Jak se vyrovnat s křivdou vůči tchyni?

@dashyyy ano, řekli jsme si, že nám to nepřijde fér. Ona ten pocit neférovosti nemá.

a když bys vyjmenovala to co tady? To, co ti říkají děti a co jim kvůli tomu musíš vysvětlovat?

@dashyyy Bylo to řečeno. Přesně takhle... Na to mi vlastně řekla, že švagrová si to s ní domluvila v lednu, to hlídání na léto. A že ona prostě pět dětí naráz hlídat nezvládne. Upozorňuju, že dětem od švagrový je 15,13 a 11.

hmm tak já bych pak omezila kontakt, nebo spíš bych nebyla nijak aktivní

@dashyyy no to jsme vlastně udělali. Mě spíš jde o to, jak to srovnat sama v sobě. Protože změnit to nedokážu.

Vnoučata od cery upřednostňuje 90 % tchyní, rozhlédni se po sousedech, kamarádkách, příbuzných. Nevím, proč to tak je, možná je jí dcera bližší než syn. Já to vidím ve všech rodinách, kde má tchyně dceru a syna. Věřím, že děti 15, 13 a 11 se jí hlídají lépe, žádné hlídání nepotřebují, mohly by být doma samy. Je to její volba, nic s tím nenaděláš. Přestala bych se tím zaobírat a neřešila bych to. Zamluvila bych si hlídání na příští letní prázdniny a uvidíš, co to udělá.

U nas je to obdobne. Tchyne pro deti svagra udela cokoliv. Hlidani, jde s nimi na vylety, chodi jim na narozeniny, chodi k ni na velikonoce a vanoce atd. S nami nikdy na vylete nebyla, kdyz jsme chteli jit na navstevu neni doma. Na Vanoce jsme u ni uz nebyli 5 let. Pry manzel a deti muzou ale ja chodit nemuzu (nikdy nevysvetlila proc co jsem podle nich udelala spatne) a to jsem s manzelem 10let. Deti znaji babicku jen s telefonni rozhovoru max 2 x do mesice a to ji musi volat manzel. Jednou rocne ji vydi na zahrade posledni 3 roky. Deti nevidi rozdil pac svagr bydlim ve vedlejsim meste. A myslisi ze babicky jsou uzasne (vzor me mamky). Nic s tim neudelas. Popravde me je to jedno co si o me mysli. Je mi ti max lito vuci manzelovi a detem. Neres nech to plynout. Nespolehej na ni.

@1pomnenka Přesně to jsem si pomyslela. Je to tak opravdu velmi časté a když si to představim u sebe, tak možná i přirozené, že jsou děti co porodí moje dcerka člověku blíž než co porodí cizí žena. Nebrala bych to nijak špatně. A hlavně bych úplně nehledala ferovost, protože tu podle mě nikdy nenajdeš. Moje máma i táta se ke mě chová jinak než k bráchovi se švagrovou. Někdy mě to štve, ale pracuji na sobě, snažím se to nesledovat a žít sama za sebe.

Dcera je obvykle bližší jak snacha a věci ohledně dětí většinou řeší ženská. Takže je vcelku logické, že s dcerou se domluvíš na dětech lépe jak se snachou (až na výjimky). Že si netroufne na 5 dětí, je taky normální (tý jo, já bych to taky nedala a to jsem mladá a plná sil, už když k nám jezdily jiné děti na prázdniny, k našim 3 přijelo 1, bylo to o.k., když přijely 2, bylo to velmi náročné a to ty 3 byly moje vlastní!). Že jsou děti od dcery starší tudíž nepotřebují až takovou péči, je asi taky normální...
Takže bych za tchyní zašla, řekla jí, že tvoje děti ji mají jako babičku moc rády a těší se k ní, že chápeš, že 5 dětí je moc, že se staršími je to snazší, ale jestli najde ještě trochu sil na svá mladší vnoučata, bude to moc fajn. Děti se na spaní u babičky nemají ptát tebe, ale babičky, to bys je taky měla naučit. Že nejsi zodpovědná za rozhodnutí druhých a nemůžeš za druhé nic řešit. Netlačila bych tchyni do ničeho. Zeptala bych se, jestli bude děti chtít na prázdniny, popř. jestli hlídání vyloženě potřebuješ, tak bych ji o to poprosila.

Naprosto chápu, že tě to mrzí, že ti to nepřijde fér, ale rozhodnutí druhých změnit fakt nemůžeš. Mě nikdo nikdy děti nehlídal, mrzelo mě to jednu dobu opravdu hodně, nenadělala jsem nic. Na druhou stranu, pokud to bylo životně nutné, tak jsem mohla požádat mamku i tchyni a nějak se to zařídilo, vždy se řešení našlo. Ale "jen tak", to jsem zkrátka nezažila. Švagrová jo, protože bydlela blízko.

Zkusila bych se zamyslet nad tím, jestli fakt myslíš, že jsi ji způsobila křivdu ty, nebo máš pocit, že ukřivdila ona vám a ty jsi jen (možná nepřiměřeně) reagovala...
A možná ani nezjišťuj, kde je pravda, ale jak to opravdu cítíš. Protože uvědomit si, co fakt cítíš, je podle mě nutný krok k tomu, abys mohla se svými pocity pracovat.

