Jsem těhotná a vztah už nefunguje tak jako dřív

Ahoj, pokud nejsou konkrétní problémy, tak ten pocit může být vyvolán změnou hormonů v těhu... Různé pocity, nálady apod. jsou normální, zase to přejde...Vztah může procházet i bez těhotenství různými fázemi, kdy jeden sesadí "růžové brýle", ale obvykle to zase přejde...Je to normální...Dala bych tomu čas 😎

@suzza souhlasím s holkama těhotenský hormony dokážou divy, ja jsem byla v těhotenství tak protivná a depresivní, že se divím že to mm vydržel, vztah se vyvíji pořád a je potřeba na něm pracovat. Na začátku je to vždy krásny ale s problémy a krizemi se to mění a někdy musí člověk zatnout zuby než přehřmí a je zas krásně 😉
Dej tomu čas po narození miminka, určitě se pro dítě vyplatí to alespoň zkusit 🙂

@suzza ahoj. myslím, že většina z nás, která už má za sebou nějaký ten pátek se stejným chlapem a má s ním dítě, ti řekne, že zdaleka nejsi sama.
procházíš obrovskými změnami. tvoje psychika, tvoje tělo... a hlavně - nevím, jak jsi byla "společensky aktivní", ale najednou ti začne docházet, že práce, koníčky, kafíčka s kamarádkami... to vše najednou není, nebude... podvědomě se začínáš upínat víc na partnera... a ano, tím pádem začínáš vidět všechno, co je "spatně". měla jsem podobné období. když jsem chodila do práce, cvičit, do kina, s manželem po večeřích a atak... bylo vše super. pak najednou sama, zavřená v bytě, začalo mi vadit, že chodí domů pozdě, že neobrací nalíc ponožky, že drobí chipsy do koberce, že byl na pivě, na co se dívá v televizi.... už jsem měla chuť mu vynadat hned jak přišel domů 😉 ale ono se to ustálí. našla jsem si režim, kamarádky s dětmi.... a je to zase dobré.
z "biologického" hlediska je to také v pořádku. teď tě žádný muž ani přitahovat nemá. teď máš donosit dítě, proto ti najednou "vadí".můžou za to prostě hormony.
pokud je ti s ním vyloženě nedobře, zkus si s ním o tom šetrně popovídat. ale před porodem bych ho neopouštěla. zní to hnusně, ale budeš ho potřebovat. šestinedělí bude další bouře hormonů a změn. a budeš mít chuť ho zabít.... ale dej tomu čas. za rok se třeba tomuhle svému příspěvku zasměješ :o)
dej si nohy na stůl, přečti si pěknou knížku... odpočívej. mysli na miminko a bude dobře.
hodně štěstí

Souhlasím se všemi...Přesně jako ty jsem se cítila kolem čtvrtého měsíce, brečela jsem jak želva, myslela si že jsem udělala chybu že jsem s ním a udělali jsme si dítě, že on se k tomu staví úplně jinak a navíc vůbec nerozumí tomu, jak mě trápí apod. On na mě vejral a nechápal o co mi jde a pořád mi vysvětloval že asi ty hormony fakt pracujou, že se nic neděje a nic mi nedělá a že neví ajk mi má pomoct. Což mě samozřejmě dožralo ještě víc😀 V pátém měsíci se pak stalo něco, že kdybych ho neměla, tak asi skončím v blázinci (diagnostikovali mimču vývojovou vadu). Dneska se na to dívám, že ty hormony se mnou fakt mlátily hlava nehlava. Na 99% jsem si jistá, že to přejde. Vyplač se chlapovi na rameno, vysvětli mu, jak se věci mají, on by to mohl pochopit. Pokud nemá informace o tom, jak prožívá žena těhotenství, nenápadně mu předhoď nějaký článek o tom, třeba pohozený na záchodě, nebo otevřený na kompu..Uvidíš, pokud nemáte nějaký zásadní problém, určitě to zas bude dobré!!!!

@zirafka82
@lindaaax
@ssassi
@strapocka
Ahoj holky, díky za příspěvky. Trošku mě to povzbudilo. V to právě doufám, že to jsou jenom hormony. Zásadní problémy nemáme. Nechlastá, nepodvádí, naopak se docela snaží. Jsou to spíš problémy toho typu, že si říkám, jestli je to ten vhodný partner na celý život, jestli se úplně rozumíme, jestli máme stejný názory na život, stejný hodnoty. A najednou mi začíná připadat, že nemáme... :(
Já vím, teď zním jako totální, ale totální kráva. Tohle jsem si měla vyřešit dřív. Snad máte pravdu a přejde to, protože žít život v nefunčkním vztahu, z toho bych se asi zbláznila. Už teď vím, že kdyby se to nespravilo, že se raději za nějaký čas seberu a s prckem odejdu a budu radš sama. I když pak si zase představím, že s malým dítětem budu mít jen malou šanci najít jiného chalapa a chce se mi zas bulet. Napadají mě až tak hnusné myšlenky, že si říkám, jestli jsem si nepos... život, že jsem si vybrala špatného otce.

