Jaký je přístup vaší rodiny k druhému vnoučeti?
Ahoj, potřebuju se vypovídat a říct to někomu osobně asi bych vypadala jako pěkná kravka 🙂 Mám dvouletou dceru a výborné vztahy s oběma rodinami. Dcera je pro oboje prarodiče první vnouče a už od té doby, co jsme jí čekali, se mohla rodina přetrhnout. Hlavně moje mamka, ta nakupovala jak šílená, pořád řešila, co by se nám ještě hodilo, každou kontrolu chtěla vidět fotku z UZ. Hrozně nám tenkrát pomohla finančně tím, že spoustu věcí aktivně koupila. Teď čekáme druhou holčičku, která se narodí za měsíc a docela mě mrzí, že už to nikoho příliš nevzrušuje. Na jednu stranu si říkám, že je to normální, že už to není asi taková událost, jako první dítě, ale ten prcek přece nemůže za to, že je druhý. Finančně už nám nikdo nepřispěl, byť jsme dali celkem hodně za výbavičku, ale o to nejde, jsem ráda, že jsme to zvládli samy. Ale celkově o ten přístup, jakože všechno pro druhé už je zbytečné (to mi moje mamka doslova řekla), těhotenské focení, 3D ultrazvuk apod. Fotky z UZ nechtěla vidět vůbec, dokonce dlouho trvalo, než byla schopná ten plod, nazvat jménem. Pořád jen říkala to druhý.....Poprvé každý řešil, co pořídit pro miminko jako dárek měsíce dopředu, abychom to užili a já za měsíc rodím a nikdo nic kupovat miminku neplánuje. Moje máma dokonce před rokem na jedné rodinné oslavě dokonce neurvale řekla, že už nikdy nebude moc mít ráda další vnouče jako to první. A to prosím pěkně řekla před mým bratrem, který ještě vlastní děti nemá...... Už teď je mi naší druhorozené líto a mám strach, že budou rodiny dělat rozdíly i v pozdějším věku. V manželově rodině prarodiče celý život dost nápadně upřednostňovaly staršího bratra a manžel to dodnes těžce nese a pořád se jim snaží zavděčit.............. Vím, že se lásce nedá poručit, ale mrzí mě to. Tchýně je teda v tomhle mnohem lepší jako moje máma, to bych jí zas křivdila, ale třeba mě přesvědčovala, ať si v nemocnici zaplatím soukromý pokoj, aby mě mohla celá rodina navštívit a měli jsme pohodlí a když jsem jí řekla, že na to už opravdu mít nebudeme, tak jen pokrčila rameny, že to je teda škoda...... 🙂 Doufám, že někdo pochopí, jak to myslím a neodsoudíte mě, že mi jde jen o peníze a jestli jste cítili něco podobného.
já jsem tohle zažívala přímo na sobě, jsem z dvojčat, já se narodila 1,80 kg, brácha 3,50kg, krásný obdivovaný blonďáček s modrýma očima, já černooká s pomačkanou hlavou, mamka mi vyprávěla, že když jsme jeli s kočárkem, tak mne schovávala a bráchu dávala do popředí, kvůli mé šišaté hlavě a ještě se tomu s otcem smáli nahlas, prakticky celé dětství jsem poslouchala jak je bratr šikovný, co mu vše jde a já jsem střevo, věty- nediv se, že jeho máme radši než tebe byly na denním pořádku. Za sebe můžu říct, eliminuj pak sebemenší rozdíly mezi nimi a kategoricky pokud budeš něco takového pozorovat, zakroč, to dítě si to sakra zapamatuje, chápu, že ti je to líto
@rajecka naprosto chápu, že to mrzí. My to máme podobný, ne-li horší. z mé strany jsou rodiče velcí podnikatelé, ale na první vnučku se těšili, mamka nakupovala, musím říct, že koupila naprosto všechno, já jsem opravdu nekoupila vůbec nic. Vybrala jsem si kočár, koupila ho, oblečení, plinky...všechno. Teď druhá vnučka má většinu oblečení po starší dcerce, kočár taky, když jsme dělali oslavu narození druhé dcery, od našich dokonce nic nedostala. 😀 A z manželové strany - matka alkoholička, otec naprostý flegmatik se zájmem o nic. 😖 Ti nekoupili vnučkám nikdy nic, na narozeniny mě dají peníze se slovy "něco jim kup", na vánoce to stejný, na jednu stranu je to dobrý, než hloupost, na druhou stranu mě mrzí, že jim ani nestojí za to, něco vybrat, já když někomu kupuji dárek, dávám si záležet, přemýšlí,, jestli se bude líbit... no a na svátek klasicky zapomínají. Jestli je ten přístup normální, nevím, ale určitě to tak nemáš sama. Mě to mrzelo dlouho, ale pochopila jsem, že každý má svůj život a ty děti jsou jen moje. A abych dodala, tchýně vidí vnučky cca 4x do roka, naši tak 1x měsíčně...
