Je to chování normální?

Já ji znám. Kdybych se ozvala v té chvíli, tak by byl problém a scéna, jak ji nikdo nemám rád atd. Malé bych rozhodně kazit den nechtěla, i když tohle ještě asi nechápe. A to se vážně musí všechno říkat? Pozvat cizí lidi na soukromou oslavu je jinak normální.? Že se ani nezeptám a řeknu přijeďte? Jsem asi divně vychovaná... Ale jinak děkuji za reakci. Děkuji za uklidnění, že je to moje chyba 😉

Podle mě to normální není a tchyni bych to řekla. Zeptala bych se jí, jestli jí přijde v pohodě, že na oslavu, kterou vy pořádáte, ona zve lidi. Já se takhle chystám na neteř, dozvěděla jsem se, že zve lidi na křtiny našeho dítěte, které se ještě nenarodilo a už pomalu vymyslela i termín 😀 A co se týče prohlídky domu, tak bych řekla, že nejsme v Prostřenu a šmejděníčko šmejdění nebude 😉

Normální to není, ale pokud se neozveš, nic se nezmění. Pokud chceš nějaká pravidla, musí se vše říkat, nikdo ti do hlavy nevidí.

@andulind Nerozčiluj se 😉 Jestli jsi chtěla pouze podporu, měla jsi napsat "Napište mi, že to není normální, pojďme si zanadávat na mou tchýni" 😉
Normální to není, ale @anelamates má pravdu. To, jak se druzí chovají k nám, závisí jen a pouze na tom, co jim dovolíme. Slušně a v klidu říct ne neznamená scénu, a pokud by ji tchýně udělala, je to jen a pouze její vizitka. Dokážu pochopit, žes to třeba nechtěla hrotit před návštěvou, ale řekla jsi jí tedy alespoň potom, že si to nepřeješ? Protože pokud ne, ona tedy vlastně ani nemusí vědět, že v očích někoho jiného dělá nšco špatně (když pro ní je to zjevně v pořádku, když jí to vůbec napadne, že).

@andulind Je to tvoje chyba, protože jsi se neozvala. Jinak - mé dceři si její tchyně rozhodla pozvat na svatbu svoje kamarádky, a taky je pozvala. A dcera i se zetěm se ozvali, že si hosty na svou svatbu pozvali sami, že je tam prostě nechtějí a hotovo. Nebyli tam. Ano, tchyně se naštvala, ale to je její problém. Ona se chovala nevychovaně.
A já jsem to napsala takto, protože jsem kdysi dávno řešila něco podobného, a tohle mi řekla psycholožka. A od té doby se prostě snažím.

@andulind zcela chápu, že jsi nechtěla jít do konfliktu na té oslavě. Promluv s tchýní ve vhodném okamžiku a v klidu jí řekni, že se ti to nelíbilo. Pro ní to třeba normální je a nenapadlo jí, že by ti to mohlo vadit. Každý jsme jiný a právě to předpokládání, že druhý automaticky ví co já chci/nechci je příčinou mnoha vztahových problémů.

@fallingstars Díky.

Ale já se vůbec nerozčiluju. Vím, že je to moje chyby, protože někdo jiný by reagoval hned. A je to určitě lepší. Jenže já ji znám, že by to v klidu nebylo :(.
Ale jinak mám pocit, že už tak jsem na ni dost hnusná. Držím si odstup a zároveň i odstup k malé. Pořád si říkám, abych nereagovala přehnaně.
Už jen, že se všichni ptali, kdo je pozval, ale přitom se nijak nevyjádřil nikdo, že je to divný. Prostě si říkám, že už jsem třeba na ni vyloženě alergická a že chci řešit blbost.
Je pravda, že mě by to ani nenapadlo. A když už, tak bych se třeba zeptala, jestli někoho smím pozvat.
Takže vážně se nerozčiluju (maximálně zpětně nad sebou, že jsem jií vážně něco neřekla) 🙂 😉