Ahoj, teď nevim jestli tě povzbudím nebo vyděsím (což rozhodně nechci), to, co prožíváš ty jsem prožívala během těhotenství a prožívám i teď. Já jsem na mateřské, přítel vydělává a platí složenky na komplet celý byt a vše kolem takže je každý den od rána do noci pryč a já jsem tu s Alenkou sama, starám se o malou, o domácnost, mám zakrslého králíčka který na ni neskutečně žárlí a díky tomu devastuje nábytek a vše co mu přijde pod čumáček, takže od rána kdy vylezu z postele nadávám na ušáka, od někud ho vyhazuju, uklízím po něm, po sobě, po dceři a po příteli. Když jsme spolu doma, jen se hádáme, přítel je totiž toho názoru že když nás živí tak nemusí doma nic dělat a bohužel se to týče i s péčí o malou, třeba dneska jsem mu řekla jestli by jí vykoupal, odpověd byla NE nechce se mi, za celé víc jak tři měsíce koupal pouze dvakrát. Všude se vychlubuje jak má krásnou dcerku a já si při tom v duchu říkám bože kdyby ses o ní aspoň hezky postaral. Když má den volna místo toho aby si užíval dcery tak někde jezdí a vrátí se až večer, když v práci skončí dřív tak místo toho aby jel za náma domů jde za kamarádama do hospody a přijde až někdy v noci. Kolikrát si říkám že je mi s Alenkou samotné líp, protože když jsme tu samy máme klid, já se s ním nemusim hádat, nemusim po něm uklízet v kuchyni nebo sbírat ponožky po bytě. Kolikrát jsem měla 100 chutí se sebrat a jít ale prostě jsem si řekla že mu dám ještě šanci, když jsme měli vážnou debatu tak jsem mu to řekla a jeho reakce byla že bych to nedokázala. JAk jsem toho litovala že jsem to neudělala. Třeba by se mu rozsvítilo a uvědomil by si že tu nejde jen o nějaký blbý koupání do kterýho se mu nechce ale o to že chlap je doma prostě potřeba a když je dítě tak kor. Nedávno jsem se přistihal jak jsem Alence říkala že najdeme jiného tatínka. Nebaví mě přede všema předstírat jak jsme spokojená fungující rodina protože to nejsme. Vadí mi na něm naprosto všechno a vyčítám sii že jsem dovolila aby se malá narodila do takového vztahu. Ráda bych věřila tomu že to přejde a všechno se změní, ale u nás se zázrak asi nestane. Během těhotenství to bylo to samé díky hormonům, vadilo mi na něm všechno pak jsme řešili vývojové vady zda podstoupit odběr plodovky nebo ne a místo toho aby mě podpořil tak mě na ten odběr spíše tlačil. Konečné rozhodnutí bylo na mě takže jsem to odmítla, hádali jsme se, byla jsem pořád v nervech. A dusno tu pořád panuje.
Vám držím palce a hlavěnať to nedopadne jako u nás.

@mafeska ahoj, tak za prvé bych se zbavila králíka, bude to znít hnusně, ale nechápu, proč si furt lidi pořizují králíky, když jim pak lezou na nervy, ještě jsem neslyšela, že by byl králík slušně vychovaný 🙂 No a za druhé, my se tady snažíme vyvést holku z omylu, a ty nám to jedním příspěvkem úspěšně zlikviduješ. chápu, že je ti těžko, ale to sis měla zařídit vlastní téma aby sis ulevila, nemyslíš? V tvém chlapovi nejspíš nějaký problém bude, ale autorka diskuze se momentálně nachází v úplně jiném období, kdy nepotřebuje podporu tohoto typu. Promiň, fakt mě to naštvalo..

