Jsem úzkostlivá?
Ahoj, potřebuji se vám tu vypsat.
Jsem chvilku po porodu doma mám 2 měsíční holčičku.
Od té doby, co jsem otěhotněla, tak jsem si začala říkat, proč mám dělat věci co já nechci a začala jsem být více upřímná. Jelikož na to mé okolí nebylo zvyklé byla jsem pro ně hned jak největší fůrie, vůbec nechápali, proč si jako nenechám sáhnout na břicho. A nechci veškerou konverzaci vést jen o mem obřím břiše a poslouchat jak jsem hrozne tlustá.
No už mám po porodu a je tu druhá vlna nepochopení.
Prý jsem moc upjatá na dceru jelikož jí v jejich 2 měsících nechci někomu dávat na hlídání, pokud to není nezbytně nutné, že jí nespustím ani na chvilku z očí, aby si sní mohli povídat. nevím kam si to představují, že když jsem někde na návštěvě, tak se někde zavřu, aby měli holku pro sebe.
a mají problém i v tom, že nemůžou jít sami vozit kočárek.
Jediný můj problém který přiznám, je že nemusím mamku mého přítele a dávala jsem to také moc na jevo. Jelikož mého partnera mám moc ráda, tak na tom musím pracovat, aby mu to nebylo líto.
Moc děkuju, že jsem se tu mohla vypsat. Pořád jsem nenapsala vše, aby to nebylo moc dlouhé, ale i tohle mi trochu ulevilo na srdíčku.
ahoj mozna to budou hormony, mozna jen proste sly nahromadene emoce ven...uprimne ta negace ti nepomuze nevim jestli kojis nebo ne, ale vsechen ten stres ti pujde do mleka...nevim jak moc ses zmenila ani jaka jsi byla predtim ani jaka ses ted....to co jsi napsala je na prvni raz negtivni a pusobis tak opravdu blbe (nemusi to tak byt- tohle muzou byt jen vyhrocene emoce, idy chces napsat co te trapi nejak v kostce) kazdopadne zkus se hodit do klidu...ale pokud to saam nazyvas uzkostlivosti je to spatne...dite si to nese vlastne uz od sveho zrodu. brise...já taky mela stracj o sve dite bojis se o nej vlastne uz cely zivot, ale musis v sobe najit miru c oje normalni a co uz je jen tvoje schiza...ano take bych nedala nekde na xxx hodin kočarek treb velmi stare prababicce, ktera uz ma horsi reflexy atd...ale na nejake povozeni okolo baraku proc ne..ty si odpocies pouklizis, vykoupes .-) je prece prizozene ze se najednou kolem miminka roji členove rodiny..je to fajn chteji ho privitat zaclenit do rodiny...ano taky to vse ma sve limity...taky jsem si nenechalakecat do toho kolikrat mam denne dite kojit, a jak casto ho mam na rukach atd...to je jasne ty ses matka ale ted v tomto odbdobi by kolem nej melo byt co nejvice lasky a pohody....ty emoce o ketrych pises neprenasej je na dite...poper se s tim nejak..nebo rodinu pozadej ze ted proste mas takove hormon rekli jestli by nemohli chvlinkup ockat a nebyt tak hrrr..ze chcves aby mimi nelo kolem sebe pozitivni energii a ne labilni flustrocvnou mamu...a pokuds se s tim neco delat nebo to odezni s hormony..uvidis