Jsem jen přecitlivělá nebo ne?

Manzelovu mamu by som neriesila, ma to tak vela zien - deti od dcery sa rataju viac ako deti od snachy. Definitivne by som si ale s manzelom vyriesila financie. Uz nie ste JA a TY, ale MY = rodina, takze ake moje/tvoje peniaze? Toto podla mna nikdy nemoze fungovat, uz vobec nie, ked je zena na MD a RD.

Společné finance jsou pro mě samozřejmost. Jíme spolu, bydlíme spolu, šetříme spolu. Utahujeme si opasky spolu. Řešíme spolu každou stovku k útratě, protože i stovka je dost. A tu tchýni - babičku bych neřešila, po porodu se může všechno úplně změnit. Příchod miminka dělá s rodinou zázraky.
@jeeanetta

Nevim co bych tak poradila, s tou financni stránkou je to dost spatny, mel by myslet na to, ze miminko je i jeho a jak pises, sama jsi neotehotnela, na to jsou vzdy potreba dva 🙂. Zkusila bych si s nim treba jeste jednou v klidu promluvit, sama ho znas nejlip. No a k te tchyni - my jsme teda dost mlady par, presto jsme spolu ale 6 let a jsem ve 22tt a pritelova mama se mne taky osobne nikdy nezepta, jak se citim, co noveho, nedonese mi třeba ovoce, takze vim, ze i takova maličkost a zajem by potesili. ☹

Ještě musím napsat, že babičky taky nikdo neobskakoval (v naprosté většině), když byly těhotné. Ani je to nenapadne...

Ctu, ze jste manzele a jen ziram. Manzelstvi mimo jine znamena i SJM, tedy ne, ze si kazdy jedete na svem pisecku, kazdy sam jako dva cizi lide. Vase finance maji byt spolecne, ty mas pravo na jeho zivotni uroven a on na tu tvou. Na druhou stranu, nejspis, podle toho, co pises, jste si jeli kazdy po svem i pred tehotenstvim, takze se tak nejak dalo cekat, ze se samo od sebe nic nezmeni.

Manzelstvi je o spolecnem zivote a take o kompromisech. A to pro oba dva. Podme me neexistuje, aby mel muz sve penize a ty sve, at uz jedna strana nevychazi a druha setri tisice.

@jeeanetta Nedavno se tu nekde resil podobny pribeh. Mam za to, ze manzele jsou absolutne rovnocenni partneri, a to i financne. Proto mame 1 spolecny ucet, kam jdou vsechny nase prijmy a odchazi odtud vsechny vydaje, pripada mi to jako jedine spravne, hlavne treba v pripadech, kdy se jako Tobe zmeni jednomu prijem k horsimu. A i po pravni strance mas na jeho prijmy narok, zni to surove, ale je to fakt.
Tchyni neres, je to zbytecny stres, ted se jen tes na miminko, kdyz se po porodu chyti za nos, dobre pro vas obe, kdyz ne, jeji skoda. 🙂

Hmmmm...taky by mě mrzelo,kdyby manžel finančně na tyto věci nepřispíval. Nemyslím, že bys byla přecitlivělá...není třeba nějak moc šetřivý nebo tak něco? Asi si neuvědomuje, že tohle se musí řešit společně a pokud jsi a mateřské, tak je to prostě víc, co se financí týče, na chlapovi. Asi si zvyknul, že většinu všeho financuješ ty a jaksi se mu nechce se taky zapojit. Takže...teď bych to už moc neřešila, těš se na miminko, je pravda, že ty hormony jsou potvora a koncem těhotenství všechno člověk víc prožívá (ale nejen koncem těhotenství, ale i třeba pak v šestinedělí), takže bych teď zbytečně nedělala nějaká unáhlená rozhodnutí. Počkala bych, až se po šestinedělí situace trochu ustálí a i ty hormony, abys to řešila s "chladnou" hlavou a pak bych, pokud se to nezlepší, si s manželem znovu v klidu promluvila a na rovinu mu řekla, že jsi teď na mateřské a že se musí prostě víc finančně starat on. Tchyni už bohužel nezměníš, tím bych se teď snažila netrápit. Chápu, že si chceš taky koupit sama něco nového na mimi, těšíš se na něj, chceš mít něco svého, to je jasný🙂

My teda ještě nejsme manželé a finance máme společné od doby co jsme začali bydlet spolu( neumím si představit, že bysme jako řešili čí je jogurt v lednici nebo toaletak na wc)
A k těhotenství, no naše princezna je chtěná,přítel mi sem tam něco pomohl vybrat... Ale právě abych si to užila tak mi do toho nepovídal jen " chodil a nosil " tašky... Jinak my jsme si o tom povídali hodně, také jsem měla pocit, že nemá o nás zájem a můj muž mi k tomu řekl, že to vůbec nemá souvislost s nezájmem, spíš je to pro většinu chlapů pár anonymních boulí na bříšku :D hned u porodu a po porodu se o nás obě stará i přes svoji pracovní vytížení jako o královny... Prostě ty bouličky dostaly tvář a definitivní jméno 🙂 tak třeba to tak má taky...
P.S.: moje tchyně je zase aktivní až moc :D

