Ahoj holky,
muj manzel ma obezitu 3 stupne a nemuze zhubnout. Rozhodnul se uz tolikrat, chvili se mu to darilo, ale potom stejne zase nabral. Dochazi k nutricni, ktera mu sestavila jidelnicek. Ja mu podle toho varim a chystam jidlo. Nekolik mesicu chodi cvicit do fit centra primo pro obezitu, ale i to ted flaka. Nic nezabira, nejhorsi je ze se prejida, stale neco ujida i kdyz je zrovna poloprazdna lednice. Nevydrzi se divat na jidlo bez toho, aby to neochutnal. Kupuje sladkosti i kdyz to zakazuji, pije sladke napoje a kdyz ho na to upozornim tak oponuje, ze nic nejedl. Vaha jde samozrejme nahoru, k tomu spousta zdr. problemu a to radsi nemluvim o blbych poznamkach okoli. On chce zhubnout, aspon to tvrdi, motivaci ma, ale vuli vubec zadnou. Prosi me, abych mu pomohla, ale nevim co mam delat. Jidlo mu navarim, nachystam ale k cemu to je, kdyz se stejne doji jinde. Jsem z toho strasne zoufala, vycerpana, nebavi me ho hlidat a rozcilovat se co zase snedl navic. Jinak je opravdu hodny, nechci si tu stezovat, ale chci mu pomoct. Ale nevim jak, dochazi mi sily a napady..
Setkala jste se nektera s tim? Co vam pomohlo? Dekuji
Do poradny chodí do nemocnice nebo soukromému poradci? Do doporučila bych tu nemocnici...Když dieta nepomáhá, mohl by se s nimi domluvit na nějakém typu operace. Zvláště pokud má zdravotní problémy, neměl by být problém ani s proplácení pojišťovnou...
@janca15l no, on tě prosí, abys mu pomohla, ale trochu se mi zdá, že pro to nechce moc dělat. Jídlo je v podstatě závislost jako každá jiná, takže bych zapátrala v jeho hlavě, proč to tak má. Já mám za sebou zkušenost s hubnutím na obezitologii, celý život je pro mně o hlídání jídla a váhy, vím proč mám sklony k přejídání. Určitě by neškodil psycholog a zkoušeli jste jiný jídelníček oba dva, jestli by ho to motivovalo? A přidala bych i ráznou promluvu, jestliže mu připravuješ jídlo a on si kupuje sladkosti a podobně, je to od něj hnusné.
Víš co pomohlo mě? Teprve až zjištění, že jsem si obezitou způsobila cukrovku. Do té doby jsem prostě nechtěla vidět, že jsem až tak obézní. Dneska, když vidím staré fotky, kde jsem měla 100kg tak se leknu, ale tehdy jsem si říkala, že to není tak hrozné. Takže teprve až přišla nemoc, kterou bohužel mám už na celý život, tak jsem si uvědomila, jak moc mi jídlo škodí a začala dietu držet opravdu poctivě. Opravdu jíst 5x denně malé porce a šlo to a dokonce překvapivě rychle.
Asi to půjde teprve až to jemu samotnému dojde. Kdyby to u mě bylo jen o tom, že mě k tomu přemlouvá rodina, ale já sama to doopravdy nechci, asi bych nezhubla.
Na bariatrickou operaci muze jit, ale take se musi dodrzovat striktně rezim.
Neni to, ze mu neco odriznou ci zasijou a ma vystarano...
Přestala bych to řešit. Řekla bych mu, že jsem udélala maximum, on na to kašle, dávám ruce pryč. Jeho zdraví, jeho rozhodnutí, jeho zodpovědnost.