Přesně to chápu. Navíc nevím, jestli bych tuto situaci ustála a mamce něco slušně neřekla. Jak jsi psala, nejde ani tak o peníze a příspěvky, jak o to ostatní. Upřímně i já mám obavy, ale to je asi normální. Spíš mám strach, aby se starší necítila odstrčená bráškou. 🙂
@rajecka V zásadě tě chápu, ale není důležitější, aby byl mrňous zdravý? Moje strana rodiny je v pohodě, ségra s rodinou by pro kluky udělali první poslední, moje matka si před druhýma hraje na superbabku, ale realita je taková, že prvního měla venku v kočárku 2x, druhého nikdy - manželova část na nás i na kluky hází bobek - tchýně se starším pokecá po netu, naslibuje mu hory doly - ale už druhé Vánoce nic nedostal, o narozeninách ani nemluvím, jsou to jen kecy, jezdila si k nám jak na hotel a tchán s námi tak nějak ukončil styky úplně, netušíme proč (jsou rozvedení, každý má svou rodinu) . Manžel jejich chování nedokáže překousnout. Ještě pořád máš pocit, že je na tom to vaše ještě nenarozené tak špatně? 😉
Me moje mama rekla,ze prvni vnouce je prvni vnouce.Ja jsem taky prvni,ale rozdily nevidim od babi a dedy.U druhy babi jsem az druha a ta na me nikdy nedala dopostit a to jsme obe holky.Me hlidali s dedou hooodne casto,kdyz nasi podnikali a nez se narodila segra (5let) a sestrenka bydlela dal,tak mozna proto.Jinak tchyne mitaky rekla,ze ji staci Lucinka a druhy vnouce nepotrebuje,doufam,ze se to po porodu zmeni.Byla jsem obletovavany inkubator a ted to taky uvadlo,co cekame druhy nikoho to poradne nezajima Moji mamu zajima segra,ktera ceka prvni a doufa u ni v kluka (ja se citim zase na holcicku) ale obleceni nam schovava stejnym dilem.
Hlavne abyste meli radi mimco s tatinkem a s dcerkou a zbytek tolik nehrot.Ja se tomu jen smeju,az jednou budou chtit hlidat,tak bud obe nebo nikoho.Nebudu zadny uprednostnovat.
asi jak to tak čtu je to časté 😒
@rajecka Ahoj, pra-rodice dokazou dost zklamat a otravit ruznymi zpusoby a zvlast od nich to boli, kdyz clovek ceka, ze by to mela byt ta nejblizsi rodina a chtel by s nimi sdilet to hezke. A ono to nefunguje. Nejakou do bu mi to trvalo, ted to mame tak, ze je beru takove, jaci jsou, vidame se tak relativne malo, abych se z toho zvladla zase oklepat. Raduji se z deti, z drobnych radosti, kdyz se mi podari syna dostat z blbe nalady. Pra-rodice nezmenim. Jedine, co se asi da, je svym jednoznacnym postojem jim dat najevo, ze se mi jejich konkretni chovani nelibi. Kdyz vidi, ze to u me neprojde, tak to je sice na chvili boj, ale pak se to posune nekam, kde je to pro me snesitelne. Nez to v sobe dusit a nechat se tim otravit, tak je nekdy lepsi to rict a byt dojde na nejakou vymenu nazoru, byt je to vysilujici a v tu chvili i na nervy, ale z dlouhodobeho hlediska to stoji za to.
