Jak udržet vášeň ve vztahu?
Asi Vám moje obavy budou připadat hloupé a dětinské, ale už jedno manželství mi nevyšlo a strašně bych si nepřála, aby se to opakovalo. Máme s partnerem moc hezký vztah. Je v něm klid a stabilita, ale zároveň pořád jiskření a zdravá žárlivost. Jasně, tak po dvou letech je to tak normální, ale já bych to strašně moc chtěla udržet v nějaké formě co nejdéle. Přítel je hodně atraktivní muž a kolem mě se chlapi taky vždycky točili. Nevím jak Vám, ale mně to vždycky dělalo dobře, že mám chlapa, o kterého je zájem a kterého si musím "hlídat". A jemu myslím taky. Tím, že si věříme a nedáváme si žádné důvody k žárlení, tak taková ta drobounka nejistota, že nejste toho druhého jediná možnost, mi prostě připadá přitažlivá. Jenže teď jsem těhotná. Po docela dlouhém snažení, oba jsme to moc chtěli, partner asi ještě víc, než já. A já si prostě najednou připadám, že ta drobná nejistota a zdravá žárlivost, musí být zákonitě v prd... Jak Vás může mít chlap jistější, než těhotnou, nebo s malým miminem? Nijak mi to najevo nedává, je moc šťastný, je to prostě můj pocit, že jsem jako ženská skončila, minimálně na pár let. Teď jsme někde spolu byli a tak naprosto neomaleně ho balila jedna o 13 let mladší buchta. A samozřejmě byl úžasnej, nehnul se ode mne ani na krok. Ale to, jak sebejistě po něm šla, i když jsem seděla vedle něj, mě dostalo. Jako bych ve stavu medvídek kulička už pro ní nebyla žádná konkurence. Samozřejmě jsem se tomu zasmála a neřešila to, ale tentokrát to ve mně nějak leží. Jak pro něj můžu být jako ženská ještě zajímavá, když mě bude mít každý večer doma, uvázanou u plotny a kolíbky. Vím, že mě má strašně rád a že si mě bude vážit za to, že mu dám dítě. Ale chtěla bych si udržet alespoň nějakou jiskru, že nejsem jen mamina. A bojím se, aby jsem fakt nezačala žárlit a prudit ho.... Omlouvám se, jestli se tím dotknu nějakých snažilek, protože se rouhám a nevážím si toho, co mám. Ale jak píšu, jeden vztah už nevyšel a moc bych si přála, aby tentokrát to bylo už navždy.
Tím, že jsi těhotná nebo pak s dítětem, tak nemusíš rezignovat na svůj předchozí život, jen ho přizpůsobíš. Dal se můžeš pěkně oblékat, chodit cvičit apod. Nastav si, ať někdy je s dítětem partner a můžeš večer někam zajít a jistou tě mít nebude. Až bude dítě starší, tak ho dáte k babičce, chůvě a můžete vyrazit i spolu. I maminky můžou být sexy a chodí do společnosti.
@veru181 Tak dá se to tak říct. Ne, že by to byla vina manžela, ale byli jsme hodně mladí a nějak nás to rodičovství semlelo. Já v něm přestala vidět muže, ale jen otce a nějak nedokázala být ženou i matkou v jednom.
Tak starat se o sebe a snažit se být atraktivní a zajímavá, to se dá (téměř) vždycky. Zase na druhou stranu, asi by bylo fajn víc partnerovi věřit. Že nejde jen o vzhled, atd., ale že mu na tobě připadá krásné i to, jaká jsi, jak se chováš, že si te váží, máš jeho důvěru, věci, co na tobě obdivuje, atd. Protože v životě může nastat lecos, kdy člověk nemůže úplně mít prostor pro pecovani o vzhled (náročné miminko, nemoc, různé situace v rodině, apod). A i to by měl vztah umět ustát. A balit chlapa, když má vedle partnerku, to je teda kráva. A jako ještě těhotnou, to je kráva na druhou.
@biciklissie rekla bych, ze tohle neni o duvere k partnerovi, ale sebeduvere.. nebo ja to tak mam.. snazim se, racionalne vim, ale stejne zarlim.. a je to tim, ze si neverim.. nastesti mam skveleho chlapa, ktery se mnou o vecech mluvi, bere me jako rovnocennou a pomaha mi k sebeduvere.. a cim dyl s nim jsem, tim lepsi to je.. ale x let zaslapavani do zeme se proste za mesic 'nevyleci', tak jen doufam v dlouhou trpelivost a pomocnou ruku..
