Jak se chovat k nevlastním dětem?

Řekla bych otci opakovaně svůj názor, ale pokud otec nevychovává, sama bych se to zvrátit nepokoušela. Snaž se ho navést, poradit, otevřít oči, ale nelámej to přes koleno. Odpovědný za syna je on ne ty. Jediné co bych korigovala, je chování čistě vůči tobě, určitě bych si nenechala líbit, pokud by se ke mě nechoval dobře.

Na chlapa se vykasli. Zazila jsem něco podobného a vse dobre co jsem dělala pro nevlastni dite se stejne obratilo proti me. Ten chlap nikdy nepochopi tvoje vytky na dite at uz to myslíš v dobrem. Vzdy budes ta zla teta, ktera nema rada jeho dite..

Mysl ze vetsina kluku v tomhle veku se takto chova. Btw ty jsi ta dospela! On je jen male dite,kolem ktereho se deji veci,ktere si urcili dospelaci. Jinak taky jsem pro nazor,at vychovavaji rodice.

Jo holka,to jsou problemy,pokud ma muz z predchoziho vztahu deti....ty si hlavne ujasni co chces. Umis si predstavit s nim i jeho detmi zit? A pokud budete mit svoje pocitej ze vuci puvodnim bude mit vycitky a bude je vic branit...jinak jsou to jeho deti a ty tam nejsi od vychovy,to musi rodice. Neco jineho je kdyz by se choval spatne k tobe,mel by se te muz zastat popripade kdyz to neudela branit se tedy sama....ale zvazila bych to..mam muze ktery nema deti z predchoziho vztahu a neumim si predstavit aby k nam nekdo jezdil a ja musela vysvetlovat proc pepicek toto muze a moje deti ne...potazmo pokud chces vetsi rodinu,ja treba driv jsem nad tim nepremyslela,ale mame tri deti a ksem za ne rada...neumim si predstavit jet s dalsimi dvema na dovcu a vubec vse delit od casu,besidek,krouzku az po finance....Radim Ti do budoucna dobre to vse zvaz. Muzrs mit muze bez zavazku a tyhle vsechny problemy odpadnou...
A k chovani ditete,ono taky to nema vubec lehke,pokud mu rodice neukazi co je a neni spravne....ale byt tebou tak se do vychovy nepletu,otazkou casu nez se do tebe pusti decka,i parner a jeho ex.....
A dalsi vec ) neber to spatne ale kdyz nemas svoje deti mas uplne jiny meritka i kdyz si myslis ze je to nesmysl posuzovat a tyhle reci nesnasis...i kdyz jsi ucitelka atd....proste kdyz mas svoje deti tak te to zmeni i ovlivni at si to ted pripustis ci nepripustis....a to ze jsi ucitelka neznamena ze mas spravny pohled nebo nazor a neber to prosim ve zlem.....