Ve tvem pripade jim rict, na rovinu, ze nechcete, aby mezi nimi delali rozdily a snazili se mit radi obe deti stejne. Pokud tomu budete opravdu verit, ze to tak ma byt a je to spravne, tak je pravdepodobne, ze je hned, casem presvedcite, aby se o to snazili. Pripravit se na to, ze to pujde hodne ztuha, a nebyt tim zklamana a nenechat se tim moc zkazit naladu.
U nas je spis celkovy nezajem, musela jsem pusobit jako takovy tmel a vy myslet nejake spolecne drobne aktivity, cteni, povidani a kolikrat mi muj muz rekl, ze pry " jak jsem to dokazala" 😉 No, zkousela jsem, co by tak zabralo.... Dzim Ti palce ! bude lip
@rajecka ,........................materiální zajištění novorozeně neřeší-ani to,že se bude muset o rodiče dělit se starším sourozencem-vlítne do toho automaticky.To spíš to prvorozené to bude mít teď horší-bude si muset zvyknout na novou situaci,takže se na to připravte,ať mu to zbytečně nestěžujete.Nám nikdo z obou rodin na výbavičku nepřispěl,neřešil jak jsem dopadla na kontrole,do porodnice se na vnoučata nepřijel nikdo podívat.Ale i tak bych řekla,že ikdyž jsme tomu mladšímu pořídili méně nového oblečení a méně nových hraček apd.,bylo i tak spokojenější,než to starší,protože si mohlo hrát s více hračkami,kromě mě se mu věnoval i starší sourozenec,který na tom byl jako miminko hůř,protože si musel vícekrát vystačit sám se sebou. 😒
Takže pokud můžu radit-příbuzné neřešte.Pro své děti jste nejdůležitější Vy,tak k tomu podle toho přistupujte 🙂
U nás to bylo takové různé. Nejdřív byli všichni poprdění z miminka a dcerka zůstávala trošku bokem, což jsem musela korigovat. Potom se to zase otočilo a dcerka je stále u některých ta první a ta "lepší", je starší, takže se s ní dají dělat už jiný věci než s malinkým, syn je ještě malej a je takovej a makovej a ...... No prostě je mírně v pozadí. Což mě trochu štve, ale nenadělám s tím nic.
U synovců to bylo totéž - první byl tutununu a když sestra oznámila druhé těhotenství, tak naše matka hned prohlásila, že měli ještě počkat a tuhle větu opakovala až do druhého roku toho mladšího - děsný.
My ted čekáme třetí, ne že by ostatní nezajímalo, ale samozřejmě už to není takový jako první vnouče. Moji matku nezajímá vůbec nic, ta s třetím dítětem nesouhlasí a manželovo maminka se ptá na miminko, zajímají ji fotky a tak, ale prostě třetí dítě no. 😅
No a co se financí týče, tak první dostala nejvíc, to je jasné. Občas nám někdo koupil bodyčko, hračku, jenže druhé miminko už mělo všechno po prvním, tak prostě smůla. A my jsme ani nechtěli, bylo by to vyhazování peněz, každému jsme řekli, at to schová nebo donese něco dcerce. Kdo dal finanční dar, tak ten potom dal i druhému v plus minus stejné hodnotě.
@rajecka chapu! nebyla to u nas uplne stejna situace, ale dost podobna.. na mimco se rodina docela tesila!! ale to jen asi do doby nez zjistili ze to bude druha holcicka.. v ten okamzik nadseni opadlo a to i u manzela ☹ strasne sem se kvuli tomu trapila..
dnes je male uz 3 roky - a jak to bylo.. prvni tri mesice se tatinek moc nepredrel.. u prvni to byl poprdeny a pomahal kde se dalo.. kdyz to srovnam tak u druhe jeho pomoc byla v domacnosti cokoli ale s mimcem minimum 😒
rodina byla za zdrave miminko radost, ale nadseni to nebylo 😎
potom nastal zlom! manzel se pres noc dostal z poporodni depky a do mimca se zamiloval.. do dnesniho dne je to nejvzornejsi tata dvou holcicek a uz mu ani neprijde, ze nekdy chtel mit chlapecka 😀
mladsi holcicka je oproti starsi strasne klidna a hodna, neskutecne miloucka - a muzu rict, ze po case nezustalo jedno srdce chladne.. opravdu ji dneska miluji nadevse!!
dej tomu vsemu cas..
rodinu podle popisu mas normalni 🙂 a vstricnou.. ver ze jim to vydrzi jen chvili.. a pak je jejich vlastni city k miminku prevalcuji 😀
drzim pesti!!
