Jak zachránit vztah?
Varuji předem, bude to dlouhé 🙂 S manželem jsme už dlouho, celkem 17 let, 5 let manželé, máme dvě děti 4 a 2 roky. Objektivně se máme dobře - jsme zdraví, děti jsou šikovné, máme kde bydlet, oba máme dobrou práci, neřešíme nevěry, finanční potíže a z toho plynoucí stres.. Ale já nejsem dlouhodobě šťastná. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože mi to přišlo s ohledem na to, co jsem napsala, jako rouhání. Jenže uplynulé měsíce našeho manželství stojí za prd. Postupem času se na mě nakupily všechny důležité povinnosti - mám na starosti děti, chod domácnosti, řeším kam pojedeme na výlety, na dovolenou, před časem jsme koupili nový byt na investici, vše kolem toho obstarávám já. Prostě řeším vše. Do toho jsem se před víc jak rokem vrátila k práci. Nejprve to bylo pár hodin v měsíci, teď je to prakticky půl úvazek. Pracuji z domu, mám flexibilní pracovní dobu, takže makám když jedno dítě po obědě spí a druhé odpočívá (bohužel u televize). Pak pracuji po nocích, když děti uspím (já). Případně, když se zadaří a manžel vezme děti po skončení své práce kolem páté odpolední ven. Spím průměrně tak šest až sedm hodin denně. Manžel má taky práci. Dřív byla časově náročnější, ale díky home office dokáže být výkonnější a úkoly má dřív hotové. Kromě toho, že vezme ty děcka na to hřiště (a to ještě ne každý den a předtím než vyrazí jim musím prakticky obout i boty), tak mám pocit, že nedělá vůbec nic. Zatímco já po večerech sedím u počítače a plním si svoje povinnosti, on si pustí v klidu seriál nebo jde spat. Když mu řeknu ať třeba aspoň uklidí, tak buď to udělá s blbýma kecama nebo se na to vykašle. Ale pindá, že je všude binec. Do toho všeho remcá, že spolu málo spíme. Upřímně sex je to poslední na co mám náladu a energii po tom, co vše dělám. Upřímně - mi zase tolik nevadí, že mám na svých bedrech prakticky vše, sice je fakt, že tím, že je těch povinností tolik, tak nezvládám nic úplně pořádně (doma je často binec, děcka sedí u televize, práci dělám na poslední chvilku). jediné co mě ale hrozně ale hrozně štve je to, že to už bere automaticky. A co mě mrzí nejvíc je to, že já bych se pro všechny rozkrájela a udělala vše pro to, aby všem v okolí bylo dobře, ale vůbec necítím od nikoho, že by chtěli, abych se tak cítila i já. Prostě jen dávám a nic za to nedostávám. Necítím žádnou lásku, úctu, vděk. Došla jsem do fáze, kdy jsem si uvědomila, že kdybych byla rozvedená, bylo by mi samotné možná lépe - minimálně jednou za dva týdny bych měla víkend pro sebe, kdy by si děti bral manžel. Asi si říkáte, proč nepustím tu práci. Upřímně nemůžu - neměla bych z čeho žít, rodičák mi nestačí. Vždycky jsem trochu pracovala, nikdy jsem po nikom nic nechtěla. Manžel mi nikdy peníze na účet neposílal. Platí hypotéku, pojistky, nákaldy na byt, co se týká děti, tak třeba kroužky, větší výdaje. Ale každodenní nákupy jsem hradila já, to samé oblečení, boty pro děti apod. Proč jsem to nechala zajít tak daleko? Nevím.. Proč jsem pořád v manželství? Protože pořád věřím, že bude líp..navíc manžel má pár kladných stránek, pořád k němu něco cítím, mám strach být úplně sama jen s dětma, děti ho milují, plus si nedokážu představit, jak by reagovala rodina, kdybych řekla, že jsme se rozešli, bylo by to hlavně s mojí matkou k nevydržení. Takže můj dotaz je - jak z toho ven? Myslíte, že má šanci třeba nějaká rodinná poradna? Nebo jestli jste řešili něco podobného, co konkrétního pomohlo? Rozvádět se nechci, ale zároveň vím, že tenhle způsob života je dlouhodobě neudržitelný.
