Jak sebrat odvahu a odejít?
Ahoj. Poslední dobou se strašně ale opravdu hrozné moc trapim. Jsme s manželem 20 let, máme dvě starši deti ale stále školou povinné, po finanční stránce se máme velmi dobre atak zkratka by si člověk řekl, ze nám nemůže nic chybět ale já se poslední dobou hrozné uziram a sama vlastně nevím co chci. Naše manželství hodně narušila manželova nevěra ( návštěvy night clubu - prý jen s kolegy na striptýz…vyhledávání slečen přes inzeráty na sex apod. ) když jsem se s nim chtěla minuly rok rozvést tak mě uchlácholil slibama a sladkýma recma ale vydrželo mu to par týdnu, apak se to pomalinku zase začalo vracet do starých koleji. Manžel je ještě navíc cholerik a občas ho prichytim jak mi lze. Do toho se zacal i vytracet sex a zacinam mít už i pocit, ze manžel s jeho zálibou ohledně slečen nepřestal. Jenže… i přesto všechno asi sem hloupá nebo nevím ale já se bojím odejít :roll: Jeden den si říkám, ze mě je s manželem fajn ale druhy mám šílenou úzkost. Bude mi 40 a život tak strašně rychle utíká.
A co mu ty slecny nabidnou jineho? Nechybi mu neco v sexu? Kolikrat jsou treba i nejake uchylky, nekdo rad zkousi ruzne hracky...nestaci mu jen proste "vypustit koule".
My si s manzelem taky ruzne hrajem, aby to nesklouzlo do stereotypu.
@misha31 To je přece fuk, co mu dávají. Základ je v tom, že než by to případně řešil se svou ženou, tak hned jde jinam...Ano, asi mu evidentně něco chybět bude, ale jen zbabělec utíká a neřeší to se svou ženou. Co když se tohle třeba "napraví", a jemu začně chybět zase něco jiného? To tedy zase jen ta žena má udělat ten vstřícný krok, aby byl muž spokojený? Dyť ani neví, co muži chybí, tak jak může tedy vědět, co má udělat?
S manželem jsem to již řešila ale je zrovna ten typ co si nechce připustit chyby ani to nijak řešit, pokud on má své pohodlí tak mu to je svým způsobem jedno. A já už sem popravdě hrozně unavena. Nevěru jsme také rozebrali ale nedokázal mi odpovědět proč to děla, proč to vyhledává… proste neví. Sex vlastně funguje poslední dobou jen diky mě a moji iniciativě. Jenže já si připadám ještě mladá na to abych zadonila o sex.
Pokud si muž nepřipouští chybu a nechce to s tebou vůbec řešit, tak to asi je jednoduché no - prostě jdi pryč...takhle žít dle všeho nechceš. Těžké to je a těžké to bude, ale jsi ještě mladá na to, abys žila jen takhle vedle někoho, kdo o tebe vlastně asi ani nestojí, nebo se aspoň tak tváří.
@sarihy a to je ten kamen úrazu, ze nevím jak prolomit ten strach a tendle krok udělat. Nejvíc mě asi zklamal tím, ze něco slíbil a nedodržel to a od te doby se to ve mě strašně mele.
Strach je zcela opodstatněný. Představuju si, jak bych to v podobné situaci řešila, a musí to být strašně těžké. Možná by pomohlo s někým si promluvit, aby sis utřídila myšlenky, abys získala jistotu v tvém rozhodnutí. Každopádně žít takhle nejde, pokud se něco nestane, stejně to skončí...
Co mě brzdí je i to, ze teď nevím zdali nedostanu v práci vypoved. Ale ve 40 se dá ještě začít v pohodě znovu viď?
Když se bojíš odejít, zkus ten rozchod naplánovat na menší krůčky a ty postupně procházet. Uvidíš, že ten strach bude menší. Popřemýšlej nejdřív nad praktickými stránkami-kde bys mohla bydlet, kolik budeš potřebovat peněz, jaké jsou vaše majetkové poměry, atd. Pak se třeba porozhlédni po bydlení, po možnostech práce, klidně se i jdi podívat na nějakou nemovitost, zkusit poslat pár životopisů. Nevím, jak to máte s fungováním rodiny a domácnosti, ale můžeš si najít nový koníček, pečovat o sebe. Prostě začít se zařizovat na život bez muže. Tohle všechno můžeš dělat postupně, v klidu, bez nátlaku, dej si třeba časové rozmezí půl roku/rok, kdy to provedeš. Současně s tím bych zašla i za terapeutem, abys byla připravená i na nátlak z jeho strany, přemlouvání a prosby. Rozebereš svoje potřeby a důvody, proč jsi v nefunkčním vztahu. Pak bude odchod mnohem snazší a jednodušší.
A co zkusit nejdříve terapii? Vztahový terapeut, nebo psycholog. Někdo, kdo tě nasměruje správným směrem k tomu, co opravdu chceš. Pokud manžel bude chtít vztah zachránit, mohl by jít také na tu párovou terapii.. tvoje pocity úplně chápu a byla bych pěkně ponížená a naštvaná, ale na druhou stranu, můžeš zkusit zabojovat a za půl roku už můžeš být sama, s pocitem, žes do toho dala všechno..
A co od toho vlastne cekas, kdyz odejdes? Chces poznat nekoho jineho, nebo s nim uz nechces nic sdilet? Co takhle zkusit si zit chvili po svem a uvidis.
