Jsem těhotná a přítel si neví rady
Ahojky, po pul roce snažení se mi na teh.testu objevili dvě čarky,bude mi 38 let a čekam 4 dítě,ja mam
dva kluky a dcerku,klukum letos bude 18,13 a male 6 let,pritel ma holčinu bude ji zitra 5 let.Mam smíšené pocity,
ktere se stridaji jak z radosti tak ze smutku, jednou jsem stastna že se to konečně povedlo a na druhou stranu mam
obavy ztoho ze me budou lidi, znami co me znaji,a take deti odsuzovat ze cekam 4 dite,ze v dnesni dobe je to az pres prilis.nevim si rady,hormony se asi zblaznily a pocit viny si neodpustim,nejsem ten typ cloveka ze bych to dite dala
pryc.ke vsemu jsem veskere vecicky na mimi,jak kocarek i matraci do postylky dala pryc pac sem si kdysi myslela a byla
rozhodnuta ze uz dite nechci,ale nejak po case kdy loni po 5 letech sundali Danu (telisko) tak sem zatouzila po miminku.
na jednu stranu se citim i necitim jit do toho,sama nevim co se semnou deje,sama sebe nechapu,a kdyz sem to rekla priteli tak mi rekl jen tak- Tak to dej pryc ,no to brzo a vubec ho nechapu ze toto az kdyz je to ve mne mohl jen tak vyrknout
to zabolelo kdyz uz je pozde,misto toho aby me podržel,nevim si rady a je toho na me moc a jsem ztoho smutna,mam dcerku,s byvalým pritelem ktery me nechal v tehu,a ja si ji vychovala sama,ale je bez otce pac ona ho vubec nezna
a ani o ni zajem zadny nema,nic ji nekupuje ani zadna starost,kluci sou od byvaleho exmanž.to je v poho,ale co mam delat ted sama nevim,je toho na me moc a vse se na me sype,nekdy mam takove myslenky ze se to nemelo stat a byla by o starost min,prosim poradte,děkuji!
Jinak sem s přitelem pořad a kluci chodi na vikendy k tatkovi a starsi uz tam cele tydny prespava a casem se k nemu i odstehuje tak to takova zatez neni,ale snad se pritel umoudři a zmeni nazor,jsem ve 4-5 tydnu tehotenstvi ,ale u doktora jeste nebyla,mate nejaký názor na to?byla bych rada
Po vyndáni těliska jsme oba plánovali ještě dítě i on ho chtěl a pokažde jak se nedařilo byl ztoho smutny a ja taktéž,a ted,jen placl takovou blbost.hraje vtom jeho dluhy ale to ma asi kazdy ale prece tim neodsoudim díte ktere je uz ve mne.
@petrryss A nebyla přítelova reakce jen ovliněna tím, žes mu své těhotenství přednesla jako problém - TY máš smíšené pocity, TY máš obavy že ti těhotenství budou vyčítat děti a předhazovat lidé v okolí, Ty nevíš jestli se cítíš "jít do toho", TY máš myšlenky, že se to nemělo stát - tak ti nabídl nejrychlejší a pro chlapa nejjednodušší řešení. Třeba ho právě tvůj přístup a pochyby po půlročním snažení se naštvaly nebo zklamaly a ve zkutečnosti o dítě stojí, ale nechce aby to problém znamenalo pro tebe.
@petrryss píšeš, ze jste o mimco pul roku snažili...
Takze tohle jsis mela ujasnit daleko dřív :( a reakci přítele v tom případe taky nechápu.
Každopádně co si o tom budou myslet lidi, by bylo to posledni co by me zajímalo, at si každy treba trhne..
Taky jsem slyšela spoustu chytrých kecu kdyz jsme čekali třetí..
Spíš se zamysli nad tím, jak ti bude, když si miminko necháš vzít - nebudeš si to do konce života vyčítat? Zvlášť jestli jste se půl roku snažili, miminko si k vám konečně našlo cestu, a vy ho teď nechcete... To není moc zodpovědný :-/ Doufám, že si to ještě rozmyslíte, ty i přítel. Jinak já jsem ze čtyř dětí, můj manžel taky a i proto chceme taky čtyři děti a je nám úúplně jedno, kdo na nás bude jak koukat...