Musíš se naučit se nad tím povznést. Je to těžké, nebojovat se svým nastavením. Ale udělej to co nejdříve, protože člověka nezměníš. Říká se, že s dcerou je bližší vztah jak se snachou a něco na tom je. Ikdyž znám i opačné případy. Možná je lepší se v tom nešťourat, protože ona přichází o roky s vnoučaty, né ty. A to si musíš říct. Důležité je, aby za tebou stál i manžel. To, že ses ozvala, tak smekám. Ač jsem huba prořízlá, já se zatím neozvala - hlavně kvůli manželovi. Ale už mi moc nechybí 🙈
Já jsem s tchýní měla super vztah mohu říci. Volaly jsme si několikrát týdně, stavovala se u nás cca 1 týdně, ikdyž manžel (tehdy byl jen přítel) byl v práci. Byla jsem těhotná a vše bylo fajn. Jenže nám syn zemřel v 38tt a tady nastal ten zlom. Když jsem s ní volala, zmínila se o Maxíkovi, tak nezájem a ať o něm nemluvím. Bylo to naše první dítě a v tu dobu mi bojoval taťka v nemocnici o život. Přestala mi úplně volat a nestavovala se. Když jsme ho dali na hřbitov, který mají pár km od jejich dcery, neměli (ani ona a ani tchán) zájem. Jednou manžel řekl, že tam jedeme a když jedou k jeho sestře, že se sejdeme na hřbitově a ukážeme jim, kde je hrob (velmi lehká cesta). Bude to 3 roky, co tam byli poprvé a naposledy. Nejsou schopní se tam stavit ani na dušičky. Manželovi to taky vadí. Když jsem porodila druhého syna (o13měsíců od prvního), tak si myslela, jak se něco změní (jak bude vozit a užívat si vnoučete - říkala to mým rodičům, které mám 60km daleko). Po porpdu jsem vytvořila skupinu celé rodiny, kde jsem posílala videa a fota malého. Všici psali a oni bez odezvy. Tehdy jsem založila skupinu jen mé rodiny a mám klid. Když jsem na jaře poslouchala, že bychom měli vytvořit skupinu pro rodinu, tak jsem říkala, že byla, ale oni neměli potřebu reagovat. S jejich dcerou mají skupinu a jsou tam velmi aktivní. Když se loni tchán manžela ptal, proč se spolu už tak nebavíme a že jsem se hrozn4 změnila, tak mu vše řekl a on toto všechno netušil. Vidíme se jednou měsíčně a zavolá mi tak 4x do roka, když něco potřebuje. Syn, když je vidí (má 2,5) nechce k nim a když se vždy na něj vrhnou chce plakat. Ve mně to vše nechalo takovou pachuť hořkosti, že už nemám potřebu to ani napravit. Ne nadarmo se říká - v nouzi poznáš přítele. A ona, ve chvíli, kdy jsme ji velice potřebovali (zemřel nám syn a týden na to mi taťka bojoval o život), tak zavřela vrata. A to je věc, kterou si sakra budeme pamatovat. Manželovi jsem řekla, že ji respektuji jako jeho mamku, ale už nikdy s ní nebudu mít vztah jako na začátku. I dle psaní je vidět, že to ve mně rezonuje, je to pro mne, jako když šlápneš do kuřího oka.

Ona tchyně má tak trochu horší pozici než vlastní matka, kolikrát se nechce snaše vnucovat či obtěžovat přílišnou frekvenci návštěv, což se může jevit jako menší zájem, i když to tak není. Další faktor může být věk, v době kdy byla vnoučata dcery ve věku vašich dětí jí bylo méně let a měla na ně více energie a teď už ji mladší můžou rychleji vyčerpávat. Nic z toho ale nevypovídá o tom, jak moc má která vnoučata ráda. Přestala bych porovnávat neporovnatelné a zaměřila se na komunikaci, tam často bývá problém. Nám tchýně pohlídá kdykoliv, ale musím ji oslovit já a domluvíme se, nemá s tím problém, děti ji milují, užijí si to všichni společně, ale nikdy nepřijde s nabídkou sama. Vzala jsem to jako fakt a neřeším to. Švagrová očekávala, že se bude tchýně aktivně o hlídání hlásit a sama iniciovat návštěvy, což se nedělo, vzala si to osobně, že o vnučku nemá zájem a naše děti hlídá a přerušili s ní kontakt, protože jim to nepřijde fér. To, že je chyba v komunikaci z jejich strany, už vidět nechce, a svým postojem připravila svou dcerku o prima babičku (kterou to strašně vzalo a trápí se tím).

@1pomnenka svatá pravda. Také jsem nevěděla, proč tchyně nemá naše děti ráda (od svého syna) a od své dcery je miluje nadevše. Až mu někdo řekl přesně tu první větu, co píšeš v prvním komentáři.