Zpet k zadavatelce - je tehotna, prijde si neatraktivni, uz v teto situaci byla a to ji bere pevnou pudu pod nohama..
Zadavatelko, nastav si pravidla tak aby vam to vyhovovalo.. za me je dulezitej cas pro tebe a to aby chlap byl s mimcem sam a vedel co to obnasi.. tak zkuste probrat moznosti a ty v tom case delej cokoliv, co budes chtit.. i kdyby to byla jen prochazka.. a zaroven doporucuji pravidelne jit na rande.. i kdyby 'blbej' obed.. ale je to dulezity pro ten vztah... Jen vy dva a cas pro vas..
A hlavu vzhuru, pupik zmizi a bude veseleji ☺️
@l_ Já jsem taky žárlivá a mám problém se sebedůvěrou. A právě proto, když dojde na tyhle myšlenky, tak to skončí u toho, jestli svému manželovi věřím. A právě v těhotenství, když je žena tak zranitelná, je to strašně důležité. Protože těžko ovlivnim, jestli bliju od rána do večera, jestli mám nohy jako konce a už se nedokážu dotknout ani svých kolenou. To jsou situace, kdy se fakt nedá spoléhat na svou atraktivitu, ale prostě musím věřit partnerovi, že to ustojí a nezdrhne k první atraktivní kolegyni. Nechci tedy nikoho děsit, pupík zmizí, ale nemusí být hned lépe, můžou být i těžší časy s miminkem a tak by bylo dobré si to srovnat v hlavě.
@biciklissie vim, taky mam tehu za sebou.. dokonce tri roky jako samozivitelka.. jen proste vidim, ze vetsina jde od nas.. zmena musi jit ode me.. pokud ja si nebudu verit, budu pochybovat i o druhem.. pochyby a otazky co by kdyby jdou proste od ty neduvery v sebe sama.. a jen se to nabaluje.. kdezto kdyz si clovek veri, resi min tehle veci.. nebo aspon to tak mam ja.. stale se ucim, stale sklouzavam k co by kdyby.. ale uz neziju v co by kdyby, nemam potrebu 'mit kontrolu' nad druhym, mit prehled o tom kde je.. a kdyz zapochybuju, bud to s nim resim, aby mi pomohl to zpracovat, nebo se zkusim sama zamyslet, cim to je.. a vetsinou to vzdy skonci u toho, ze si neverim, ze jsem sklouzla zase nekam, kam neni potreba.. ale obcas je to boj sama proti sobe, kor kdyz nekdo jeste prisadi blbou poznamku a tak.. ale tady v tom vztahu si opravdu overuju, ze vse se da vykomunikovat.. i to neprijemne..
@l_ Jako souhlasim v tom, ze sebedůvěra a komunikace jsou fakt důležité věci. Asi by měla autorka zapracovat na víc věcech, jinak se zbytečně trápí. Možná se na všem neshodneme nebo to vidíme jinak, ale všechno mi to přijde jako dobre podněty pro ni...
@biciklissie ja se ne vzdy umim presne vyjadrit 😁 tak mozna i tim..
Aha, takhle obráceně mě to nenapadlo 🙂 Pak bych možná případně ještě zkusila nějakou poradnu, kdyby se k tomu zase schylovalo, ale jinak souhlasím s tím, co tu bylo řečeno. My máme děti dvě, času na sebe aktuálně málo, takže sice jsme primárně rodiče, ale z hlediska přitažlivosti se nic nezměnilo.
Taky jsem měla takové obavy. Je to normální. Mě oslovují muži často i s dvěma děckama v náručí. Šla jsem s miminem v 6 týdnech na kyčle a tam mě oslovil dokonce mladý doktor.. 🤷🏼♀️ já myslim, že chlapi to vnimají/ nevnimaji jinak/nijak. Spousta mých kolegu právě chce “MILFky” a né takové ty trdla, co studují. Záleží taky jak se udržuješ a tak. Já na svůj vzhled a oblečení dbám hodně.
Kazdopadne ja bych sebe s obrim pupkem a miminem vevnitr taky nepritahovala. Muj manzel takový ten madonin komplex prekonal asi po 2 mesicich - pro me tak akorat na zahojeni se.. 🙂
A hlavu vzhuru a mej se trochu ráda..
Tak ja bych takovy ten vztah 'musim si chlapa hlidat' nechtela. Mela jsem ho. Taky mi to ze zacatku lechtalo ego, ze JA mam chlapa, po kterem pokukuji ostatni zenske, ale po nejake dobe se mi to zacalo zajidat. Vzdycky bude nekde nejaka krasnejsi, vic sexy a mladsi. Clovek starne, prichazeji nemoci a je tezsi a tezsi udrzet tu latku a byt porad mlada, sexy a zadouci. Radeji nez tohle, chci ve vztahu klid a bezpeci, i bez tech ohnostroju emoci a bez toho lechtiveho pocitu v brise, ktery prameni z lehounke nejistoty. Toho jsem si zazila vrchovate, dost na dva zivoty dopredu.
