Prosím o radu. Po pár letech mě opustil přítel.. znám důvody jeho odchodu, převážně to bylo kvůli mému chování vůči němu, nebylo mi nic dobré, stále jsem si hledala jen chyby a neocenila to co pro mě dělá.. několikrát jsem mu za vztah slibovala že to bude jiné ale nikdy jsem to nesplnila. Až teď kdy jsem o něj přišla jsem si vše uvědomila, jak ho miluju, jak jsem dělala vše špatně, bohužel mi to došlo až teď. Dnes je to třetí den co odešel z domů k rodičům, dnes si ještě ráno přišel pro nějaké věci na sebe (hodně jich má ještě u nás doma) a snažila jsem se s ním promluvit.. Jediné co mi v začátku konverzace říkal že své rozhodnutí nezmění, pak když jsem se ho zeptala zda je alespoň minimální šance že se k sobě vrátíme tak řekl jen že neví, že teď potřebuje být sám, že to chce čas. Vůbec nevím co si o tom mám myslet, jestli nějaká šance vubec je.. případně co mám udělat pro to abych ho získala zpátky? Mám mu psát, nebo ho nechat úplně bez kontaktu? Vubec nevím co mám dělat a strašně mě to uzira :,(
No já nevím, to vypadá jako strach z toho, být sama, ne jako opravdové prozření..
@zuzakova chápem ako sa cítiš. Zažila som niečo podobné. Podľa mňa, mu daj prečítať toto, alebo mu to povedz, zopakuj, že je Ti ľúto. Nemusí reagovať hneď, musí sa mu to ulezat v hlave, ale ak zostane aj po dlhšej dobe, napr.mesiac chladný, už sa nevnucuj. Ide o to, či aj Ty jemu budeš chýbať. Drzim palce, nech Ti to vyjde.
Respektuj jeho rozhodnutí a dej mu čas. Nepiš mu, nevolej. Nebuď stíhačka. Jestli tě bude chtít zpátky, ozve se sám. V opačném případě ho jen utvrdíš v tom, jaká jsi fůrie a že udělal to nejlepší, co mohl - opustil tě. V každém případě ti přeji štěstí, ať s ním, nebo bez něj... 😉
Já osobně bych mu dala čas, neotravovala ho, nevnucovala se. V tomto se strašně špatně radí. Otázkou je, zda jsi opravdu ochotná se kvůli němu změnit a změnit svůj postoj, protože již dříve jsi mu slibovala, že to bude jiné a nikdy to nedodržela, vždy to byly jen plané řeči.
Já to beru z pohledu Tvého přítele, můj bývalý také neustále sliboval, rozešli jsme se 2x. Pak chodil, prosil, sliboval, že si uvědomuje jak se choval atd., vždy jsem mu uvěřila a vrátila se, pak si ho dokonce vzala, ale po určitém čase se to pokaždé vrátilo do stejných kolejí. Nakonec jsme se rozvedli. Tím chci říci, že lidé se nemění, člověk je jaký je. Proto bych neslibovala něco, co nejsi schopná splnit nebo dodržet. Držím pěsti ať vše vyjde jak má.
Kazdy vztah je jiny, takze tezko radit. Ujasni si, zda ho fakt chces zpatky nebo, jak uz bylo psano vyse, nechces byt sama. Jak pises, hledalas na nem jen chyby a neocenila ho, je otazkou, zda ti tak vadilo, jaky je, nebo proste jsi kriticka obecne, a jak by vas vztah, kdyz bude pokracovat, vypadal dal. Ono jedna vec je ho ziskat zpatky a vec druha s nim pak zit, pres ty jeho chyby. Asi si chlap potrebuje srovnat myslenky a klid. Ale mel by vedet, ze vis, cos delala za chyby ty, pokud to beres teda jako osudove chyby. Uplne bych ho neuhanela, treba bych mu jen napsala delsi dopis/email, o nemz vis, ze ho stopro najde. Nebo mu zavolat a zkusit si dat sraz a vse probrat na neutralni pude. Jinak za vztah podle mne vzdy muzou dva, za jeho plody i neuspechy, a je o kompromisech z obou stran.
@ariadna12 já jsem s ním o tom všem mluvila dnes když si přišel pro ty nějaké věci. Všechno jsem mu řekla, v první chvíli byl nekompromisní,stále opakoval že své rozhodnutí nezmění, když jsem se ho pak zeptala zda máme ještě alespoň nějakou malou šanci řekl ze neví a že potřebuje být chvíli sám. Než odešel tak mě jen pohladil a řekl že to chce čas, vůbec nevím co si o tom myslet..
@katkati já jsem s ním o tom všem mluvila dnes když si přišel pro ty nějaké věci. Všechno jsem mu řekla, v první chvíli byl nekompromisní,stále opakoval že své rozhodnutí nezmění, když jsem se ho pak zeptala zda máme ještě alespoň nějakou malou šanci řekl ze neví a že potřebuje být chvíli sám. Než odešel tak mě jen pohladil a řekl že to chce čas, vůbec nevím co si o tom myslet..
