Je tu někdo, kdo žije s přítelem jen kvůli dětem?
Je tu někdo,kdo žije s přítelem jen kvůli dětem? Každý z nás si zije svůj život... Po 10-ti letech zamilovanost opadla a každý si podnikáme,to co chceme...
Tak to bych nezustala ani náhodou...vždyt tátu jim nevezmeš, když se neodstěhuješ na druhý konec republiky...🙂 já bych tedy zustat nemohla, nechtěla a ani bych nechtěla aby se mnou byl přítel jen kvuli malý....
Setrvani v nefunkcnim vztahu detem ublizuje. Vztah rodicu ma byt vzorem pro budouci partnersky zivot deti a pokud ten vzor bude spatny, dava jim to vzorec spatneho chovani, ktery budou opakovat.
Kazdopadne to, ze opadne zamilovanost je podle meho docela normalni. Je to dalsi faze vztahu a vyzaduje hodne prace, je to narocnejsi nez si delat neco solo.
no těžko radit, ale podle mě to dlouhodobě nemůže takhle jít...
protože buď si pak jeden nebo oba najdete časem někoho jiného... a nebo to není život, ale přežívání...
že zamilovanost opadla je opravdu normální 😉 to trvá rok, dva, tři....
pokud vidíš někde páry, které vypadají zamilovaně i potom, tak je to tím, že se tomu vztahu věnují 😉
otázka tu není jestli se odstěhovat ale proč se nepokusíte to oživit? 😕 možnosti určitě jsou, nejste jediní, ono takovou krizí nebo odcizením si projde skoro každý pár - některý už po 5 letech, někdo po 10, jiný až po 15-20 letech.... je to přirozený důsledek stereotypu a zátěže každodenní péče o domácnost, děti plus práce...
zkuste si spolu víc plánovat čas.... vymyslet nové aktivity... zajistit si hlídání (třeba si ho zaplatit, my taky musíme, holt jiné není).... hlavně mluvit...
a případně jít k manž. poradci...
přece to takhle rychle nevzdáte! to by byl rozvedený každý skoro 🤐
@lu777 jsme s manželem devátý rok a jsme zaláskovaní jak na začátku, možná i víc. Kouzlo spočívá v tom, že se musí na vztahu pracovat, dnes a denně... Vidím kolem sebe tolik párů, kteří ze začátku vypadají na dokonalý pár ale po dvou, třech letech se rozchází, protože na vztahu nepracují a pak stačí jedno nedorozumění a láska se mění v nenávist... je to smutný, ale je to tak...
pořád se snažím být krásná pro svého manžela, vymýšlet mu překvapení, obdarovávat ho originálníma dárkama, povídáme si spolu o problémech, klidně se i pohádáme, ale člověk na tom musí pracovat... A když se na tom pracuje fakt dobře, tak pak zjistíš, že ve člověku, kterého miluješ máš zároveň i nejlepšího kamaráda a že mu můžeš naprosto vše říct.... i takové věci, že sis zaflirtovala s tím číšníkem v baru atd...
ale chce to důvěru!, toleranci a hodně lásky 🙂
přeji ať se Vám podaří zapálit vyhasínající lásku a ať jste spolu šťastní nadále... 🙂
@happylenulka jj, já neříkám, že to nejde.... jen tohle je spíš výjimka než pravidlo...
nám to díky bohu doma klape, ale taky jsme si prošli krizí 😉 (mnohem větší než co tu je popisováno, souhra toho, že došlo k dlouhodobé nezaměstnanosti, doma maličké dítě, žádné hlídání, takže velký stres i s financemi, bylo to opravdu dost špatné)
ale tím, že okolo nás tou krizí prošel skoro každý (i ten kdo třeba před rokem dvěma říkal, že nebude, holt byli spolu třeba 3 roky a bez dětí, to je trošku jiné kafe), tak opravdu vidím, jak je to RELATIVNÍ 😉
osobně znám jen 1 pár, který po víc jak 15 letech prý nikdy neměl krizi... ale oba svorně tvrdí, že se hodně snaží a jsou hodně tolerantní... takže tam asi bude zakopán pes
všechno záleží na optice - když je člověk sám v pohodě (pracovně, fyzicky, má uplatnění a cítí se dobře), tak dokáže pak i dávat víc a vidí toho druhého jinak 🙂
je zajímavé jak ten samý člověk je super úžasný krásný parádní - a za pár let TEN SAMÝ člověk je "najednou" otravný, odcizený, nezajímá se o ženu atd...
