Jak se vyrovnat s minulostí partnera?

@tiffany001 Já tohle naštěstí nezažila. A obdivuju tě, že s takovým chlapem chceš dál být. Přece jen nejsi tak stará, abys nemohla mít chlapa který s tebou počítá na normální rodinný život. To ti ani tu interupci nerozmlouval?

@tiffany001 Myslim si, ze byste mela v prvni rade zacit s terapii a najit ztracenou sebeduveru. Chapu, ze po letech tyrani, je to cesta tezka, ale podle toho, co ctu, je patrne vas velky problem to, ze neverite sama v sebe a date prilis energie do premysleni o druhych. Nema cenu se utapet v minulosti, at uz vasi, nebo partnerove. Co bylo, bylo. Clovek musi jit dal a to tezke nechat za sebou. Na vasem miste bych se ted soustedila hlavne na sebeozdraveni.

@mamikry pusobi to na mě hodne podobne 😊

@tiffany001 drzim palce 😊

@tiffany001 Ano, se sebevědomím mám odjakživa problém. Svoje udělalo hodně to, v čem jsem 15 let žila.. Můj ex sám nejspíš byl zakomplexovaný, nechal se litovat, byl ukřivděný ve všem..Já jsem byla tahoun, který mu dělal oporu, tahal doslova že sraček, držela jsem ho nad vodou. Nikdy jsem neslyšela od něj, např. to zvládneš, nebo nějaké pozitivum..naopak..imrvere, jaká jsem nula, jak nic nedokážu..podívej se na sebe, apod. Před dětmi mně tituloval všemi možnými tituly..vydíral mně před nimi citově, používal je jako zbraň..jen aby mně ublížil psychicky..Parazitoval na nás...jen..já se ho bála a postupně uvěřila, že za vše můžu já...skončila jsem na AD, docházím k psychiatrovi, skrze úzkosti, obavy, vtíravé myšlenky..
Zkrátka, asi proto, že jsem nezažila hezké manželství, o to více jsem věřila tady v něco s přítelem..ano, jsme zatím spolu, ikdyž každý na svém..jen nevím co bude dál..důvěra už je trošku nalomena..nevím, já jsem velký tahoun ve vztahu, když miluji, nesu srdce na dlani..a asi přemýšlím, že tak jak to cítím já, tak by to mněl mít i partner, ono to bohužel nefunguje takto..všechno rozumem chápu, ale emotivně to nedávám..Totiž, asi jsem stará škola..ale myslím si, že když chtějí být lidí spolu, udělají maximum pro to...ikdyž jsou překážky v životě..když jsou dva přece na všechno, dá se spoustu věcí zvládnout, viz.to miminko, které bylo na cestě.. ☹

@tiffany001 To si myslim taky, pokud je tu clovek pro druheho, tak s nim prekona i to, co neni uplne snadne. Ale nesmi pritom upozadit sam sebe. Vy se musite naucit byt trochu sobec. V tom vam nepomuze psychiatr, ale spis psycholog.

@tiffany001 Promiň, nechci tě trápit, ale proč sis to miminko nenechala? Vždyť je spousta žen co jsou s dítětem samy... A když toho sama lituješ...

Dokud si nezacnes vazit sama sebe, tak se z tohoto zacarovaneho kruhu nehnes.

@tiffany001 a vis co si jeste rikam? 40 let neni pozde na to s tou sebeuctou neco udelat, vsak mas jeste jednou tolik pred sebou, tak to zkus pro zmenu tak, ze nebudes matka tereza a zacnes opecovavat hlavne sebe, neexistuje clovek, ktery by si nezasloužil vlastní sebelasku 😊 ja vim ze je to tezke po tolika letech ve vztahu jaky popisujes, ja to zazila dva a pul roku... to je nic proti tobe a tve zkusenosti, ale i tak kratka doba me znacne zlomila na dost dlouho. ale myslim, ze kdyz zacnes uz tim, ze si tu silu co si v sobe posbirala k odchodu uvedomis, uz se mas setsakra za co ocenit! jako kloubouk dolu, mrkni kolem sebe kolik zen to pro sebe bohuzel nezvladne udelat 😊❤️

Nikto nemá právo ťa odsudzovať. Netráp sa, už to nezmeníš, musíš byť silná kvôli tým, čo ťa najviac potrebujú - tvoje deti. Venej sa hlavne im, priateľa si užívaj, ale neupínaj sa neho. On ma aj vlastné detí, asi aj vnúčatá a tí budú pre neho stále prvoradí.