U nas v rodine je to velmi podobne. Mohla bych napsat dlooouhy prispevek na tema kolik casu a pozornosti bylo venovano nasim detem a detem svagrove. Jednu dobu me to strasne mrzelo a stvalo, ale plynuti casu pomohlo. Sice se tu pise hodne o vztahu tchyne x snacha, matkax dcera, ale primarne jde o deti a k tem vsem detem by mohla mit babicka stejny pristup nebo zajem. Nicmene kdyz nema, je to v konecnem dusledku ta babicka, ktera na to doplati. Ty deti ztrati absolutne zajem a babicku z zivota vyradi. Muj starsi syn se tak pred pul rokem zeptal, jak se babicka od tatinka vlastne jmenuje, ze zapomnel. A v tom bylo vlastne vsechno. My o babicce vzdy mluvime pekne, ja mam svedomi ciste. Ale proste to jsou nakonec ty deti, u kterych se ten odlisny pristup projevi. A ja se vyporadam celkem v klidu s tim, ze se vidime 2x do roka na vanoce a narozky.. 🙂 jo jeste jede pohled.. jeste kdyz byly deti male (starsi 3, mladsi minino), tak tchyne prohlasila neco v tom smyslu, ze nam vlastne pomahat nemusi, ze ja mam prece doma Tomase (jeji syn, v jejich ocich ztelesneni dokonalosti), kdezto dcera takove zastani doma nema.. no ze to i u nas doma stoji za prd a ze jsem na vse sama, by bylo na samostatny prispevek. Spis nabizim jeste jeden vhled k tomuto problemu, mozna to ty vase tchyne maji podobne 🙂

Ty bys chtela tchyni videt kazdy den? Bud rada, ze mas od ni klid. My se taky nevidame a absolutne nikomu nechybi.

Mohla bych napsat román....neřeším, ulevilo se mi.

Co na současnou situaci říká tvůj muž? Ty jsi udělala vstřícné kroky, v tuto chvíli můžeš leda třeba jednou za čas opět poslat video, fotky, zkrátka takhle děti "připomenout". Švagrová na to má nějak názor, nebo se spolu příliš nebavíte?

@mourovatakocka můj muž je momentálně takový trošku vzdorovity dítě, což chápu. Nechce se jí ozývat, když ona nedělá žádný vstřícný kroky. Švagrová je na mě momantelne nějaká naštvaná, vlastně se se mnou najednou skoro nebaví. Od té doby, co jsem se ozvala.

Tchýni nezměníš. Ale chápu tě 🙂 Ale s větším časovým odstupem a věkem ti mohu jen říct - lidi nezměníš ani kdyby ses na hlavu stavěla. Jen posereš současné vztahy ☹

Babička z mamčiny strany (a to je jedináček) měla popředí své zájmy než nás a babička z taťkovy strany preferovala jen děti své dcery. Ve výsledku jsem neměla žádnou babičku ani dědu (umřeli před mým narozením) a byly to pro mě cizí osoby. Proto jsem panikařila, když tchýně dělala to samé - upřednostňuje děti své dcery + své zájmy.

A výsledek - vztah je nula, nula prd a vztahy jsou tak narušené, že to už nepůjde napravit. Holky tam nechtějí jezdit (a to tam jezdíme 3x do toka), nebaví se s nimi. Tchýně se mě pokaždé ptá, kolik mají holky roků, do které třídy chodí .... a to je neteř stejně stará jako starší dcera.

Takže neřeš to, nemá to cenu, jen to zhoršíš ☹

Jasně, protože pro švagrovou je to takhle děsně pohodlné 🤷 a změna by byla k horšímu, pokud by tchýně začala hlídat i tvoje děti a nechtěla by tam všechny najednou. Takže muž by se na to vykašlal, což pokud se nechceš vnucovat, bude asi jediná možnost. Zbývá opravdu jen občas poslat fotky, připomenout jim, že děti existují. Každopádně budeš to asi jenom ty, komu připadne utěšování a vysvětlování a to je rozhodně nezáviděníhodné 😔

Tak pokud tchýně řekla švagrové, že jsi měla problém s tím jak jí hlídá, tak je na tebe taky logicky naštvaná. Kdyby mi máma řekla, že jí moje švagrová vyčetla, že nám hlídá často, tak by mě to asi taky lehce popudilo.
A jinak spousta tady toho už padla. Se snachou je vždycky jiná domluva než s tchýni. A i naopak. K mámě se nacpu kdykoliv, tchýni nechci otravovat a sama bych ji nenapsala jestli můžeme přijet. Z jejího pohledu pak upřednostňuje člověk jen svého rodiče. Taky ji může švagrová sama často kontaktovat skrz hlídání. My si sami řekli jen když už jo jsme nevěděli kdo nám pohlídá, moje švagrová mámě zavolá a strčí jí tam vnuka 3x do týdne.
Osobně si ale myslím, že takovéhle věci se mají řešit osobně a ne vypisováním po SMS kde se to hned zvrhne. Mě takhle tchýně napsala taky takovou jedovku na moji adresu a díky tomu se s ní už půl roku nebavím. Věřím tomu, že kdyby to řešila osobně, tak to takhle nedopadlo.