Jak neublížit dítěti?🥺

Mám to podobné se synem. Taky nevím, jak mu to jednou řeknu. Říkala jsem si, až bude rozumný a nebude to roztrubovat někde ve škole. Přítel říkal, že by počkal do 18ti let a pak bychom mu to řekli někde u piva.
Já najednu stranu nechci malému lhát a až se bude ptát, jak jsme se s tátou poznali a kdy vzniknul, tak mu to asi nějak citlivě vysvětlím.
V tomhle ohledu bych si přála holčičku, protože mi přijdou více citlivé a lépe maminku (jako žena ženu) pochopí než kluk 😅

Plně souhlasím s @irmamala, dřív se to tutlalo a řeklo se to dítěti třeba 18, takže to byl pro něj strašný šok. Mám kamarádku, která to zjistila v 15, že její otec, který ji vychovává, není její biologický otec. Byla z toho dost špatná než se s tím srovnala. Takže přiměřeně věku klidně 3 letému prckovi.

@anet_98 Holt se budeš muset smířit s tím, že to někde vytroubí, to zas není taková tragédie.

@levandule_k ale tak nemusí to roztroubit hned v 1. Třídě svým spolužákům, které vidí poprvé v životě 😅

Tohle podle me neni zadna ostuda a nic, co by se melo tutlat. Takze bych naprosto prirozene mluvila o tom, ze tohle je maminka, tohle tatinek, kteri te miluji a staraji se o tebe a pak je clovek (pan, druhy tatinek, biologicky tatinek, jak chces), ktery daroval to seminko, ze kteryho jsi vznikla. Tomu biologickymu vdecis za zivot, tomu, ktery se o tebe stara, za veskerou lasku a peci. Zacala bych s tim proste uplne odmala (treba v souvislosti s prvnim jednoduchym vysvetlovanim, jak vznikaji deti) tak, aby s tim vyrustala, tudiz ji to neprijde nijak straslivy a neni to zadny sok.
A bolet ji to nebude (nebo aspon ne tolik a ne jako malou), kdyz ji vysvetlis, ze vznikla z lasky, ale proste to pak nevyslo mezi vami dvema.
Muzes to podat tak, ze bio otec “uvolnil misto” pro tatinka, protoze kdyby nebyli stastni oni dva s maminkou, tak nebude stastna ani holcicka, a takhle umoznil vzniknout stastne rodine.
Vytvoris tim tak u male pozitivni vnimani bio otce, kdyby se v budoucnu meli stykat.
Pokud se pak bio otec neukaze v dobrem svetle, tak to samozrejme muze dceru bolet, ale ty jsi uz udelala maximum..

Já jsem s chlapem od 1 roku malé , ( není v RL malé ani bych to nechtěla , už jen kvůli tomu co,když jednou dojde k tomu že se rozejdete a pak by jakožto ,že je zapsán v RD dítěte musel platit alimenty atd ale to je jen můj názor a na další diskuzi ) . Každopádně malá mu říká tato celou dobu co ho v podstatě zna, nevi o tom že to není její biologický otec a je jí 10 let , její Fotr o ní nemá zájem od roku a půl a do té doby ji viděl asi 4x , takže i když by tato situace nastala dříve než bych jí to sama řekla, což teďka ještě nemám v plánu , tak vím že je natolik rozumná ( jelikož zná od kamarádek nevlastní táty atd. ) Že to jistě pochopi , odzvlast když nezná nikoho jiného než mít za tátu toho který ji vychovává , sploditel je jen a jen sploditel 🙂 . Jednou se něco naznačilo a ona sama řekla že jí to nezajímá že o tom nechce mluvit , možná tuší , ale takto jí to vyhovuje tak jako nám všem 🙂 . Otec je ten co vychova 🙂

Hned, třeba formou nějakého "pohádkového" příběhu. Mám dvě děti v pěstounské péči a je pro ně normální, že mají dvě maminky a dva tatínky.

Určitě z toho nedělat drama a jak se jako malinký začne zajímat jak se narodil, hned bych adekvátně k věku řekla pravdu.. Jak vzniká děťátko a do toho to zakomponovat... Pokud se to vezme jako nějakou,, velkou,, věc, pro kterou je třeba najít chvíle, bude to o to těžší.... A že to bude roztrubovat do světa...? . Pokud to bude brát jako něco normálního není důvod, aby to dítě říkalo jako něco výjimečného... Prostě to vezme jako fakt. Myslím, že drama z toho děláme spíše my dospělí. Znám rodinu, kde chlapovi je 40... Ze je adoptovany ví celé okolí. Jen v rodině je to tabu a nikdo to nikdy neřekl nahlas. A je to prostě podivín a přijde mi, že se cítí neprijate...

