Jít na výšku nebo mít miminko a studovat dálkově?

Uplatnění jen s gyplem je nic moc, sestřenice skončila na čas i ve výrobě. Na dálkové studium se dá přejít vždy, ale studovat s dítětem je fakt záhul.

@hojda da se to. Pokud nedelas medicinu, tak se to da.

Vlastně mám dceru, co je jen trochu starší než Ty a právě se rozhodla seknout s právnickou fakultou. Po dvou letech a že prý půjde na vyšší odbornou, bude studovat při zaměstnání. Ztratila dva roky. Udělala to kvůli lásce, aby mohly být spolu a měli na sebe čas a tak podobně. Jsme z toho na mrtvici. Holky zlaté, užívejte si ještě, studujte, cestujte, poznávejte, na děti času dost. 🙂

Studuj. Mame to podobne. Letos spolu budeme 11let. Nyni mam 26let, manzel 31. A mame 8m holcicku. Ja jsem dokoncila magisterske studium na VS a rok a pul pracovala. Myslim, ze nacasovani jsme meli akorat 🙂 litovala bys, ze jsi nesla studovat, hodne ti to da 🙂

@beetlejuice1666 Ono, to není jen o oboru, ale také o tom dítěti a zázemí, které buď máš, nebo ne☹.

Studovat,cestovat,zabavat se a neco vydělat.....na děti máš čas.Neutecou Ti.

Gympl samotný - uplatnění je na trhu práce nulové. Je to vlastně jenom příprava na vysokou. Určitě jdi dál, zavřela by sis cestu i k osamostatnění - to, že má teď přítel dobrou práci neznamená vůbec nic. Je to jenom o tvé budoucnosti a možnostech.
Jinak všechny kámošky z výšky, které měly partnera už předtím, než šly na výšku, tak otěhotněly v klidu až po nástupu do zaměstnání, kdy si našly dobrou práci, ke které se chtějí vrátit - v průběhu VŠ a práce si postupně budovaly zázemí a společné bydlení s přítelem, cestovali spolu, užívali si studentský život a rozhodně nelitovaly🙂 I za me je to ideál🙂

Já bych radila taky abys šla studovat. Má to spoustu výhod, které teď možná ani nevidíš. Ukončit studium nebo přejít na dálkové můžeš vždycky. Zkus si spíš teď užívat toho že jste s přítelem samy bez dětí. Já bych asi na tvém místě věnovala energii zařizování bytu/domu, sportování,koníčkům, co třeba výlety, cestování, já si třeba pořídila psa jako takovou předpřípravu na dítě :D Tohle všechno až přijde dítě bude složitější na plánování, přípravu i finančně.

šla bych studovat. Já jsem o studium při mateřské uvažovala (změnit obor) ale nakonec sjem to neudělala - bylo by toho moc - dítě a domácnot zabere dost času. Na dítě máš čas a uričtě je lepší studovat v klidu. Dítě i dost stojí tak si dáveje měsíčně třeba 1000 -2000,- starnou (jako by jste ho už měli) a za 3-5 let si můžete pořídit za to výbavičku nebo jet na pořádnou společnou dovolenou - poslední kdy budete sami 🙂. My chtěli malého a nakonec to o rok odložili. Vzali se a jeli na svatební cestu a nelitujeme. Bylo to parádní. Máme na co vzpomínat 🙂.
A co bydlení? Sestra se švagrem vystodovali pořídili nový dům a pokud vím tak si ho chtějí v klidu zařídit a dodělat a na děti tolik nespěchají (je jí 26 let a švagrovi také) Také záleží kolik dětí by jsi chtěla 🙂 Mám známou co měla první ve 20 teĎ ve 24 druhé a určtě je ráda, že nerodí ve 30 🙂 (což já budu když se nám podaří druhé).

Priority si musíš určit ty. Co je pro tebe důležité - tady ti odně lidí dle měě napíše jak sji mladá a ať studuješ, ale ty musíš vědět co chceš a počem toužíš 🙂. Pravda je že gymnázium, že bez oboru a uričtě bude lepší když půjdeš dál do školy studovat při mateřské je, ale je to těžší. A dle mě je i lepší nejdříve pracovat alepsoň půl roku aby jsi se měla po mateřské kam vrátit. Ono když pak uvidí tvůj životopis - nikde nepracovala, zkušensoti žádné dvě děti doma, doma byla 7 let (dávám příklad) tak máš určitě menší šanci se dostat na pozici než někdo s praxí.