já jak tohle někde čtu, tak si říkám, jak on asi vidí svoji ženu....
ale to je jedno, protože opravdu jde čistě o situační záležitost.... stereotyp, únava, někdo to vzdá a pak člověk čte jak žena nechce sex nebo muž ženě nepomáhá a nesnaží se....
ono je to o tom, že na začátku jsou zamilovaní samá pozornost na 250 % a samý kompliment....
stačí to nasadit i pak za "běžného provozu" a někdy se dějí divy 😅 😎
Já, rok ale ne úplně dobrovolně, a bude se to měnit. Doufám že příští rok už vyřešíme rozestěhování. Ani kvůli dětem a tomu že je to organizačně a provozně jednodušší bych to dlouhodobě nevydržela. Je to napalicu.
Ale vztah není o zamilovanosti, a pokud není úplně velké zklamání, averze, tak se vztah dá zlepšit.
@ moucha ahojki, tak ja se pridavam 🙂 jsem s manzelem jenom kvuli detem. Jde tohle vydrzet dlouhodobe??
Kvuli detem bych ve vztahu urcite nezustala. Deti jednou odejdou a co pak? Pak se i vy rozejdete? Takhle zabijete zbytecne spoustu casu, ktery mimochodem hrozne rychle utika. Tento cas muzete prozit mnohem lip s nekym jinym. Nez ho jen prezivat..
@moucha to je dost rozsáhlá otázka...kolik je dětem? ono totiž záleží na mnoha věcech - jak jsou děti staré?? jak spolu komunikujete, je tam domácí násilí? stará se o děti? co mi na něm vadí? jak se chová ke mě? jak se chová a jaký vztah má k dětem?? když bychom šli od sebe, dělal by naschvály, nebo je natolik inteligentní, že děti z anšeho sporu vynechá?? Protože co si budeme vykádat zakomplexovaný muž nebo zhrzený nebo podobně, pokud nemá dost inteligence na to, aby se na vše povznesl, ale chce a bude kopak kolem sebe, očkovat děti, psychicky jim vymývat hlavy, navádět...potažmo když si na truc přivede novou paní, která se k nim bude chovat ne zrovna pěkně....tak to bych si hodně rozmyslela...
pokud je chlap natolik nad věcí (a nezáleží to na vzdělání), že to vezme a domluvíte se....tak ještě dejme tomu....
já si myslím, že pokud děti jsou hodně malé, chlap není násilník, nebere drogy, doma tak nějak funguje...tak za mě nerozvádět....protože vždy to odnesou děti, vůbec pkud jsou malé....myslím si, že hodně málo rodin s dětmi zvládně rozvod v pohodě...stačí se podívat kolem sebe....máte dojem, že rozvedení si pmohli? že dnes žijí spokojeně a konečně štastně? Mysllím si, že jsou takoví....ale moc jich není....
Proto hodně hodně s rozvahou....
a na druhou stranu, manželsví i děti není koule u nohy, nadživotí, do konce života, že bych musela uplně vše zkousnout a držet pusu a krok....
za mě - rozvod hlavně ne proto, že mám někoho jiného....asi bych se zamyslela, zda bych se rozváděla, když bych nikoho neměla....a zda sama nejen finančně, ale i všechno kolem děti zvládnu....a taky musím být připravená na to, že manžel vytáhne u soudu střídavou péči a já prostě jednak dva týdny děti neuvidím a jednak nevím, co s nima bude dělat - potažmo jednou s novou babou....která je může ale taky vůbec nemusí mít ráda....a hlavně i ona bude moje děti vychovávat.....
