Ahoj holky, mam docela problém a strach. Mam úspěšného docela no VS ted v květnu, bydlíme s přítelem 2 roky v malém, ale dostačujícím byte. Vted na začátku června jsem zjistila že čekáme miminko. Oba jsme rozhodnuti ze si mimi nechámeale nevím jak to říct rodičům. Je mi 23. Máma zije s přítelem, táta zije v Praze. Mamka mi před rokem říkala že bych si zničila život atd. A ne vlastni otec mi říkal že doufá ze nejsem tak blba. Jak jim to mam říct? Tatka mi ted oznámil ze moje starší sestra ceka miminko, v únoru termín porodu a ja bych to mela mit taky v únoru. Ale táta má ji ne představy o mem živote. Podle něj mám jít pracovat, nejlépe do zahraničí atd... už mi říkal že mu mám poslat životopis. Bojim se mu to oznámit. Vlastně i Máme i tátovi. Bojim se ze po me budou řvát a budou hnusný. Jak to co nejlépe oznámit? Prosím řekněte mi nejake rady a tipy. 21.6 jdu na první kontrolu tak bych to ten den chtěla oznámit. Jen nevím jak, mam z toho tak akorát nervy....
Jinak vím že jsem docela mlada, nemam nic odpracovane ale když už to přišlo tak to nedáme pryč...
@adrianne1108 Říct to musíš tak jako tak, takže bych přišla a prostě hezky a stručně jim tu velkou novinu oznámila 🙂 Možná to pro ně bude nejdřív šok, asi si pro tebe představovali jinou budoucnost, ale neboj, na hlavu se stavět nebudou a až se malé narodí, tak se budou vnoučetem pyšnit 🙂
Já mám tohle nastavené trochu jinak. Čekám dítě, budeme se o něj starat s manželem sami, od nikoho pomoc nechcem a nepotřebujem, takže nám bylo úplně jedno, jak to kdo vezme, ale tobě držím palce at jste v pohodě 🙂
Jak píšeš, je Ti 23, ne 15 ani 18. Za svůj život jsi sama zodpovědná. Rozhodla jsi se, že si miminko necháš a jste schopni se o něj s přítelem SAMI postarat, aniž by jste potřebovali pomoc ostatních, byť jde o Tvou rodinu. Každý rodič si představuje pro své dítě to nejlepší, každý ma představu jinou...z toho, co píšeš, máš asi o budoucnosti jasno a asi nemáš pocit, že tim promarníš svůj "potenciál", takže není čeho litovat😉 neboj se, oni to nějak skousnou. Jak píšou holky výše, hlavně opatrně...😁 ale co jim zbyde, než se s tím smířit?co tak hrozného by se mohlo stát, že se bojíš? Pokud jsou to rodiče na svém místě, podpoří Tě, i když budou "brblat"...pokud ne, o čem by jsi se s nimi ještě chtěla bavit, až se to malé narodí? Bude to dobré, oznamte to s přítelem, ať máš u sebe oporu...hodne štěstí a gratulace k miminku😏
Ahoj, máme to tak stejně, akorát že mě je 26 a mamce pořád připadá, že je na děti moc brzo. Teď jsem zjistila, že mám PCO, takže moje odkládání mi zapříčinilo moje dnešní problémy s tím, že naopak otěhotnět nemůžu, takže naopak buším hlavou do zdi, že jsem si vůbec do tohoto nechala od rodiny a dalších mluvit. Ale až to přijde (i kdyby mi bylo třeba 30) tak se moje mamka bude chovat stejně jako ta tvoje, to už vím předem. I když já jsem trochu vtipálek, takže až ta chvíle přijde, dám ji fotku z UTZ pod zákusky, aspoň si chvilku užiju její poker-face. Ale bude se mnou určitě manžel, mamka je taková, že se drží před chlapama a nedělá scény, tak třeba to zabere i na tu tvoji 🙂.