Já měla taky nadváhu, obezitu 3st teda ne, ale bylo mě kus. Víte co pomohlo mě? Když se na mě manžel podíval jinýma očima. No a tak jsem začala, absolutní změna jídelníčku, jídlo 5-6 denně po malých porcích, cvičení min 5x týdně a byla jsem na sebe hodně tvrdá. Přinášelo to ovoce čím dál víc. Bavilo mě to čím dál víc, i sex mi víc "chutnal" byla jsem na sebe hrdá a nestyděla jsem se s manželem někam vyrazit po jeho boku. Podle toho co píšete, si myslím že je lenoch a když píšete že chce zhubnout, ale přitom si kupuje sladké vody, cukrovinky a kašle na fitko tak asi ani moc nechce... Vše je v hlavě, jak píše @msimankova. Já taky nemohla vidět jídlo když bylo přede mnou a neochutnat. Domluvte mu rázněji, vás to musí neskutečně vyčerpávat..
@marketaryzi chodi do Iscare k nutricni. Operacni reseni mu nabizeli, ale manzel si to nepral a musel by pry zaplatit cca 40 tisic, pry to pojistovna neproplati a to je pro nas dost.
@msimankova on driv tlusty nebyval. V detstvi mel zase podvahu. Ale udajne babicka mu kdyz byl u ni na prazdninach porad nabizela jidlo, tak si na to zvyknul i doma a slo to s kopce. Konzultaci u psychologa rezolutne odmitl, pry mu to nepomuze. Ja si tedy myslim opak, ze by to nebylo od veci.
Ano zkouseli jsme jidelnicek oba aby v tom nebyl sam, ale velky efekt to nemelo. Snazim se s nim o tom mluvit proc se prejida, co si tim kompenzuje. Kdyz je toho nekdy fakt moc tak jsem i zla. Casto mam chut se na vsechno vykaslat, ale pak si zase rikam, ze ho v tom nemuzu nechat..
@janca15l no, na to pozor - je to jeho volba. Podat pomocnou ruku samozrejme ano, parkrat, ale mysli i ma sebe. ;)
@janca15l
Bariatrickou operaci mu zaplati pojistovna. Kdyby nahodou k tomu doslo, tak hlavne at si to nenecha delat tam, kde dochazi. Delaji to jak na bezicim pase a nekvalitne.
Kdybys chtela napis sz a ja ti dam kontakt na primare, ktery je v tomhle nejlepsi a jezdi k nemu lidi z cele CR.
Ja mela kdysi 130kg. A moji motivaci bylo prave dite. Po porodu mam 90kg a snazim se hubnout dal.
Koukněte na stránky OB kliniky. Vše proplácí pojišťovna a přístup úžasný. Pomohli spoustě lidem.
naprosto souhlasím s @blaablaablaa - hodila bych ručník do ringu. Natvrdo bych mu řekla, že jsem se snažila, vařila, nakupovala, chystala, vážila, ale že když ti hází klacky pod nohy a nespolupracuje, tak prostě končím....třeba by tohle právě byla ta pravá motivace. Jinak operace žaludku, nevím, jak je to s proplácením, ale po operaci je indikován velmi striktní režim (několik týdnů jen tekutá strava) a později se přechází na mírnější režim a omezení (normální jídlo, ale např. semínka z melounů ne-e a tak) a samozřejmě, že když člověk pak najede do starých kolejí stravování, tak všechna kila nakonec naskáčou zpátky - prostě i po té operaci, aby váha zůstala, se musí dodržovat jídelníček. Jako jíst non-stop, pít cocacoly a večer se natláskat sladkým a pečivem, to ke zhubnutí nepomůže vůbec nic....Je to bohužel o té vůli a jakmile ta chybí, tak s tím nezmůže člověk nic...
u hubnuti je jedna dulezita zasada, ten clovek musi chtit sam. nikdo to za nej nezhubne, stejne jako se nikdo za nej takhle promin ten vyraz nevyzral. Podvazani zaludku nepomuze, pokud nebude dodrzovat zasad co ma, zhubne apak zase vsechno nabere. Tvuj manzel nechce, rika ze jo aby mel pokoj, mozna by i chtel ale nehodla pro to nic delat a pak je to zbytecne. Pokud si to nesrovna v hlave pak nema cenu pro nej cokoliv delat. Tim dojidanim a kupovanim nezdravych veci veskerou tvou snahu nici. Vis me s libi jedno motto: Hubnuti je jako manzelstvi, nemuzes podvadet a ocekavat ze to bude fungovat.