@suzza ahojky, nejsi jediná, která se tak cítí...bylo by to na hodně dlouho sem všechno popisovat, ale u nás je to hodně podobné. sem tedka těhotná a taky si říkám, že to sou SNAD hormony a pozděj bych toho mohla litovat, tak sem si řekla, že to během těhu řešit nebudu a uvidí se potom. přesně, jak píšeš, zásadní problém taky nemáme, ale nějak se na ničem nemůžeme shodnout, on rád dělá jiný věci než já, má jiná názory, nevěnuje se mi skoro vůbec a já bych si moc přála, aby pochopil, že v těhotenství sem ještě víc citlivější a potřebuju víc podpory, ale nějak to nechápe....vážná debata u nás dycky skončí mým pláčem a výbuchem a naštváním manžela a pak je to ještě horší ☹ ☹ ☹ on pořád ze všecho má srandu, vše bere hrozně s nadhledem, na vše je čas, nic neřeší a já sem pravý opak 😒 no, je toho hodně, co bych mohla psát, ale myslím si, že tvou situaci naprosto chápu a vím, jak ti je. snaž se užívat těhulkování, na přítele buď příjemná, i když je to někdy hodně těžký a snaž se myslet na to miminko, ono za nic nemůže a potřebuje cítit, že ho máš moc ráda a třeba se i přítel časem obrátí a bude pozornější, lepší. já v to pořád doufám a zatím nehodlám nic dělat, protože se akorát pak trápím ještě víc a miminko to cítí a to nechci 😢

@strapocka no tak to jsem přesně věděla že první na co budou reakce budou na králíka, kdo ho nemá tomu neuvěří, před příchodem dcery to byl naskutečný mazel který si ničeho nevšiml. je slušně vychovaný, má výběh po celém bytě, je naučený na záchod, v kleci má koberec, takže tak. zbavovat se ho nebudu. promiň, je to diskuze, můžu taky přispět svojí zkušeností, já mám zkušenost takovou.
může to být hormonama ale taky nemusí, že tě to naštvalo mě je fakt líto. tohle se u nás začalo dít taky během těhotenství a trvá to pořád, nevím proč bych to sem nemohla napsat. Je dobré vědět že se to zlepšit může ale taky nemusí.

@suzza rozhodně v tom nejsi sama, takových je nás spousta. my byli taky víc v pohodě před mimčem. to chtěl hlavně přítel, ale nakonec ho stejně skoro nevídáme a já si už i říkám, že čím míň bude míšovi špatným příkladem, tím líp ☹ taky už mě nepřitahuje fyzicky a mám k němu výhrady snad ke všemu. jediné v čem si ještě rozumíme je kuchyně.

@strapocka názory k tématu nemusí být jen pozitivní, .....stejně je pak jen na dané osobě jak se zachová......spíš je horší to, že se tu někdo s něčím svěří, evidentně trpí, a pak ho někdo jako ty takhle sjede....absurdní

@mafeska je mi moc líto, jak to u vás je a bohužel tě moc dobře chápu, i když situace u nás je malinko jiná. u nás totiž táta ani nenosí ty peníze a neplatí složenky. u nás je všechno jen a jen na mě. já jsem ta, kdo vše platí a o všem rozhoduje a už jsem fakt psychicky vyčerpaná. táta se domů chodí jen vyspat. je fakt, že když dojde a je míša vzhůru, tak pokud mu ho dám, ať si s ním chvíli pohraje, nakrmí ho nebo si s ním dá sprchu, tak to většinou udělá, ale vlastní iniciativa a postavení k zodpovědnosti a povinnostem...nic. dospělo to až k těžké alergii a jediné, co jeho mozek vyplodí je, že mám milence. pokusit se promluvit si už ani nezkouším, reakce jsou pokaždé stejně studené a nevyzrálé jako u vás. na straně muže prostě chyba být nikdy nemůže, že? ☹ taky už v žádné zlepšení nedoufám a jsem smířená s tím, že je jen otázkou času, když zůstaneme sami doopravdy.

@strapocka promiň, ale na vlastní příspěvek má mafeska právo a to, že někomu budeme říkat jen to dobré mu taky nepomůže. co pár, to problémy a bohužel se dost často shodují. všechny bychom suzza přáli, aby to byly jen ty hormony, ale ruku na srdce...u kolika párů jsou to opravdu jen ty hormony? já si myslím, že to procento je dost nízké. rozhodně je důležitá komunikace. pokud se partner k řešení situace nebo jen vyslechnutí staví dobře, tak je to paráda...většina chlapů jsou ale jen egoistické bytosti zahleděné víc do sebe a s malou dávkou empatie a proto nás ani nevyslechnou, natož aby si dali tu práci na to, co slyšeli nějak reagovat.

