Jak zvládáte partnerovy děti?

@bernada jak jako každý si hájí své? To spolu nějak ty děti soupeří?
Moc informací nedáváš.

@bernada mam dceru (7), manzel ma dva kluky (7 a 10) a ted cekame spolecne prcka. Hned na zacatku vztahu jsme si rekli, ze budeme respektovat vychovu toho druheho. Neznamena to, ze si navzajem nic o samote nerekneme, to ano, ale jen stylem, ze rekneme svuj nazor na danou vec. Vim, ze je blbe resit rozdil moje/tvoje dite, ale ono se hezky rika, ze clovek nebude delat rozdily, stejne nakonec castecne bude. Protoze jsou veci, ktere jsou primo na rodicich a jejich domluve o vychove jejich deti. U nas jsou rozdilnosti predevsim v uzivani elektroniky od detstvi (mobily, herni konzole,...), rozmanitost krouzku (ja davam dceri vice ruznych krouzku a cekam, az bude starsi a sama se rozhodne, cemu se chce venovat vic, co nechat plavat, nebranim ji, kdyz prijde s necim novym, co by chtela vyzkouset, pokud nejsou zavazne duvody, vs. manzel je zastancem dat na jeden krouzek, casteji a vest k jedne konkretni aktivite. Coz je mozna u tech kluku snazsi, kdyz starsi treba chce hrat hokej, tak by ani nic jineho nestihal, tomu rozumim). Nebo i treba v nejake benevolentnosti (na rovinu - jsem prisnejsi. Kdyz me neco stve a upozornim, ze prijde nejaky zakaz, tak upozornim maximalne 3x a pote uz skutecne slovo dodrzim a to naprosto bez debat i pres protesty. Manzel je nekdy v tomhle mekky, ze vyhrozuje, ale pak nedodrzi, neni tam ta duslednost). Takze ve vychove si sice na nejaka temata povidame, ale respektujeme, ze druhy to ma jinak (proste v puvodni rodine bylo nejake fungovani, ktere se treba lisilo od nasi puvodni rodiny). V beznem fungovani ale deti od zacatku maji nastaveno, ze jsme spolu, tudiz pokud neco jeden z nas rekne, je to stejne platne, jako by to rekl ten dany rodic. A kdyz nekdo z deti neposlechne, tak za sebou navzajem stojime a tohle pravidlo se pripomene. Oba vime, ze kdyz jim neco rikame, nedelame to zbytecne kvuli kdejake blbosti. Jinak deti mezi sebou vychazi moc dobre, kluci se samozrejme casto rvou, ale to je asi normalni (a treba v tu chvili prijde na radu, ze neexistuje, aby me neposlechli, kdyz uz to prehani a zavelim, at se nechaji byt, ze uz by hrozil uraz, plac, atd). Dcera je dost ziva, ale jakmile je s klukama, tak je klidnejsi. Hraji si, povidaji, blbnou. Je pro nas obecne lepsi, kdyz mame vsechny deti naraz, protoze kdyz to zrovna vyjde, ze mame jen jednu stranu, tak jak uz samotna dcera, tak samotni kluci jsou casto mnohem vic na pretrzeni. Dohromady je to lepsi, vic se mezi sebou zabavi. Jak spolu nejsou neustale, je to pro ne zpestreni.

Dobře. Žijeme spolu 5 let. Nejstarší jsme mívali na dva víkendy v měsíci, prostřední dvě máme 2/3 času, nejmladšího společného máme furt. Pokud nejste schopni se nějak domluvit, jak budete fungovat, tak to moc kapat nebude. Ideálně byste měli být za jedno v základních věcech. U nás pak platí,že v určitých věcech má hlavní slovo bio rodič, a druhý má slovo poradní. Mezi dětmi rozdíly neděláme. Už tak jsou rozdílné až až. Některé věci jde těžko změnit, nebo ovlivnit, protože tam má podíl i výchova a přístup druhého bio rodiče, pokud spolu bývají.

@bernada rozumíme si nějak takto 😉

Měla jsem to úplně stejně. Partner dítko o 2r starší než můj syn a první rok hádky jen kvůli dětem. Úplně chápu i to "každý si hájíme to svoje". U nás to vyvrcholilo tím, že jsem řekla, že už ve 4 nikdy nikam...a jak to dosáhlo vrcholu, tak se to uklidnilo. Nyní jsme spolu přes dva roky a naše děti už jsou spolu ok, tím pádem není nutné řešit jejich spory a čas ve čtyřech si užíváme.