Všem říkám, že v druhém životě chci mít dítě ve 20 - pohoda, žádný stres, člověk to tolik neřeší a nehrotí. Ve 40 bych pak měla dvě dospělé a samostatné děti a mohla bych si začít užívat - cestovat, věnovat se koníčkům atd. (vidím to u bratrance a známých). NICMÉNĚ mám taky gympl a skončit jen s gymplem bez alespoň bakaláře je špatně. Na houby už je, pokdu člověk z rodičovské hledá práci bez praxe a bez VŠ je to na houby úplně a byla bys nešťastná. Takže má rada - běž na výšku, odjeď na erasmus a ty tři roky si naplno užij, ty hooodně rychle utečou, pak klidně těhotni a k tomu si dodělej dálkově Mgr. nebo pracuj v oboru kvůli praxi. Studovat VŠ s dítětem jde, ale blbě a do studia po rodičáku se hodně ale hodně blbě vrací..

S gymplem nejsi nic, studuj.

Také jsem to tak měla - s (teď už) manželem jsem se dala dohromady ve třeťáku, ale znali jsme se už dříve. Věděla jsem, že je to člověk, se kterým chci být, žít, a že on to má stejně. A nevadilo by mi mít děťátko třeba hned. Jsme od sebe ještě o pár let víc, než ty s přítelem. Práci měl taky velmi dobrou, byl zajištěný, jen zázemí byla trochu potíž.
Škola je ale důležitá, krom doby na mateřské budeš pracovat až kdo ví do kdy, a je dobré, abys dělala práci, co tě alespoň trochu baví a naplňuje. Já šla na vysokou, při které si vůbec neumím představit, jak bych to zvládala s maličkým. Takže se čekalo dalších 5 let, mezitím jsme se vzali. Když jsem byla v páťáku, říkala jsem si, že by to už šlo - měli jsme jen praxi a pak se učit na státnice. Jenže zase jsme neměli zázemí.
Po škole jsem nastoupila do práce a začala přemlouvat manžela. No, se zázemím to bylo stále špatné, rok jsme řešili, že bychom sice oba chtěli, ale on měl strach, co by bylo a jak bychom to s maličkým zvládli. Po roce jsme se začali snažit a trvalo to skoro 10 měsíců, než se zadařilo. Za 10 týdnů se nám narodí naše první.

Dlouho mi to bylo líto - hlavně ty poslední 2 roky, když do toho všeho ještě kamarádky těhotněly jedna za druhou. Ale teď si říkám, že to všechno bylo tak, jak má. Můj muž by toho měl opravdu až nad hlavu (živit rodinu, rekonstrukce našeho domečku, hypotéka,...). A i pro mě to bylo přínosné - mám víc než 2 roky praxe v oboru, hodně mě to naučilo. I v budoucnu to bude vypadat lépe v životopisu, než mateřská hned po škole. Navíc jsem si zvládla i něco našetřit, což se při zařizování domácnosti a teď hlavně výbavičky pro malé, hodí. Jsem ráda, že neleží všechno placení na manželovi... A uznávám, ten rok přemlouvání a x měsíců snažení pro mě byl hodně velký nápor, za tu dobu jsem se nabrečela víc než za celý předchozí život, ale opravdu jsem teď zpětně ráda, že je vše tak, jak je. Vše "zlé" je k něčemu dobré 🙂

Zvaz nekolik veci -
Tvoje ambice/kariera - samostatnost: bez vs (bc, idealne mgr) dobra prace tezko. Uplatneni, kariera, financni nezavislost... Co v zivote chces dosahnout?

Vase bydleni - mate byt? Dum? V najmu nebo svuj? Hypoteka? Jestli budete mit dite, skoncite u jednoho? Kdyz ne, tak v jakem rozpeti je chcete a co na to vase soucasna bytova situace? Budete se muset/chtit stehovat?

Zajisteni - jako rodice budete mit odpovednost za zivot a zdravi ditete/deti. Nedejboze se neco stat, nechci nic malovat, ale musite byt pripraveni: co kdyby si pritel zlomil nohu a 6mesicu byl na neschopence? Mate zalozni prijem? Uspory? Z ceho platit najem (hypo) atd? Nebo kdyby dite bylo se zvlastnimi potrebami, umite si to predstavit?

Hlidani/ podpora okoli/rodiny. Tohle nepodcenovat - jasne, da se vse zvladnout bez podpory rodiny, ale je to VYRAZNE jednodussi, kdyz podporu a hlidani obcas mate. Jsou vam rodiny nakloneny? Pomohly by?