@zuzakova ted je toho na nej asi moc, proto zrejme odesel, potrebuje klid a trochu casu. Ty bys chtela reseni hned, to je mi jasne, musi to byt rozcarovani, kdyz odesel, ale chlapi to maji nastavene trochu jinak. Mozna to fakt chce trochu odstup pro oba, abyste si oba uvedomili, jestli o sebe stojite, a jak si predstavujete spolu zit dal, nebo to naopak rozpustit, v cem jste delali chyby, atd. Hodne stesti.
můj názor je takový, že bych ho nechala vychladnout. Když ho budeš uhánět, můžeš si pohoršit. Třeba tě kontaktuje sám a to by bylo ideální... fakt dejte si prostor ❤
To je normalni, clovek nevi, na cem je. Ber to tak, ze mate oba cas premyslet. O sobe, o vas dvou, co chcete od zivota. Jestli spolu chcete byt.
Nechala bych ho zatím být. Zkus se na to kouknout ze svého pohledu, kdyby to bylo obráceně - tobě by vadilo jeho chování, on by ti sliboval změnu, několikrát, ale kde nic tu nic, až by ti došla trpělivost. Já bych na tomhle místě měla toho druhého asi plné zuby, nic bych mu nevěřila a hlavně bych chtěla jít pryč. Po nějakém čase se třeba zkus ozvat, ale nevím.
Ber to jako čas na přemýšlení, pro oba. Zkus se i ty zamyslet, jestli by nebylo lepší najít si někoho, s kým si budete lépe vyhovovat. Někoho, komu tvé chování nebude vadit, bude s tím umět žít, nebo někoho, ke komu by ses sama od sebe přirozeně chovala jinak. Třeba jsi v tom vztahu opravdu nebyla tak spokojená, jak si myslíš, když jsi se k příteli chovala tak, jak jsi se chovala... Ale to je jen podnět k zamyšlení.
@zuzakova Byla jsem úplně ve stejné situaci a věř, že všechno chce svůj čas 😉...Přítel se se mnou rozešel po 5ti letech, oznámil mi to takovým zdrceným výrazem, že skoro brečel, když jsem se ptala proč? řekl, že to není kvůli jiné, ale že se k němu nechovám tak jak by chtěl a že chce všechno čas, nechápala jsem. Každý den jsem mu psala sms, volala, až jsem byla otravná 😖 pak jsem si řekla, že se nebudu ponižovat a už nevolala a ani nepsala...Uběhl měsíc, kdy jsem si řekla, že už nebudu sedět jen doma a jen brečet, když s ním to nic nedělá (najednou začal víc chodit do společnosti, cvičit, bavit se atd...dokonce se scházel s jinou - to jsem věděla od známých), to mě nakoplo se sebou něco dělat. Začala jsem o sebe víc pečovat, randila jsem, měla jsem i menší vztah, ale stále jsem milovala svého přítele (chtěla jsem zapomenout a na druhou stranu se modlila, aby se vrátil) on byl pro mě přesně ten typ, kterému se žádný jiný nevyrovnal. Uběhlo půl roku a já už byla úplně v pohodě, za nějakou další dobu mi přišla sms...byla to sms od něho 😲 že se se mnou potřebuje nutně vidět. Na tuhle chvíli jsem čekala, ikdyž jsem se hrozně bála, ten den jsme si dali sraz u jednoho zámečku, samozřejmě jsem se ,,vyšňořila" jak nejvíc to šlo, aby si uvědomil o co přišel 😀 , když mě uviděl, vzal mě do náruče a začal brečet, s tím, že je hrozný blbec, že mě opustil, že mě hrozně miluje a jestli mu odpustím.... Udělali jsme za vším tlustou čáru, společně se odstěhovali a začali od začátku. Za tuhle zkušenost teď zpětně, jsem hrozně ráda, náš vztah to posinilo, oba jsme si uvědomili co v tom druhém máme a teď na sebe nedáme dopustit... 9.10.2016 na naše výročí mě požádal o ruku a 2.9.2017 jsme se vzali 😍 Moje osobní rada, dej tomu opravdu čas, jen čas ukáže jakým směrem se to bude vyvíjet dál (a přece jenom, chlapům než něco dojde...)držím moc palce, aby vám to vyšlo jako nám 🌷 ❤
Jsem ve stejné situaci. Jen bydlíme spolu. Nechce odejít,nechce ať odejdu já. Našel mi jednu fakt blbou SMS kterou napsal někdo mi(že mě moc chce..) říká že ho to dostalo... Že teď cítí prázdno a neví,jestli se mnou chce být..máme dvě děti😔 osm let bez hádek,krásný vztah 😔 trpím a čekám..
Byla jsem v podobné situaci. Že začátku psala, zvala na oběd, přála pěkný den...on buď neodpověděl nebo suše nebo třeba řekl, že přijde a nepřišel...tak jsem to po dvou týdnech vzdala, že na něj zapomenu...to nešlo, takže cca tři týdny na to jsem přišla až k jeho domu, zavolala že služebního telefonu, aby to zvedl a strašně mu vyznala lásku, na**ala si na hlavu a zabralo to nakonec...ale štěstí, že žádnou jinou mezitím nepotkal😀