@suzza Já problémy s manželem nemám, za což jsem strašně šťastná, jen včera mě tak strašně naštval kvůli kravině až jsem z toho brečela...Byl odpo nějakej nervózní, na jednu stranu ho chápu, na druhou vůbec, já jsem mu nic neudělala a pak byl najednou hnusnej a protivnej, jeli jsme někam autem a jak byl nervózní tak jel chvilku jak čuně, do toho v rádiu hráli pěknou romantickou písničku a už to bylo...asi si nevšiml, že brečím, ale všiml si, že jsem nějaká přešlá, později za mnou přišel na zahradu, kde jsem se schovávala a tajně brečela a pak už byl hodnej celou dobu. Vím, že to moc nesouvisí, jen bych tím chtěla naznačit že i když nemám stejný myšlenky jako ty v průběhu těhotenství, tak mě někdy hormony prostě dostanou. Pak se to ale zase hodí do klidu, nesmíš se v tom moc babrat, lepší je najít si nějakou činnost a nechat to být. Já si říkám, že chlapi jsou jen chlapi a taky mě párkrát napadlo, že jako lesbě by mi bylo líp 😀 Budeš mít miminko, který tě minimálně prvních pár let nebude moc trápit svým chováním, tak se na to těš 😉
Držím palce!

@veverka.terka souhlasím s tím, co jsi napsala. já si taky těhotenství představovala jinak. teda z pohledu přístupu budoucího otce. bohužel. kdy ale rozhodně nezklamal byl porod a šestinedělí. to bych ho nevyměnila za nic na světě. bohužel tím ale taky celá jeho úžasná bytost vyhasla a náš vztah zřejmě taky. moc ti přeju, aby to u vás pokračovalo dál. aby vás společná péče o miminko stmelila a užívali jste si ho společně. já už na to vše, co je kašlu a užívám si malého jak jen to jde prostě sama. opravdu nemá cenu nechat se chlapem trápit. nikomu to nepomůže a nám by to uteklo to nejkrásnější období 😉

Děvčata, zas tak drsná jsem zas nebyla, ne?

@blahova_andrea ježiš to je mi taky moc líto jak to u vás vypadá, z tohodle by to se mnou už dávno seklo.
Já už mám kolikrát taky myšlenky že budu s malou sama, možná by nám bylo takle líp, ale na druhou stranu ji nechci připravit o tátu. Ať se rozhodneš jakkoli přeji hodně štěstí a hlavně hodně sil.

@strapocka ne, to ne. už jsem četla i drsnější nelibé příspěvky 😉

@mafeska no právě...myslíme hlavně na ty děti, že? problém nastane ve chvíli, kdy v tátovi přestanu vidět cokoli, co by pro míšu bylo pozitivní, i když už teď je toho fakt málo ☹ já hlavně ani nejsem vychovaná k tomu, být s mužem jen kvůli dítěti a stejně jsme soběstační, takže takovej šok by to u nás nebyl. ale už kvůli malému nechci nic hrotit bezhlavě, jako za mlada a bezdětna. ale opravdu už nevěřím ve zlepšení, už se o něj nepokouším a jen čekám, kdy přijde ten zlom, že to utnu.

Příchod miminka do rodiny patří k velkým stresorům (podobně jako třeba svatba, úmrtí, rozvod apod.). Většina lidí si myslí, že je to jen pohodička a mazlení, ale ono to tak objektivně není. Pro každý vztah je to změna. Rodiče už nemají na sebe čas, ze začátku vůbec ne, později se to při troše dobré vůle může zlepšit (pokud je hlídání), všechno dosavadní uspořádání vztahu i domácnosti, které předtím fungovalo, se mění...Je to fuška a nápor... Těžko říct, zda kvůli tomu měnit partnera, pokud "nějak normálně" funguje... Kamoška řešila něco podobného, chtěla se rozvádět. Zašli ještě do manželské poradny (chodili tam i s miminkem v autosedačce, protože ho neměli kam dát) a dostali se z toho 😉

@strapocka nééé 😀 , jen...víš jak ...to .....myslím 😉

tak já nemám moc v povaze se mezi cizíma lidma takhle otevřít....ale co už.... první těhotenství jsem si moc neužila, hormony řádily, a hodně se na mě podepsal i manžel.....byl mladý, nevyzrálý.....ani k miminku se nechoval tak jak jsem si přála, vysnila 😅 ....... Kdybych to nevydržela, dost možná, bych od něj odešla.
Je to asi ten typ chlapa co potřebuje dospět.....postupem času se uplně změnil.....ted máme druhé miminko a on je uplně jiný,....má dost vytíženou práci, kterou si musí brát i domů, ale jeho vztah k jeho dětem je vyzrálejší, krásný....
I ke mě se chová uplně jinak.....můžu říct že ted máme krásné manželství....
Ale chtěla jsem tím říct, že každý vztah má na to, aby se posunul a dostal dál, i jiným směrem 😉 ...velkou roly ve vztahu hrají také děti že, bez nich je odcházení snažší......

