Ahojky děvčata. Nevím zda se chci jen vypovídat, nebo poradit.
Že to s prarodiči nebude snadné, jsem věděla ještě dřív, než se nám dcera narodila. Už tenkrát mi do všeho mluvili, stokrát jsem se s nimi pohádala. Manžel mě varoval, že to bude horší a horší. Měl pravdu. Dneska jsem potkala rodiče ve městě. Hned ke kočárku, a už začal kolotoč blbých řečí. Dcerka se rozplakala, jako vždy když je vidí. A oni hned jestli nesedí špatně, že jí to je jistě nepohodlné. Taky jestli nemá hlad, žízeň, jestli jí není zima, jestli není počůraná. To bych ještě vzala, i když už i toho mám plný zuby. Ale máma dceři řekla, že se těší až jí vezme na nanuka. A že se mamky (jako mě) nebudou vůbec ptát jestli může. Já nevěřila svým uším. Je tady to, z čeho jsem měla strach, že moje rodiče pojedou proti mě, a budou naší dceru manipulovat. A druhá věc která mě štve, je ta, že od narození dcery, když se už s rodiči vidíme, tak mě i manžela absolutně ignorují. Něco jim říkám, ale oni si žvatlají jen na vnučku, a my jako bysme tam ani nemuseli být. Taky máte takové divné vztahy s prarodiči svého dítěte?
@anet_98 Moji rodiče jsou taky až otravně starostliví, dennodenně volají a pořád mi připomínají, ať dceru hlídám, a ať dávám pozor aby se někde nebouchla, atd. Jako bych byla úplně blbá 😠 oni si asi vůbec neuvědomují že svým chováním si akorát ničí vztahy s námi.
Jednoduchý, řekla bych jim, že buď pojedou co se týče dítěte podle mých pravidel, nebo s nemi utnem kontakt. A hotovo.
Ježíši, co já bych dala za takový prarodiče 😩. To je jasné, že když vidí vnučku, tak že se z ní můžou pos.at a vás rodiče ignorují....to je u babiček normální. A že chcou vzít vnučku na nanuka, co je na tom špatného? To je zase výkřik úzkostlivé matky toto 🤦
@bruckner Co je špatného na tom, že chtějí vzít vnučku na nanuka? Třeba to, že na to ještě vůbec nemusí mít věk, třeba to, že může být alergik, ale hlavně to, že určení stravovacích návyků je na rodičích a nikom jiném. Takových už bylo, co natajnačku dali dítěti nějaký mls, ze kterého tomu děcku pak bylo zle, mělo reakci apod., protože nerespektovali rodiče. To je takovej problém domluvit se s rodiči, co dávat za dobroty, a tím se řídit? Zaplať pán Bůh za moji mámu, která se vždycky zajímala, co děti už ochutnaly a co můžou a podle toho se zařídila. Totéž tchyně. Přitom já tyhle věci nehrotím, na druhou stranu když porovnám stravování dětí mojí ségry (neteře jsou obézní obě - věk 5 a 8 let) a mých dětí, tak je to nebe a dudy, ano, nehroutím se z toho, když holkám moje mamka, která jinak bydlí u ségry, doveze brumíka nebo nějakej podobnej shit, protože to nemají u nás denně. Jenže já nemusím řešit ani obezitu, ani alergie u svých dětí.
Tohle je strašně těžké, já to mam ze strany tchyne, hrozný, zhadali jsme se, manžel při mě nikdy nestal... Brzy to začalo vypadat jak kdyby to bylo tchyni dítě a jen jsem ho nějakým nedopatřením měla já 🙈 sice mě to mrzí, ale teď už mám větší klid. Když jsem pochopila já že to s ní nebude o ničem a začala se od ní více distancovat, tak pro zmenu ona byla všude a denně do něčeho zasahovala, rejpala... Bohužel trochu pomohlo jen se zhadat, doufam ze budete na tom lépe 🙈
Neuděláš s tím nic, jedině omezit kontakty a stanovit pravidla, když se budou chtít s malou vídat, musí si uvědomit, že jsi dospělá a malá je tvé dítě a rozhoduješ a odpovídáš za ní ty.
Jinak to také znám, tchýně si také dělá co chce, klidně bez ptaní bafne kočárek, ve kterém malá spí na zahradě a prostě jde na procházku, aniž by se zeptala, nebo to aspoň oznámila. Malé se pokusila dát ochutnat pivo a svíčkovou, prý jsem hysterka, když jsem jí to rázně zakázala. Také jí posazuje a tahá hůř jak kočku a divným způsobem se snaží "zařídit," aby jí malá měla nejradši..pořád jí vykládá (i když tomu malá ještě nemůže rozumět), jak jí šidím, dávam hnusný jídlo, nemám ráda, jsem na ní zlá a další kecy - jak to bude dál, až povyroste, to si ani nechci představovat, je to neštěstí a špatně se proti tomu bojuje..