My se teda s manželem taky pořád dohadujeme o penězích, kdo za co utrácí a proč pořád nemáme, ale neumím si představit, že bychom si každej škudlili svoje peníze na svoje věci. Máme sice oddělené účty, ale platí ten, kdo zrovna má. Na začátku měsíce já, na konci on. Co se týče dětí, taky téměř všechno platím já, i dárky apod a když dojdou peníze, tak holt musí vytáhnout prkenici manžel. Hádky o peníze podle mě nejvíc rozežírají vztah, snažím se už to neřešit, lidi jsou na tom mnohem hůře. A moje tchýně mi leze až do postele pomalu, všechno řeší, všechno musí vědět, ke všemu má dotazy, rady a porady, jako bych je zanedbávala. Mám pocit, že si neuvědomuje, že je jen babička a doby kdy byla na mateřské už dávno odnesl čas 🙂 Nevnucuj se, pravda je ta, že k dceři a jejímu dítěti bude mít vždycky o 200% blíž než k synovi a jeho rodině. Vidím to i u svoji mámy.

Musíte si nastavit mantinely a to ihned! Dítě je společné, Vy na rodičovské budete pobírat mnohem méně a pokud muže navyknete, že je ok když vše kupujete Vy, bude tomu tak i nadále a buď se smíříte s tím,že bude Vaše mimi chodit v hadrech po komsi, či mu budete výbavu a oblečení zajišťovat Vy,ale spláčete. Nehledě na to, že mít trochu peněz bokem, neb nikdy nevíte, kdy je sama můžete nutně potřebovat, není na škodu. Trošku jste ho rozmazlila tím, že jste vše zařídila, on nic moc nemusel. Zabojujte, dá se to. Měla jsem ti doma stejně. Jinak ohledně nevnímání Vašeho těhotenství, někteří chlapy se tak obrní, aby náhodou neprojevili emoce, ale nevidí, jak nás to trápí. Zkuste ho přimět jít s Vámi na kontrolu, poslech srdíčka, dejte mu ruku na bříško,když mimi kope, povídejte mu večer spolu, co už doma máte, jak to bude, až přijde na svět, vymyslete něco, co by jste chtěla pro sebe či miminko a udindejte muže,ať jde s Vámi věc vybrat, neplaťte však. Musíte na něj pomalu,jemně, nenápadně tlačit tam,kde ho chcete mít. Slibte dobrou véču, příjemný večer (třeba něco jen pro něj), prostě ho utáhněte na vařené nudli, je to chlap, né robot sedící na kasičce.
Tchýně to jistě nemyslí zle, nejspíš ji ani nenapadá, že Vás její chování mrzí. Ale ta má také upřednostňuje dceru, a Vy své dítě jednou taky upřednostníte. Je to vpořádku. Pokud si ji chcete více svázat, povídrjte jí sama, co nového, ptejte se na rady, jak to měla ona, když čekala muže, fotky muže jako mimča...to ony rády😉

My máme každý účet sice vlastní, ale jedno účetnictví. Všechny výdaje za měsíc hazime do velké Plechovky a na konci měsíce projdeme účty, zapisu to do Excelu (dva sloupce: moje a jeho výdaje a zároveň je vidět, kdo za co utratil) a pak se vyrovname. ☺ když jsem teď na RD, manžel platí veškeré sipo a pak v běžných výdajích jedeme na půl ☺ předtím jsme jeli spravedlivě na půlky (měli jsme stejný plat).... A s tchyni... Žádný extrém není dobrý... Ale zkus to nějak říct přímo jí. A nebo ji to zkrátka pověz, věcí, co chceš, Ab věděla ☺ případně se zmin o tom, že máš právě a to či ono ovoce nebo sladkost chuť... Uvidíš, třeba překvapí ☺ a přestože mám tchyni vesměs normální, tak v šestinedělí bych ji mít doma nakvartyrovanou nechtěla (ani moji mámu, ráda si dělám věci sama a nechápu moc tu módu nechat si od někoho pomáhat? Jakože s čím???) ☺

@jeeanetta osobně si myslím, že veškeré vaše problémy pramení z toho, že manžel víc žije původní rodinou (matka, sestra), než tou svoji (ty a vaše dítě). To se logicky projeví do jeho přístupu ve všech směrech včetně financí. Pokud jste to neřešili doteď, nečekej, že se něco změní. Nicméně, institut manželství je i o tom, že právně je jeho chování nepřípustné, takže když se opravdu naštveš, můžeš to řešit soudně a soud ti dá nejspíš za pravdu. Ale předpokládám, že v takovém extrému věci ještě nejsou...
Nevím, co poradit, je to dost absurdní situace. Zkusit mluvit a nebát se zvýšit hlas a trvat na tom, aby se jeho postoj zásadně změnil. Vás nespasí společný účet...