Mně je 22 a taky jsem měla strach to oznámit rodičům. Naši taky měli jinou představu o mé budoucnosti, chtěli abych ještě dělala magistra, cestovala atd atd.... No a tak jsme tam zajeli s přítelem a s flaškou a nakonec byli až dojatí. 😉 Řekla jsem to bez nějakých průtahů... Prostě: přijeli jsme vám něco říct... budeme mít miminko. A teď se můžou z vnoučka po.. Věřím tomu, že i tví rodiče nakonec budou rádi, když uvidí, že to myslíte vážně a máte se rádi. 🙂
Já docela nechápu,v čem je problém? Jsi snad dospělá,přítel taky,žijete spolu,živíte se (předpokládám) sami,nejste na rodičích závislí... Vaše dítě,Vaše věc,Vaše zodpovědnost a štěstí. Já jsem poprvé otěhotněla ve 22 a nikomu to nepřišlo brzo,všichni byli nadšení. A i kdyby ne,tak jim do toho až tak moc není. Holt budeš mít svou vlastní rodinu,partnera/manžela a dítě,super,ne? 🙂 Strach bys měla mít,kdyby ti bylo 15,ale takhle se není čeho bát nebo se snad dokonce za něco omlouvat a vysvětlovat! Rodiče za tebe tvůj život žít nebudou a svá dejme tomu nenaplněná přání si nemohou splňovat skrz tebe. Ty teď musíš všem ukázat,že už nejsi malá holka,ale samostatná silná osobnost,která bude brzy maminkou,bude mít zodpovědnost za malého človíčka a nikdo ti nemá co kázat 😉 Takže klid,tví rodiče to přijmout musejí,ať už se jim to líbí,nebo ne. Partner stojí za tebou,miminko chce taky,budete mladá šťastná rodinka,přeji Vám v životě jen to nejlepší!! 🙂
@adrianne1108 Je to Tvůj život a rozumný rodič to tak bere, ať se mu to líbí, nebo ne.
Ahoj, předně, velká gratulace k mimi 😉 , je ti 23, jsi dospělá, zodpovědná osoba, samostatně žijící a bydlící s přítelem, rodičům bych prostě oznámila, že budou prarodiče, že je to Vaše rozhodnutí, a že se na něj už moc těšíte. tečka, a i kdyby na začátku měli "hubu", neboj, vše se změní, až se mimi narodí, to jsou většinou všichni z toho drobka odvaření 😀 však oni si postupně zvyknou. Nemusíte jim to říkat hned ted na začátku, počkej třeba po prním screeningu. Varianta ještě je,, poslat jim oznámení na mail, třeba snímek z ultrazvuku a že čáp přiletí v únoru. 🙂
Taky bych ještě chviličku počkala, času je ještě habaděj. Z mého pohledu je lepší mít něco v ruce ( fotečku z ultrazvuku), hlavně kdyby to nedopadlo dle Vašich představ tak si z toho hlavně nic nedělej, nic není tak horký jak se to uvaří. A taky s tebou budou mlátit hormony. Mě moc věcí nerozhodí, ale v těhotenství sem byla schopna brečet u reklamy na zubní pastu 😂 Každopádně gratulují a přeji hodně štěstí!
@adrianne1108 když jsem prvně něčekaně otěhotně, také mě bylo 23 let a naši teda vůbec nepočítali s tím, že bych zrovna já přišla s takovou novinou...s přítelem jsme tehdá ani nebydleli spolu, protože bych to měla hodinu do práce, tak jsme za sebou jezdili, jak to šlo a navíc jsme spolu byli jen 3 měsíce...taky jsem se to bála říct, na maminu jsem to vybalila, když mě navštívila, seděli jsme na kafíčku, zrovna jedla palačinku, tak jsem jí opatrně řekla, že asi budeme mít mimčo...teda tos neviděla, jakej hodila ksicht, položila vidličku na talíř a řekla: "to si děláš prdel!...i palačinka jí z toho přestala chutnat...řekla jsem, no už se stalo a my jsme za to rádi a těšíme se...po pár planej různorodej keců nakonec konstatovala, že je ráda a byla v pohodě...když jsem pak začla krvácet a nechali mě v nemocnici, tak asi sama pak poznala, že měla o své "druhé" skorovnouče strach a dopadlo to vše dobře...a teď jsou posraní ze všech třech, co mám..ani nic neříkala na to, že jsem otěhotněla podruhé tak brzy 😎