@bruckner No tak dcera nemá ještě ani rok, myslím že má na nanuka dost času. A není to normální, že nás ignorují. Když my byli děti a jelo se na návštěvu, tak se bavili především dospělí.
@linda_22 Přesně tohle se děje, taky se hlavně máma snaží aby jí moje dcera měla raději. Říká že jí nechci nic dopřát, že jí zlobím... 😠
Neříkám že moje dcera nesmí nikdy ochutnat žádnou sladkost. Ale taky si trvám na zdravější výživě, ne jako u nich samé smetanové omáčky s knedlíky, řízky, vepřo knedlo zelo, bůček, sádlo... No ale prý z ní chci udělat anorektičku, jen proto, že do ní nechci házet hnusy a ještě od malička...
Naši mi nutné museli koupit monitor dechu, přitom jsem ho původně nechtěla no a zapla jsem ho tak 3x jinak jsem na to zapominala a měli jsme v noci infarkt já i přítel 🤦♀️
Jinak kolikrát chtějí videohovor a furt špatně držím hlavičku, malej šilhá a nebo se špatně stravuju. Holt si nevybereš 🤷♀️ jsem ráda že je mám 120 km daleko 😂😂
No já jsem ráda, že moji rodiče jsou 1700 km daleko. Teda v jednom ohledu mě to štve, protože nemám absolutně žádnou pomoc a hlídání, ale stačí mi obden videohovory, že se radši bez toho hlídání obejdu. 🤦🤦 Když byl jenom syn, Tak to ještě šlo, ale teď s dcerou je to docela peklo. Ona je totiž povahově zatím úplně jiná. Je hodně kontaktní, hodně zatím pláče (ale je jí teprve jeden a půl měsíce), má hodně hlad, protože rychle roste a špatně spí. No a pokaždé když volají, tak bych je nejradši propleskla. Pořád o ni říkají, že je zlobivá, že jí rozmazluju, že jí určitě něco je že mám jít k doktorovi a podobné rady. Pak pořád opakují, ze chudák brácha, že je odstrčený, že se mu nevěnuju.... No a v neposlední řadě mají poznámky i ke mně, že to není možné že skoro nespím, že s tím mám něco dělat a tak podobně. Jako mám toho plné zuby. Mě samotné sere, že se klukovi nemůžu tolik věnovat, Ale jakmile mám trochu času tak ho trávím stoprocentně s ním. Malou jsem začala i trochu dokrmovat, protože je opravdu extrémně hladová a já s ní opravdu nemůžu ležet celý den v posteli. No a to že jsem unavená a málo spím je asi normální. Asi nikdo nepočítá s tím, že bude se dvěma dětmi 15 měsíců od sebe spát deset hodin denně. No a vždycky když volají a malá začne brečet tak moje máma okamžitě odhazuje sluchátka Že to nemůže poslouchat že jí to rozčiluje. A že ji mám prý říct, Kdy má zavolat, Kdy nebude brečet. Takže soucítím....
Soucítím i když já měla opačný problém, tchýně nebyla přehnaně starostlivá, ale naopak nezodpovědná. rodila jsem předčasně v 24tt, navíc došlo k vdechnutí plodové vody takže okamžitý zápal plic. Když nás propustili měli jsme nařítenou karanténu (řádilo chřipkové období) Tchýně to nejen nerespektovala, ale klidně di k nám chodila jak domů a ještě k tomu ve špinavých teplákách od blata, bylo ji zatěžko i umýt si ruce a klidně si přisedla k malému na deku. Když jsme začali v 5m s příkrmy tak jí hrozně vadilo, že nepřidávám sůl a cukr. Jak má člověk hormony ještě rozhozený ta bylo těžký se jí bránit, ale když přišla, že malý už má rok, tak že bych měla přestat kojit a odevzdati jí dítě do péče - to byl vrchol všeho, dodalo mi to sílu ji dost důrazně ji vysvětlit, že za dítě zodpovídají rodiče a jí coby babičce připadnou jen takové pravomoce, které ji s manželem dovolíme. Nejsem si jistá která z nás to dýl rozdýchávala. Sice spolu ještě občas válčíme, ale musím uzna že se tchýně snaží nezasahovat do věcí které ji nepřísluší a být dobrou a v rámci možností i spolehlivou babičkou.
