Jak přestat nenávidět rodinu?
Stydim se za to, co prozivam. Od detstvi jsem zazivala jen nezajem, citovy chlad ze strany rodicu, ponizovani, urazky, nadavky, shazovani a tak dale... a ze strany babicky a dedy taky delani rozdilu.
Ani ted v dospelosti jsem to porad nezpracovala. Jsem plna zloby, nenavisti. Hlavne ke starym rodicum.
Projevuje se to treba takhle.
Kdyz je nejake rodinne posezeni, tak i kdyz je nesnasim, tak tam jdu. Oblecu si ty nejlepsi saty, udelam hezke vlasy, liceni, proste chci byt tip-top, nejlepsi ze vsech. Tesim se na chvili, az mi neco reknou, nejakou blbou poznamku jak vzdycky a ja je okamzite "dam dolu". Vyhledavam takove situace.
Moc dobre si uvedomuji, jak trapne to zni, jak hloupe to je, ale ten pocit, ze budu "vic nez ostatni" je pro me v tu chvili dulezity.
Dokazu se z toho sama dostat, nebo je to spise na psychologa? Opravdu se stydim, vim jak trapne to zni.
odpuštění.
Určitě, nač se trápit, psycholog a terapie ti pomůže
Připustit si, že mě moje chování ničí, že tím stejně nic nezískám a uvažovat, že s tím začneš něco dělat, zní dospěle a podle mě jsi připravena s tím něco udělat, když takto přemýšlíš. Toho psychologa, psychoterapeuta vyzkoušej, někdy nesedne hned ten první, tak člověk musí hledat dál. Kus práce na sobě můžeš určitě udělat sama pomocí knížek z osobního rozvoje, posloucháním podcastů. Za mě je nej kombinace psycholog a práce sama na sobě.
Super, že si to uvědomuješ. Všichni na sobě musí pracovat. Mně docela pomohly rodinné konstelace. Ale těch možností je dnea hodně - RUŠ metoda, kineziologie, kraniosakrální terapie + psycholog, terapeut.
Žiješ v roli oběti a svým chováním se snažíš své blízké přesvědčit, že se v tobě mýlili, když ti v tvých očích neposkytovali dostatek pozornosti, lásky a uznání. A současně se jim vlastně tak trochu snažíš ublížit jako ubližovali oni tobě. Určitě je fajn, že to vnímáš a chceš to změnit, protože kdybys to neudělala, tak jednou, až budeš matkou, to tvé trauma bude mít vliv i na tvé děti. Vím, o čem píšu. Mně pomohly a pomáhají alternativní přístupy. Díky tomu se mi povedlo zpracovat dětské křivdy související s mámou, a to i přesto, že v tu dobu skoro 23 let nežila. Bylo fajn na tu věc najednou pohlížet úplně z jiného úhlu pohledu. Má mentorka je toho názoru, že pokud je to trauma hluboké, je ideální kombinovat klasický přístup s alternativou...
Tohle opravdu vidím na potřebu terapeuta. Protože v tom ej hluboký trauma, který vlastně zjevně zvládáš "podle společenských pravidel" slušně... Ale tobě samotné to vadí. A myslím, že je na místě si uvědomit, že máš plné právo na to, aby jednou někdo pomohl a rozuměl tobě. I kdyby to měl být placený odborník.
Podle mě máš v sobě velké trauma z toho, že tě ti nejbližší nikdy nepřijali takovou, jaká jsi, a do toho tě ponižovali a uráželi. Rozhodně by ti pomohlo vyhledat terapeuta.