Jak přesvědčit manžela, abychom se začali snažit o miminko?
Ahoj,
ráda bych slyšela vaše názory, rady a zkušenosti. Je mi 25, manželovi 27 a jsme už přes rok manželé. Já bych už ráda začala pracovat na miminku, protože si uvědomuji, že otěhotnění nemusí přijít hned a může nám to klidně trvat i 1-2 roky. Manžel to však nechce ani slyšet, protože má pocit, že jakmile se rozhodneme, miminko přijde hned. Všechny mé kamarádky a známí v našem věku už děti mají nebo je čekají, což mě docela trápí. I když jsem se s manželem snažila o tom mluvit, zatím nechce o dítěti slyšet. Říká, že jsme ještě mladí, měli bychom si užívat a že děti chce až později, tak za 3-5 let. V současné době stavíme dům a abychom ušetřili peníze za pronájem, bydlíme u rodičů. Uvědomuji si, že to není nejideálnější situace, ale věřím, že bychom to zvládli, a dům by měl být dokončen za 1 až 1,5 roku. Manžel však vidí právě v tomhle důvod, proč s dítětem ještě počkat. Tvrdí, že chce být zodpovědný a mít dítě až ve chvíli, kdy se budeme moci v klidu přestěhovat do vlastního a finančně se zahojíme. Já si ale myslím, že ideální finanční podmínky pro miminko snad nikdy nenastanou.
Mám pocit, že se v této otázce točíme v kruhu, a proto bych ocenila vaše rady a zkušenosti. Pokud jste se ocitly v podobné situaci, jak jste to vyřešily? Jak najít společnou řeč, aby to nevedlo k hádkám nebo zklamání? Moc děkuji za vaše názory.
Zkusenost jo 😁 koupen barak, rekonstrukce na rok.. ok, vysadim ha a presne, prece neotehotnim hned.. bum, druhy cyklus dve carky.. sok.. dobry.. co ted.. nejla to dame... Bum, vyhazov z podnajmu (od rodiny 👌🏻).. co ted? Ok, cast veci na barak, cast veci k nasim a hura do podkrovniho pokojicku.. cervenec, cca patej? mesic.. to nechces.. tam az do porodu.. v den odjezdu z porodnice do noveho.. nebyla tam ani postel, obyvatelny jen obyvak s kuchyni, vse v bednach.. ja po cisari.. a jeste chybou nevimkoho nam 30dni nesel.plyn = nesla tepla voda, topeni - a konec rijna 😎 to chces.. takze rozparana se jeste jezdit koupat po rodine s novosem..
Jakoze ted na to vzpominam s usmevem - zazitek co si nekoupis a nevymyslis.. ale tehda jsem byla fakt na dne..
Vydrz aspon do doby, kdy bude jisty stehovani, usetris si spoustu nervu.. ono i chystat vybavicku kdyz ses napul tam a tady je na 💩..
Ale jako zkusenost to je nezapomenutelna 🙈
Já asi trochu víc chápu manžela, ale to je jednak tím, že já nikdy úplně tikání biologických hodin nezažila, prostě se to velmi racionálně hodilo. A pak on rozumně chce nejdřív vyřešit bydlení a finance, zatímco ty argumentuješ tím, že ostatní děti mají. Blbý je samozřejmě, že nikdo z nás neví, jestli manžel rozumné nebo pseudorozumné důvody, které po dostavení baráku vyměnil za jiné a jak říkáš, hodit se to nebude nikdy. Mně v 25 přijde hrozně brzo, ale moje bias je studium do 25 a pak touha udělat nějakou kariéru, v mé sociální bublině je zvykem rodit až po atestaci, ale to má samozřejmě každý jinak. Nevím, jestli je možný dát nějaký návod, jiný než si prostě sednout a mluvit. O tom, co cítíš, o tom, co cítí on (klidně za tím může být nevyřčený stres, jestli zvládnete s hypotekou na dům a jeho zařizovaním žít jen z jednoho platu, třeba) a najít nějaký společný průsečík.
Ak sa za rok a pol stahujete tak by som pockala. Staci rok a mozete sa zacat snazit. Potom uz 9m tehotenstvo a mimco sa narodi do vaseho. Mam skusenost, ze ak rozmyslas, ze snazenie bude trvat dlho tak pride hned. Tiez som mala v hlave, teraz sa zacneme snazit a do roka snad otehotniem. Tehotna som zostala prvy mesiac. Pracovala som na plny uvazok, do toho som statnicovala a este zaciatok tehotenstva - unava a nevolnosti. No mala som dost 😏
@janat98 Moc nevěř, že když to někomu trvá, že vy nemůžete mít mimčo na první dobrou 😉 Ségra, zcela zdravá a i její manžel a rok jim to nešlo. Už měli jít do car a nakonec se zadařilo. Druhé chvílu taky trvalo. Já nemocná, už starší + ha brána 13let a manžel trošku bujarejší minulost a taky už né nejmladší a doslova na první dobrou první syn. Druhý 4 měsíce od prvního porodu. Miminko přijde, jakmile má a říkat si, jde to tak či tak, to nelze.