@andulind Ostatní se možná zeptají, ale míchat se vám do toho nebudou, je na vás, jak se domluvíte. A řekla jsi jí to? Ono totiž různí lidé mají různé vnímání toho, jak se k nim chovají druzí, a Ty si třeba myslíš, jak si nedržíš odstup, a přitom ona si může myslet, že jste vcelku v pohodě. Tím spíš, jestli je to takové to ženské "mám pocit", ale nahlas se neřekne nic...😉

Je to hrubost od tchyně a není to hloupost. Pokud můžu jako tchyně radit, tohle si vyjasni, a to brzy. Prostě musíš, at chceš nebo ne, ona ti do hlavy nevidí. Nemusíš být ani příkrá, stačí to omašlit větičkou já vím, že jste to nemyslela zle, že jste se chtěla pochlubit nebo tak něco - ale tohle je třeba. Já to mám fajn, jsem zvyklá se ptát a navíc když už něco, tak mi snacha i zet řeknou. Ale raději se ptám. Ty hranice dát jednou musíš, jinak ta averze poroste. Spíš zruš ten odstup od malé, a ty sama se snaž chovat vůči tchyni mile a srdečně. Ovšem pravidla hry u vás nastavuješ ty a tvůj muž.

Ji ale nenapadá celkově víc věcí. Naši malou měla v náručí jako mimčo cca 3x po pěti minutách. Další vnoučata chová pořád. Je to spousta blbostí v chování. Když jsou někde všechny prťata spolu, tak ne že by naši malou úplně ignorovala, ale v porovnání s chováním k ostatním vlastně jo. Když byla menší a přišli jsme na návštěvu, tak si ji vyfotila a po deseti minutách se zavřela v pokoji a dělala si svoje. prostě ji nebere. Naštěstí je ale super děda, tak ten nám to vynahrazuje ;)
Díky, budu to řešit

Normální to není, já bych tohle v žádném případě nesnesla. Když se mi něco nelíbí nebo s něčím nesouhlasím,tak se ozvu hned na místě a je mi úplně jedno, jak druhá strana reaguje. Alespon je pak prostor pro to si vše vyříkat.
Pro příště, až nastane podobná situace, to tedy vyřeš hned pokud ti to vadí.
No a pokud jsi se do dneška neozvala, tak je to tvoje chyba a počítej s nějakou další jobovkou do budoucna dál, a pak zde zase můžem vesele nadávat na tchýně 😀

@anelamates - vysvětlení, ona si drží odstup od malé, tak já se snažím to tak nechat. Nechci aby až bude chápat, byla malá zklamaná, že babička je taková "cizí". jak se chová ona k malé, tak to nechávám.
Já se chovám slušně a pořád jsem si právě myslela, že nějaká ta hranice je. V neděli mi prostě ukázala, že není.

A hlavně neporovnávej, i když je to těžké, její vztah k ostatním vnoučatům. Jistě jsou starší, že? Možná bydlí blíž, možná je vídá častěji, to člověk neví. Ale víš, to první vnouče je první zkrátka. Je to stejné jako první dítě- člověk je celý naklepaný, natěšený. Ty další taky, ale už nejsou prostě první. Takže neřeš tohle, ale řeš to opravdu důležité- to jest, jak se bude chovat k tobě. A neboj se, malé děti nevnímají to, že babča je tak často nechová, a až budou velké, tak si to přeberou. Ale ty musíš promluvit.

@andreaandrejka omlouvám se 🙂

Naše byla první vnouče. Ale od syna. A ještě k tomu nemanželská 😉 . Další jsou od dcer.

A bydlíte nějak dál? Ono totiž je to takhle, abych ti řekla. Já mám vnoučata jak od dcery, tak syna. Se dcerou se domluvím líp, protože ona vlastně opakuje můj model. Snacha naštěstí taky není řešič, a na můj vkus až moc málo některé věci, třeba kolem solení. Ale to je její věc, ne moje. Když se zeptá, řeknu jí názor, když se neptá, neříkám nic. Ale dcera bydlí kousek v sousední vsi, její děti máme každý druhý den na očích, často tam jezdíme. Syn bydlí dál, vídáme se jednou dvakrát za týden maximálně. Takže tam o těch vnoučatech až tolik nevím.