@janca15l Je to strašně tvrdé, ale měla bys teď myslet na sebe. Ty se opravdu snažíš hodně. Doslova se obětuješ tomu, aby tvůj chlap zhubnul. A on? On evidentně nechce zas tak moc, jak to tvrdí. Navíc odmítá psychologickou pomoc, což je škoda. Přejídání má většinou důvod v nějakém psychickém bloku či problému a jídlo znamená komfort, odpoutání od problému.
I když je to těžké, manželovi bych v klidu řekla, že ty jsi udělala dost, avšak dál už nemůžeš. Nemůžeš být jeho chůva. Že jsi ochotná mu dál pomáhat, ale on musí spolupracovat, opravdu se do toho položit. Jinak nemá smysl dál setrvávat ve vztahu, kde se trápíš. Vždyť chcete dítě! I kdyby se vám to povedlo, jak by ti chlap pomáhal? Co když se vyžere natolik, že bude ležák? To skutečně není perspektivní vztah....
@janca15l ahoj Janco, napada me jeste krom vyse zmineneho, ze ma malo bilkovin. Nekde jsem cetla, ze pri chuti na sladke se maji bilkoviny navysit. K tomu ale, vzhledem k te chuti na sladke, byste meli brat v potaz i kvasinky...ty mrsky se zivi cukrem , a vyzaduji ho vcelku pravidelne, az se z toho stava zavislost. Telo je pak prekyselene, potrebuje vyrovnat ph. Nevim, zda by manzel bral namisto sladkosti vecer napr. Mrkev, ale rozhodne by to prospelo. Musi to byt velka zatez na cele telo, i psychiku. Sladke bych vysadila uplne, aspon na zacatek, pozdeji trebas susene ovoce, pridala bych bylinne caje na odkyseleni, a denni prochazky, klidne s tebou. Ale je pravdou, jak psaly holky vyse, ze musi sam chtit.
Ahoj, hubnutí je moje celoživotní téma. Když jsem se seznámila s manželem, byla jsem relativně štíhlá a řekla bych, že i atraktivní. Po dvou letech jsem onemocněla onko nemocí, kdy mi bylo vždy 14 dní hrozně špatně a týden, kdy jsem mohla jíst a udržela jsem to v sobě. Tak jsem si ty týdny dávala do nosu. Nějak jsem si na to zvykla. Po ukončení léčby jsem měla přístup, že nevím, kdy se mi to vrátí a tak jsem jedla, co jsem chtěla. Paradoxně jsem byla podvyživená, jedla jsem málo, ale nezdravé věci. Prostě mám ráda brambůrky a ty jsem měla třeba 2x týdně. Sladké moc ne. Nyní jsem v 31 týdnů těhotenství a musím říct, že můj jídelníček je úplně jiný. Ano, vezmu si občas něco nezdravého, ale kvůli kvasinkám jsem vyřadila sladké. Někdy mám strašnou chuť, ale jde to ovládnout a nevzít si. Mým strašákem jsou gyn.problemy, které vždy nastanou a to mi fakt za to nestojí. Co tím chci říct (nějak jsem se rozepsala) mám nad sebou "hlídače" v pohodě zdravotních problémů. Navíc teda ani nemám moc chuť na to nezdravé. Ale kdybych toho strašáka neměla, nevím teda. Mám pocit, že Tvůj manžel žádného strašáka nemá a proto to neřeší, částečně se v něm vidím. Jak píší ostatní, ta změna musí nastat v jeho hlavě, pokud nenastane, tak si myslím, že změna se také nestane. Možná to mimco pro něj takovou motivací není, i když říká že je. To je jen můj odhad, do hlavy nikomu nevidíme. Jinak můj manžel volil metody nařizování - budeš jezdit na rotopedu, pak manipulace - jestli mě máš ráda, uděláš to kvůli mně, potom urážení - že se mnou nespí proto, že ho některé mé partie nepřitahují, vysloveně jsou nechutné (myslel tím břicho) a nic z toho nepomohlo, na naopak, psychicky jsem šla dolů a koupila si "na just" brambůrky. Teď ta změna v hlavě je a jsem rozhodnutá v tom pokračovat po porodu.