radím nikam nespěchat, na to oznámení máš pořád dost času a počkala bych si až na nějaký 10.týden, aby bylo vše ok...z vlastní zkušenosti vím, že čárky na testu neznamenají nic a je lepší čekat na jistotu do toho 10-12týdne, že je vše ok...připravit se na nejhorší a taky, jak to budeš druhým uchem vypouštět ven 😉 nenech si kecat do života od nikoho, nikdo ho za tebe žít nebude, jen ty 🙂 gratuluji a držím palce, ať je vše v pořádku
Ahoj, gratuluji k miminku. 🙂 byla jsem nedávno ve stejné situaci. Je mi 22 a jsem těhotná. S přítelem žiji od 18 let a jsme oba finančně zabezpečeni. Miminko jsme plánovali, ale nikomu o tom neříkali. Říct to rodičům byl pro mě taky oříšek....ale nechala jsem si to až na konec 3. měsíce. Mamku jsem pozvala do cukrárny a v půlce našeho povídání jí říkám, že mám pro ní dárek. Vytáhla jsem z tašky triko a tam bylo napsáno babička. Nejdřív na to koukala a nechápala..pak ji to došlo. K mému překvapení byla šťastná..což jsem vůbec nečekala..čekala jsem přednášku o tom, že jsem mladá, ona sama mě měla až v 36...a povídání o tom, že mám dodělaného jen Bc. a měla bych pokračovat.atd... A taťka mi řekl, že je rád, že já jsem šťastná a, že mi to přeje. Takže jak jsem měla před očima tragický scénář tak nakonec vše dobře dopadlo a všichni se těší na vnouče 🙂 tak neboj.. 🙂
@adrianne1108 taky jsem mladá, na vš jsem nechtěla a začala jsem pracovat, sice jen chvilku ale zkušenosti se hodí 🙂 strašně jsem se bála to povědět tátovi :( mamka ta je posraná i s přítelem, ale otec to si neumíš představit. Stará škola, první musí byt svatba, v kostele..jít studovat, atd atd. A nakonec jsme mu to říct museli, přítel se bál snad více než já 🙂 Když jsem mu to řekla, tak jediné co udělal, tak se usmál 🙂 vyhrklo mi to slzy a vůbec jsem to nečekala. Nikdy se nesměje. A teď když jsem k němu přišla, tak sem ho slyšela se svým kamarádem (taky budoucím dědou ), jsi má jaký kočárek a frajeřili 🙂 myslím si, že každý tatik se těší jak bude děda 🙂
Mno.. jsi tu zaregistrovaná od února, jsi členkou skupinky "Zoufalkyyyyy aneb- chceme //" a ve skupince Snažilky jsi už koncem února řešila, že chceš být těhotná a zkoušela jsi těhu testy a lovila duchy.. takže nepředpokládám, že je to náhodné těhotenství (minimálně pro tebe, jak je na tom partner toť otázka.. 😀 )
Takže předpokládám, že když je to plánované těhotenství minimálně od února, že už jsi měla i spoustu času na zvážení, co a jak dál se svým životem, až se to povede..
K těhotenství ti samozřejmě gratuluji, jsi dospělá a máš právo o svém životě rozhodovat sama. Pokud jsi se cítila na dítě připravená, 23 let mi nepřide jako nějak extra nízký věk (jsou tu i 16leté co plánovaně otěhotněly..)... Určitě je lepší, když člověk má dostudováno, něco odpracováno, má nějaké vytvořené zázemí, ale není to naprosto nutný předpoklad pro to, být dobrou mámou.. jen pak máš lepší pozici pro to, dát dítěti co nejlepší start do života.. což ti chtěli dát i tvoji rodiče a proto chtěli abys dostudovala nebo šla do zahraničí..
já ti jen přeji, aby vše dobře dopadlo, jsi 6tt, je před tebou ještě hodně dlouhá cesta plná nástrah, tak snad bude vše v pořádku 🙂
Jen jedna věc.. bylo by fajn být upřímná.. víš, tyhle věci mají takovou zvláštní vlastnost.. vyplouvají na povrch v nejméně vhodnou dobu a s špatnými následky.. 🤐
@adrianne1108 jseš dospělá, takže jim to oznámit normálně. Možná by nebylo od věci se s přítelem vzít a udělat tak poslední tečku a opravdu se osamostatnit se vším všudy. Svatba by mohla i tvým rodičům zavřít pusu. 23 let je normální věk na to mít dítě. Není to 15+. Jsi dospělá a neměla by jsi se bát rodičů, navíc, pokud jsi dítě plánovala (viz výše), tak buď ráda, že to šlo a začni být dospělá...