Určitě bych počkala do konce roku. Ono s mimčem stěhování nebo v těhotenství není žádný med - byla jsem ve 3.měsíci, když jsem se stěhovala a jak to bylo náročné a nic jsem nemohla, jelikož bylo rizikové + nikdo v rodině mi nic nedovolili. Vem si, že ti může být špatně, můžeš být hospitalizovaná a nebo klid na lůžku - a jak to chceš zvládnout, když byste se měli stěhovat? Nebo naopak bude mimčo a bude neodložitelné a opět - jak se budete stěhovat? Tohle jsou věci, co musíš sakra promyslet. Ano, chápu touhu po miminku, ale zase máš pod 30 (nechci psát mladá - každý cítí touhu jinak), tak o tom s manželem mluvte, řekněte si své pocity a pracujte na tom. A hlavně, pokud nebudete mít stejný názor, budete oba muset udělat kompromis, ať není jeden ublížený.
@janat98 Počkala bych ten rok kvůli baráku, a pak zkusit mimčo. Sice jste mladí, ale nemusí to jít hned, taky je fajn být mladým rodičem, a abyste stíhali i víc dětí pokud jsou v plánu...
Mám více pochopení pro manžela. Domluvila bych se s ním, že se o tom pobavíme zase za půl roku. A nejpozději do roka bych se chtěla začít snažit...
My se s manželem domluvili na prvním dítěti a otěhotněla jsem hned první, možná druhý cyklus.
@martulka88 no jo já jsem si to taky před prvním dítětem malovala jinak než to ve skutečnosti bylo. Ta realita přijde až potom. To měla asi tak většina.
Nastěhovala bych se do nového domu a pak se začala snažit.
Já bych s tím tlačením byla opatrná. Manžel taky moc nechtěl, nakonec souhlasil, ale zpětně mi to pak vyčetl a dodnes s tím načasováním není srovnanej.
Znovu už bych netlačila (byť si myslím, že ten můj tlak nebyl nijak výrazný) a nechala bych ho, aby si k tomu došel více samostatně.
(A ano, taky patříme mezi ty, kde to vyšlo dvakrát hned první cyklus, ač jsem říkala "vždyť to může trvat!")
@alice180 Já jsem realista, ale tehdy jsme si říkali, to se nepovede hned 🙈 A pak stěhovat se těhotná opravdu žádný med. A opravdu realita je jiná, než naše představy. Miminko je závazek na celý život a není to jen tak. A i ten chlap musí být připraven. Manželovi jsem tehdy řekla, že jsem připravená, ať rozhodne si pak on, kdy chce začít. No a za necelé dva měsíce řekl, že už je připraven. A bum hned těhotná. Ale my jsme byli nastavení na stejnou vlnu, tady je každý ještě trochu jinde.
@martulka88 já byla přesvědčená, že to bude pěkný, sexu plný rok, než se zadaří. Starý větve (já 32, muž 38), já ve stresu (hodně služeb plus měla jsem těsně před atestací). Otěhotněla jsem na první ovulaci bez antikoncepce tak, že jsem ráno přišla zrubaná ze služby v sobotu, zapadla k manželovi do postele a v neděli šla do další děsný služby🤣
Já ti naprosto rozumím, odjakživa jsem chtěla 2 děti a hodiny mi tikaly už dlouho jak blázen. V nějakých asi 28 letech a už jsem nechtěla čekat, byla jsem nešťastná, bez vidiny dětí v blízké budoucnosti z naprosto stejných důvodů, jako máte vy - dům svépomocí, peníze, čas.
Manžel byl nohama na zemi a řekl, že do nastěhování se rozhodně dítě ne.
Nemyslela jsem racionálně, prostě jsem dítě CHTĚLA a věřila, že bychom to zvládli i s bydlením v mobilním domku ;)
Vlivem osudu a mnoha zdravotních peripetiích, které nás potkaly, to dopadlo tak, že jsem rodila po několikátém umělém oplodnění v 35 letech a v prosinci nás bude opět o jednoho více 🙂
Závěr? Naprosto ideální stav 🙂 Postavili jsme, našetřili jsme si do zálohy, máme auta, ve kterých se nemusíme bát dítě vozit. 🙂
Jo, jsme staří a cítíme to :D , ALE jsme v klidu, máme zázemí.
A víme, že to prostě dříve nemělo být, že ten osud asi věděl, proč nás tak zkouší.
