Jak přijít na způsob komunikace manžela a nejstarší dcery?
No dlouho jsem přemýšlela jestli se svěřit ale pomalu už mi docházejí nápady a energie
jde o to že z prvního manželství mám dceru které je ted 11let
a s mým druhým manželem máme ještě další 2kluky(a manžel má z předchozího manželství
další již velké 3děti)
dcera má již předzvěst puberty kdy i ve škole je to horší včetně poznámek atd)
ale přijde mi že nejvíce hádek a sporu máme právě kvuli toho když se dcery zastanu a dle manžela
bych měla držet basu s ním,ale dcera z něj má občas strach(a přitom tady neřešime nic že by nějak dostávala nebo tak)
na jednu stranu to chápu manžel tak pusobí
ale nějak nevím jak ty dva skloubit dohromady protože vidím rozdíl v tom jak se chová k dceři a ke klukum
není výmluva ani omluva že kluci jsou malí(3 a 18měsícu)
upřímně jsem z toho unavená a spaluje mě to a tak prosím o rady
a zároven chci upřesnit že co se týká komunikace mezi námi taky nic moc nejsem ten typ který pokud mě něco trápí
nebo se mi něco nelíbí tak jsem zticha ale ozvu sse a přijde mi že tak by to manžel asi chtěl nejraději abych se na nic
neptala a vše jen odsouhlasila(tak by to snad chtěli všichni muži)
také mě nechává bez peněz možná proto že mu to dává pocit ani nevím jaký a mě se zase příčí se doprošovat vubec o něco
hlavou se mi honí někdy více někdy méně často zda jít pryč ale (skoro vždy je ale)mám tu horší kombinaci
kdy je tady více dětí žádné hlídání a peníze bokem také ne a ani kam jít děti mě tak nějak připravily o schopnost
komunikace s někým jiným,vím že každý toho má hodně ale právě proto že jsem pořád sama tak se nemám kde obrátit
o nějakou radu
přijdu si vyštavená a opravdu alespon jednou denně se cítím hrozně protože celkově mi přijde že jako rodič jsem selhala
tak snad mi někdo poradí,vím manželství je cesta je to o kompromisech i o komunikaci ale jde to tak pořád?tak abychpořád ustupovala
a podvolavala se,protože se ze mě stal někdo jiný,někdo kdo se prostě chová jinak
a sami víte že ono když je toho už hodně tak se to nedá vydržet věčně a já se asi zasekla někde v nějakém kruhu
určitě je na tom někdo snad podobně sám (i když mám kolem sebe děti)a bez pomoci(když mám jen ty děti)
budu vděčná za radu,děkuji
A co se týče toho skloubení těch dvou někdy to prostě nevyjde a jeden z rodičů je ten prostředník,, katalyzátor " toho všeho. Já s posledním přítelem mamky mám dobrý vztah řekla bych že ho beru jako kamaradskeho tátu a je to ta nejlepší možná volba. A co se týče toho ustupovani a,, zadoneni " o peníze, ustupovat se dá pokud to tak funguje i na druhé straně a pokud to neovlivňuje osobnost člověka a necítí se tím,, jiný " taky bych řekla že jsem se dost stáhla ale našla jsem hranici toho co je pro mě snesitelne a snažím se rozvíjet spíše slovní zásobu a obraty a tón když se mi něco nelíbí abych hned nevyjizdela a,, nervala " ty peníze bych ale nerozdychala
Asi byste si měla primárně zkusit promluvit s manželem. Naši se rozvedli, když mi bylo cca 15, mamka měla s novým partnerem, s nímž jsme žili, taky docela často spory, když nás "bránila". To je taková mateřská potřeba, přestože si mnohdy uvědomovala, že má třeba i on celkem pravdu. Takže mu zkus narovinu vysvětlit, že oceňuješ, že se o dceru vůbec zajímá, i když není jeho, ale zda by mohl naopak ve výchově v tomto období držet spíš basu on s tebou. Ohledně peněz je to těžké, bohužel to na mě působí, že jsi příliš submisivní, možná by to chtělo nějakého psychoterapeuta obecně..
Děkuji za názor i radu neradu,pravda je že asi každá máma udělá pro své děti vše
tak to mám i já
a občas když má dcerka své předpubertální výjevy a výlevy tak nevím zda to ustojím
horší je to s tím že díky manželovi jsem prostě jiná a co (určitě neustojím je i srovnávání
mojí dcery manželem se staršími dětmi typu ale moje holky.........
jak vysvětlit někomu vubec něco pokud druhý asi nechce nebo má svou pravdu
nějAK totiž asi nechápu proč a ted narážím i trochu na ty peníze atd........nechápu
proč jeden před druhým má potřebu něco tajit nebo schovávat
myslela jsem že jsem pochopila správně manželský slib a ty věci okolo ale pakliže
mi drahá polovička dělá takovéhle věci tak jsem ho asi nepochopila
je to vše boj ano ale pokud je na to jen jeden tak je to opravdu těžké
snažím se vše uzpusobit tak,aby mé děti na tom byly podtsatně lépe nežli já v dětství
alespon po materiální stránce ale není to takové snadné
protože dnešní doba prostě není uzpusobena jednak tomu mít více dětí a jednak
se opravdu vše točí kolem té materiální stránky
tak jak si má člověk pomoci aniž by se dostal do dluhu pokud si nemám ani od nikoho
nějak pujčit
Zdravím, nejsem zrovna v situaci kdy bych byla schopna přímo poradit ale co se týče starší dcery tak budu psát z vlastní zkušenosti v 11 letech už si troufnu říct že je opravdu čas puberty pokud si vzpomínám správně tak vlastně ve 12-13 letech už jsem se poprvé zamilovala do přítele se kterým máme po X letech kdy jsme se znova našli dceru, tim chci říct že dcera teď zažívá novou etapu svého života, pokud je tam rozdíl v přístupu k ní a ke klukům je určitě na místě aby měla ve vás jako v mámě, mámu se vším všudy a hlavně tu se kterou může vše probírat a má tu oporu. To že se jí zastanete nebo se,, postavíte " pokud je třeba a cítíte že je to správné vám nemůže mít prostě za zlé, je fakt že je určitě podstatné tahat za jeden provaz s manželem to určitě ale pokud ona cítí nějaký strach z něj tak určitě bych neprilivala olej do ohně ještě s ohledem na jeho rozdílné chování vůči dětem, protože to je určitě to co malá dost pociťuje...