@lenkaaa no, člověk by se neměl obětovat. Nakonec je totiž velká šance, že to neocení ani ten, pro koho ta oběť byla. Já sama bych nechtěla, aby jednou děti byli s někým jen z povinnosti, nebo ze strachu že je někdo odsoudí. Člověk má právo být sám sobě soudcem. Žijeme jen jednou, a sami za sebe. Ne za děti, ne za okolí..za sebe. Sama bych nechtěla, aby se rodič pro mě obětoval, aby dělal něco ne ze svého přesvědčení, ale pro mě..byla by to pro mě moc velká zátěž, vždycky bych se ohlížela na to, co by tomu co chci řekl rodič, opět bych se nerozhodovala za sebe, ale abych se zavděčila jemu, vynahradila jeho oběť. A to je podle mě špatný systém.
a jak se na takovém vztahu pracuje? jsem s manželem 15 let, máme dvě děti a přijde mi ať se snažím jak se snažím, tak to k ničemu nevede, a pořád být já ta co něco vymýšlí mě už vážně nebaví, mám tak nějak pocit, že jsem se ve 30ti letech tak nějak zahrabala...chci žít,ale s malýma dětma to nějak moc nejde, navíc manželova časově náročná práce (od po-so v práci, dokonce i dneska).Nějak mi přijde, že to není ono, že tak nějak spolu spíše žijeme, nevím jak to cítí manžel,ale já to tak cítím...ale zase si říkám, že kdybych si našla někoho jiného,tak to nějakou dobu bude žhavé,ale po čase to bude zase tam kde to je nyní, ten stereotyp prostě zapadne do každého vztahu ať člověk chce nebo ne, někdy dřív někdy později...ale nějak mi nevyhovuje ve 30-ti být matka na plný úvazek a starat se o domácnost...chci žííííííít
@andelka já si myslím, že to ví, řešila jsem to s ním už několikrát, že prostě bych chtěla změnu (chvilkovou změnu jsem si udělala a bylo to super),ale tak vždy je ta snaha z jeho strany jen na chvilku, jak jsem psala, má časově náročnou práci, takže veškerý čas je mimo domov, sem se chodí v podstatě jen vyspat (chodí třeba až tak 23h , málo kdy dřív).já si ani nejsem schopná odpovědě na otázku, jestli ho miluji, mám ráda nebo co vlastně...jsou věci který mi na něm začaly děsně vadit (ale nevím jestli je to tím, že se snažím hledat chyby, nebo že jsem doma a na vše sama a ze všeho mi už hrabe).Možná problém je ten, že jsme spolu od 15-ti a já se nevybouřila (ale tenkrát jsem tu potřebu neměla, za to teď prostě chci žít, nezávazně a užívat si života a ne být jako v manželství po ti letech)
@andelka to je sice pravda, ale dítě si tuhle roli nevybralo, nevybralo si ani tátu, který třeba je blbec...prostě se narodilo do rodiny....a to že mají problemy spolu, pokud táta se jim věnuje, má je rád, tak není jejich chyba....a ty jako matka svým způsobem neseš i odpovědnost za ně....neznamená to,že musí sestrvávat v nějakén vztahu, stavu.....to zcela jistě ne, ale měli by být vedené, že pokud si dítě pořídí, nemůžou jen tak mírnix týrnix bez ohledu na děti zmizet...je to určitý závazek....a pokud jsou děti malé, jejich táta se k nim chová hezky...a doma se to jakž takž dá, tak já bych rodinu nerozbíjela.....alespon ne když jsou deti malé....
@andelka jako já tu roli přijala s tím jsem do toho šla,ale ne tak, že s nimi budu dní v týdnu od rána do večera a v neděli se k tomu ještě starat o chlapa a být pořád já ta, která vymýšlí program a snaží se o něco...ten má to své pohodlí...ženu,uklizeno,navařeno,napečeno,vypráno...on se stará jen o ty finance...nedávno jsme slavili let výročí, děti jsme dali k bábě a stejnak jsem si to nějak zvlášť neužila, nějak to nebylo ono (a to že bába je bába na ho*no je věc druhá)
NIkdy bych nefungující vztah netrpěla jen kvůli dětem. Máš právo na klidnej život i ty a navíc, pokud děti ten problém pocítí, je to 100x horší než kdyby jste žili odděleně a oni k tatínkovi chodili....je to i ze zkušenosti "pozorovatele" - můj manžel v takové "rodině" vyrostl a bylo to něco příšerného. Navíc oni vedle sebe přežívají i ve stáří a je to hrůza i pro mě a pro naše děti - jejich vnoučata.