Mám přivýdělek během rodičáku, manžel má čas na nás i na svou práci.
Vím, že je to těžké a přesně si pamatuju na ty pocity, kdy mi mamka přála k 29. narozeninám "a za rok ti bude 30" a já se rozbrečela, že jsem stará a ty děti mít nikdy nebudu.
Takže rada - vím, že to bolí, ale vydrž ještě chvilku, začněte třeba před finišem stavby, bude to stát za to, ten klid a jistota. A budeš mít čas myslet na miminko a objednávat si výbavičku a ne jen dlaždičky, nábytek a tak :D Naladíš se a bude to fajn 🙂
Máte startovací čáru o 5 let dříve než my 🙂 To je krásné! 🙂
A ještě PS: Tím, že jsem chodila do práce a stavbu jsem spíš "dozorovala" a pomáhala na ní jen o víkendech a o letních prázdninách a v zásadě mým úkolem bylo vymyslet linku, dlažbu, nábytek atd., jsem taky měla pocit, že na to dítě bychom měli čas.
A vůbec mi nedocházelo, že manžel je na stavbě denně + v práci a že to není jen o mně, jestli JÁ mám čas ;)
Po porodu jsem byla šťastná, že ten čas na nás měl 🙂
Držím palce, to zvládneš a chvilinka čekání bude stát za to 🙂))
@drep Jo, taky jsme se těšili a bum 🤣 Člověk si myslel, jak si bude užívat sexu, než to nastane 😁 Občas ten osud nám hodí vidlemi.
@martulka88 já jsem spíš myslela, že nikdo není dopředu připraveny na to, jak to bude s miminem vypadat. A vidí to spíš v růžových barvách. Mne do teď bezdětné říkají, jak by to dělaly jinak než já. Jak by se neomezovaly kvůli dítěti atd. Druhá zas jak bude jezdit na dovolený jako doposud tzn. 300 km Rakousko, Itálie. Ano, rozhodně je lepší mít připravený zázemí atd.
Mne gynekolog třeba řekl, ze dítě bude v rozmezí let (třeba tři roky, pět let, ze proste mám diagnózu, muže bejt umělý oplodnění a tak) byli jsme tehdy v pronajmu, měli docela dost nasetreno bokem, já věděla ze budu mít mateřskou. Bum, povedlo se s medikaci na první cyklus. Nechápu. Peníze více méně zahucely (nekupovali jsme blbosti, ale stejně) pak rodicak, to byl proste jeden velkej pruser s penezma a teď konečně práce. Asi, kdybych to věděla - fakt jsem netušila ze to hnedka klapne, i gynekolog se divil, tak počkám. Fakt počkám. My se ještě s miminem stěhovali, takže taky paráda. Jestli jde o rok cca, než budete mít vlastní… pockala bych na to. Chápu, já jako než byla těhotná měla už dva roky kazdej den pocit jak mi to dítě chybí.. jak kdybych ho už měla, odjelo na tábor a mělo se mi kazdej den vrátit. Bylo to šílený. Alw zpětne - pockala bych. Fakt jsme to nikdo upřímně nečekal. Já si říkala ze jestli otehotnim sama, bude to vůbec zázrak.
my jsem předělávali barák, když se narodil starší a už bych to nikdy neudělala.. v šestinedělí bez střechy na baráku, všude dělníci, žádný klid, všude bordel, prach.. ne nikdy víc bych to neudělala, počkala bych až bude hotovo nebo se to bude tvářit tak že půjdu s mimčem do čistého a budu mít klid
@alice180 Jsou rodiny, kde jezdí s mimčem všude. To není v rozporu s jejich životy. Ale spíše je to o miminku, zda zrovna ono to zvládne. Náš syn je skvělý na cestování a není problém cestovat po ČR od miminka. Ségry děti řvaly i jen při 15km.
A je to tak se vším, když přijde mimi. Někdo má spavé, kojené, spokojené, usměvavé, odplenkované do 2 let a pak je ta druhá stránka neodložitelné, uplakané, na plenách ve 3 letech, neusne v hluku apod... Tak jako je dospělý jiný, tak i miminka.
Pokud nemáte pořešené bydlení, ale je to výhledově v plánu, počkala bych, Není kam spěchat, jste fakt mladí, věk vás netíží. V tomhle souhlasím s manželem. A mezitím můžete ještě i něco víc našetřit jako rezervu na rodičák, on to je potom fakt docela šok (finanční). Pokud nemáš sama nějaký objektivní problém, o kterém už teď víš a který by mohl event.bránit snadnému početí (endometrióza např., nepravidelné cykly...), není důvod, proč by se vám to nemohlo pak podařit relativně rychle. Já obě děti počala na 3.cyklus (s tím, že ty první dva cykly jsme tomu nechávali jen volný průběh, až ten třetí jsem to trochu vitamíny, grepový džus, bromelain po ovualci apod. Sestra 2x otěhotněla tzv. na první šuk, napotřetí 3.cyklus snažení.