@rajecka ahoj,necetla jsem příspěvky ostatních,ale pridam svou zkušenost. Segra ma deti 2. 23 a 14 ler. Kdyz se mel narodit synovec,vsichni byli nateseni. Po 9.letech neter.Taky se vsichni tesili,ale uz to nebylo ono. 😉 Me se narodil loni 1.syn. Takze pro nase uz 3.vnouce,ale po 14.lete pauze. A neprozivali to tak,jako u segry. Ale me to teda bylo uplne jedno,hlavní je,co citime my,rodice. 🙂 No,ale abych ti rekla zaver: presto,ze nam finančne vubec nepomohli,a ja bych to ani nečekala, nemáme to v nasi rodine tak nastavene. Tak naseho syna maji stejne radi,jako deti od segry. Tak jestli te trapi jen toto,tak se neboj,samozřejmě,ze i dalsi vnoučata budou mit rádi. 🙂
První vnouce je první..vidím to všude /když já byla dítě - segra byla protezovana, byla ona a az za par let další, těžce to nesla, peněžní dary si se mnou dělila z vlastni vůle../ a ted, kdy moje dcerky jsou druhé a treti vnouce. Pokud to není nějak moc, netěšila bych to - ono to první az v bude v starsi, a az v pubertě, tak moc o přízeň babiček stát nebude a pak si to mrnousci uziji taky.. 😵
Unás je druhý syn asi víc v kurzu, je mu 21měs a je zdravý. První synek byl do jeho narození favoritem u mého bratra a otce ale te´d je spíš mladší, bohužel tomu nahrává i to že Honzíček je nestadardní dítko (porucha chování ADD a taky PAS porucha autistického spektra nebo DA dětský autismus), mužský to v mé rodině nepobrali, berou ho, tak že je nevychovaný. Je mi ho strašně líto hlavně proto že do doby než se to vše začalo projevovat, tak byl pořád s nimi, ted ho jen okřikují a věnují se hlavně mladšímu. Doufám že se situace v rodině zlepší, prarodiče od manžela a moje mamka ho mají moc rádi, berou ho takový jaký je.
A co se týče v těhotenství a po porodu tak to bylo celkem podobné jako u vás..první vnouče je první..taky mě to občas zamrzelo, ted řeším vlastně opak.
Mě taky dost šokovalo, když moje macecha prohlásila, že první vnoučátko je prostě první a hotovo... že prý ona to tak taky měla, že byla druhá a od svých prarodičů to dost cítila. No já od ní nic extra nečekám, naše mimčo přece jen nebude její vlastní vnouče. Ale její syn s manželkou čekají druhé (asi 3 týdny před námi), tak mi to přišlo dost mazec, jak to řekla takhle natvrdo. Ale hlavně že je ona nešťastná z toho, že její syn s vnoučkem k nim tak často nejezdí, jako k druhým prarodičům.
Uvidím, co můj taťka, ten je z malého taky dost unešený, i když to není pokrevní vnouče, tak uvidíme, jaký bude mít přístup k jeho první vlastní vnučce (i když to bude v pořadí už třetí dítě).
Pro moji mamku i pro manželovy rodiče to bude první vnoučátko, ale tam snad problém potom nebude...
Myslím, že pro děti jsou hlavní rodiče, ne prarodiče, jak píše @madre1 🙂 A některé věci se snad vytříbí, až se to miminko narodí 😉
@rajecka Ahoj, tak to mě mrzí a jsem překvapená, kolik holek v diskuzi má podobnou zkušenost. My teda máme asi obrovské štěstí, protože oboje rodiče mají naše děti rádi stejně, nedělají mezi nimi žádné rozdíly a ani by mě ve snu nenapadlo, že by to tak mohlo být. Chápu, že to zamrzí, ale věřím, až se mimi narodí, tak babičky změknou 😉. Držím palce a hlavně, at je mimi zdravé.