@jarkakr ničí povinnost to samozřejmě není. Ale jestli tchyně obskakovala dceru, když čekala dítě, tak se nedivím zakladatelce, že ji mrzí, že o to synovo neprojeví ani špetku zájmu. Předpokládám, že takhle to bylo myšleno (vlastně i napsáno) a v tomhle směru je chování paní mámy opravdu sprosté - pokud tam ovšem není nějaký problém, o kterém se zakladatelka zapomněla zmínit 😉

@bajana vůbec si nedovedu představit, že by pro mě jednou byly děti od dcer víc než děti od syna 😲 Takový přístup podle mě může mít jen psychicky narušený člověk. Že matka prožívá těhotenství víc s dcerou, to chápu a beru. Ale aby měla takové preference vůči vnoučatům, to je prostě na palici.

Penize by mely byt spolecne. A co se tyka tchyne, ta nase ma 5vnoucat a ke vsem se chova pekne. A nezalezi, jestli je to od syna nebo od dcery. Ja se k ni take chovam hezky, takze to je spis o tom. Ale my budeme mit letos uz 20let vyroci, tak vse vnimam jinak. Od zacatku manzelstvi byly NASE penize a ne moje a tvoje. Kdyz pak prisly deti, nebyly zadne dohady.

Kdyby se ti do vybavy montoval, zas budes nadavat, ze se moc stara, bud rada ze to nechava na tobe, a dite neco stoji, to mel pochopit davno a, porad zdedene hadry mit nebudete... jste 2, budete rodina, meli byste penize resit dohromady, ne ted resit, ze ty jsi vybavila byt a on ti nedal ani Kc, to je uz pozde, az nebudes mit na boty, jeany, pliny, musi zas dat penize on a to byste meli pochopit, mejte svoje ucty klido, ale kdyz jeden nebude mit, musit dat druhy,... Tchyni neres. Dite je jeste v brise, bude to treba opecovavat az se to narodi, a zase, ted ti vadi ze se nestara, pak by ti mohlo vadit, ze se stara az moc a bude ti mluvit do vychovy.. Clovek si nevybere, hlavne si spis promluv s muzem a vyreste finance, zbytek se poda a nepredbihej situacim a uzivej si dite. At vyrusta v hezke rodine🙂)

Ahojky, když jsme s manželem, tehdy ještě přítelem, začínali bydlet spolu, po finanční stránce to vypadalo podobně jako u vás. Také jsem platila většinu společných věcí a strašně mě to štvalo. Několikrát jsem na to upozorňovala a vždy to vedlo akorát k hádce. O společných penězích partner nechtěl ani slyšet. Nicméně jsem se nevzdávala a postupně jsem si ty společné finance prosadila. Nejdříve jsme měli jen společný fond, kam dal každý tisícovku a platily se z toho předem určené věci do domácnosti. Poté se fond zvyšoval a zvyšoval a rostlo i množství věcí, které se z něj platily. Následně jsme přešli na společný účet, kam jsme každý zasílali část své výplaty, s tím, že jsme k tomu každý měli i svůj účet. Pak jsme si výplaty nechávali posílat na společný účet a každý si z něj vybíral jen kapesné pro svoji potřebu. Manžel pak sám od sebe svůj účet zrušil. Prošli jsme nespočtem hádek a dohadování, než jsme k tomu dospěli, ale jsem za to nesmírně ráda. Jinak bych si ho asi ani nevzala, protože situace, kterou popisuješ ty, je moje noční můra.

Jinak ale musím říct, že i ,když jsme měli peníze dávno společné, vždycky manžel to financování nechával na mně. Výbavičku pro prcka jsem sháněla taky celou sama a sháním i teď, když jsou mu dva roky a tatínek je z něho úplně do kapičky. Tyhle věci jdou prostě úplně mimo něj a ani mu to nemám za zlé. I v krámě vždycky platím já (společnými penězi). Takže to, že tyhle věci nechává na Tobě, nemusí být až tak snaha, aby se vše platilo z Tvých peněz a on své šetřil, ale může to mít jen tak nastavené. U mého manžela třeba nosila kalhoty matka, měla k dispozici všechny peníze a otec dostával jen kapesné. Tak je jasné, že 1. nechtěl podobný model i u sebe a společným penězům se bránil a 2. byl zvyklý, že tu peněženku vždycky tahá ženská, která i vše zařizuje.

Co se týče tchýně, věř mi, že tisíckrát lepší je ta, co se moc nezajímá, než ta, co se zajímá až příliš.