Ahojte.
Z chovanj moji mamky mam pocit,ze si mysli ze mala je jeji a ne moje.....prijde mi,ze me moc nerespektuje....kdyz reknu nedelej to či ono,tak to stejne dela dal. Dudel ji cpe skoro porad ikdyz nebreci.
Treba dneska byla na ranu.....dala jsem na kocarek uv clonu (ne tu od emitexu co vypadá jako plinka,ale takova co vypada jak prodlouzeny šilt) a mamka ji porad oddelavala ze na malou nevidi a ze prece mala nebude hledet do cernyho....no jasne ono je asi lepší kdyz ji bude svitit do oci ze.... pak se jeste pridala moje babicka,ze ten kocarek vypadá jak rakva a ze oni nic takovyho nemeli a proste otocili kocar a jeli pozpátku (faaak pohodlny )...no uz jsem to nevydrzela a rekla jsem jim,ze je prece dulezitejsi aby na malou nesvitilo nez aby na ni videly a ze jestli to jeste jednou sundaji,tak se seberu a pojedo dom.....A to je porad neco.....No kdo to ma snaset....moje nervy....
Jéé, to mi něco připomělo, nedávno jsme spali u našich a koupala jsem děti před spinkáním, malá pořád řvala a byla protivná, mamka řekla, že by ji nejraději dala dudlík, já řekla, že v žádným případě, dudlík má pouze na spinkání, no a i přes to ho mamka přinesla a dala ji ho do pusinky, to mě tak nasr..., vyrvala jsem ji ho a flákla jsem s nim ,že letěl až do obýváku, že se málem nerozflákal, mamka se na mě podívala, řekla, že jsem prdlá a odešla 🙂 nedejse 🙂
No holky někdy nám to ty naše maminky, tchýně a babičky neusnadnuji, ale nezapomeňte na trochu nadhledu 😉 hormony jsou previti 🙂
Je dobré stát si za svým, ale s klidem pokud možno.
"Já vím, ze to myslíš dobře, ale já to chci dělat jinak, tak to prosím respektuj."
Také si myslím, že zvláště v prvních týdnech po porodu za nás spíš mluví hormony🙂...za pár týdnů se tomu zasmějete a bude vám úplně jedno, jestli na dítě svítí trochu sluníčka, nebo jestli chce babička vozit kočár pozpátku🙂...já v šestinedělí u první dcery nesnášela skoro každou větu, kterou vyslovila moje máma, natož tchýně🙂...nejhorší byl jejich parfém, jak miminko vždycky načichlo - celé jsem ho převlékala a koupala jako blázen...za pár týdnů jsem najednou nic takového nepozorovala a nepředpokládám, že by změnily parfém🙂)
Také jsem nějaké neshody zažila, ale upřímně, když vidím a slyším výchovu a názory některých maminek, tak se nedivím, že jsou i rozpory v rodině... Babičky tady byly vždycky trošku od toho ''rozmazlování'', tak bych jim tu uzdu v některých případech povolila 🙂
Ono je to otravné, ale maminky, babičky to myslí dobře a mnohdy mají pravdu, i když to poznáme až zpětně..babičky jsou přece od toho, aby rozmazlovaly 😉 🙂
Nemyslim, ze to je jen otazka poporodnich hormonu, kdy je clovek citlivejsi.. Je to celkove otazka respektu. Take mam zkusenost a je to neprijemne, vede to k omezeni kontaktu, protoze jinak clovek porad vynaklada energii na marny boj nebo prekousava neco, co prekousavat nechce. Neni to jen o tom, ze nam chteji 'radit', ale o zpusobu, jakym to casto delaji a ten umi byt dost neprijemny.. Unava, nevyspani a zbytek energie investovat do boje s rodinou? Divim se, ze jim nedojde, ze takhle deti vic neuvidi nez uvidi :(
Svádět na hormony to, že chce pisatelka trochu respektu mi připadá hloupé, jedna věc je, pokusit se slušně vysvětlit, že moje výchovné metody jsou takové a takové, a druhá, když se ani po stém klidném vysvětlení stejně nic nezmění. Pokud matka dítěte slušně a naprosto klidně vysvětlí, že se bude jednat s dítětem takto, ostatní by to prostě měli respektovat, a ne si prosazovat svou protože jsou starší/narozdíl už přece vychovali děti/cokoli jiného. Takže mamce vysvětli, že se to bude dělat buď po Tvém, nebo se to prostě nebude dělat vůbec. Myslím, že to rychle pochopí.