@rajecka Je pravda, že první díte je první a vždy prvním bude...Prožívá se v te rodine vsechno poprvé, od nakupování výbavičky po radosti z prvnich foteček z utz a pak ze samotného mimča.Já mám deti dve a nemužu řict, že by mí rodiče dávali najevo méně těšení se na dcerku.Možná i práve proto, že syn byl první a všichni horzne moc chteli, aby mé druhé mimčo byla holčika, aby vyšel páreček.To vyšlo a obe deti milují stejne.Já myslim že až se miminko narodi, tak budou tví rodiče i z druhé dcerky nadšení...
@rajecka Docela chápu vaše rodiče, že druhé vnouče tak neprožívají. Vidím to i na sobě🙂 První dítě: člověk pořád vše řeší, fotí každou kravinu, kupuje vše, co se na děti vyrábí, atd. A druhé? 3d ultrazvuk jsme si odpustili, páč na video/fotky se nikdy nikdo už podruhé nepodíval. Nekupujeme skoro nic, výbavu máme víceméně už doma. To samé hračky - vytáhne se za skříně a "zrecykluje"🙂 A opravdu si nemyslím, že tím další dítě trpí. Pochopitelně milujeme obě dvě, ale jenom to už tak neprožíváme..
Moje mamka byla "poprděná" z prvního vnoučka, taky to byl a je středobod jejího vesmíru.
Když jsem byla těhotná se druhým, tak furt "to bude určitě holčička"... no a samozřejmě že nebyla 😀
takže pod záminkou, že miminko to tak neprožívá a starší syn se teď dělí o mou pozornost, se věnovala hlavně staršímu a mladšího sotva vzala na ruce
macecha dokonce utrousila "a já jsem Ti tu holku tak přála"... sama má dva kluky (no ale páreček x nepáreček už je na jiný téma).
Tchýně je tak trošku nad věcí se všema vnukama (má 4), takže tam je to tak očekávané a rovnoměrně zdrženlivé 🙂
Když má starší narozeniny, tak mi choděj sms, či telefonujou, aby mu popřáli... pak samozřejmě i na oslavě. Mladší měl teď rok a nepřišla žádná sms (ani od poprděné babi). Přáli mu tedy až na oslavě.
prostě ty rozdíly vidím a trošku mě to taky mrzí. Na druhou stranu, kdo mladšího lépe pozná, toho si ten náš mladší showman hned získá (moje mamka k tomu došla až když ho hlídala sama skoro celý den)...
@rajecka Doufám, že to teď nevyzní moc tvrdě, ale když se ohlédnu zpět, tak jsme to měli přes kopírák, včetně několikého dumání mamky muže, jak to teď dáme a jestli si to nechceme rozmyslet. Jenže nic z toho jsem si vůbec nevzala osobně, prostě jsme probírali naši životní situaci. Chodila jsem do práce, dělala jsem souběžně na několika projektech, starali jsme se už o jedno malé dítě a platili soukromou školku. Takže opravdu nebyl čas zkoumat, zda druhé nebude šizené na lásce.
A už vůbec ne poměřovat přes dárky a finanční injekce. Nic jsme od nikoho nečekali, u obou dětí jsme si vše obstarali sami. Babička pak starší vnučce platila kurzy na plavání, ale právě protože jsme "nic nepotřebovali", nekupovala tedy drobnosti a rovnou zaplatila něco většího. Přála si vnučce koupit první boty a aktovku.
U druhé by nás ani nenapadlo očekávat totéž. Byly to fajn bonusy, pro ni to však byly významné pilíře a my to respektujeme. Žije však z důchodu. A my jsme dospělí a žijeme dle svých možností. Nadstandart jsme zvažovali, ale přišlo mi to jako vyhozené peníze. Víc jsme to nerozebírali.
Chápu, že chceš, aby oběma tvým dětem bylo měřeno stejným metrem a mrzí tě, že druhátko není zatím příjimáno, jako první dítě.-(.