Jak přijali děti vašeho nového partnera?
Ahoj,
jsem relativně čerstvě vdaná, a mám děti (11 a 12 let) z předchozího vztahu.
Děti přijaly nového partnera celkem v pohodě, ale protože jsem perfekcionistka, je pořád co zlepšovat 🙂
Jaké máte zkušenosti s integrací nového "tatínka" vy ostatní? Co se vám osvědčilo, kde vznikají problémy, a jak jste je řešily? Jak vaše děti přijaly nového partnera? Žárlí partner na vaše děti?
Máte s novým partnerem pocit úplné rodiny, nebo je to tak, že se cítíte být víc svázány s dětmi, a nový partner je spíš cizorodý prvek?
Díky za pomoc.
jinak ti přeju pohodový život a ať tvůj nový partner,teď už manžel je dětem dobrý táta. 🙂
Kopa, ja ked som sa spoznala s novym partnerom mal syn 5 rokov....hned na prvom stretnuti sa ho syn opytal, koho ma najradsej na svete. 😀 😝 M sa mi neskor priznal, ze si myslel, ze som ho na to nahovorila ja.
mali spolu pekny vztah, syn na MM visel (hoci sa stretaval so svojim biootcom) a myslim si, ze vdaka M pristupu. venoval sa mu, hraval sa s nim...pre mna to bol samozrejme aj indikator toho, ci vobec vo vztahu pokracovat, syn bol pre mna dolezitejsi, ako vztah s muzom a keby to neklapalo, druhy krat by som sa nevydala....
do dnes maju fajn vztah, ale nejake problemy tu boli, hlavne v puberte, ked bol syn odporny, M sa tazko ovladal...
aj ja som mala tendenciu ho chranit, ako spomina Janet...
puberta je naozaj kriticke obdobie, aj co sa vztahov tyka, preto sa obrn trpezlivostou...
mam pocit uplnej rodiny, sme si vsetci oporou.
moj syn sa skor ospravedlni MM ako mne. myslim, ze ma mierne lepsi vztah k nemu, ako ku mne...
naproti tomu, so svojim biootcom ma velke konflikty!
a ako dlho sa poznaju tvoje deti s M? aky maju vztah?
Mého současného manžela jsem dětem představila před 2 lety - formou příležitostných návštěv, výletů, společná dovolená. ... Letos v létě - po svatbě - jsme spolu začali společně bydlet.
Dlouho jsem byla s dětmi sama, a mám s dětmi dobrý vztah, a tak jsem sama měla pocit, že manžel je trochu cizorodý prvek v naší sehrané trojce.
Starší syn (12let) má k manželovi trochu odstup, na rozdíl od mladšího syna (11 let). Je to dané i synovým charakterem - i vůči mě je víc odtažitější.
Manžel je na děti milý, ale ne vlezlý. "Vychovává" jen s mírou, a dává mi i prostor pro to, abych byla s dětmi sama. Je to vcelku korektní a racionální, ale myslím, že zatím v tom nejsou žádné opravdové city. Všichni se respektují, protože spolu musíme všichni 4 vyjít v jednom bytě. Já bych ale chtěla, (už jsem psala, že jsem perfekcionistka 🙂 ) aby to bylo víc než jen o respektu!
Jinak děti manžela oslovují jménem, aby mu říkaly "tati", to bych po nich nikdy ani nechtěla, protože mají biologického tatínka, kterého milují a se kterým jsou v častém kontaktu.
Kopa, aj moj syn MM oslovuje menom...
podla mna u vas sa da pocitat jedine s kamaratskymi vztahmi. tvoji synovia su uz na prahu puberty...
necudujem sa, ze si tazko zvykas...boli ste dlho sami?
pamatam si, ked sa MM k nam pristahoval, ze som mala pocit nedostatku sukromia ze stale za mnou chodi...
hoci naozaj je to prijemny clovek... bol to skor moj problem a doslova som si musela na nase spoluzitie zvykat.
dokonca aj na to, ze niekto vedla mna lezi... tiez som mala pocit, akoby som o ten pekny vztah s mojim synom trochu prisla a musela sa prisposobit zitiu v trojici.
teraz mi to uz ani nepride. som rada, ze som vydrzala.. 🙂 s MM mame velmi pekny vztah a syn sa uz odtrha, zije si svoj zivot, prestava ma potrebovat...
tvoj M vyzera ako zrely a rozumny clovek, ktory vie co robi. potrebujete cas, aby ste si na seba zvykli.
ak by sa vyskytli problemy, pomohla by psychologicka...