oprava 34tt
@anet_98 Tak aspoň že je máš tak daleko 🙂
@me_druhe_ja Moje dcera pravidelně pláče když telefonuju. No takže hned poznámky že má hlad, žízeň, atd. Nejde jim vysvětlit že byla v pohodě, a jen co vypnu mobil, tak zase bude v klidu. Podle jejich otázek to vypadá jako bych byla nejhorší máma světa. No ale zase to má výhodu, malá mě takto aspoň vysvobozuje od dlouhých telefonátů, protože vždycky slyším "no tak si k ní jdi ať jí dáš najíst, přebalit... "
@me_druhe_ja My nedáváme na hlídání a myslím že ani dávat nebudeme. Protože když byly dceři asi 3 měsíce, tak začala plakat když byla v náručí mojí mámy. Vzpírala se a chtěla očividně od ní pryč. No a jak máma, tak táta na ní začali zvyšovat hlas, až jsem se lekla. To jsem se teda ohradila co na ní zvyšujou hlas, a oni uraženě že přece nesmí zlobit. 3 měsíční dítě 😒 Když před pár lety hlídali kojence jedné známé, tak malý taky začal plakat, a hned na něj zařvali ať se nevzteká a nezlobí. Malý se leknul, vytřeštil oči a byl vyděšený že už ani nepípnul, a moji rodiče byli hrdí na to, jak ho vychovávají aby nezlobil. Takže v tomto prostředí bez našeho dozoru naší dceru nenecháme.
Přehnané rady jak zacházet s dítětem rázně utni, jsi máma sama víš nejlíp co tvoje dítě potřebuje.. Zas na druhou stranu ne dopřát babičce vzít dítěte na nanuka proč ne, jistě nemyslela, že teď hned bude cpát miminu nanuk, ale až v budoucnu. Já třeba jsem tolerantní k tomu co dceři dovolí babičky, je to jejich svět, ať si to uzijou, dítě mi vrací šťastné to je podstatné.
@izz76 Jenže oni jsou schopni vrátit dítě nacpané 2 balíky chipsů, a litrem coly...
Omezit kontakty a telefonáty....jinak s tím nic neuděláš.
Divné vztahy byly už od seznámení s manželovymi rodiči,dá se říct,že do všeho strkali nos,hlavně tchyně,před svatbou nám chtěla vnutit svou krejčí,asi 400km od místa našeho bydliště a práce,zbytečně ji něco vysvětlovat,během mého těhotenství neustálé telefonáty a nutnost posílat usg snímky růstu miminka.Behem 1.návštěvy po porodu u nás doma řeči miminku,že něco neumím,už si nepamatuji co,podívala jsem se jí zpříma do očí a řekla,že to není pravda,to hodně pomohlo,ve smyslu,že už si nedovolila cokoli proti mě říct,pak i řeči,že malé manžel týrá,opět řečeno miminku.Pomohlo přestat zvedat telefony a omezit kontakt,teď už to je lepší,co se týká vztahu k dětem.Každopádně Vaši rodiče si asi dost neuvědomují,že vše máte ve svých rukou-na Vás záleží,jestli jim malé dáte k hlídání,zatím dle jejich projevu to moc nevypadá,jejich škoda.A to,co si k Vám dovolí jaksi též ukazuje,že hranice ani nikdy neměli,nejspíš že se k vám tak chovali v dětství,přenesli i do Vaší dospělosti. Smutné je,že ignoranty nezměníte,změnit můžete jen sebe,asi omezit kontakt?
Ahoj, tohle je hrozně těžké. Ono se nabízí radikální řešení v omezení kontaktů, ale tím obíráš dítě o babičku a dědečka, což asi taky není dobře.
Moje máma je taková od rány, taky jsme se hodně hádaly co a jak chceme a nechceme dělat a ve většině věcí jsme našly kompromis. Taky měla takové ty řeči “maminka Ti nedopřeje” a “ještě že máš babičku a u ní budeš mít co budeš chtít” a “maminka to neumí a babička jo”.. Tak jsem jí vysvětlila, že pokud chce takhle pokračovat, tak já začnu řečma typu “babička už je stará a nemá to v hlavě v pořádku” a uvidíme kam to povede. Nechala toho rychle.. S jídlem jsme se také několikrát chytly, já nejsem zarytý odpírač všeho, ale nemyslím, že by děti musely jíst čokoládu před spaním. Tak jsem na ní několikrát skočila, ať je necpe sladkostmi, že jim to ubližuje. Jako bojujem pořád, občas musím zatínat zuby, ale třeba jim teď dělá víc nanuky z banánu a jogurtu a dvakrát jim koupí maliny a až potřetí lízátko.. Já taky vzpomínám na to, jak moje babička dělala lívance s cukrem a skořicí a chci, aby moje děti taky měly hezké vzpomínky na prarodiče, tak to tolik nehrotím a spíš se snažím mámu přesvědčit, že pokud pojedeme proti sobě, tak to bude pro všechny strany blbý. Rozumný kompromis je podle mě výhodný jak pro ně, tak pro Tebe a i pro děti. Jasně, pokud jsou rodiče blázniví a dítěti by dali v půl roce kus uzeného, tak je to na jinou konverzaci. Ale pokud chtějí dvouleťáka vzít na zmrzlinu, tak bych to podpořila a doporučila bych jim cukrárnu, kde dělají kvalitní zmrzku z ovoce.