taky mám dvě nevlastní děti (kluk 12, holka 6), možná jsi to měla založit spíš jako diskusi 😀 já mám to štěstí, že je "mám" od jejich útlého věku, takže se nám spousta problémů zatím vyhla. já jim dala meze v chování hned v začátku, jak v "mé" domácnosti, tak i vůči mě a oni to respektují. rychle se naučili o čem doma rozhoduji já a o čem tatínek. kolikrát se mě ptají zda něco smějí u přítelových rodičů, u babičky a dědečka, kde rozhodují oni a tak je přesměruji ke správné autoritě 🙂 musím říct, že jsem měla na dětičky velké štěstí! to ale neznamená, že se s tatínkem na toto téma vždy shodneme. samozřejmě, že když něco udělám, tak hned vidí, jestli to nedělám proto, že nejsou moji. přitom je to blbost. pokud jsou u nás, tak se chovám stejně k nim i ke svým, dokonce spíš na své jsem přísnější, protože jsou to malí trumberové a nevlastní už jsou rozumní šikulové. když dostane něco jeden, dostanou to všichni a pokud je to jen jednou, musejí se podělit nebo se střídat. po tu dobu to beru tak, že mám prostě čtyři děti, všechny moje. ono to ale v tom rodiči prostě je. ber to, že kdyby ty jsi měla dítě a nového partnera, tak by jsi podvědomě taky měla potřebu dítě stále před partnerem bránit, cokoliv by udělal nebo by řekl. je to přirozené. to, že toho děti dokáží i zneužívat je bohužel realita. jít do vztahu s mužem se závazky je prostě celoživotní boj. budeš bojovat s ním, s jeho dětmi, s jeho ex....vždy se někdo nebo něco najde. záleží jak moc se milujete, jak moc komunikujete, je potřeba probrat aspoň základní věci a na těch se shodnout, mít společnou cestu...holky ti tu radí dobře...tvoje starost není výchova jeho dětí. proberte společně pravidla soužití a pravomoce a trvejte pak na dodržování! já třeba jisté pravomoce k výchově dostala od obou rodičů 😅 to není o tom jim zavádět nové pořádky, překopávat jim celý život. musí tě respektovat jako novou partnerku tatínka, ale to není automatické, nevydupeš si to, nevykřičíš...jsi učitelka, tak si přece umíš najít cestu k dětem...víš, že si musíš získat důvěru, že musíš být někdy kamarádka a jindy si musíš trvat na svém a být důsledná, ale mít náruč i mysl otevřenou...nevím, jak jsi na tom se svými dětmi, o tom se nezmiňuješ ani nemáš v profilu, ale pokud je zatím nemáš, je jasné, že spoustu věcí vidíš nějak. až je mít budeš, svět zas bude mít jiné rozměry a odstíny. vidím to sama na sobě 😀 mě štve na partnerovi jen jedno...jeho dvojí metr. obviňuje z něj mě, že rozlišuji svoje a jeho, ale přitom to dělá sám. na našich vidí vše špatné, protože se s tím potýká častěji a tak ho to víc štve. když mu připomenu, že jsou v jistém věku a proto dělají to nebo to a že ti starší to dělali taky, tak si to nepamatuje, nechce, já se navážím do jeho dětí...přitom mu jen chci vysvětlit, že je to běžný vývoj, že jsme to už 2x přežili, přežijeme i po třetí a čeká nás to ještě jednou 😀 jenže on ty starší neměl tak často, když ho o víkendu štvali v blbém věku, tak je prostě v neděli vrátil a měl zas klid. mužský svět je jiný. oni mají jiná měřítka, jinou paměť...jiné všechno 😅😀😉 přeji ti hodně vnitřní síly a klidu. a partnerovi tu otevřenou mysl, aby dokázal přijmout tvá slova, pokud je tedy vhodně vyjádříš 😉 nesmíš fakt být za tu zlou tetu, za tu, co se do dětí naváží. musím mít argumenty a vyjadřovat je v kliud. mě třeba nevlastní začali slýchat pořádně křičet až ve chvíli, kdy začal být zlobivej ten první vlastní 😀 a do teď si nezvykli 😅 když zařvu, tak jsou chudáci v pozoru a přitom to obvykle vůbec není na ně 😅

My jsme s partnerem od sebe 6 let a má s ex také dítě 4 letého chlapce. Jenže jeho maminka se radši věnuje telefonu a jak někoho uhánět a na dítě nemá čas. Dítě nemluví a do nedávna nosilo ještě pleny a vůbec neví jak se chovat. Když to řeknu přítelovi tak sem špatná já že co jsem si dovolila ji urazit. Teď máme spolu měsíčního chlapečka a když jsem mu to v porodnici znovu zmínila že by se mu měla trošku věnovat a naučit ho konečně mluvit když půjde zachvili do školy argumentoval mi tak že je zvědavej na mě jak budu vychovávat já a že ten kluk mluví. Řešila to sennou i tchýně a sama přiznala že ta holka se věnuje jen telefonu ale že to nemá cenu jim vůbec něco říkat. Rozhodla jsem se to už neřešit ať si dělám co chtěj je to jejich věc a oni pak s tím budou mít problémy ne já.