Jsem v rozvodovém řízení, nezvládám výchovu dětí 😞
Jdu si k Vám pro radu, ale popravdě řečeno, nevím, z kterého konce mám začít ? ☹ S manželem jsme spolu byli 13 let, z toho 8 let manželé. Máme 2 děti - 2 kluci 8let a 5 let ... Odmalička jsem na jejich výchovu byla téměř sama, manžel měl vždy takové zaměstnání, že tam byl od rána do večera a když už byl doma, svůj čas věnoval sobě ... Nebudu tady rozebírat důvod rozchodu, už jsem se tady kdysi v nějaké diskuzi zmiňovala 😉 Poslední rok manželství byly muka ... i jsem se ztoho zhroutila, skončila u psycholožky a na antidepresivech ... Když už jsem se z toho jakžtak dostala a vztah s manželem se dal jakžtak dohromady, přišel s žádostí o rozvod ! I já jsem s tím nakonec souhlasila, protože jsem věděla, že to stejně nemá budoucnost ! Rodinu jsem se snažila udržet kvůli dětem, ale co by to byl za život, když bych se stejně trápila a nebyla šťastná ? Po měsíci od žádosti k rozvodu, jsem manžela požádala, aby se odstěhoval, protože společné žití bylo nemožné, kde mě manžel jen neustále urážel a srážel autoritu u dětí (to dělal vždycky) ... Do týdne se odstěhoval zpět ke svým rodičům, což jsem si moc nepomohla, protože je to přes barák naproti ... V době, kdy jsme se rozešli, jsem zanevřela na všechny chlapy v okolí a i jsem to řekla bejvalýmu a on se k tomu i tak stavěl ... Jenže se stalo to, že jsem dala šanci své první lásce, kdy jemu také manželství zkrachovalo ! V tu dobu bejvalej projevil zájem, že by jsme to zkusili dát znovu dohromady, ale to já jsem už neměla zájem ☹ Zamilovaná až po uši, neviděla jsem vlevo vpravo ... No asi po 3 týdnech jsem věděla, že to není ten pravý, protože náš vztah byl z jeho strany plný lží, výmyslů a akorát mě využíval, když se mu to hodilo ... Mezitím jsem se pohádala i s tchánovcema, protože mi dost dávali najevo, že za rozpad manželství můžu jen JÁ a dost ošklivě mě titulovali, no nebylo to nic příjemného ... Šli hlavně přes kluky a to už jsem si nenechala líbit a ozvala se !!! Od té doby spolu nemluvíme, bude to už přes 3 měsíce ne-li už 4 měsíce !!! Takže od března už bydlím úplně sama s dětmi a tady je ten kámen úrazu !!! Starší syn je na mě hubatý, drzý,v ničem mě neuposlechne a mladší v podobném vydání ... Kamkoliv s nimi jdu, mi dělají ostudu a neposlechnou !!! Škaredě si nadávají, mlátí se a neudělají si nic pěkného !!! ... No momentálně mám i nového přítele, skvělého chlapa, který má vyřešenou minulost, bere mě takovou jakou jsem a i mé roštáky přijal velmi dobře !!! Je mi ve všem oporou a ujišťujemě, že spolu to zvládneme 🙂 Jenže i přesto jsem nešťastná z toho, že kluky nezvládám ☹ Nikdy se se mnou neměli špatně, snažím se jim věnovat, co chtějí, většinou mají, ale učím je také to, že ne všechno můžou mít ... Když jim řeknu, že to teď nemůžeme pořídit, že jsou přednější věci, že uvide íme později ... mají hned v puse tátu, že on jim to koupí apod. Prostě, když není po jejich, tak se hned ohraňují tátou ... Je samozřejmé, že s tátou se mají dobře (toho ani nezlobí,proč by také?), když on jim koupí na co si ukážou, on s tím problém nemá ... Chtěla jsem se odsud odstěhovat, ale bejvalej mi řekl, že mi v tom případě kluky nedá do péče, že pokud se chci stěhovat, tak bez dětí ☹ Probírala jsem to s mamkou a ta mi radí právě toto, že když teda o ně tolik stojí, ať mu tady barák nechám i s dětmi, a zařídím si nový život a novou rodinu s mým přítelem, protože já se ho kvůli dětem nevzdám ... On je ochotný se ke mně nastěhovat a že to tady ustojíme i přesto, že bejvalýho a tchánovce mám naproti ☹ Začínám zvažovat, jak by bylo správné se rozhodnout a připadám si jako neschopná máme, když přemýšlím o tom, že bych kluky nechala bývalému a odstěhovala se odtud a bez dětí ... Jsem už z toho strašně vyčerpaná a už si nevím rady ☹ PS: ještě jsme neměli ani jednou stání, poznamenávám ☹ Poraďte mi, jak by jste tuto situaci řešili VY ??? Jsem opravdu z toho nešťastná a jen tak to nebude mít ještě konec ☹
To je těžké rozhodování, ale neodsoudila bych tě za to, když bys kluky nechala u táty a odstěhovala se. Můžeš si u soudu zařídit střídavou péči, nebo si je brát na víkendy. Však chlapy to dělají běžně a taky nejsou špatní. Musíš sama vědět, co bude nejlepší pro tvé děti...ty jsou nejdůležitější. Jinak bych řekla, že je to běžná reakce na rozpad rodiny a klidně bych se nebála kluky vzít k psychologovi, aby jim to vysvětlil. Autorita cizího dospělého udělá divy...
