Jsem nešťastná...Jak tohle řešit?

Promluv s manželem. V klidu, pokud možno žádné drama, ale ať víš, jak to vidí on. Možná vůbec netuší, že je něco špatně, že se trápíš, a tak veškerou snahu o zlepšení/změnu táhneš sama. A to je strašně těžké... Možná dojdete k tomu, že to cítíte stejně, ale vlastně nevíte, co s tím. Tady bych doporučila poradnu. Buď vás to nějak nakopne nebo při nejhorším dojdete k tomu, že spolu opravdu být nechcete, v tom případě by vám poradce/terapeut mohl pomoci celou tu situaci zpracovat i s co největším ohledem na děti. No a samozřejmě může nastat i situace, kdy si s manželem promluvíš, že vnímáš, že máte nějakou krizi, on ti řekne, že to vnímá stejně a tohle už dál nechce a chce se rozvést. Asi to není úplně pravděpodobné, ale stát se to může. Jsi na tuhle možnost připravená? Ulevilo by se ti (že to rozsekl za tebe) nebo by tě to semlelo, protože přes to všechno o něj nechceš přijít? Zkus si sama na tyhle otázky odpovědět, ono tě to někam nasměruje...

Ahoj, u nas s byvalym manzelem to bylo take tak. Pritom oba jsme chteli, snazili se i pres manzelskou poradnu, ale proste se uz nepovedlo. Dceri bylo v dobe rozvodu 3,5 roku, ja byla presne jak pises take vylozene nestastna, ale nemela jsem na to s prominutim "koule", takze nakonec s rozvodem prisel byvaly manzel. A vis co? Kdyz si to pak sedlo, zacala jsem mu za to byt vdecna a jsem dodnes. Oba jsme mohli jit dal a byt o dost stastnejsi. Vse jsme prizpusobili tomu, aby na dceru byl dopad co nejmene negativni. Oba jsme ji odmalicka stale ujistovali, ze sice nejsme spolu, ale ji mame oba nejradeji na celem svete. Dceru mam v peci, ale kdykoliv chtela a chce videt tatu, tak pokud je to mozne, ze neni zrovna v praci, domluvime se a muze. Oba ji podporujeme a domluva je naprosto bezproblemova a funguje to tisickrat lepe, nez kdyz jsme byli manzele. A to dite i citi, kdyz rodice jsou nebo nejsou stastni. Takze si nemyslim, ze by to zpetne bylo sobecke reseni. Nejdrive bych vyzkousela vsechny moznosti, urcite i odbornou pomoc. Pokud by to nevyslo, neni resenim zatnout zuby a trapit se. Stane se, ze i pres veskerou snahu to nemusi vyjit, ale je treba se k tomu pote postavit s co nejvetsim ohledem na deti.

Taky bych si nejdriv promluvila s manzelem.. Jak to citi on, zda ma touhu na vztahu pracovat a pokusit se to dat zase na spravnou cestu... Pokud ano, tak hledat moznosti, jak na to. Rict si, co od vaseho vztahu potrebujete, kde to nejvic drhne, co se vam nedostava, proc si myslite, ze se ta laska a vasen vytraci a opadla. Urcite bych zacala dochazet do manzelske poradny, za nekym dobrym - ne nekym, kdo vam nesedne. A v tvem pripade bych pridala i individualni psychoterapii, neuveritelne ti to muze pomoct zpracovat si v sobe veci, co si neses z minulosti a i to, jak te soucasne situace ovlivnuje, pomoct ujasnit si,co v zivote potrebujes a udelat si poradek v dusi, dojit k vnitrnimu klidu, at se deje, co se deje, a at uz bude budoucnost jakakoliv. Drzim palce. A tak Jak tak - uprimnost a vzajemny respekt s manzelem je zaklad. At uz spolu zustanete jako partneri, nebo to nevyjde a budete jen nadale rodice spolecnyxh deti a (snad take) pratele... drzim palce!

