Jak postupovat, když děti mé partnerky jsou ke mně nedůvěřivé?

@terkterk Ahoj, musim rici, ze klobouk dolu pred tebou. Tvuj dotaz je sice vazny a do jiste miry i smutny, presto mi udelal strasnou radost v tom, ze stale jeste existuji takhle citlivi muzi.
Nemas to vubec lehke. Ale @sirka1 radila dobre. Tohle asi bez konzultace s psychologem sam nedas, on ti muze ukazat cesty, ktere by mohly u vas konkretne fungovat. My ti tu budeme davat spise univerzal i moudra, ktera nemusi zabrat a nektera mohou nechtene i situaci zhorsit. To pouto s maminkou je pochopitelne hodne silne a ty jsi pro kluky zatim v pozici klinu. Bude to beh na dlouhou trat, pujde to pomalu, ale pokud udrzis nenasilnou cestu, muze to dopadnout dobre. Moc ti drzim palce, at to spolu vsichni zvladnete a kluci te prijmou do rodiny.

Asi nejprednejsi je byt nezistny, nesnazit se vystupovat jako nahradni tata, nezarlit na kluky, netlacit na pilu, co treba klukum nejde, nabidnout pomoc, zkusit delat spolu "chlapske veci". Rada detskeho psychologa pomuze.

taky mě napadl hned terapeut... prostě záleží na tom, co ty kluci, no. a to s nima může vykomunikovat leda tvoje přítelkyně. otázka je, jestli k ní budou otevřený, ale předpokládala bych, že spíš jo, jak píšeš, že maj k sobě blízko po tý události.
jsou vlastně už docela velký. a tak bych se jich na féra zeptala. (jako na místě jejich mámy), jestli se na to cejtěj, nebo ještě ne.
a pak si myslim, že na to jdete moudře. netlačit na pilu. píšeš, že jste spolu krátce. nevim, co to znamená. je fajn, že věděj, že existuješ a scházíte se. ale těžko říct, coje ten správnej čas na seznámení s dětma partnera. ani obecně, natož, když to s jejich tátou dopadlo tak, jak to dopadlo. několik měsíců určitě.
časem můžeš sám navrhnout třeba, jestli by nechtěli s tebou to či ono. a uvidíš reakci. určitě je na místě hodně empatie. a časem bych dala najevo, že plně chápu, že tvou pozici musej vnímat problematicky, a že i to samotný přijití o tátu je strašná zkouška. prostě aby viděli, že jsi člověk a ne jen "vetřelec", kterej jim chce ukradnout mámu a zastoupit tátu.

moc vám přeju, abyste si sedli a bylo to prostě fajn.

A ja bych zadneho terapeuta nehledala. To fakt za chvili budem narod bez vlastniho citeni nazoru a uvazeni? Podivej, kluci prisli o tatku, toho nenahradis, a urcite se o to nesnazit. Nevim jak dlouho spolu jste, ale jejich mama(tva partnerka) ma pravo na zivot. Takze ja byt vama, naplanuji vylet nekam do zajimaveho prostredi ppro kluky, obed, zazitek, odvezt domu. Nesnazit se jim cpat hned domu. Treba takto fungovat pul roku, rok. Ukazat jim na tech vyletech, ze mas jejich mamu rad, a ze jim chces byt kamosem, pokud to nejsou rozmazlene deti, pochopi to velmi jednoduse a brzy. Hlavne je to na tve partnerce, jim ale vse vysvetlovat, ukazat jim, ze hleda i ona i ty kompprosmisy, ale take dat detem jasne najevo ze maminka byt nutne cely zovot sam nemusi. Oni taky az vyrostou nebudou hledet na mamku. Proste postupovat citlive, mluvit, zajimat se, nevnucovat se a vse pujde

@barulina tak ja si myslim, ze se spoustou veci se clovek popere sam a je zbytecne nekam chodit, ale tohle je hodne delikatni situace. Psycholog muze fakt dobre nasmerovat, protoze ma v maliku smysluplne postupy a takovych pripadu uz za praxi zazil desitky. Clovek je v techto situacich vzdy amaterem, protoze se s nimi nikdy predtim nesetkal a to, co povazuje za spravne, muze uskodit.

podle to chce cas, a ujisteni ze strany maminky, ze zadny chlap nwnhradi tatu, ... mozna tyto obavy .. tlaceni, psycholog apod. si myslim je muze zasahnout, uz je to ze jsou to pubertaci.. chce to cas a setkavat se a poznavat se ..