Kdyz pises, ze vam obema dela dobre, ze si jej musis hlidat, citim v tou jistou patologii. Nejakou tendenci k sebetryzneni se. Protoze jenom masochistovi by se asi libila predstava toho, ze treba nejsem pro partnera ta jedina (jak pises). Ja zazila v minulem vztahu neveru, takze rozhodne nezazivam extazi z prestavy, ze po mem chlapovi jedou zensky vsude, kam se vrtne.
Pokud te rozhodilo to, ze po nem vyjela zenska o 13 let mladsi, tak do budoucna to bude jenom horsi - bude dorustat dalsi a dalsi konkurence, dnesni pubertacky budou za deset let tvoje potencialni sokyne, dnesni skolacky budou tve potencialni sokyne za 15-20 let. Ty budes starnout (on teda taky), kdezto tech zadostivych zenskych bude vsude kolem dost. A ty budes pod tlakem vypadat stale dobre, coz s vekem pujde hur a hur.
Fuj, ne, ja OSOBNE uz bych tohle zazit znovu nechtela, mam pocit, ze to je bitva, kterou clovek nemuze vyhrat. Radeji chlapa, kterym si mohu byt 'jista' (i kdyz chapu, ze v zivote asi neni jiste nic).
Jo a vsimla jsem si v okoli, ze nejvic takova lehka nejistota 'dela dobre' zenam, ktery nemaji vysoky sebevedomi a zvysuji si ho tim, ze jsou se zadoucim chlapem. Kdo ma sebevedomi v poradku, ten nepotrebuje zadne hry ani lehkou nejistotu, spis ho takove pocity obtezuji. Nejsem psycholog, ale taky na me zakladatelka pusobi tak, ze skutecne sebevedomi moc nema. Ze si zatim v zivote vystacila s tim si sebevedomi zvysovat nejak umele, ale ted to prestava stacit. Pokud s tim neco neudela, tak za deset let bude psychicka troska - vycerpana z pece o deti a snahou udrzet si latku, protoze ty zensky kolem budou mladsi a mladsi...
Jak čtu ostatní komentáře, jen se mi potvrzuje, že nic jako "zdravá žárlivost" neexistuje. Buď mám sebevědomí dost a nežárlím vůbec, nebo ho dost nemám a žárlím (tolik, kolik mi chybí toho sebevědomí).
Bylo to první co mě napadlo, jen tedy já jsem obecně dost anti-žárlivá a žárlila jsem v životě jen když byl opravdu důvod na straně toho chlapa (ta žena se mu opravdu líbila, koukal na ni "jinak" a pak mi to přiznal), nebo když jsem o toho chlapa přicházela, a to jsem pak žárlila snad i na židli na které seděl 😃 Ale i v tom prvním případě to bylo jen pokud zároveň byla pro něj zajímavější než já.
Obecně vzato když mě měl chlap opravdu rád, nevadilo mi ani to, že měl krom mě ještě jednu partnerku. Bylo to pro mě nové, ale jak to je o důvěře, je to super. Teď tedy mám hodně věrného monogamniho chlapa a kdybych se nebála rouhat, napsala bych, že takové monogamie je na moji antižárlivost škoda - ale psát to nebudu a není to pravda, je mi to naopak velice příjemné, že už se nemusím konfrontovat se svým sebevědomím (tedy žárlivostí) ani v drobnostech nebo nestandardních situacích. Tím radši svého muže mám.