Dobrý den, píšu po delší odmlce...víte, přítel mně interupci nerozmloval..Ani mně výslovně nepřikázal abych tam šla, jen mně naznačoval, že rozhodnutí je defacto na mé straně, a ať se rozhodnu jakkoliv, bude to respektovat. Dal mně ale najevo, že převážně na vše budu sama, platit bude..ale..
Říkal mně, ať si to dobře rozmyslím, neboť jemu je skoro 50, každý máme své děti, kdy já žijí se svými u mých rodičů ve 2+1, a on má domek po svých rodičích, kde ještě žije jeho starý otec o kterého pečuje a také mladší 20 letý syn, který tam žije i nadále, po rozvodu svých rodičů. Jsem asi najivní, že jsem si myslela, že když se dva lidi miluji, udělají všechno pro to, aby našli nějaké schůdné řešení.
Jen..na to by měli být dva...jeden nestačí...
Zkrátka jsem z něho necítila žádnou oporu jestli mně rozumíte..nemyslím finanční..ale takovou třeba...že když se to už přihodilo, společně to zvládneme...jako by mne dával najevo, že on už své děti má, být dospělé.. a nechce jim i sobě komplikovat život..
Já jsem tu tehdy naznačila, že u nás bojujeme s místem a že bychom třeba mohli bydlet u něho i s miminkem..ale dal mně najevo, že jeho kluci tam mají každý svůj pokoj a tak to bude, ikdyž ten starší jezdí domu sporadicky, pracuje a žije 400 km daleko od domova..
Víte, nevím jak to bude znit...ale kdybych měla aspoň o jednu místnůstku navíc, neváhala bych...ale už teď tu jsme jak sardinky a já si nedovedla představit do těchto bojových podmínek přivést miminko..protože by nemělo ani kde mít postel časem, svou skříň, apod ☹
Ten přítel to nemá také až tak velké doma, ale přece tam má o jednu místnůstku navíc...
Nevím, asi jsem čekala, že se k tomu postaví jinak...že když pořád poslouchám, jak mně miluje, atd ...že škrabka bychom spolu našli nějaké řešení..
Je fakt, že nyní už je rozvedený, musí ještě dorovnat ex finančně, kdy ve smlouvě stojí, že jí to bude dávat ročně po 50 tis.to vyrovnání, neboť jednorázově nemá prostředky.
Navíc platí hypotéku, kdy před xxxx lety spravovali střechu na domě, atd.
Chápu, že peněz nazbyt není, že má 50 let skoro, že už si možná všechno prožil a nestojí už o to všechno, po čem toužím já..
Myšleno společné bydlení, atd.
Nevím, možná se projevuje ten 12 lety věkový rozdíl ☹ nebo jsem asi divná já...?
Utápím se v tom....že zkrátka semnou nechce už nic "tvořit" v životě... Že to hezké všechno už zažil...možná i na to žárlím...že ji odvedl k oltáři, představuji si jak spolu prožívali třeba všechno...svatební noc...narození dětí...atd.
V jaké byl euforii, prostě, že tehdy všechno "šlo" a teď ne.... ☹ Vídáme se tím stylem, že k večeru když dojde z práce, tak u nás přespí, třeba dva dny, potom tu není, musí se ještě starat o toho svého staršího otce, který s ním bydlí v domě...takže jsme spolu a nejsme... Já mám pocit, že mně něco chybí stále ☹ že to není úplné...a mám pocit, že my dva už nemá v životě co realizovat, že to nějak asi podle něho doklepeme takovým stylem jak je to doteď...
Navíc, co mně ještě přijde hodně zvlaštní, je to, že jeho 20 letý syn začal konečně jakž takž pracovat...
A když jsem se přítele ptala, jestli mu tedy bude už konečně přispívat na energie a chod domácnosti...řekl mně, povíme si za pár let...také by jsi udělala to samé...nechtěla by jsi po dětech asi nic...to není ale pravda...já byla vychována tak, že jsem se v 18 letech vyučila, našla si práci a od té doby rodičům automaticky hradím náklady na bydlení...a chtěla bych to i po mých dětech, pokud budou výdělečně činní ...vždyť je to tak správně...
Mám pocit, že prostě z něho dělá malého kluka, kdy syn si popíjí pivko a vykuřuje vesele a přítel, který neoplývá bůhvíjak penězmi, tak ho dotuje a umetá mu cestičku..Já nejsem taková, abych po něm chtěla něco, když se u nás sprchuje, když je tady ...někdy....ale toto mne mrzí a vzápětí se mně promítne to naše Mimi, kterému by teď byl jeden měsíc...a tak jsem mu nedávno řekla, že to nevidí? Že ten syn si zvykne takový fullservis, že on sám má placení na všechny světové strany, myslím můj přítel, a že si myslím, že na také právo ještě žít...
Já mu sháním levnější dodavatele energií, aby zbytečně nevyhazoval z okna peníze, když vidím, co vše ještě musí platit a vyrovnat exmanželkou a on takto podporuje syna a umetá mu cestičku.
Jenže když něco naznačim, tak mně řekne ať se podívám na sebe a své děti... A je vymalováno...ano, také mně někdy štvou, že sedí pořád jen u mobilu, atd..ale nikdy nic neměli v životě, když něco chtěli malého si pořídit, dali si většinou z pokladnička sami. Ví, že nejsem s prominutím října kráva, ani to nejde a i kdyby šlo, z principu prostě ne...nikdo nic nemá zadarmo v životě .. Ono je snadné natáhnout ruku...
No a teď jsme v takové fázi, že jsem mu řekla včera, že mu přeji pěkný život a ženu, která ho udělá šťastným, která nebude mít v životě už žádné sny a touhy po rodinném životě...
Když jsem se ho ptala několikrát, jak to vidí dále po dvou letech vztahu do budoucna, řekne vždy že takto mu to také nevyhovuje a že když si myslím, že se to nikdy nikde neposune, tak to in neovlivní..Ale žádnou určitou odpověď nemá...Nevím co si o tom myslet...
Jediné, co umí říct, že pokud chci něco jiného, v cestě mně stát nebude...jsem jak mezi mlýnskými kameny...mám ho moc ráda, ale toto mne ničí...a přestávám fungovat jako člověk, nemám energii na nic...atd....

@tiffany001 ztracis čas s dalším muzem který si tě neváží...bohužel. zkus se opravdu zaměřit na sebe, aby jsi se začala mít ráda hlavně ty...🍀

@tiffany001 Přijde mi, ze pritel ma dost starostí s otcem, se splátkami, možná i s vlastním zdravím. Na vztah už mu kapacity nebývají. A asi mu to i vyhovuje. Pokud ti nestačí takovéhle kamarádství s výhodami dvakrat za týden, pust ho k vodě. A mela bys to asi udělat stejne, jen se s nim trápis. Určitě doporučuji návštěvu psychologa.