A pak nepopularni, ovsem nutny scenar: co v pripade rozchodu? Mas kam jit, z ceho zit, jak se o sebe a dite postarat?

Tohle vse neni o veku, znam 35ti lete, co tohle nemaji vyresene 😉 je to o zralosti, partnerske i osobni pripravenosti. Dite je nejkrasnejsi, ale i nejtezsi "projekt" (nadsazka, nechytat za slovicka).

Takze 18 nebo 38 - odpovez si na tyto (a urcite dalsi) otazky a podle toho se rozhoduj. Drzim palce ;)

Správně je na nic nepospíchat. Víš, je ti 18, celý život je před tebou. Troufám si tvrdit, že toho o životě ještě moc nevíš, neuživíš sama sebe, natož dítě. Užívej si život a vše co přinese! Studuj, cestuj a užívej si vše co můžeš! Ve tvém případě bych třeba na rok, dva odjela do ciziny, třeba i začala hlídat děti, abys věděla co to obnáší - myslím, že po této zkušenosti by sis tu rychlost rozmyslela. Hlavně se do ničeho nežeň. Ne, že bych ti nepřála, ale málokteré z nás vydržel vztah ze střední do opravdu dospělého věku (tzn. kdy zvládneš uživit sebe sama), protože jak člověk dospívá, má jiné priority, některé věci vidí jinak... Ještě s tím zakládáním rodiny počkej 🙂

Také si myslím že čas máš.Radím nejdříve studovat a pak mimčo.Zas bych to moc dlouho neodkládal.Já to udělala a pak to nešlo.Dlouho jsem se trápila a podstoupila různá vyšetření.Prý jsem byla zdravá,ale již starší.Mluvím tu o věku 30.Podstoupila jsem i IVF a marně.Netuším co se v 36 událo,ale zázra

Pokračuji:nějak se seknul tel.Tedy zázrakem jsem otěhotněla a haleluja mám holčičku.Tedy vystuduj,užij si ,ale nepřeťápni to.

seknout se školou se dá dycky;) seknout s dítětem se nedá nikdy:D

Já být Tebou, studovala bych! V 18 ti opravdu čas ještě máš.. za rok uděláš maturitu, za další 3 roky bc. a pak třeba mgr./ing. ... i kdyby jsi zůstala těch dalších 6 let, bude Ti 24 let a i tak, si myslím, budeš mladá maminka (na dnešní dobu určitě)..sama řeším něco podobného, jen je mi o 10 let víc a studuju vš při práci, no žádná lambáda to není... pokud chceš jít studovat a máš tu možnost jít prezenčně, tak jdi! Jednou by sis to vyčítala.. nejdřív bych si s přítelem zařídila bydlení, pak nějaký ten domácí rozpočet (klíďo při škole) a pak to miminko.. zatím máš fakt čas 🙂

Nejdřív spolu bydlete, nasetri si, studuj, chvíli pracuj. Co budeš dělat, když vas opustí? Bez peněz (teda kromě rodičovského příspěvku ze kterého je asi dost těžký zaplatit nájem+jídlo+věci pro miminko)... Je vždycky lepší mít zadní vrátka.
Škola se ti hodí a někam te posune. Plánovaný rodičovství v 18 je podle myho unahleny. A je mi 24, takže zas tak stara na takovej názor nejsem 🙂 já studovala a pracovala. Nejdřív na pul úvazek při škole a pak rok na plnej úvazek.

ahoj rozumím tady názorům že máš dostudovat a pak mít rodinu. Jenže já tu v okolí vídám spolužáky, kteří skončili dokonce jen základkou a mají skvělou práci... ano mají známosti takže jsou momentálně za vodou. Nikdo nevidíme do budoucnosti. Já dostudovala, několik let v práci pak jsem se teda chtěla vdávat, že dítě bez svatby nechci a teď mám milované děťátko a s radostí se rozvádím. 😀 Život je jedna velká jízda a snažím se poslouchat hlas svého srdce, který tě vede správnou cestou. Každý se musíme rozhodovat sám, každý jsme jedinečný, takže na komety se koukni ale rozhodni se sama.

Chtela bych jen upravit tvrzeni maminek, ze se da na dalkove studium vzdy prejit. Nektere skoly (fakulty) toto nemaji a musi se studovat jen prezencne. Pri vyberu vs si to zjisti 🙂