@martulka88 jako není potřeba mi to vysvětlovat. V podstatě mluvíme o tom samém. Prostě jen chápu, že si v tyhle chvíli nedokáže představit, co to bude obnášet. Každý pár to tak měl, alespoň v mém okolí teda.
Zkusila bych se naladit na manželovu vlnu. Má totiž pravdu. určitě bych nejdřív dodělala bydlení. S dětmi by to bylo peklo na zemi. Určitě bych se podívala do světa. Jako koupit jednu levnou letenku je bezvadný a procestuje se za levno celý svět. Já už teď všechno kupuji 4x a to už sakra naskáče i ta nejlevnější letenka 😀 A ušetřila bych nějaké peníze, protože děti nás za ten rok pokud jim chceme dopřát stojí pěkný balík.
Souhlasim s holkama, ackoliv bych v tvem veku uvazovala uplne stejne jako ty,takze te chapu. Ale ted vim, ze bych si zbytecne nekomplikovala dobrovolne zivot. Stavba baraku a bydleni u rodicu je uz tak dost stres. Kdyz prijde mimco, zamava to s temer kazdym vztahem - prijde vetsinou krize (cest vyjimkam!), do toho financni pad a ziti od vyplaty k vyplate. Hrozi, ze se neshodnete na tom, do ceho investovat, bo penez bude na rodicaku malo a stavba domu bude zrout penez porad. Do toho frustrace z nevyspani, financni zavislost na partnerovi...
Ano, vzdycky se to da nejak udelat, ale ptas-li se na uprimny nazor starsich a v tomhle ohledu zkusenejsich, tak za mne - ja bych pockala, az budete mit dostaveno a nasetreno. Usetrila bych si tim kopec stresu.
@martulka88 naše první nedonošená byla taky ,, bezproblémová' za to teď ten druhý to je něco 🙂
Z vlastni zkusenosti bych pockala, stavet dum s malym miminem je na nic. Manzel bude na stavbs, ty budes na mimco sama a budes na nej nastvana, kde porad je. I to vybirano veci do domu s malym miminem neni nic moc.
@alice180 Až tak? :D Jako neříkám, že je andílek, je to palice po nás 🤣 A po mně je držkatý 🤣 Ale budiž mu to odpuštěno, když on ty svá modrá kukadla po tatínkovi umí na mě použít už ve 2,5 letech 🤣
@janat98 Já manžela chápu a souhlasím s ním. Jste mladí, nic vám neuteče. Znám pár takových, co dokončovali dům a stěhovali se v těhotenství a téměř vždy to skončilo nějakými zdravotními komplikacemi, hrozícím předčasným porodem, pobytem v nemocnici apod. Pokud vás nic netlačí, užila bych si těhotenství v klidu až po přestěhování.
Taky se přikláním na stranu manžela. Jste fakt mladí a jeho argumenty jsou racionální, tvoje emocionální. 🙂 což neber špatně, často se ženy více řídí srdcem a muži hlavou. 😀 za rok a půl budete mít postaveno a furt budeš mladá. 🙂
Já jsem teda nikdy nechtěla být mladá matka a nikdy jsem na to netlacila, ale jedno jsem chtěla...no a v jednu chvíli mi bylo 30, manžel o rok a kus starší, vlastní byt 3+1 s nízkou hypo, rekonstruovaný, oba stabilní a slušně placenou práci, našetřeno...ale exmanzel že furt ještě ne...
No a nakonec přišel pritel a bylo vymalováno. 😀 ono tam bylo teda víc problémů, ale tohle byla poslední kapka.
Jo a taky mě strašně stresovalo, že všichni kolem mě mi valili do hlavy, že to nepůjde, že jsem stará, že tenhle se snaží 3 roky a nic, tihle po 5 letech umělý....no a ve finále jsem otěhotněla hned první měsíc a druhý, neplánovaný, stylem panna Maria. 😀 bylo mi 33 a 34 let, přítel o 10 let starší. Takže tímhle se nestresuj, jsou lidi, kterým to nejde, ale je fakt spousta lidí, kteří otěhotnění jen se na ně chlap podívá. 😀
Já chápu tebe i manžela. Ono zas na druhou stranu, než otěhotníš a porodíš, to máš skoro rok a pokud máte mít nejpozději do 1,5 roku postaveno, tak bych asi počkala třeba do konce tohoto roku, a až pak se začala snažit. Osobně bych chtěla, aby se miminko narodilo do nového a svého.