Ja by som sa skúsila porozprávať s manželom prípadne ísť do manželskej poradne

Tak asi bych si o tom nejdříve promluvila s chlapem. Pokud se rozhodnete zapracovat, je plno poraden. Pokud ne, určitě není rozchod dvou partnerů to nejhorší pro děti. A není to sobecké. Zae je horší to, že děti by vyrůstaly někde, kde rodiče spokojeni a šťastní nejsou. A že to vnímají mnohem více, než jsme si ochotny přiznat. Takže záleží asi na čem se domluvíte, ale zae odchod není sobeckost. Jen je potřeba prostě mluvit, najít společné řešení, nedělat si zle

Souhlasím s
@barulina, my jsme s ex jako manžele léta nefungovali, ale jako rodiče jsme byli oba skvělí. Naše děti nás nikdy neviděly se hádat, nežily v žádném dusnu a napětí. Proto jsem myslela, že když se rozvedeme, zdrtí je to. A nikdo nechápeme, jak to mohlo jít tak hladce, ale jsou naprosto v pohodě. Přijaly to, nikdy neřekly, že s tím mají problém, nebo že to takhle nechtějí. Jsou spokojené, dokonce se jim líbí pendlování mezi námi. S ex máme super vztah, na všem se dohodneme, jsme schopni i podniknout nějaký výlet společně. Neříkám, že takhle to je všude, ale když k sobě ti dva zůstanou slušní a nikdo nikoho nehaní, tak můžou být nakonec všichni spokojenější než předtím... Rada, jestli zůstat, nebo odejít, není. V tomhle ti nikdo neporadí správně. Může to být nejlepší rozhodnutí, jaké uděláš, nebo také nejhorší. Ale já jsem třeba ten typ, který to raději riskne, než aby se pak užíral myšlenkami, jaké by to asi bylo, kdyby to zkusil.... Někdo se v životě bojí ztráty jistoty a klidu, já se zase bojím toho, že se jednou otočím a budu litovat, že jsem svůj život neprožila jinak. Jednou jsem četla nějaký průzkum, kdy se ptali lidí na sklonku života, co by udělali ve svém životě jinak. A naprostá většina řekne, že by byli odvážnější a více riskovali. Přijde věk, kdy člověk asi musí být sobec a myslet i na svoje štěstí. Koneckonců, život je krátký a mrtví budeme tak dlouho 🙂
Nicméně navzdory tomu, co jsem napsala, bych nějakou odbornou pomoc zkusila a dala tomu šanci. Ale když se to nezlepší, neobětovala bych mládí společnému životu.

@irmamala přesně toho se hrozně bojím, jsem mladá a nešťastná tady a teď. Až budou děti , první dospělý, tak budu mít lehce přes 40 a to mi na nové začátku přijde už hodně....😔

A tak 40 je pořád krásnej věk, já jsem začala úplně nový život ve 36-ti letech 😀 Ono taky záleží, co od života dál čekáš. Jestli dokážeš být šťastná i sama, když třeba tu velkou životní lásku nepotkáš, nebo ne hned. Já, kdybych se nezamilovala, tak bych z toho našeho suchopárného manželství asi nedokázala vystoupit.

Hele, mám to podobně. Taky bych nejradši vzala kramle a odešla. Co je to vlastně, že ti chybí láska? To je hodně obecný. U nás už není sex, ale úcta naštěstí zůstala. Máme se rádi jako rodiče dítěte, uvědomujeme si oba, že mu nechceme zkazit dětství. Když to na mě přijde, představím si, jak nějaká nová ženská mýho chlapa vychovává a sekýruje moje dítě a honem rychle mě touha po rozchodu přejde. To bych přece synovi nemohla nikdy udělat!

Zkusila jsi tohle co tady píšeš říct manzelovi? Ví o tom co cítíš? Pokud ano navštívila bych manželskou poradnu vše se dá řešit dokud je cas. Pokud ne tak to prober nejdřív s ním.