to je těžké, taky jsem ještě neužila větu "to je moje dítě, moje výchova, tak to prosím respektujte", jelikož se bojím, že i když to řeknu takto slušně, že se urazí nebo spíš to bude, jako když neřeknu nic. Tak to totiž funguje, když je prosím, aby to nebo toto nedělali.
Oni taky děti hodně hlídají, když potřebuju, a hodně moc mi tím pomáhají, bez nich bych to dávno nedala, takže je to těžké. I když je fakt, že ani to je neopravňuje k tomu, aby si s dětmi dělali, co je napadne.
Každá babička je jiná, na některou to třeba bude platit, omílat pořád dokola "tak to nechci", třeba se jednou chytí, pokud my z toho dřív nezešedivíme. 😉 Třeba poslední dobou bojuju s tím, že jsem synovi (3,5roku) koupila kasičku, zatím je malý, nemá z toho rozum, nezná hodnotu peněz, a myslela jsem, že mu tam čas od času něco dám, pár korun, ne moc, do 10Kč třeba měsíčně, a že si pak koupí zmrzlinu. Jenže tchánovci mu při každé příležitosti začali cpát peníze, i 2-3x týdně, klidně i 60Kč pokaždé , prababička taky, výchovné mi to nepřijde, a když řeknu, že to nechci, absolutně to nerespektují. 😠 Mám chuť kasičku zahodit. 😉
@olusenka Tak tuhle kasičku nech pro tchánovce, čas od času ji vyber, drobné vyměň za papírové a synkovi ukládej. Jednou se mu peníze od babičky a dědy budou hodit. A pořiď druhou, "tajnou", kam dávej tak, jak uznáš za vhodné, a z ní nech syna vybírat.
U starší dcery jsme měli taky kasičku, kam jí cpali všichni peníze, naši kolikrát i papírové, nakonec v ní bylo skoro 7 tisíc, a když jsem jí zařizovala nový pokojík, tak se ty peníze hodily...
@somalicats to není špatný nápad, možná to tak udělám, (a to ještě přispívají dětem (na děti) měsíčně běžně....) ale i přesto bych byla ráda (to není jen případ peněz), abychom spolu "nebojovali " v tolika věcech. Babička má sice rozmazlovat, ale podle mě nesmí "dovolit i vraždu", jak já s nadsázkou říkám. Všeho moc škodí. Ona by si nechala skákat po hlavě, můžou klidně i v botách zvenčí do peřin, prostě by dovolila všechno. Tchán tvrdí o sobě, že on ne, ale opak je pravdou, je na tom v přístupu podobně. 😉
@olusenka Máš ještě hodně malé děti, to jsou z nich prarodiče ještě celí hotoví, ale ono si to postupně sedne, jak porostou. Moje starší byla hodně dlouho jediným (a prvním) vnoučetem na obou stranách, takže podle toho to taky vypadalo, ale nakonec se situace "zklidnila". Dneska už s ní cloumá puberta, ale k babičkám jezdí pořád ráda, a to jsou obě babičky teď už na "mojí" straně, když si stěžuje, jak jsme jako rodiče hrozní 😀 😀 😀
@somalicats jak rikas....nase mala je prvnim a nejspis poslednim vnoucetem (druhe neplanujeme a sourozence nemame) a tak jsou prarodiče z ni pokadění a predhaneji se kdo ji ma radsi 🙂
Když si tohle čtu,tak mi div vlasy nestojí hrůzou.... Největší obavu mám z manželovi babičky. Už teď když strejda u nás dělal koupelnu,tak byla co chvilku u něj a vyptávala se ho....a pak došla za mnou,zda jsem mu udělala kávu, zda mu dělám jídlo, zda tam má co pít.....(babi je nahoře a my dole)
U nás to bylo to samý (ne teda s mojí mamkou, ale s babičkou). Jednou jsem se rozčílila a řekla narovinu, že si nikdo nebude dělat nároky na mojí dceru. Ať si pořídí vlastní (třeba adoptuje) a že to co já řeknu platí a bude platit, jinak udělám opatření aby se to neopakovalo... Chvíli byla babička uražená, ale už se to srovnalo. Teda už je to mnohem lepší, už se nesnaží určovat kdo, kdy a v jakym pořadí bude malou chovat a nemá narážky typu "já už snad ani neumim vozit kočárek".. Přeji pevný nervy ! A ať se to, co nejrychleji srovná !
