S partnerem jsme spolu 8 let,mame 19mesicni holcicku,bohuzel nas vztah nestoji na pevnych zakladech a prosli jsme si par krizemi,ikdyz mi to partner nikdy nepriznal ,nabourala nam vztah i jina zena,opustil me,ale po par tydnech prosil,at se vratim,udobrili jsme se a vztah byl snad lepsi jak na zacatku. Muj problem je v me zarlivosti ,naladam,podle partnera v caste vybusnosti,z toho vznikaji hadky,uz to doslo tak daleko ,ze partner mluvi o tom,ze by odesel. Jako otec je skvely! Ani jeden nechceme at mala nasima hadkama trpi,jsem takova ze neumim napocitat do 10 a jednam s horkou hlavou. Oba jsme tak nejak prisli na to,ze cim castejsi hadky,tim se odmilovavame,vim,ze ho nechci ztratit,hlavne bych chtela pro malou fungujici rodinu. Problem jsem ja,jsem nervak a potrebuju se zmenit ,jenze jak na to? Tak abych zachranila rodinu i vztah? Myslela jsem si ,ze dite nam vztah vic stmeli ,jenze to vypada ,ze se stal opak. Mam na pritele min casu,nechci at to co mu chybi doma ,zacal zase hledat jinde. Mate nekdo podobnou zkusenost nebo radu jak se umet zmenit a zachranit tak rodinu?
@mautina84 Je to narocne obdobi, treba se to uklidni, jak poroste mala. Ale nemyslim si, ze se ti podari nejak zmenit tvoji povahu. Ja jsem taky rapl a muj muz s tim umi skvele pracovat. Proste vi, kdy nema smysl do me ryt nebo se mnou neco resit. Necha me vyvztekat a pak to v klidu proberem. Ja teda pomerne rychle vychladnu, takze nemusi cekat dlouho 😉 Za osm let uz te prece partner zna, tak s tim musi pocitat. Nerikam nesnazit se ovladat, ale nektere povahove rysy nezmenis. Mam povahu po tatkovi a vim, ze nejlepsi, kdyz se vztekne, je nechat ho vyvztekat.
@mautina84 horka hlava jeste, dejme tomu...ale zarlivost je hnus fialovej a pokud vase hadky a tva horka hlava prameni primarne z toho, tak se mu vubec nedivim, zivot s takovym clovekem je strasny. Takze byt tebou, tak prvotne adresuji toto, chorobna zarlivost prameni z nizkeho sebevedomi, vyhledej psychologa.
@mautina84 Povahu nezmenis a s postupujícím časem ještě negativní stránky více vystoupí. Ovšem se vším se dá pracovat. Sama jsem nervak, vztekloun a nedá moc práce me vytočit, v podstate to nedá žádnou práci. Ono někdy opravdu není od věci návštěva odborníka, navede te jak se svojí povahou pracovat. Nasmeruje te k jádru problémů a pak se dá ledacos řešit. Já si už třeba včas uvedomuju "že to na mě jde" a prostě se to snažím sama vydychat a pak mluvit v klidu. Počítat do 10ti nepomáhá, ale pomáhá od 1000 odečítat 7, nebo jít do jiné místnosti a pustit si donsluchatek hlasitě hudbu.
Prvni uspech je, ze si to dokazes pripustit, ze je chyba u tebe. Ja bych zasla k psychologovi i s partnerem, jednak uvidi tvou snahu, podpori te, psycholog bude mit objektivnejsi prehled a muze i partnerovi poradit, jak s tebou pracovat, jednat, kdyz nastane hadka...
tak to máme hodně podobné,jsem velmi výbušná a taky se to dost podepsalo na našem vztahu, řeší si to jinde, já sem se hodně změnila, věř, že když chceš, tak se to dá zvládnout, já se vždycky nadechnu a opakuju si, že nemá cenu se rozčilovat, že to je pak ještě horší a teprve pak odpovím nebo začnu komunikovat, někdy je to fakt těžký
@mautina84 stahni si na ulozto od plzaka manzelske tonuti jsou to 4 dily...z partnerskych vztahu...a uvidis i to svoje zarleni a podezirani i z druhe strany...
Nezbyde nic jineho pokud spolu chcete byt aby ty jsi doma vytvorila klid....jinak to nevydrzi a zacne utikat jinam...zkus to otocit kdyby tebe on podeziral a kontroloval a doma delal dusno.....odejdes s prvnim muzem ktery se bude jevit jako normalni....ktery doma si da s tebou vino a uvari pzsti si film....
No nebála bych se jít za psychologem nebo pokud bude souhlasit partner do pratnerské poradny. Podle mě se nezměníš, ale ovládnout se můžeš, jen s tím možná potřebuješ pomoct a nejlépe pomůže odborník. 😉 Dobré je že jsi si to uvědomila a teď s tím začit něco dělat.
ja som si tiež myslela, že ludia sa nemenia a ja osobne som sa neskutočne zmenila. VIac prípadne cez správu.. ale jedno Ti poradím teraz priamo na začiatku - si ovplyvnená AJ hormonmi a změnami kt. nastali, stále si zvykáš a snazis sa prezit. My zeny vela zanechame, kde pride dieta. Proste sa pokus zit pre malu, uzivaj si kazdu chvilu s nou, bud stastna ze je zdrava, co vsetko mozete prezit, jazdite na akcie, vylety, dovolenky vy dve a nepozeraj - zatial.. na to, co partnerovi chyba, co chyba Tebe tiez. Povznes sa nad vsetko co sa tyka jeho a vadi ti, nekomentuj. Proste mala je dolezita, to jeho nie, je tu niekde vedla, respektujem ale netrapim sa pre to co nie je, co mi chyba. A ono to potom samo pride, zrovna sa. BUd sa stiahne aj on s tvojim - vasim pozitivom, ty prestanes na to hladiet, alebo sa to nezmeni, proste si cestu k sebe znova nenajdete, ale ty prezijes krasne obdobie s malou, das tomu celému sancu, eliminujes vplyv svojich hormonov, nalad, obdobia a uvidíš potom ako dalej. V najhorsom to potom cele krachne jako mala vyrastie a bude mat svoj život.. Do toho potom som sa nedostala, dokázala som sa naucit zit pre moje deti., uvidim, jako sa nam to vyvinie neskor.. Je to ale lepsie, s dětmi fajn a manžela uz vidim tiez pozitivnejsie. Su to len krizy, staci pockat 😉
Lidi se nemění. Jen někdy vypluje na povrch reakce, která není ostatním milá, a ani tobě ne. Je to přemírou stresu, změn, kolotoče, který přináší malé dítě, včetně málo stráveného společného času..projde si tím valná většina párů. Je dobré, že s tím chceš něco dělat, obrat se na psychologa, pomůže ti.