Holky děkuji moc všem za reakce. Mate pravdu v tom, že je to všechno v jeho hlavě a pokud sam nebude chtit tak to nepůjde. On mě prosil ať mu pomůžu, ale narovinu jsem mu řekla, že musí začít u sebe a pak může přijímat pomoc od druhých. Mám pocit, že se snažím jen já, jemu to je asi jedno, možná si nalhává, že má vše pod kontrolou, ale nemá. Přijde mi jako kdyby neviděl co dělá, nevidí na tom nic patologického i když uznává, že musí zhubnout. Pak se začne urážet, že je tlusté prase, že si nezaslouží žít apod. Prostě sebevědomí na bodu mrazu. Někdy mi přijde jako kdyby to už nebyl vztah, jako kdybysme nebyli partneři, ale matka se synem. Ale nemá smysl a ani nejsem od toho, abych ho vychovávala, co jeho matka zanedbala já už nenapravím.
Nabízela jsem mu tolikrát, že se půjdeme projít, párkrát šel, ale u něj je procházka jet autobusem do Kauflandu a zpátky.
Jinak je to hodný chlap, hodněkrát mi pomohl, podržel, ale toto je velký zásah do našeho vztahu, má vliv i na vzájemnou přitažlivost. Chtěla bych mu pomoci v probuzení se, ale bez jeho pomoci a sebezapření to nedáme .
podle mě jsou to hlubší problémy, které váš manžel má..nezkoušel nějakou psychoterapii?
https://www.celostnimedicina.cz/jak-zastavit-za...
@janca15l to je, jak kdybys popisovala mého muže😀 za dobu, co jsme spolu, přibral 30 kg, navíc pracuje z domu a díky tomu skončil tak, že třeba i 14 dní nevyjde z domu....takže pohyb nula, ale když jedu na nákup, tak to je "a kup mi brambůrky, a nějaké buchty a ještě nějaký oplatek..." to do sebe večer natláská u telky a jde spokojeně spat....pak se někam jede, on překvapivě zjistí, že se nevleze do gatí, nasejří se, že sas přibral, ale že by s tím něco dělal, to ne. Přitom já za uplynulý rok zhubla 9 kg a 20 cm v pase. VLoni jsem absolvovala výzvu 21 dní, překopala jídelníček, začala cvičit....nabízela jsem mu moje přístupové údaje, že si ty videa může projet sám pro sebe....ale to by se muzel omezit ve (s prominutím) žrádle, nezbouchat pytlík brambůrek po večeři, na večeři si nedělat namazané rohlíky a to potom co by z toho života jako měl? Je to prostě o zvyku a o vůli a pokud není vůle, nemá vůbec cenu do toho z tvé strany investovat energii... Obdivuju tě, že mu děláš tu, jak píšeš matku.... na to bych já hodila bobek, protože stejně jako u nás, je to hra na jednu branku a to je naprd.
@annasmyckova nezkoušel, protože to odmítá. Nevěří, že mu to pomůže, nechce to ani zkusit
@janca15l to je škoda, to pak musí být těžké, když se v podstatě brání uzdravení
@annasmyckova to máš pravdu, je to strašně těžké. hlavně když vidím jak se trápi, ale neni pro to schopen nic udělat
Můj muž založil na FB tajnou skupinu - jsem tam jen já a on - nikdo jiný to nemůže vidět. A tam fotí všechno, co sní a vypije (krom vody, neslazeného čaje). On když se se člověk podívá co za den "spásl"... A taky se přede mnou styděl za takovýto kolečku salámu, přidání si atd.