kopa, já jsem se s novým partnerem poznala když byli kluci malí, taky to začalo návštěvami, výlety a začali jsme spolu bydlet když klukům bylo 6 a 4 roky. Přítel má taky syna z prvního manželství a tomu byly v té době 3. Chodí k nám poměrně často takže ze začátku trošku sem tam problémy byly, než jsme se "zžili", ale teď už je to úplně v pohodě, kluci se berou jako bráchové. Jsme nová rodina, kluci přítele berou, poslouchají i zlobí 🙂 stejně jako by to byl jejich táta. Teď už máme i "svoje" dítě. Takže můžem říkat moje děti a tvoje dítě bije naše dítě :D
Asi jak psala filipal, v pubertě můžou být problémy, ale myslím že to zvládnete a budete spokojení. Hodně štěstí 🙂
tak ja som mala starsie deti ked spoznali mojho partnera a zacali sme spolu byvat/11 15/tak niak sme to neriesili lebo s bio otcom sa od rozvodu nevideli to mali 2 a 6 rokov ☹ .skor sa s nasim vztahom dodnes nezmierili jeho deti....
.
Ahoj všichni, hledám nevlastní tatínky do svého výzkumu. Budu s nimi dělat hodinový anonymní rozhovor o zkušenostech nevlastních otců. Byl by někdo z vás ochotný se zúčastnit, případně mi dát po dohodě s dotyčným kontakt na nevlastního tatínka, který by byl ochotný? Jedná se o výzkum na katedře psychologi FFUK pro moji ročníkovou práci. Budu se specializovat na práci se složenými rodinami (po rozvodu, s novým partnerem a nevlastními dětmi). Účastníci dostanou výsledky výzkumu, bude to takové sdílení zkušeností a také informace pro nastávající nevlastní otce. Nejlepší by byli nevlastní tatínkové z Prahy, rozhovor probíhá osobně, přijedu v rámci Prahy tam, kde by se mu to hodilo, nebo by to šlo v mé pracovně na Praze 1 u Náměstí Republiky. Prosím, ozvěte se mi někdo, děkuju.
Ahoj, rada by som obnovila tuto temu, spytala sa, poradila.
S dcerkou sme same uz 4,5 roka, ona ma teraz 10. Pred mesiacom som sa zoznamila s prijemnym clovekom, ma ma rad a aj ja jeho. Viem, ze je to velmi kratko. Problem je, ze s dcerkou sme boli take zzite, ze rychlo zistila, ze je nieco vo veci a rovno sa spytala, ci niekoho mam. Nechcem zatajovat a klamat, tak som isla s pravdou von, ze je to znamy, kamarat, ze sme sa par krat stretli, nic nie je iste. Vztah je to velmi cerstvy, stretli sme sa ani nie 10x. Minule dcerka spravila taky ziarlivostny vystup, ked som prisla domov neskor, v case, ako chodi spavat. On so stretnutim s dcerkou problem nema, vlastne to navrhoval uz na nasom druhom stretnuti, ze mozeme spolu niekam ist. Ja som chcela pockat.
Kedze je to cele krehke, vaham, ci ich zoznamit, aby boli veci jasne, aj ked nezavazne, a dcerka bola kludna a tolerantna. Alebo radsej pockat. A kolko pockat.
Moc krat diky 🙂
já to mám trošku z jiného úhlu pohledu. já jsem ten nový partner 😅 u nás teda zatím dobré, ale myslím, že je to i tím že jsem tetou od jejich nízkého věku. oni jsou naprostý zlatíčka. respektují mě, poslouchají, ptají se na názor, žádají o radu, milují své nevlastní sourozence. nemohla bych si přát lepší nevlastní děti. vlastně oni jsou důvod, proč jsem si nakonec pořídila i vlastní. dřív jsem děti nechtěla 😔 takže já osobně naivně, možná "namyšleně" si myslím, že mě děti přijaly dobře
ty píšeš o vaší rodině moc hezky. ten respekt, který popisuješ je dobrý základ. žijete spolu krátce, musíš tomu dát čas. čím víc toho prožijete, čím víc toho zvládnete, tím hlubší vztahy budou. nesmíš zapomínat, že kluci pomalu půjdou do puberty, už jsou docela velicí. nedá se čekat kdo ví jak mazlivé chování. ke mě už se nevlastní syn (11) taky tulit nechodí. neberu to osobně a nic v tom nehledám. ten projev toho hlubšího vztahu se snažím vidět jinde, více mezi řádky 😉 jinak teda mě říkají teto, ale novému manželovi maminky říkají jménem. ten holt přišel později. i toho podle všeho přijali dobře. nežiji s nimi, ale takto na dálku mi přijde, že funguje jako správný taťka. učí se s nimi, jezdí s nimi na kole...prostě normální rodinka. věřím, že ho děti mají rády, že to není jen respekt vůči novému manželovi maminky 😉
Ahojte, ubehol rok a tak sa pokusim ozivit tuto temu. Mame za sebou spolocne dovolenky, navstevu u jeho rodiny, travili sme spolu vikendy.