@olusenka Tak tohle mi připomnělo naši situaci, když jsme byli malí. Moje mamka to vyřešila krásně výchovně a já to plánuju udělat taky tak, až na to jednou dojde. Prarodiče nám taky dávali víc peněz... Hezky šly všechny do jedné kasičky a třeba jednou za měsíc si s náma mamka sedla, kasička se vybrala a peníze s námi mamka rozdělila s tím, že tohle můžeme utratit, koupit si nějakou dobrotu, a zbytek se bude šetřit, protože je potřeba mít úspory 🙂 Později, když už jsme z toho měli víc rozumu, tak nám i říkala, kolik že máme našetřeno a my jsme si pak i sami dávali peníze stranou a byli jsme strašně hrdí, jak nám ta naspořená částka roste 🙂
Ahojky, tak já taky furt bojuji s rodinou. Respekt žádný. Ani neustálé opakování moc nepomáhá, i když je fakt, že možná malá změna nastala. Už jsem jim i pohrozila, že pokud mě nebudou respektovat, že jim do té doby synka samotného na hlídání nedám. Tchýně je celkem v pohodě, ta se ještě nevybarvila. Za to moje mamka je na palici. To je furt a dej mu dudlík, nejlépe do medu. Slyšela jsem to 100krát a udivuje mě, že mají potřebu to neustále opakovat🙂Pak máme konflikty, co se týče nošení a oblékání dětí. Mamka ho furt nosí svisle, posazuje. Když se jí snažím vysvětlit, že se mi to nelíbí, tak celkem nezájem. Malému je teď 5 měsíců, dělá to už tak od jeho měsíce. Pokaždé ji napomenu, ale přijdu si jak učitelka, tak mě to samotnou štve. Pak, že ho špatně oblékám a tak dále. Furt s ním tak hnusně hází, když si hrajou. Tahá ho za nohy, sune ho po posteli, pořád s ním třese, ale fakt nepřiměřeně. A nejhorší je snad můj děda. Ve dvou měsících cpal malému čokoládu,teď ve 4 mu chtěl dat pomačkanej bramborák. A pokaždé, když s ním telefonuju, tak mi říká, ať ho krmím, že má malej určitě hlad a dám mu aspoň hovězí vývar nebo pribiňáčka. Tam už mám jasno, těm ho jen tak nedám. Jsou jak praštěný. Malý přibírá krásně, mlíčko mu stačí a na příkrmy najedu až na půl roce. Ale už mě to taky vadí, oni to neřeknou jednou, ale milionkrát. Tak už jsem se mile naučila říkat, že mám uši, názory jsem slyšela, ale že to dělat nebudu🙂A stejnak to nepomáhá 😠 A nemyslím, že je to hormonama. Ono i malému se to nelíbí. Natahuje, pofňukává. Občas se fakt rozčílí, ale stejnak ho furt budou otravovat. Naučila jsem se na to koukat s nadhledem, ale návštěvy mě přestaly těšit. Pořád jen poslouchám to samé dokola.Takže nám asi nezbývá, než to vydržet.