Nevím, odkud jste, ale mě osobně pomohlo hubnutí se STOBem. Dělají kurzy a dělají smíšené i speciální pro muže. Není to nic zázračného, prostě méně a lépe jíst a hýbat se, ale pomáhá tak každotýdenní podpory. Jen díky téhle pomoci jsem od října zhubla 30 kilo. ˇ
Jinak podle mě, pokud pro něj není dostatečná motivace ani to, že nemůže kvůli obezitě mít dítě, tak to nevidím dobře.
@janca15l Víš, co zabralo u nás?
Že jsem sjela s váhou já...
Nejdříve byl naštvaný, ryl do mne... ale přitom to navenek vypadalo, že je nadšený mou fyzickou změnou. A vlastně i byl. Jenže tam bylo něco i jiného...
Začal cvičit. A zachutnal mu můj způsob stravování...
Teď je naprosto jinde... a ve střehu začínám být já 😄
@janca15l manžel tě začíná psychicky vtahovat do jeho problému (tlusté prase si nezaslouží žít - očekává že mu to budeš vyvracet a on se tím jen utvrdí, že to ještě není tak hrozné, potom tvoje slova použije proti tobě), já bych na tvém místě asi přitvrdila ... především bych mu řekla, že pomoc už jsem nabídla, ale nejsem jeho matka abych ho stále kontrolovala a že je jen na něm jak se ke svému tělu chová ... zároveň bych mu řekla, že IVF s pícháním hormonů určitě nebudu podstupovat jen proto, že on je líný zhubnout, aby měl lepší spermie. No a nakonec bych mu dala najevo, že s ním už ani dítě nechci. Žena se během těhotenství musí omezovat, aby dítě bylo zdravé, potom se omezuje během kojení a on není ochotný se pro dítě omezit nijak. Navíc bych mu řekla, že by mi jako otec stejně s dítětem nemohl nijak pomáhat, že by těžko šel s kočárkem na procházku, těžko by se k dítěti shýbal, učil ho chodit, běhal za ním a že nechci, aby se mému dítěti děti smály, že má tlustého otce. A ještě bych mu řekla, že nechci aby moje dítě bylo brzy bez otce, pokud by se mu něco stalo jen proto, že nedokázal přestat s přežíráním. Řekla bych mu, že ho sice mám ráda, ale že nechci aby otcem mého dítěte byl slaboch, který se ani nedokáže postarat sám o sebe a že by pro dítě nebyl dobrým příkladem. Prostě je mi líto, děti chci, ale asi ne s tebou. Kdyby se se mnou něco stalo, sám by ses o dítě postarat nedokázal. Asi bych mu tohle všechno nenaservírovala najednou, ale začala bych o tom čím dál častěji mluvit. Prostě jen utrousit tu a tam poznámku, tak aby si začal všímat že začínám přemýšlet jinak. Pokud se nevyburcuje k tomu, aby třeba do roka začal se svou váhou něco intenzivně dělat, řekla bych mu jasně, že rodinu sice chci, ale už ne s ním. Abys nedopadla tak, že místo o dítě se budeš starat o nemohoucího manžela.
@brunetka11 tak to je super, že to u vás takhle zabralo 🙂 😀
Doporučuji koupit knihu Břicháč Tom 🙂 Pak to má ještě dva další díly, kde jsou spíše recepty, ale zde je to hlavně o motivaci a zásadách... Je to psané čtivě! A jinak, on musí chtít!!! Věci, které nesmí, opravdu nekupovat (žádné slazené minerálky, tatranky, sušenky, koláčky, zákusky, neexistuje!!!) musí chtít sám 🙂 naopak kupovat hodně ovoce, zeleniny.... Každopádně smekám, že mu vaříte podle jídelníčku 🙂 Přitom aby hudl ze začátku stačí opravdu málo... Nejíst smažené, sladké a takové ty věci, co tělu nci nedají, akorát prázdné kalorie (buchty, oplatky, uzeniny, minerálky....) a dostatečně pít + přidat malý pohyb - ze začátku stačí procházky nebo dnes je trendem nordic walking - hůlkování 🙂 3x týdně 30-40 min středním tempem 🙂 a ono to půjde! ale musí se chtít...
A jakou ma motivaci?