No,ale nebyla jsem si jistá, jestli mám v tomhle ohledu jen vyřešeno, protože můj úplně první chlap ever (ještě v pubertě) byl devkar a já věděla že mi věrný nebude a rozhodla se, že mi to asi nevadí víc než rozchod (který i tak nastal brzy 😃) - nebo jestli jsem v tom prostě jen "divná" (jiná nez mnoho dalších lidí) 😊
Ale čim dál víc se mi ověřuje, že žárlivost = problém se sebevědomím 🙂
Jo a já když jsem nosila manželovi dítě, byla jsem pro něj krásná (přestože nedotknutelna). No a teď máme jiné starosti, než přitažlivost (stěhujeme, máme mimčo a náročnou pětiletou, a padame únavou - já momentálně až tka moc, že mi po kojení takhle při úplňku nejde spát 😃) jako jo, občas jeden nebo druhý iniciativu k sexu projeví, ale dost často ten druhý z nás nemá aktuálně sílu a pak si to prohodíme. No a teď už 14 dní nemáme sílu ani jeden 😅 (a prestehovani ještě nejsme🤯😄)
@zanett Tak nějaké extra vysoké sebevědomí nemám, a právě naopak jsem vždy měla sklon hledat si partnery, kteří byli - když to řeknu hloupě - o level níže, intelektuálně, vzděláním, vlastně jsem si honila ego na nich. To, že mi dělá dobře, že je o něj zájem není proto, že bych si pak i já připadala lepší. Spíš mám v sobě strašně silnej loveckej pud (jednou mi věštkyně řekla, že jsem hroznej chlap 😀) a tak mě to baví, být pořád ve střehu a snažit se. Ale teď mi to připadá těžce nevyvážené, ty naše role 🙂
Ale ono to nevyvážené je a bude. Žena se prostě obětuje a žádná rovnost tady není. Ženská přibere, má břicho, strie, povysnou prsa, vypadaji vlasy, ztrati roky v práci, izoluje se společensky, dítě se víc upne na matku, takze zvednout se a odejit nejde.. tak to je. Chlapi maji pohodicku, práci, posilovnu, pivo.. idk..
Ale z mé zkušenosti se chlapům líbí víc ženský, který znají svou cenu a maji nějaké alespoň zdravé sebevedomi..
Zakladatelko, tvou odpovedi na muj prispevek jsi potvrdila to, co jsem si myslela; ze jsi takova ta zena lovec, ktera lovi proto, aby si zvysovala sebevedomi. Ja kdyz prochazela terapii po jednom prisernem vztahu, doporucila mi terapeutka knihu 'Women Who Love too Much' od Robin Norwood (myslim, ze vysla i v cestine; Zeny, ktere miluji prilis) a ja se z hruzou v te knize nasla. Ja totiz taky byvala takova, ze jsem chlapy lovila a cim vic ten chlap odolaval, tim vic jsem ho pronasledovala a 'uzivala' si ten pocit nervozity plynouci z vedomi, ze treba neni jenom muj. Na to mi pomohla terapie a ted, kdyz se ohlednu zpatky, lituji tech promarnenych let. Kdybych sla na terapii drive, mohla jsem si uzivat zdraveho vztahu, misto tech toxickych. Ale lepsi pozde, nez vubec. Neumim si predstavit, ze bych ted ve svem veku (40) porad jela v tech starych kolejich a soutezila s ostatnima zenskyma. Z toho bych absolutne zesilela. Ubijelo me to a byla jsem psychicky vycerpana. Ted mam manzela, kterym jsem si naprosto jista (jasne, stat se muze cokoliv), a neumim si predstavit, ze bych zazivala to psycho jako driv; jit kamkoliv s muzem a odrazet ty davy jeho fanynek.Byvalo to pro me jako droga; nicilo me to, ale nemohla jsem se toho vzdat, pomohla az ta terapie.
Víte, vy se strachujete ohledně věcí který MŮŽOU MOŽNÁ NASTAT. Přitom dobrá zpráva je, že TO JAKÉ TO BUDE, MÁTE VE SVÝCH RUKOU.
Já bych se trochu zklidnila a začla si víc UŽÍVAT PĚKNÉHO a začala bych se snažit míň šrotovat. Myslete pozitivně!!
Nechcete být domácí puťka? Tak nebuďte 🙂
Nechcete žárlit? Tak nežárlete a důvěřujte partnerovi.
Zkuste dělat aktivity jako jóga, sport, tanec, Mindfulnes nebo cokoliv co vám udělá dobře a v čem jste sama se sebou sokojená.
Buďte sebevědomá maminka🙂 a v klidu🙂
V předešlém vztahu došlo k rozchodu kvůli ztrátě atraktivity v těhotenství? Dítě je pro vztah určitě velká zkouška, ale nemám pocit, že by to byla pojistka (snad jen krátkodobé omezení “rozletu” matky 🙂). Na druhé straně, my si pořídili děti, protože chceme být spolu, chtěli jsme společnou rodinu, ne koukat jinde. Na co si dávám pozor je, aby ze mě nebyla zanedbaná máma - i doma se většinou maluju (jen řasenku, ale víc se nemaluju ani normálně), nezůstávám v poblinkaném oblečení apod. Pokud tvého muže někdo balil a on nereagoval, je to podle mě dobré znamení 🙂 Že si to dovolila ona svědčí spíše o jejím charakteru.