@janapetrvalska proc by k psychologovi vhodili kluci? Jen zakladatel...

@sudylichozrout tak jako muze ublizot to co povazuhe za spravne psycholog, ktery je v zovote nevidel. Proste tohle je na mamince obzvlast a pripadne at jde ona k psychologovi ona s klukama. Ale normalnim nevtiravym cotlyvym pristupem toho ziskaji vic, je to chvili asi potrva, ale to by trvlo i s psychologem

aby chodil k psychologovi jen zakladatel? to jako vazne? psych. by videl veci z pohledu zakladatele a jen by se domnival jak to kluci asi citi , tak jak by mohl spravne nasmerovat .. jo kdyby sli kluci a mozna by zjistil v cem je zakopany pes, ale to by kluky mohlo urazit a vic se zaseknout. Cely zivot pro ne byl jen jediny chlap a to tata, a ted tu je dalsi .. a mozna maji jen obavy vo bude a to chce cas a hlavne ujisteni od mamy. v dnesni dobr by vsichni vsechno resili pres psychology apod. pro buh staci jen komunikovat a netlacit na pilu .. a ne vse resit s cizim clovekem , ktery by jeste ke vsemu kluky vibec nemluvil .. @sudylichozrout

Ahoj. Já bych se s nima setkal - ale jejich máma by je měla na to setkání připravit. Je to ten člověk, který jim zůstal po smrti táty. Sám mám dost podobnou zkušenost - před rokem a půl jsem tragicky přišel o ženu a má dnes tříletá dcera o mámu. Tady je to možná složitější o to, že jsou kluci v pubertě...

Ja nepisu uplne ze sve zkusenosti,ale ze zkusenosti kamaradky.I kdyz pocitam,ze pokud by u nas nastala podobna situace,bylo by to podobne.Tvoje partnerka ma urcite i jine zname,se kterymi se styka,tedy kluci jine tety a strejdy..nechapu,proc by te nutne musela predstavovat hned jako partnera,ale proste dalsi strejda,ktery s nimi jako jini lide travi cas..no a proste toho casu bude postupne pribyvat a po nejake dobe uz jim to neprijde divne.Prijde mi to mnohem prirozenejsi nez hned toto je muj partner atd.to chapu,ze by bylo pro deti tezke..i kdyz uz jsou vetsi..

Vážené maminky a tátové, velmi pozorně čtu každý příspěvek. A nesmírně vám všem za ně děkuji!!!
Prolínají se v nich věci, které pozoruji - puberta a těsná vazba. Starší syn ale mezitím už sám cítí, že máma má na přítele právo - sám má dívku a myslím, že i to hraje roli.
Mladší syn je velmi v pubertě - a v opozici.
Psychologa jsme zatím nedoporučili - a pokud, tak já sám. Oni by to opravdu mohli asi cítit spíše negativně. Další bod, se kterým souhlasíme - netlačit na pilu, ale pomalu nevtíravě sbližovat. Naplánovali jsme posezení na zmrzce či pizze.
Mám představu sám navrhnout, aby se ptali, na co chtějí. Ale nevím, zda to právě nebude už tlačení na pilu. Na druhou stranu se sami mohou začít ptát...
Za sebe hodně spoléhám na to, že nemám problém "si hrát" a být i partner/kamarád na stejné úrovni a nabídnout zajímavé koníčky i do budoucna třeba dům, kde budou mít vlastní pokoje (což v paneláku nemají a je to hodně znát). Ale to bude chtít ještě čas.
Mamka se snaží je nenásilně na mě připravit.
Protože kluci tuší, že nejsem pro mamku jen kamarád, je varianta představit mě právě jen jako kamaráda už nemožná - nicméně, kdyby to nevěděli, považoval bych to též za jeden z postupů.
Jsme spolu s partnerkou "oficielně" měsíc, známe se déle (vím, krátká doba, ale oba po životních zkušenostech víme, že být spolu je pro nás opravdu hodně důležité i zodpovědné)