@adrianne1108 Měla jsem to dost stejně- školu ještě nemám dodělanou ale s přítelem máme kde bydlet, přítel vydělává a mimi jsme moc chtěli- je mi 24 a později jsem fakt nechtěla. Mamka v pohodě, i když myslela, že konečně si dodělám VŠ ale vzala to báječně- oznamovali jsme až v 17tt- do té doby jsem mlžila...S tátou to bylo horší- pro něho neexistovalo nic jiného než práce a škola, ke všemu jeho nová manželka má 2 děti a oba Ing...také jsem kolikrát slyšela, že na dítě máme dost času- no šííílené nervy. Nakonec jsme jim to na rodinné akci řekli- bylo tam dost lidí a otec by se před nimi nestrapnil. No nakonec to vzal- sice žádné nadšení,kolikrát jsem mu už musela zoopakovat, že jsme dospělí a nic mu do toho není ale ted se i občas zeptá, jak mi je- jsem 24tt...Ber to tak, že ON má na výběr, jestli bude děda nebo ne ale to je tak vše, co může dělat- na nic jiného nemá právo....Ddrž se!
@adrianne1108 čekat dítě je dar. Pokud to tvý rodiče nechápou,tak jsou na úrovni malých dětí. Když čekali tebe,tak si pro ně byla dar, nebo ne? Pokud ne, není potřeba jim cokoliv říkat. Pokud je člověk na vše sám, a doposud žije, zvládne nemožné. A většinou v nouzi zahazujeme zábrany ega a jsme odhodláni pro nemožné.
Mít dítě,je pro ženu zkouška stejně jako když muži šli na vojnu 😊
Mít dítě je víc,než sedět někde v kanclu s titulem a hrát si na úspěšnou.
Mít dítě znamená už nikdy nebýt sám na lásku i když někdy vyčerpáním padaš na ústa a nemáš finance a okolí na tebe pohlíží jako na tu, co je vlastně na dovolené 😂
Mít dítě znamená mít parťáka,který mě bere takovou jaká jsem. Uřvaná, protivná, tlustá, neucesana....
Takže pokud někdo neumi přijmout fakt ,že jejich dcera čeká dítě, tak je duševně nevyspělý.
Takže je lepší jít na ubytovnu pro matky než na potrat.
To jen tak na téma s rodiči.
Několikrát jsem poslouchala hloupé kecy a nepochopení od rodičů a to jako vdaná. A po hloupých radách si to nechala bezdůvodně vzít. Až mi došlo, že jsem jim byla vždy na obtíž, tudíž mi neradí ti vhodní lidé. Tak je možná pěkné si před oznámením popovídat na podobná témata a slyšet odpovědi o tom jak byli co nebyli šťastni když si tě nesli domů z porodnice. Dnes jsem máma dvou kluků a bez babiček a dědečků.
@adrianne1108_ Ahoj 🙂 celkem rozumím tvému problému. Kdysi jsem to tak taky měla. Panicka hrůza kdyby se to stalo.
Jinak určitě tě podporuju v tom, že když už se stalo a máte se rádi, není důvod to dát pryč. Samozřejmě záleží na tom, jaký máš s rodiči vztah, ale dle toho co píšeš "nic moc".
Být tebou určitě začnu opatrně, něco jako: "Tati/mami, vím, že chcete pro nás to nejepší, ale cestu si volí každý sám..." nebo tak...Tím si myslím, že si připravíš půdu...Ale řekla bych to narovinu, s větou "Musím ti něco říct" je to na houby. Víš jak to myslím. Pokud se na to necítíš, vezmi si s sebou třeba přítele, aby se tě zastal, nebo podpořil.
A pokud to dojde do bodu, kdy začne mamka nebo taťka ječet, normálně nejjednoduší je, pokud samozřejmě nebudou chtít tvůj názor ani slyšet a tak, odejít. Když odejdeš a potom jim nebudeš brát mobil a tak, pochopí třeba, jak ti to ublížilo. Je to tvůj život a nemůžeš se po celý zbytek života řídit jejich plány, ještě když už bydlíš sama 🙂 Hodně štěstí