Bydlíme asi 30km od sebe. Pro nás nikdy nebyl problém se stavit, tak stejně oni jezdili podle nálady kdykoliv. Jedna dcera bydlí blíž, takže tam je mi to jasné a druhá bydlí naopak dál než my. Já musím přiznat, že mě nikdy její chování nijak zvlášť nemrzelo. Soutěživá nejsem, už vůbec ne ve vztazích. Ale když jsem prostě viděla ten odstup, který si drží ona, myslím si, že je lepší malou tak mít taky. Prostě je to babička. Já jako dítě jsem to měla taky tak. S jednou jsem trávila dětství, druhá byla jen babička. Jezdila jsem k nim na prázdniny, ale byl tam právě ten odstup. Až jsem dospěla, tak jsme si k sobě i přes to našly cestičku a mám ji ráda úplně stejně. Takže až bude větší, bude to na nich.
Rozhodně jsem tady nechtěla na nikoho nadávat, ale tak trochu si postěžovat a zjistit, jestli to vidím zaujatě. mrzí mě, že Vás tím tady obtěžuji. Ale když tady čtu občas, co se tady probírá, nenapadlo mě, že se to někoho dotkne.
Ochotným debatovat děkuji za názory

Myslíš, že se to někoho dotklo? já se fakt snažím radit, i podle svých zkušeností. Protože si říkám, že když jsem to zažila už i z té druhé strany, tak třeba pomůžu. A zrovna ted jsme hlídali malýho od syna celou sobotu a ohromně jsme si to užili, jak my tak on. A fakt si myslím, že se musíš bránit.

Nene, Tebe nemyslím 😉
Malá si to taky s moji mamkou užívá. Ta ji hlídá tak dvakrát v týdnu, když jdu do práce. Zatím jen přes den. A s malou od bráchy taky nemá ten vztah takový. Takže to asi je tak, že děti od dcer jsou asi bližší.

Nelíbilo by se mi to, avšak na tá oslavě bych to ořekousla, neumím asertivně řešit konflikty. Ve vhodné chvíli bych to však řekla, mile, skušně, at příště nikoho nezve..nebo se zeptá, zda může. Že je chladná k maličké je blbé, já toto neznám, oboje prarodiče vnoučátka velice milují.

Uf, tak tohle mi normální nepřijde. Úplně si dokážu představit, jak by to vadilo mě, jen nevím, jestli bych se neozvala i za cenu konfliktu.

Z vlastní zkušenosti musím říct, že je nutné se ozvat. Měla jsem před rokem konflikt s tchýní, do telefonu na mě byla hrubá, doslova mi řekla že mám obětovat svou budoucnost i jednou své rodiny pro blaho jejího prvního vykutaleného syna. Mě se to dotklo a přerušila jsem všechny styky. Teď je to pár dní co jsem ji potkala a dokázala ji na plnou hubu, ale přitom slušně říct jak mi ublížila a co si o tom myslím. Překvapilo mě když z toho byla paf, protože si údajně na svá slova nepamatuje a nechápala proč už k nim nechodím. Takže teď říkám všem všechno narovinu a neřeším co si o tom myslí, jestli se to hodí apod. Odmítám se stresovat když druhá strana třeba ani netuší, že se mi něco nelíbí.

no s tchynema je to co se tyka kritiky tenky led, ony to berou hodne spatne, kdyby ji to radsi rekl manzel, neco ve stylu:"vis mami, mojí se dotklo, jak sis k nam na oslavu pozvala svoje hosty, ona nema rada, kdyz je postavena pred neco, s cim nepocita a jeste kdyz ma starosti kolem oslavy a ja s tim souhlasim, kdyz budes chtit neco podobneho udelat, rekni nam o tom" nebo tak podobne, od neho to vezme spis, nakonec nebydlite spolu a ja uz jsem videla, ze se rodiny prestaly vidat kvuli vetsi blbosti