@emamaira ano, chodi, kdyz je bezny skolni rok. Jenze za tyto prazdniny byla skolka v provozu jen jeden tyden, jinak je mam doma oba cely den. Jeden tyden byl pak na primestskem tabore. Prazdniny u babicek zadne, nemaji zajem. Na konci zari by mel jit i mensi na par hodin dva nebo tri dny v tydnu do detske skupiny. Na to se tez upinam. Ale ted kdyz jsou doma, tak vlastne beham jen kolem nich, chodime ven, jezdime na vylety, aby nemeli nudu.
Navštívila bych manželskou poradnu, když manžel nebude chtít, klidně sama pro začátek, třeba se časem přidá. Mě nadchla i knížka 5 jazyků lásky od G. Chapmana, vztahový poradce, třeba tě v něčem inspiruje.
Jinak, co se týká financí, peníze ti nedává, protože po zaplacení hypo atd. žádné nezbydou, nebo je utrácí za sebe a svoje koníčky? Já bych manželovi vysvětlila, že v manželství nejsou moje a jeho peníze, ale jsou společné bez ohledu na to kolik kdo vydělá. Dále bych s ním probrala bez výčitek, že byt bude uklizenější, když nebudeš pracovat. Může si vybrat, mírný nepořádek, s příjmem navíc, nebo uklizeno, ale ty budeš úplně doma pouze na rodičáku. Normálně bych ho začala posílat na nákupy, aby věděl, co kolik stojí.
Z tvého textu mi přijde, že si vždy dělala vše pro druhé a po druhých nic moc nechtěla. Teď se to bude přenastavovat trochu hůř, ale půjde to, akorát budeš muset vytrvat. Ideálně v klidu probrat s manželem, že by měl navýšit svůj čas o péči o domácnost, že ty už jedeš delší dobu na 120% a déle to nedáš. Ať převezme víc zodpovědnosti.
Moc tě chápu…Možná je to blbost, ale co kdybys to co jsi napsala, dala přečíst manželovi?…Zdá se mi, že jsi se vypsala naprosto ze všeho co tě trápí…Někdy je psaný text lepší na pochopení než vyříkání z očí do očí…To někdy sklouzne k hádce…Držím Ti palce ať lépe a posílám virtuální objetí…
@verunkanatalka já jsem to udělala tak, že když už to opravdu přeteklo, vzala jsem papír a tužku a psala seznam všeho, co dělám, do detailů, popsala jsem 3 x A4, popsala jsem i to, že smrká do sprcháče při mytí, že to po něm někdo musí škrábat…apod. Dala jsem mu to přečíst a řekla mu, ať laskavě napíše on, co všechno doma dělá. Nafouknul se slušně, ale pak fakt uznal, že je to masakr.
Navíc, já jsem se fakt sekla, prostě jsem šla do stávky a byla ochotná přestat vařit, prát. Prostě konec zvonec, postarám se o mimi a tady končím, zbytek děláš ty kamaráde. Argument, že chodí do práce je lichý, jelikož to vše jsem dělala i před mateřskou…prostě ženská skončí v práci a další šichta ji čeká doma.
Hrát si na mučednici už nebudu, buď se chlapec zapojí, nebo bude žít v bordelu.
@lpch tak to je dobře, až bude školka tak si oddechnes. Ještě mě napadlo, že manžel si moc zvykl na to, že jsi schopna a o vše se postaras. Ono to jde před dětmi, ale s dětmi už moc ne. Manžel ještě asi pořádně nezaregistroval, že je máte. Vděku se člověk moc nedočká ale postupně bych manželovi "předávala kompetence". Razantní změna by byla těžká pro oba, i ty máš už svůj stereotyp. A co paní na úklid? Je to pár stovek za měsíc a rodinné pohodě to pomůže.
No moje bývalá ustajovatelka byla v té samé situaci... A jednoho dne odešla od manžela a žije šťastně a vesele dal... Jenže ona se nebála být sama...
Ahoj, mám to samé. I představa toho víkendu jednou za 14 dní 😁 a ta práce, přijde mi, že už je to to jediné, co mě ještě fakt baví. Děti půjdou od září obě do školky a já čekám zlom, tak snad... Jsi introvert? Já o svých pocitech moc nemluvím, no teď už budu muset. Je potřeba si s manželem promluvit, zkus to.
