Jak zvládnout být oporou při úmrtí v rodině?

Vím že tě neuklidnim, ale bude to hodně těžký. Chlapovi maminka umřela před 2 lety a pořád je to mazec. My jsme měly chvilky kdy to bylo pomalu na rozchod. On byl hodně nepříjemný a já se snažila zůstat v klidu a porad jsem si říkala že to má těžký. Kolikrát jsem už i vybuchla, protože už to od něj bylo fakt nefér. Těžký to bude pro vás oba. On ztratil milovanou osobu a asi momentálně bude nenávidět celej svět a ty jsi jeho opora která bude zároveň hromosvod

@vipeta Manžela chápu je to pro něj hodně těžké a ještě pár měsíců bude .Asi bych zvolila psychologa nebo psychiatra musí se o tom z někým bavit a tu lítost potlačit léky trošku , není to žádná ostuda .Taky jsem si pro léky musela jít a jsem za to ráda v takových situacich bych si to bez nich nedovedla už představit.Na léky by nesměl alkohol takže vyresite dva v jednom.Drzim palce , bude to pro vás hodně náročné

Vyjádři mu podporu, že jsi tady pro něj, že kdykoliv si o tom bude chtít promluvit, ať ti řekne. Když si bude chtít v klidu zalézt do kouta a truchlit, tak mu řekni, ať si řekne, někdo to potřebuje strávit o samotě.
Nejhorší je to do pohřbu, to rozloučení člověku trochu pomůže a samozřejmě chce to čas hodně času. Kdyby manžel chtěl, může si udělat soukromý rituál, kdy se rozloučí s otcem, zapálí si svíčku a řekne mu, co potřebuje. Někdy se potřebujeme rozloučit více intimně než je oficiální pohřeb.
Pokud by to nezvládal, přešlo to do deprese, budeš ho muset odtáhnout k praktičce. Chlapi se většinou dost vzpírají, když mají něco takového řešit s dr.
I když je to těžké, zkus se vyvarovat lítosti, ta bere člověku energii a dělá z něj chudáka. Ano, má to tvůj manžel těžké, tyhle odchody jsou náročné, to bez debat, pokud se jedná o osobu se kterou máme silný vztah. Zkus místo lítosti použít empatii, soucit, pochopení. Nenutit ho být šťastný. A myslím si, že i jednoduché úkoly po pohřbu typu vynes smetí, jak píše kubesovaadelka, jsou dobrý nápad, ale spíš bych to takhle začala zapojovat po pohřbu, do té doby bych ho nechala si odžít emoce po svém.
Můžeš ho dopovat hořčíkem, ten je dobrý při psychické i fyzické zátěži.
Asi bych se s manželem začala bavit obecně o hodnotách, co je po smrti, smyslu života, o důležitosti vztahů, podpory, protože smrt milované blízké osoby je rána, a tak to člověk nutí zamýšlet se nad různými věcmi. Otec je sice mrtvý, ale má tebe a děti, jste živí, tak si zasloužíte jeho pozornost též.

Zavolej si na krizovou linku, pomůžou Ti zorientovat se v tom, jak můžeš manželovi pomoci a taky, co čekat, jak na něj pripadne prehnane nespěchat a kdy naopak zpozornet, protoze se neco deje nedobre. I to, jak ošetřit sama sebe. Truchleni po ztrátě tak důležité osoby není věc dnů nebo týdnu.
Upřímnou soustrast.

Snaž se mu naslouchat, nic nevnucuj...
Mému manželovi zemřel taťka, který ho vychovával od dětství, před 6lety (jeho rodiče se rozvedli, máma si vzala ségru, on zůstal u otce), ale z ničeho nic, bohužel nejspíš infarkt, první dny byly pro něj velmi, velmi těžké, i pro mě, protože si to dával za vinu, obviňoval tehdy kde koho, bylo to fakt nepříjemné období, zvažoval i návštěvu psychologa...před 4lety mu zemřela máma s tou však nikdy nijak extra nevycházel, což "paradoxně" zvládnul líp než se vzpamatovat po smrti táty...
Drž se a upřímnou soustrast🍀

@vipeta Ahoj, je mi to líto, je to těžké. Já přišla o taťku, babi, co mě vychovávala a miminko v pokročilém stádiu těhotenství. Vše chce čas. Konkrétní pomoc můžeš zkusit tady a třeba se i poradit:
https://poradna-vigvam.cz/smrt-a-truchleni-kde-...

Jsou skupiny pro truchlící. Jsou terapie a podobné možnosti. Tchán si třeba nechal napsat antidepresiva a léky na spaní a to mu dost pomohlo. Ale to člověk musí chtít a bývá to až v té pozdější fázi. Ta prvotní asi je jen nechat emoce proudit a prostě jen být přítomná a nabídnout pomoc a objetí. A vydržet..

Je mi to moc lito, bude to tezke…Zazila jsem to temer pred dvema roky stejne, zemrel mi tatinek. Ale ja mela doma rocni dite, a snazila se byt oporou mamce a vsechno zvladnout, coz je mozna horsi nez se opit a vypustit emoce ven. Ja v sobe vsechno dusila a jela jako robot, na pohřbu se snazila byt pro vsechny okolo, ze jsem nestacila ani truchlit. Za par mesicu to zacalo doznivat a dochazet, skoncila jsem na AD a rok jsem dochazela na terapie, bylo to hodne emoci a nejvic asi vztek ac je to divne misto smutku vztek. Doporucuju se snazit o tom mluvit i kdyz zezacatku to bude tezke, zksute treba nejaky mensi radosti, jidlo co ma manzel rad, vytahnout ho na prochazku….Byt kdykoliv pro nej, a pokud by jste videla takovou tu rezignaci tak u praktika nechat napsat slabsi AD ono to fakt pomuze ty hlave…Drzte se!

Z vlastní zkušenosti vím, že člověk po takové události potřebuje čas a taky určitou schovívavost. Největší blbost je podle mě snažit se před všema tvářit jako strašný hrdina, který hned funguje naprosto normálně a s přehledem. Protože potlačené emoce právě zvyšují riziko úniku do alkoholu a k jiným závislostem. Když se člověk nevybrečí, nedá průchod smutku apod. může emoce začít utápět například v tom chlastu. Z okolí vidím, že s tím mají hlavně problém takoví ti drsňáci, co nikdy nepláčou. Takže bych určitě dala muži najevo, že mi nevadí, když je fakt smutný, brečí, že není o to menší chlap, že je to přirozené...

@73nica73 Jj, emocí po úmrtí v rodině může být více, ne jenom smutek. To je taky fajn si přiznat. Kromě vzteku znám i pocity viny, bezmoci, neodbytné otázky PROČ... Nakonec mi dost pomohlo poděkovat za všechno dobré a odpustit všechno špatné.