@irmamala jde hlavně o to, ze se strašně trapim tím, ze chodí manžel za slapkama. A ze mi minuly rok nasliboval hory doly jak s tím přestane, a ze nás nechce ztratit a podobny sladký řeči. No uvěřila jsem mu, nechtěla ho i přesto všechno ztratit a kvůli dětem a jejich pohodlí jsem tomu dala zkratka šanci a teď každý den přemýšlím nad tím zdali dneska u nějaké byl nebo byl opravdu v práci. A nejvtipnejsi je na tom ale to, ze manžel obviňuje z nevěry mě a má takové rypave řeči. Přitom já mu za celou dobu nevěrná nikdy nebyla, proto mě to asi o to víc bolí.
Když chceš najít pomocnou ruku, najdi jí na konci SVÉ paže.
Chceš odejít, odejdi.
Jsi na něm závislá, proto ti nejde odejít.
To chceš s někým být jen proto že jsi na něm závisla??
Ztrácíš s ním svůj čas a energii kterou na něj a na váš vztah plýtváš. Přitom by si ji zasloužil někdo lepší koho časem určitě potkáš a nebo ještě líp, tu obrovskou energii můžeš dávat těm co si ji skutečně zaslouží: sobě a svým dětem.
Vím, že odejít chce hodně odvahy. Ale až to nakonec uděláš, tak budeš šťastná a budeš si říkat, proč jsi to neudělala už dávno. Někdo říkal, že manželovi asi něco chybí, možná. Ale spoustě chlapů prostě jen chybí ten pocit, že můžou mít v posteli každej týden jinou. S tím jako manželka nic nenaděláš a není to tvoje chyba, i když se určitě najdou tací, co ti řeknou, že ses měla víc snažit. Držím ti moc palce, děti máte velké, zvládnete to!
Vím že představa že odejdeš je děsivá, ale uleví se ti. Moje mamka před pár lety odešla od manžela též po 20 letech manželství. Do toho skončila v práci a teď? No.. má spokojený život s mladším přítelem a na nic si nestěžuje. I když skončila v podnájmu je ráda že odešla ☺️ proč se trápit s někým s kým nechceš být
@dura175 jenže jak to udělat když dům máme v SJM a s hypotékou a osamostatnění muzu udělat až z prodeje domu ☹ . To je asi největší orisek v tedle situaci. Jinak pro začátek pokud se dům prodá tak budu finančně zajištěna dost. Ale než se todle vyřeší muže to být taky rok - dva. Asi brzy zešílím z toho všeho co se děje ☹ .
@dany_dee to mamince závidím, ze to dokázala. Já jsem asi srab. Nebo tedy spis takhle….. kdybychom neměli děti tak už jsem odešla dávno ale pro mě jsou děti a jejich zabezpečení priorita a zkratka se bojím toho co nastane.
Ani dům v SJM s hypo není nepřekonatelná překážka. Do doby, než dojde k vyrovnání, máš několik možností. Bydlet stále v domě s manželem vedle sebe po vzájemné domluvě (tohle je dost sci-fi, ale někdo to tak má a je schopen to dočasně zvládnout), najít si pronájem a odstěhovat se tam s dětmi a přečkat to (zase, jak jsem psala, nevíme, kolik vyděláváš, jestli a kolik by byl manžel ochoten/schopen dávat peněz na děti do doby, než soud vyměří výživné), odstěhuje se manžel, nebo půjdeš bydlet k rodičům/příbuzným. Proto jsem psala, ať si na to dáš čas a promyslíš si to důkladně a nestavíš se k věcem “to nejde, tak nad tím ani nebudu přemýšlet”. Já chápu, že je těžké odejít, člověk si nedokáže představit, že naprosto překope život sobě i dětem, bojí se reakce partnera, dětí i okolí. Ale zamysli se nad jedním. Oháníš se dětmi. Jaký vzor do života si odnesou, když otec prohání šlapky a matka to tiše trpí. Děti nejsou hloupé, oni to cítí, že vztah rodičů není v pořádku.
Je mi 40 a teprve před dvěma lety jsem našla svoji životní lásku. Mám toho strašně moc za sebou, ale věřím že i před sebou. Absolutně si nedokážu představit, že bych se nyní smířila s tím, že už to nějak doklepu, že nebudu mít sex se svým mužem nebo že mě bude podvádět a ja budu jen držet hubu a krok. Nevymlouvej se na děti, v jakemkoliv věku děti zvladnou rozchod rodičů, pokud probíhá v klidu a s respektem. Ve 40-45ti se dá ještě krásně začít znovu, ať už sama nebo později po něčím boku...v 60ti to bude horší.
Věř že děti to zvládnou. Mám 3 mladší sourozence. Já jsem z domu už od 19, sestra od 18. Doma zůstal brácha tomu je teď 18 a sestra které je 16. Mamka má v pěstounské péči ještě jedno dítko kterému je 8. Sice to bylo náročné, ale všichni si zvykli ☺️ musíš taky myslet na své štěstí a ne jen na děti. Ty děti vidí že se trápíš ☺️
20 let, to je dlouhá doba...ale...to, že dle všeho nejsi šťastná, není v pořádku. Byl by manžel otevřen nějaké pomoci zvenčí? Nebo on si uvědomuje, že je něco takhle moc špatně? Řekla jsi mu to? Takový velký kus života je škoda jen tak zahodit, asi bych navrhla návštěvu poradny, ale pokud z manželovy strany nebude vstřícnost a snaha toto řešit, tak jak píšeš, je ti 40, život před sebou, tak proč být s někým, kdo tě podvádí, lže a vlastně s tebou možná ani moc nechce být?
Tohle je takž těžké. Jsme s mužem 17L, je nám 42, máme se hezky, ale tohle zjištění by mě dostalo na kolena. Ale asi bych se snažila potlačit svoje prudké jednání, a snažila se nás zase spojit.