U nas se ted na oslave odehrala taky mensi neshoda. Sestra ma 3,5letou dcerku a ja 15mes, segra mezi ne postavila misu klasickych arasidovych slanych krupek a mohly si nabirat, co hrdlo raci. Ja netvrdim, ze by ji krupky tohoto typu zabily, nicmene je jeste nikdy nedostala (pouze ty detske kukuricne) a myslim, ze ma na ne jeste cas. Radsi ji nabidnu jahody apod. Takze jsem misu zabavila a postavila na stul, ze kdyz bude neter chtit, tak ji misku podam, ale moje dcerka ty krupky proste jist nebude. Segra na me hned vystartovala, ze snad jeden den v roce ty krupky jist muze a ze se ji nic nestane. Ale ja vim, ze dcerka by byla schopna bez zabran snist cely pytlik, protoze co se tyce jidla, tak nema zabrany a chutna ji vse a nevysvetlim ji, ze si ma vzit tri a dost. Tak jsem segre asi dvakrat zopakovala, ze si to proste nepreju, nerespektovala to a dohadovala se se mnou. Az jsem uz opravdu zvysila hlas, ze si ma krmit dceru cim chce a ja sve dceri taky budu davat to, co uznam za vhodne ja.... Druhy den jsem se od manzela dozvedela, ze jsem nejaka popudliva a vztahovacna! 😅 To me na tom stve nejvic, ze jak reknu svuj nazor, tak jsem hned blazniva matka a za rohem si tukaji na celo.
To co popsala @sim007 rozhodne rozmazlovani ze strany babicek neni. Ze nechteji, aby melo dite v kocarku komfort a nesvitilo na nej slunicko atd. At je matka stizena hormonalni bouri jak chce, tohle jsou proste mantinely, ktere by mela rodina dodrzovat. Ona je matka a ony by mely respektovat, to co si nepreje. A ne se ji za to jeste vysmivat a rozebirat, co rekla.
Je potřeba to mamce v klidu říct. Když bude mít tisíc "ale" a "za nás", tak se jí zeptej, jestli si myslí, že bys malé vědomě ublížila, nebo jí dala něco, čím bys jí poškodila...
S mamkou se nakonec asi domluvíš, mojí tchýni nepomohlo nic...
Už jsem to tu párkrát psala: ve čtyřech měsících chtěli mladýho narvat medem. Tak jsem to zakázala, vysvětlila - alergie, nechci učit na sladké.... a stalo se co? Až jsme nedávali pozor, tak mladýmu šupli lžičku plnou medu do pusy... Nas.... jsem byla řádně. 😠
chápu a rozumím...taky mám mamku, co mi pořád radí, co mám jak dělat...a až se narodí prcek, tak se bojím nejhoršího...taky mmch slýchávám, že to ona neměla atd....jako já vždycky velmi, ale skutečně velmi důrazně odpovím: ale já to tak chci!!! ...jelikož jsem zdědila (právě po ni 😀 ) i velmi zlý pohled masového vraha, tak to celkem zabírá 😎 😀 ...takže neshody typu: ty záhonky si tu nedělej, udělej si je tam a tam...odpálkuju: já je chci tady, jestli se ti tu nelíbí, tak to budeš muset rozchodit, protože já je tu prostě udělám a konec (celkem nedávná výměna názorů 😎 )...ale není to lehké, někdy se i urazí, pak trucuje, s nikým nemluví (pokud nepočítám štěkání po ostatních)...ale pak jí to přejde...vysvětlím ji, že já si chci dělat své věci po svém, i kdyby to mělo být na prd...tak je nějakou dobu pokoj, občas s něčím příjde, že by se mohlo...já to každopádně zvážím, ale rozhodující slovo u sebe doma budu mít prostě já...až zas příjde nějaká podobná věc, zase je chvíli dusno a tak dále, a tak dále 😎 ...z mé zkušenosti bych poradila být důrazná a nekompromisní
Devcata, by me zajimalo, cim to je. Ze se to takhle rozdeli na dva tabory. Asi ta jejich generace nemela moznost nikde se vzdelat nebo nikdo jim nic nerekl, az na ty jejich matky a babicky a proto to delaly podle nich a ted si mysli, ze to asi tak bude i u vas, ze budete poslouchat a ucit se od nich. ZAse asi vseho s mirou, ja si tohle nedovedu predstavit, co a jak bych reagovala. 😉
@roozenka no u nás to asi bude tím, že ač už mi bude 30, jsem několik let vdaná a prostě už si žiju svůj život, tak ona má asi nějakou potřebu se o mě starat...jenže na druhou stranu jsem byla vychovaná k samostatnosti a teď se to prostě bije, no 😎 ...jako ony to ty maminy nemyslí určitě zle, ale .... 😒 ...