Ahoj, s kým chtějí bydlet děti ? Mají k tatínkovi nějaký vztah ? 😕
@mrnous81 netroufám si moc usuzovat, ale abys tím děti neztratila úplně...ony teď opravdu reagují na situaci, třeba jim až poslední dobou dochází, že se tatínek opravdu odstěhoval, třeba ti to z nějakýho důvodu dávají za vinu (někdo jim něco řekl, něco viděli, nějak si to vysvětlili, nevím...)...já bych se na to dívala z budoucí perspektivy...jak bys chtěla, aby tě děti viděly, až budou velký...jako mámu, která je opustila, protože to nezvládala, potažmo kvůli chlapovi, nebo jako mámu, která to s nimi vydržela i přes to všechno a zůstala s nimi....nikdo ti ani nezaručí, co se "vyklube" z novýho přítele (nemyslím to ve zlým, jiný slovo mě nenapadlo)...ale nikdo k vám nevidí, těžko soudit, jaká ta situace opravdu je...
@mrnous81 ale ptala ses, co bysme dělali my....Já bych děti neopustila...spíš bych se snažila najít způsob, jak s nimi vyjít i v týhle situaci (asi bych doporučila nějaký kurzy - třeba Respektovat a být respektován apod.)...případně bych se dostěhovala i s dětma a třeba tím přítelem, i když na to bych byla ze začátku opatrná...jako kvůli tomu, že se odstěhuješ, třeba jen jinam ve městě, ti děti opravdu vzít nemůže 😉
Jdi určitě k dětskému psychologovi a řekni mu co a jak. Je to "v začátcích " a ještě se s tím dá něco dělat. Čím dřív se objednáš, tím líp, jednou může být pozdě 😢 . Zřejmě tatínek i prarodiče děti proti tobě "očkujou" a oni, protože jsou malý, jsou z toho hodně zmatený a reagují, tak jak reagují. To že se k tobě chovají ošklivě (a k sobě taky) viděli u tatínka ( viz. ...mě manžel jen neustále urážel a srážel autoritu u dětí (to dělal vždycky), myslí si, že je to "normální". Já měla po tozvodu s bývalým něco podobného, i když ne v takové míře jako ty. A pomohla nám dětská psycholožka !!! Nevzdávej to a za svoje děti bojuj !!!
A taky se nenech od bejvalýho zastrašovat, že ti děti "nedá" 😠 . Pokud máš zázemý, zvládáš se o děti postarat - i finančně - tak se nemáš čeho bát, že by ti děti nesvěřili do péče. A taky by jsi si měla podat žádost o svěření dětí do péče a chtít na ně výživné. Pokud ti ho nedává, tak ho chtěj zpětně od doby co jste od sebe (lze až 3 roky zpětně). Taky si schovávej všechny účtenky za lékaře, léky, oblečení, boty, ZŠ, MŠ, kroužky, jídlo, drogerii, hračky, bydlení,.... prostě za všechno. Aby jsi věděla, příp. mohla dokázat, jaké máš měsíční výdaje.
Pokud by jsi v něčem chtěla poradit a bude to v mých schopnostech ( a zkušenostech), tak napiš 😉
Držím ti pěsti, ať ten tlak vydržíš a hlavně se snaž být v klidu, protože když budeš podrážděná, děti se budou taky tak chovat.
Vydrž, zase bude líp. Děti se ti mstí, dávají ti to všechno za vinu. Je to vlastně logické - jsi jejich maminka, jejich všechno a "dovolila jsi", aby si prožili takovou hrůzu (vaše neshody, tvoje nervové zhroucení... ).
Neopouštěj je, i když ti teď lezou svým chováním na nervy - je to začarovaný kruh. Je to pro ně hodně těžké, dospělí mají co dělat, aby takovou situaci ustáli. Odstěhuj se i s nimi, to nebude dělat dobrotu, když budete bydlet blízko ex, s kterým jste na nože. Možná je to o to horší, že je pořád tak blízko. Odstěhovat se můžeš kamkoliv. Já jsem se po rozvodu odstěhovala se synem na druhý konec republiky z podobných důvodů, a trestné to opravdu není.
Vyhledej psychologa, psychoterapeuta, pomůže ti.
Děti jsou naším zrcadlem.
Chce to vydržet. Chápu, že je toho na tebe moc, ale co teprve na děti? Je to pro ně změna, dost velká. Zkoušejí, co si můžou dovolit.
Chce to být důsledná, když něco řeknu, tak to platí, domluvit se s dětma na pravidlech - a trvat na jejich plnění. Jednat s nimi v podstatě jako s dopělými, rovnými. Říct, proč jim nemůžu toto a tamto koupit, vysvětlit.
Bude líp. Chce to zatnout zuby a přežít toto nelehké období. Pokud máš k sobě člověka, který je ti oporou, tak to snad jde trochu líp. 🙂
Děti reagují na rozpad rodiny. Co k tomu chceš říct? 😕 😔