dělat 😀 Ale je pravda, že se do péče o děti dost zapojuje babička, takže nelítám křeček v kole 😀 Teď zrovna stavíme plot a děláme to společně.

Ano, rodice jsme oba, takze kdyz jsem tri tydny v kuse nespala, nemam problem manzela v noci stouchnout, at se na deti mrkne. Kdyz je doma, chci, aby se venoval detem, kdyz ho cele dny nevidi. Ale domacnost a pece o ni beru jako sve teritorium.o))) Jasne, vybest kos a utrit nadobi ho nezabije.o)))) ale vareni apod neberu jako posluhovano, kdyz jsem na materske.

U nás funguje třetí přístup. Domácnost je moje - nesnáším, když mi někdo něco přeorganizovává, dělá jinak než já a prostě, když se mi doma v něčem hrabe. Jediné s čím manžel a děti pomáhají je vynášení odpadků, luxování a mytí nádobí, jinak je k ničemu nepustím, protože by to nebylo podle mých představ.
Na druhou stranu od narození dětí fungujeme jako rodiče s manželem oba. Když byly děti malé, tak byla samozřejmost, že přebalování, uspávání, procházky, koupání.... jsme dělali oba zhruba stejným dílem a i teď když jsou děti větší je naprosto jednoznačně jejich otec tátou na plný úvazek stejně jako já mámou na plný úvazek. Oba děláme na směny, takže by to jinak ani nešlo.

Máme něco mezi tím, pokud manžel je v práci (dělá krátký a dlouhý týden), tak po něm moc nechci, když přijde domů, tak sice chce s něčím pomoc, ale já se ráda "zbavím! dětí, takže se stará o děti a já si dodělám věci doma a když je doma, tak oba děláme všechno (on vyluxuje, já vytřu....). Že občas nestihnu uklidit nebo uvařit, tak nic neposlouchám, když jde z práce, tak volá a tak občas přiveze večeři 🙂

No, já dítě ještě nemám, tak napíšu jen, co jsem vypozorovala tady. Buď tu jsou ženy, jejichž chlap na dítě kašle a starají se o vše samy, celý den o dítě, domácnost + servis muži. A pak tu jsou druhé, které nechtějí, aby dítě ovlivňoval kdokoli jiný než ony samy a tak se o něj starají samy a muži ho téměř nepujci, i kdyz třeba sám chce. A pak jako by se tu soutezilo v soutěži na téma "Kdo toho na sebe nabali víc je největší machr".

Upřímně doufám a jsem přesvědčená, že u nás nenastane ani jedna z těchto dvou situací.

Dle mého se má o dítě starat přes den ten, který je na mateřské/rodičovské dovolené. Ten druhý přijde z práce a měl by se věnovat dítěti. Takže nejčastější případ, matka doma s dítětem se postará o dítě a domácnost a když přijde táta tak si vezme dítě/děti věnuje se jim a ženská si v klidu dodělá co nestihla. Určitě ne tak, že chlap přijde z práce a začne uklízet, vařit, prát. Já sama jsem tím prošla a jak některé maminky popisují jak šílená dřina je být na mateřské, tak za mě proste není pokud si to umíte zorganizovat a upravit.

B. Možná je to tím, že za prvé máme děti tři a za druhé celé MD, RD si přivydělávám. Takže nakupuje a vaří, kdo může (každý máme "svá jídla", co vaříme - a kdo to zrovna bude, o tom v podstatě rozhodují nákupní centra - co je momentálně v akci 😀 ). Peru, věším, skládám a žehlím prádlo většinou já, manžel zastoupí jen v nouzi nejvyšší. O děti se více starám já (manžel pracuje na plný úvazek), ale když mám práci já, manžel mě zastoupí. Když manžel přijde z domu, buď valím do práce a on se stará o děti nebo jdeme společně s dětmi ven nebo si podělíme domácí práci (jeden jde s dětmi, druhý nakupuje/vaří/pere). Koníčky mám více já (chodím 1x týdně plavat, mám slíbeno cvičení - ale zatím nemám kdy, buď jsem v práci, nebo je manžel s jedním z dítek na kroužku a já musím hlídat ostatní). Na oplátku zvu na návštěvu častěji manželovy kamarády než svoje 😉. Je to i tím, že já měla koníčků vždycky spoustu a manžel nic moc.