@mimco A to je ono!!!Já to totiž měla podobně jako ty…Mluvili jsme spolu, křičela jsem, vysvětlovala, brečela…nic platný…Jeden den jsem jsem se mu vypsala na papír…Moje pocity, beznaděj…A hele najednou to šlo…Pravdou je, že nejvíc mě pochopil v době kdy jsem byla po těžké autonehodě upoutaná na lůžko a on musel fungovat…Nyní jsme spolu 23 let a nedělá mu problém nic okolo domácnosti…
@lpch zarazila mne tento tvůj odstavec:
"...si si říkáte, proč nepustím tu práci. Upřímně nemůžu - neměla bych z čeho žít, rodičák mi nestačí. Vždycky jsem trochu pracovala, nikdy jsem po nikom nic nechtěla. Manžel mi nikdy peníze na účet neposílal. Platí hypotéku, pojistky, nákaldy na byt, co se týká děti, tak třeba kroužky, větší výdaje. Ale každodenní nákupy jsem hradila já, to samé oblečení, boty pro děti apod. "
Tak máte spolu děti, a ty se o ně doma staráš, tak přeci nemůžeš nést i všechny náklady na společné jídlo a děti sama z rodičáku? To je přeci samozřejmé, že pracující muž se musí podílet na nákladech na děti, i když je zařizuješ ty, tak aby jste všichni v pohodě vycházeli nastejno. A že kvůli tomu, abys mohla dětem koupit boty musíš pracovat. Neříkám, že je špatně mít brigádu, ale špatně je ten důvod.
@lpch asi to bude hnusný....ale jak si si to nastavila doma ,tak to máš.Pracovat při mateřské je hodně náročné....tak buď si vezmeš paní na úklid a budeš víc odpočata a tím pádem budeš mít víc času na manžela a nebo si promluvte a čas svých povinností přesuneš na manžela.
My jsme se málem rozvedli když se nám narodilo druhé dítě.Taky jsem všechno dělala sama a manžel chodil domů jak do hotelu.A to když jsem byla doma a prvním tak nakupoval,vařil,...V půl roce jsem si našla o víkendech brigádu a manželovi nechala obe děti i domácnost.Dost rychle se probral ...
Máte to špatně zorganizované a je škoda, aby se kvůli tomu rozpadla rodina. Nejdřív bych sjednotila účet, prostě jedny finance (každá koruna, co vydělá, je dle zákona i tvoje). Práce při rodičáku je obrovská zátěž a když ji na sebe bereš, jinde musíš ubrat (dělba práce s mužem či paní na úklid).
Dal bych přestala očekávat nějaký ten vděk apod., prostě jedete v nějakých kolejích, on to bere jako normu, v tobě se hromadí křivda. Každopádně sis toho na sebe naložila moc, nezvládáš to a budou třeba změny. Nechtěj být superžena, takové si neužijí dětství svých dětí a v 50 jim vypoví zdraví.
Holky, moc dekuji vsem za nazory! Vsechny jsem je poctive procetla a za kazdy jednotlivy opravdu dekuji. Myslim, ze cesta je jasna - ubrat v praci, zvazit pani na uklid (tu mam v hlave fakt dlouho, ale porad se mi to zda zbytecne - k nam by totiz mohla chodit trikrat denne, tak porad vaham, decka delaji porad bordel) a samozrejme zapojit vice manzela. Meli jsme v uplynulych dnech spolu rozhovor, rekla jsem mu sve vytky, nejak jsme se domluvili, tak musim doufat, ze to bude fungovat 🙂
@lpch
Ja bych v prvni rade prestala chlapovi delat sluzku,zapojit vice manzela a decka.Minimalne ten starsi uz je dost velky na to,aby si uklidil hracky napriklad.
Kdyz udela bordel tak at si ho taky po sobe uklidi.Neuklidis?Hracky vyhazuju.
Chodí starší do školky? Neporadím s manželem, ale také pracuju s dětmi z domova a velka záchrana pro mě je, že 3,5 lety chodí do školky. Ono se to nezdá ale mít doma jen jedno nebo dvě je veliký rozdíl. I pro to dítě je lepší když nesedí u televize a má program. Nas chodí na 3 dny do soukromé a je tam nadšený.