@brendi moc pěkně si to napsala...kéž by takto dopadlo víc vztahů, včetně našeho 🙂 ☹

@veverka.terka ...byla bych ráda, přála bych ti to

Ahoj holky, tak jsem si přečetla pár příspěvků a musím reagovat.. Právě jsem v 15.tt a máme s manželem téměř 3-letého syna. Jsme spolu víc jak 6 let. Za celou dobu co jsem teď těhotná, se mě nezeptal jak mi je, nebo něco podobného. Za celý den si mě nevšimne, spíš se neustále dohadujeme. Na bříško ani jednou nedotkl. Už nevím jak mu to říct, nebo naznačit, aby si mě začal všímat. Vyzkoušela jsem snad všechno ☹ Dotkne se mě jen při sexu.. Hodně mě to trápí.. Ale i když to vidí, nezeptá se co mi je.. Spíš proč jsem protivná 😖 O syna se stará pěkně, není zlý,asi jen svůj, nepije atd.. Máte tip co bych měla zkusit?

Snad mě neukamenujete, chlapů se zastávat nechci (mám doma báječného muže i tátu našich dětí), ale kdysi jsem četla zajímavou věc, kterou jsem si před příchodem naší první holčičky vyzkoušela na vlastní těhotenskou kůži. Budoucí maminka má 9 měsíců na to, aby se na miminko připravila a žádný chlap nepochopí, jaká je to krása cítit první pohyby, nevyspat se, protože se vám celou noc mele v břiše malý fotbalista. Hormony se mu v těle nevyplavují, nemá podnájemníka, kterému musí podřizovat jídelníček i celodenní aktivitu, prostě vůbec neví, o co jde. Budoucí táta si na miminko musí zvyknout, sžít se s ním, když se narodí a je na světě.
Taky jsem nechápala, proč mému muži nejde to pravé těšení, ale když se holčička narodila, byla jsem strašně ráda, že ho mám za zády, že se postará a je na něj spolehnutí...
Myslím si, že vztah nemůže fungovat jako dřív, musí být jiný, protože všechno kolem je jiné a nové.

@maybe72 velice hezky řečeno 🙂

ahojky s manželem jsme se vzali a já měsíc na jo otěhotněla.Byla jsem šťastná a. manžel taky.To že semnou vydržel nechápu dodnes 😀 byla jsem hysterická,zlá,prozvracela jsem 4měsice ve dne v noci.Když byl v práci tak jsem mu brečela do telefonu ať jde domů že se mi stejská.Když přišel domu nevydržela jsem s nim v jedný mistn
místnosti dokonce jsem do něj mlátila.Začala jsem litovat źe jsem si ho vzaĺa a pořizovala si s nim dítě.On mi ale chudák vůbec nic neudělal.Pak se hormony srovnali a já vim že mám nejlepšího chlapa na světě 🙂 od narození Honzíčka mi pomáhá se všim.Teď čekáme druhý mimi zase mě trápí nevolnosti on mi pomáhá a moje hormony už se naštěstí takhle nebououřej.A Mildu miluju moc moc moc.
Určité bych počkala po porodu až se hormony srovnaj umí totiž nadélat obr neplechu.

AHoj holky, díky za reakce. Jsem ráda za každý příspěvek, i tam de to doapdlo dobře, i tam kde to dodnes neklape. Sama nevím, jak to dopadne u nás. To asi ukáže až čas, jestli to je těhotenskýma hormonama nebo špatnou volbou chlapa. Ale za reakce jsem fakt vděčná. Já si přišla tak divně, že jsem snad jediná těhotná ženská, která něco podobnýho řeší. Že jsem nevyzrála, hloupá atd., styděla jsem se za to, protože kolem mě se každý usmívá a je šťastný. Ale úplně všude to ideální holt není, to vidím po přečtení příspěvků tady.
@mafeska @veverka.terka @blahova_andrea @kaata22 Holky, to mě mrzí, že to u vás taky není růžové. Člověk si to nejdřív tolik let představuje, jak to jednou bude super, bude čekat dítě, bude nejšťastnější na světě a realita je jiná...

@tera87 @brendi Jsem ráda, že se to u vás nakonec v dobré obrátilo.
@lindaaax Jo, to je šíleně těžká otázka, když to neklape, ale "nějak to funguje", jestli zůstat nebo ne...Vždycky jsem si říkala, že bych zůstala, protože ideál to asi není s žádným chlapem, ale teď se hodně těžko smiřuju s myšlenkou, že by to celý život nebylo ono...jedno z největších dilemat, co člověk v životě řeší...