Taky se tohohle bojim... uz to vidim jak babicky a prababicky budou dite chtit krmit neustale necim, hlavne sladkostmi.. no jsem na to zvedava :-/
@alcar Jak sem si přečetla tvůj příspěvek tak ti úplně rozumím. Už jsem se s tímhle nepochopení setkala u nejednoho člověka. Mé děti, ta nejstarší bude mít na jaře 9let a nejmladší cca 3,5 a zakázala jsem jim veškeré bublinky, sladké limonády typu kofola a kola, veškeré chipsy, oříšky, nekvalitní čokolády, grilované masa a párky, různé zmrzliny od neznámých prodejců apod. Jsem za totálního vola, ale jediný kdo to snad respektuje jsou mí rodiče, ostatní chachááá vem si můžeš teď je oslava, mamka to nevidí apod. to mě dokáže fakt naštvat. Nejvíce na tom, že Vojta je alergický na veškeré oříšky a kakao tak musím dávat bacha co jí, Barča zase nesnáší grilované a bublinky a pak jí brutálně bolí bříško ☹
A tak všeobecně, my bydlíme na baráku s rodiči (tchýně a tchán) a moje rada je hned na začátku si ujasnit pravidla co kdo může a co nechci. Děti jsem doslova naočkovala aby každému příchozímu vlepili po pozdravu umyj si ruce!!! možná pro někoho vtipné, ale funguje to 😀. A to nemluvě o tom, že jsou neustále řeči obleč je víc, míň, má hlad dej ji najíst apod., tchýně pořád chodila když byla Klárinka malá proč furt řve a brala mi ji z ruk a i mimo náš byt, tak jsem si dupla a byl klid a doufám že i bude, prostě mi Klárka trpěla na bříško a neudělala jsem nic a někdy si hold potřebovala zakřičet. Jen někteří jedinci to nikdy nepochopí, že je dítě nakrmené, přebalené, správně oblečené, že ho nic nebolí, není unavené a řve že chce kolem sebe klid a hlavně nechce aby ho furt někdo nosil a houpal a bůh ví co. Chce to ale v prvé řadě klid a pevné nervy 🙂
@idiska Takovým by bylo i pár facek dát hodně málo, já se už naučila být i sprostá ale s omezením, kvůli dětem, jsem hodně výbušná a moje reakce na tyhle věci někdy nepřiměřená. A děti nemusí všechno slyšet a vidět. Tak se snažím ovládat. Tady aspoň člověk vidí obrovské rozdíly ve výchově dětí. Jeden dává dětem úplnou volnost snad ve všem a jiný zase drží dítě až příliš na uzdě a svoboda soukromí dítěte mu nic neříká. Já dětem dovolím hodně, ale máme svoje pravidla a hlavně domluvu.
Mně přijde nejdůležitější nepodrývat autoritu, především tedy maminky. U nás to funguje naštěstí docela dobře, kdo hlídá, toho pravidla platí, ale je fakt, že se jedná o drobný rozpory (třeba zrovna v množství sladkostí, hraní na počítači a tak). Ale aby prarodiče podrývali autoritu rodičů je fakt trochu moc. "Ať to maminka nevidí..." je hláška hodná agresivní reakce, to teda zase jo...
Opakování matka moudrosti...i já to musela říkat stokrát....je to moje miminko, nepřeju si to, je možné že jste to dělali tak, ovšem teď je to mé dítě, tak to budu dělat onak. Taky bych ze začátku omezila styk s mamkou, tchýní, babičkou...ono to napětí za pár týdnů opadne. U nás byl klid po čtvrtém měsíci 🙂 ...teda klid, no bylo to mnohem lepší.