@petrajurinova
možna mas pravdu nebo spiše to pravda je,ditě i chce ale asi to pochopil z jineho hlediska jak mu to prednesla.
a nevedel co na to rict tak možna odpovedel tuhletou otazkou.
já myslím, že když si spolu v klidu sednete, popovídáte si o tom, že si vše vyříkáte a bude to dobré. pochopila jsem to tak, že oba by jste miminko chtěli, jen je už prostě čtvrté, páté i s jeho, dluhy...kdo je dneska nemá, prostě to není situace jako u lidí, co mají peněz dost a čekají první...ale to se vše dá řešit, jen spolu musíte mluvit. my čekáme druhé společné, celkem taky čtvrté a bylo neplánované a když jsme to zjistili, tak jsme taky šampáňo nebouchali. končím první trimestr a stále s tím nejsem úplně srovnaná, ale pryč bych ho taky nedala, taky nejsem ten typ. prostě k nám mimi z nějakého důvodu chtělo a tak ho mít budeme a budeme ho milovat. finančně jsme na tom taky dost zle, ale mě tedy naštěstí ještě po malém zbyla výbavička, takže to nebude v začátku tak náročné. holt nebudeme mít všechno, co mají ostatní, ale to jsme neměli už ani se synem a žili jsme si spokojeně a nic mu nechybělo.
@petrryss Já souhlasím s @petrajurinova . Ty sama si nejsi jistá, tak myslím, že nemůžeš chtít po příteli, aby byl pevný v kramflecích, když třeba vidí, jak Ty sama se v tom plácáš...jasně, že ideální případ je, že chlap podrží za každou cenu, ale třeba je teď zmatený a prostě neví, zda Ty o to mimčo pořádně stojíš a proč ty pochyby vůbec máš a nechce na Tebe v takové citlivé věci tlačit.
A i kdyby prostě teď ztratil pevnou půdu pod nohama, nic bych mu nevyčítala, už právě jen proto, že není sám, třeba prostě zpanikařil asi stejně jako Ty. Zkuste si o tom promluvit, pověz mu, proč pochybuješ, řekni mu všechno, co se Ti honí hlavou a popros ho, aby udělal to samé. Držím palce, abyste našli řešení, s kterým budete oba spokojení 😉
PS - A lidi doporučuju neřešit, nejen v tomhle...je to Tvůj život a Tvůj boj, ne jejich, tak ať si myslí, co chtějí 😉
Priklanim se k nazoru jestli jsi pritele trochu nezmatla. Pul roku se snazite, pak to najednou vyjde 🙂 a ty tady misto toho abys psala jakou mas radost resis jake to bude komplikovane. Jestli jsi takhle prisla za pritelem, tak si chudak fakt mohl rict "jezismarja, ona to dite asi nechce, preci ji nemuzu nutit" a jako nejjednodussi reseni mu prislo to co rekl :( Ja ti rozumim, ze si od nej asi chtela ujisteni, jak bude vsechno v pohode a zvladnete to, ale treba ti proste jen nerozumel 🙂
Souhlasím s @teeerez a @fallingstars Třeba prostě myslel, že spíš lituješ..určitě to tak není, kamarádka má 6 dětí, je normální, prima ženská. 4 je víc, ale když ostatní už jsou vcelku velcí, alespoň budete mít spolu dítko ne....držím palečky
chápu přítelovu reakci, nejspíš jste ho zklamala pochyby, které v sobě máte, tak reagoval tak jak reagoval...to by asi každej chlap...
Pred rokem a neco,tedy ve 41 letech jsem porodila chlapecka a nedala bych ho za nic na svete. To, ze se to tak stalo,tak se stalo pro neco. Mozna práve toto ditko ti v zivote nejvic pomuze a treba se o tebe v starobe postará. A zajiste i ta 6 tiletá holčička taky bude pomáhat. Kluci jsou uz velcí. A kdyz prítel to narozené dítko uvidí, bude ho zajiste milovat a ver, ze pozdeji bude stasten, ze jsis ho nechala a omluví se za to,co rekl. Zazila sem to samé taky. A to malinkaté Vás jeste více spojí dohromady. Neboj, veci se daji sehnat z bazarku, ted to bude tezsi,ale zvladnes to ! drzim palecky a prosím i za to detátko, aby sis ho nechala....
@petrryss Jestli tě někdo (ne)odsoudí za to, že budeš mít 4 dítě, bych absolutně neřešila. Nikomu do toho nic není. Že přítel zareagoval, jak zareagoval, to už je asi trošku větší problém. Vy jste mimčo vůbec neplánovali (když ti vyndali tělísko, mluvili jste o tom, nebo jsi otěhotněla i přes užívání jiné antikoncepce)? Mluvili jste o tom, že bys dítě chtěla? A řekl i on, že by ho chtěl? To všechno je podle mě důležité.