Jsem na nemocenské, cítím se děsně sama. Těžko to snáším
Tak nějak si potřebuju ulevit, nějak nevím co mám se sebou dělat. Jsem už více jak 2 měsíce na nemocenské, doma a daleko od rodiny. V okolí mám jen 2 kamarádky a ty nemohu pořád obtěžovat. Cítím se děsně sama a blbě to snáším. Jsem extrovert a pracovala jsem jako asistentka, takže pořád s lidma, super kolegyně, pokec apod. Připadám si teď děsně odříznutá. Malý se ještě nenarodil (33tt) a já už to být doma těžko snáším teď...
Manžel chodí z práce unavený a pozdě večer, každý den na něj čekám jak na smilování...Máme z toho nervy oba. On potřebuje klid a relax (jako introvert mi říká, že je za celý den umluvený) a já se děsně těším na jeho společnost.. Dopadá to tak, že si tak 10 minut povídáme, on si pak zaleze k počítači odpočívat a já jdu spát. Přijde mi, že se mimo víkend vůbec nevidíme a já to teď strašně špatně snáším. Když mu to říkám, tak tomu nerozumí, prý by on byl nadšen kdyby mohl být doma sám a nemusel být s lidma. Je holt introvert, má to úplně jinak než já. Jsem děsně přecitlivělá a nevím co se sebou. Poslední dny nemám na nic náladu a začínám být na něj naštvaná (ikdyž vím, že za to nemůže). Chybí mi pozornost, třeba to, že by mě vyvedl na procházku, jenže to jde těžko, když chodí domů po 20:00...přijde mi, že se domů chodí zhroutit, najíst, vyspat a hrát si na počítači...to, že tam jsem já, je jakýsi bonus. Vím, že to tak není, ale působí to tak...
Zkusila bych si najít nějakého koníčka, přes den, když jsi doma sama. Co třeba malování, háčkování, nebo něco, co tě baví. Vyraž ven sama, projdi se po městě, nebo po okolí, píšeš, že máš 2 kamarádky, tak se s jednou nebo druhou zkus domluvit třeba jednou týdně na kafíčko, na pokec,co?
Přijde mi,že jen tak přežíváš doma a jen čekáš na manžela. Udělej si svůj program, ber to tak,že máš celý den čas na to, dělat to, co tě baví.
Já jsem taky těhotná, taky jsem doma a po 10 letech chození do práce jsem si to vůbec nedovedla představit. Ale strašně si to užívám, dělám to, na co jsem čas dřív vůbec neměla a někdy si říkám,že den by mohl mít klidně 30 hodin 😀
Co děláte s manželem o víkendu? Chodíte někam?
Ahoj, já jsem také spíše extrovert, velmi ráda si povídám a společnost potřebuji. Už jsem doma 3 roky (z toho 2 roky s dvojčaty). Úplně tě chápu a souhlasím s ostatními. Je důležité na něco se těšit a ne jen na manžela. Můj manžel je podobný. Sice chodí domů dříve a klukům se věnuje, ale jinak je unavený a spíše mlčí. Mívám dny, kdy mi hodně chybí společnost a jiné zážitky než jen ty dětské.
Zkus se nějak zaměstnat, najdi si něco hodně zajímavého. Můžeš dělat to, na co jsi nikdy neměla čas.
Knížky, háčkování, cizí jazyk,zkrášlování domácnosti, zahrada,.... cokoli, ale musí tě to bavit. Až se malé narodí, bude velká změna a po čase se zase ke koníčku můžeš vrátit. A víkendy určitě: výlety, procházky, kino apod.
Holky díky, snažím se zaměstnávat jak to jen jde, ale ono člověka přestane i ta zábava bavit, když je to pořád dokola. Prostě jsem se potřebovala vypsat, ono to bude lepší....
Tato situace je samozřejmě těžká, přes týden toho moc nezměníš, jen bych si stanovila pravidla, že třeba 2x týdně si nebude hrát, ale bude v místnosti s tebou, TV, sklenička - ty 🙂. Něno aspoň prohodit a reagovat ti. Ale o víkendu, žádné hry a výlety, cukrárna, procházka, co zvládneš i ty.
Ale důležitá věc je , že až se narodí dítko, tka mu říct, že si večer hrát nebude, protože ti jí třeba pohlídá, když budeš žeklit, prát a podobně. Držím palce