Nikdy jsem neslyšela jedinou připomínku vzhledem ke svatbě a tomu,jak na ní co bude. Během těhotenství jsem naštěstí neměla žádné telefonáty s dotazy a nyníje to tak, že nehlídají, manžel se tam s dcerou stavuje třřeba na oběd, na kratší návštěvu (syn tam nejezdí)- samozřejmě myslím dobu před covidem, nyní vůbec a tím pádem nedostávám žádné nevyžádané rady, připomínky k výchově. Moje mamka má určitě na některé věci jiný názor,ale trapně neradí,ví,že je dnes řada věcí jinak. Naopak mám její podporu,protože sama říká, že ona mě měla ve 22 a určitě měla jednak více energie a jednat k tomu nemusela zvládat i svou práci, byla "jen" na mateřské/rodičovské,což já neznám. Jinak razím heslo, že co se stalo u babičky, je mezi babičkou a vnoučaty - pokud zlobí,ona si je srovná a nikdo na nikoho nežaluje (myslím tím, takové to běžné zlobení vzhledem k věku dětí 4 a 10).
Tak dneska jsem zas byla zprdlá po telefonu 🤔 jsme se s mámou bavily, a ona co dělá malá. Tak jsem řekla že je divoká, že leze po obýváku a všechno prozkoumává. Hned jsem se dočkala zprďáka, že to je tím že jsem si jí tak naučila. Že já byla hodná, hrála jsem si v postýlce a byl klid. Tak jsem říkala že si přece nestěžuju, a že jí nemůžu nechat celý den v postýlce a bez dozoru, postýlka je v ložnici. Tak kecy že si jí mám dát do obýváku,no ale že když jsem si ji tak naučila, že jsem ji i od narození pořád nosila, vlastně výčitky že se jí plně věnuju. Prý že ona neměla na mě tolik času, že taky musela stíhat uklidit a uvařit. Přitom tohle všechno já stíhám. Opravdu nevím o co jí jde 😠
@lovemusicsun V létě bude dceři něco málo přes rok, to je na nanuky opravdu brzo ne??
Moje dcera je březnová, tak měla v létě dejme tomu rok a tři měsíce. Každý den zmrzlinu neměla, ale už ji určitě ochutnala. Ale neříkám, že je to správné nebo špatné, to je na Tobě, jestli jí to dáš nebo ne.
Tak si říkám jestli to ze strany babičky není pečlivost, ale spíš závist, že máš na dítě čas a věnuješ se podle potřeby. Já často slýchala " moje děti to neměli a taky byly, moje děti to nedělali., Já měla tolik práce a děti poslouchali jak hodinky...."
@lisnice Přesně, za nich nebyl monitor dechu a taky žijem, za nich nebyl na děti tolik čas a taky žijem (byl čas, kolikrát říkala jak měla čas na vyšívání, atd). Já ten čas raději věnuju své dceři.
@somalicats ty vogo, to fakt holky někdo řeší, že dá babička nanuka ? kam ten svět spěje, už máme milion pohlaví, ale nanuk od babky je katastrofa
@elu No v 1roce se mi to zdá katastrofa. Nechci do dítěte cpát hned sladký s*ačky. Podle nich bych už dávno měla dávat i pribináka 😠
Moji rodiče naštěstí rychle pochopili, že jít proti mě nemá cenu. Jsou sice takový přehnaně starostlivý, ale nic mi nenutí ani se nestalo, že by moje rozhodnutí nebo napomenutí nerespektovali.
Horší je přítelova máma. Ta přijede a jediné co jí zajímá je nás malej. Nejen ze mě nebo přítele každý den bombarduje zprávama "co dělá její miláček" ale když je u nás, tak malého neustále drží tak, že se posazuje a furt mluví o tom jak bude hlídat a bude rozmazlovat, bude dovolovat to co my nedovolíme a mě to začíná lézt krkem. Když ji napomenu (s tím sezením) tak nezájem a náš totálně ignoruje. Přijde k nám a už od dveří šišlá na malého a když je malej unavenej, tak je uražená když ho dám spát. Přítel se mnou drží basu a když to bude do budoucna pokračovat, tak se holt všechno důrazně vysvětlí a pokud to nepomůže, tak se na neurčito přeruší kontakt s malým.