@tarra27 to ano, souhlasím že je potřeba to vidět reálně, a promýšlet všechno, včetně důsledků. Na druhou stranu, rozvod ne, když jsou děti malé. Ale mnoho studií ukazuje, že právě malé děti si lépe na novou situaci zvykají. Že nejméně vhodný věk na rozvod je mezi 9 a 12 rokem. Takže vyčkáváním si člověk až tak nepomůže. Otec se může o děti starat a věnovat se jim i po rozvodu. Nejsem si jistá, jestli vyrůstat v ovzduší kdy jsou rodiče, nebo aspoň jeden z nich nespokojení, považují to za oběť, chodí kolem sebe a je dusno, je nějaké zvlášť terno.
Ale určitě jsem pro uvažovat obezřetně.
@vendulka taky myslím že to je komibace všeho. Chápu že člověk nemá úplně představu jak bude na mateřské fungovat, ale tohleto se myslím očekávat dalo. Děti kladou na vztah zvýšené nároky.
@jarunkaxyz1 taky to mám z první ruky..takové chladno jsem v životě nezažila, necítila. Ale jim to přijde v pořádku. A přenesli to i na děti, že žít vedle sebe stačí.
@vendulka tak to máme podobně staré. Já se taky těším až už nebudu jen žena v domácnosti a máma. Cítím že se potřebuju realizovat i jinak, pracovně, postavit se na vlastní nohy. Ty první 3 roky se člověk musí přizpůsobit dětem, zvlášť když má otec práci která mu zabírá hodně času. Asi bych si s mužem sedla a řekla co tě trápí a zda by byl pro ti pomoct, aby ses cítila lépe. A osobně si myslím že dost pomůže až půjdeš do práce.
@vendulka jo, to bylo. Ale kde nic není, nedá se brát. Kde je partner hodně pryč a hlídání moc není, tak prostě musíš brát situaci jak je. Nebo se snažit najít řešení, pokud je to možné (hlídání někým jiným než partnerem a rodinou a zajít si ven, nebo částečně pracovat, najít si čas na to být sama jen s mužem, třeba vyloženě si říct, že jeden měsíc vymyslíš něco ty, druhý měsíc on. Dříve byl v tomto aktivnější?). Děti nejsou ve školce? Aspoň to starší?
@andelka ono i když se třeba "zbavíme" dětí, tak stejnak mám ten pocit, že si s ním nemám zas až tak co říct a být s ním mě bůh ví jak nebere...a co se týče práce, tak to bude spíše horší, vyhrocenější jelikož když on dělá tak 15h denně, tak na mě bude to ,abych postarala děti do školky,školy, jít do práce, pak rychle pro děti, nakoupit, uvařit,uklidit ,udělat úkoly pohrát si s nima a budu v daleko větším nervovém presu...v podstatě jsem o ráda, že tak dlouho dělá, nějak mi doma "zavazí" nebo jak to říct, nastavila jsem si nějaký svůj řád,svůj život a nabourává mi ho,když je doma
@andelka to je sice pěkný, ale ty musíš počítat s tím, že vše musíš zvládnout včeně financí a taky s tím, že dva týdny děcka neuvidíš, bude je formovat i vychovávat cizí ženská, která je může i nemusí mít ráda...
a hledne studií, taky je prokázané, že malé děti se počůravají, jsou ve sresu, neví kam patří, necítí se ani u jednoho z rodičů doma....a častěji mají problemy s drogama, partama, alkoholem atd.....
zeptej se nebo podívej na kamarádky nebo známé, co jsou rozvedené....malo na kom je videt, že jsou spokojené...a rádi...že se rodiče rozvedli....
Já kolem sebe nemám žádnou kamarádku či spolužačku, kterou by to nepoznamenalo, přestože se maminky snažily....
@vendulka n je to o tom, že jste se i odcizili..vše je na tobě, on chodí do práce od nevidím do nevidím....a ty jsi na vše sama, plus teda nemáte společné zážitky....a do toho tvuj prvníé kluk...je normální, že tě láká zkusit být bez něho...ale já bych to nehrotila....
máš přítele nebo kamaráda, který se ti líbí? napiš klidne do soukromé pošty...
Nechci se stěhovat a vzít dětem tátu...