Dcerka ale medzitym prisla do puberty, uz nie je taka detska a razne si povie svoje. Priatela zial nema rada a zacina jej vadit, zacina sa mu vyhybat, travi cas radsej s mojimi rodicmi, babkou dedkom... dnes zase kadeco narozpravala, aj v hneve. Velmi ma to trapi. Zacali sme planovat nejake spolocne byvanie, ale to by znamenalo odchod z rodneho mesta a zmenu skoly, kamaratok jej aj mojich a tak neviem neviem... priala by som si, aby bol kazdy spokojny. Chce to asi vela rozhovorov, tolerancie a hladat spolocne riesenie.
Su tu nejake mamicky s dcerkami vo veku 11-12 rokov? Ako ste to prezivali u vas? Aky postup sa vam osvedcil?
Ahojte, snazim sa ozivit tuto temu, ubehli dalsie dva roky. Z dcerky je 13 rocna slecna a s priatelom spolu byvame uz vyse roka. Ale veci sa nevyvijaju dobre ☹ vztahy su medzi dcerou a priatelom na bode mrazu, len sa pozdravia. Ona sa mu vyhyba a on jej tiez. Obaja su prescvcedceni, ze ten druhy o neho nema zaujem. On sa jej nebude "vnucovat". Prosim piste vase skusenosti, urcite je takych "rodin" viac, rodin som dala do uvodzoviek, pretoze nam sa taku skutocnu rodinu vytvorit nepodarilo a tak som medzi dvoma ludmi, oboch mam rada, ale neviem, dokedy je tento stav udrzatelny.
Já byla docela drsná, jak to dneska vidím. Když jsem se rozvedla a přivedla nového partnera, bylo mým dcerám 5 a 10 let. Už na začátku vztahu jsem jasně řekla, že děti jsou u mě a budou vždy na prvním místě, že sice partnera mám hodně ráda, ale může být až třetí. Kdyby si nesedli, tak se s ním rozejdu. Přesto zůstal. 😀 Dohodli jsme se, že vychovávat budu výhradně já. Mezi sebou si řekneme, ale tlumočit budu jen já. Sama jsem z rozvedeného manželství, tak jsem věděla, že to není jednoduché. Můj chlap to ale ustál, do výchovy nemluvil, věděl, že to udělám dobře a staral se, aby jim po materiální stránce nikdy nic nechybělo. Je to ale mimořádný chlap a holky by za něj dýchaly. Jakživa mi neřekl...Tvoje děti. Nikdy.
Podobné diskuze
- Krize v partnerském životě. Jak jste to vyřešili?11
- Změnilo se chování vašeho partnera k dítěti z předchozí vztahu po příchodu sp...18
- Může si těhotná žena najít nového partnera?15
- Nové partnerky rozvedených mužů s dětmi. Jste smířené se svou pozicí?37
- Jak oslovuje vaše 1. dítě partnera, s kterým máte druhé?42
- Děti partnera. Problémy se stupňujou14
ahoj kopa,tak já mám za sebou 8let takového vztahu, 5 let jsme manželé.U nás to bylo trochu složitější v tom,že asi po půl roce sžívání přišly do rodiny i jeho děti a tak tam byli spíš třenice mezi dětmi.Moje děti měli pocit,že nadržuju jeho dětem a jeho děti obráceně,že nadržuje mým.Bylo to taky dané že každý z nás měl jiný styl života .....no nakonec jsme to ustáli, dneska máme doma jen tu poslední moji holku,dneska je ji 11 a jde do puberty a to víš,že je pěkně rozmazlená.Jinak já jsem svoje děti nenutila aby mu říkali tati,začli s tím samy,nejdřív ta nejmladší, pak starší holka.Kluk mu říka jménem.Náš největší problém byl asi v tom,že pokud manžel působil výchovně na moje děti,měla jsem tendenci mu vysvětlovat, že to myslely tak a tak...no prostě je chránit.Manžel je totiž trochu divočák 😉 .Připrav se taky na to,že až budou děti větší a bude s nima mlátit puberta budou se tě snažit postavit na svou stranu( a věř mi,jsou to vynalézavé potvůrky).Pak si dej opravdu pozor na to,že musíš mít na mysli,že vy jste pár a oni jsou děti.Většinou to řeším tak,že až všechno vyšumí,snažím se dětem vysvětlit proč je můj postoj takový a ne takový jako čekali oni.