Také se přikláním k tomu, aby to věděla už odmalička. Malé děti ty složité věci prostě poberou snáze a lépe se s tím srovnají, bude to pro ní odmala jasná věc, než aby to zjistila v patnácti, kdy všechny děti hledají vlastní identitu a roli v životě a do toho tohle... to by byl šok o dost větší. Myslím, že je i někde v zákoně, že adoptovane děti mají o adopci vědět do nástupu do školy, tak tohle je podobné. To je jak teď s válkou. Náš pětiletý občas něco zaslechl v rádiu, nebo od nás, tak se ptal, tak jsme mu to vysvětlili přiměřeně věku, ukázali jsme mu v mapě Rusko, Ukrajinu, a řekli, že v Rusku je prezident, který by chtěl, aby Ukrajina patrila pod Rusko, ale Ukrajinci si chtějí uchránit svůj stát, a proto že se bojuje a maminky s dětmi utíkají k nám, do bezpečí. Pak jsme společně byli darovat ukrajinské mamince kočárek, a on to takhle probral, a dobrý. Obcas se na něco doptá, nebo to zopakuje, tak mu zase přiměřeně věku odpovíme. Myslím, že starší děti se s tím srovnávají daleko hůř, než ty mrňata...

Kdysi jsem četla od prof. Matějčka zajímavou věc... Že když si myslime, že to (že je dítě adoptované, resp. má jiné rodiče) nikdo neví, ví to minimálně deset lidí. A když si myslíme, že to ví jen deset lidí, může jich být klidně sto. A já dodám, že každej z nich to může vědomě či nevědomě prásknout. I mně se povedlo kdysi provalit úplně blbě něčí tajemství... 😕

určitě hned od malinkata, taky bych to vzala pohádkovou formou, kde se dětem vypráví jak se narodily, rostly, tak bych mu od malinka vyprávěla "můj příběh", že táta "Honza" odešel, z nějakého důvodu a když se malinký narodil, tak se s ním seznámil kamarád "Pepa", který si ho i s miminkou zamiloval a stal se z něj jeho tatínek. To dítě to vezme úplně automaticky, že to prostě tak je.
Rozhodně bych to nenechávala až bude větší. Mojí tetě to řekly klepny sousedky asi v 9 letech a nevzala to, s babičkou už pak nikdy nevycházela dobře, s dědou taky, ve 14 letech se odstěhovala domu a přerušila s nima styky, ztratila k nim důvěru, ta dětská hlavička nedokázala vstřebat, že ji lhali. No a v 18 tak to bych se uplně bála, je to dost blbý věk i tak. Je to šílená zrada pro to dítě.

A milujete toho nového přítele, nebo jste s ním z rozumu? Teď jsem tady četla dvě diskuze, že se dva dali dohromady jen z rozumu, pořídili si děti a na ty ženy po pár letech dolehlo, že tam vlastně nikdy nebyla láska. Ten náboj. A že teď přišly na to, že takový život s partnerem je nenaplňuje. Prostě si jako lidi nevoní, což je hrozně důležité.

Hned jak se začne ptát jak se dělají děti atd,vysvětlovala bych jak je to s mámou a tátou,ale že táta nemusí být ten,který má ty spermie.ze je to ten,který má děťátko rád a stará se o nej.a pak citlivě odpovídat na otázky,snažit se na Bio otce nekydat špínu i když si člověk mysli cokoliv.coz je někdy hooodne těžké,já vím 😂

@sarihy To fakt nejaky dospely udela? 🤦

Já bych to v raném věku popsala tak, že před "tatínkem" jsi měla kamaráda, měli jste se rádi, a to tolik, až se ti v bříšku usidlilo miminko. Ale kamarád pak odešel do světa a ty jsi potkala "tatínka", který se na to miminko těšil, od začátku se o něj staral a má ho moc rád... Atd... 🙃

Kdysi mě tohle téma poměrně hodně zajímalo (hlavně např. u dětí z darovaného vajíčka/spermie/embria). Na youtube se dá najít několik pořadů, které se tématu věnovali, hak se to děti dozvěděly a jaké to pro ně bylo. (Hodně rodičů předpokládá, že se to takto dozvědět nemohou a je to velká chyba). Obecně nejvíc v pohodě to braly děti, které ti věděly od malička. Třeba formou pohádky a časem normálně příběhu, jak to u nich bylo. Čím později se to dozvěděly, tím bych řekla, že byly reakce horší - krize identity, odcizení s rodiči, nedůvěra. Takže, ačkoliv je to těžké, za sebe bych určitě nečekala na určitý věk, ale prostě s tím dítě seznamovala rovnou. Možná bych to pojala trochu jako pohádku o tom, jak si tatínek našel cestu k mamince s miminkem a přál si je mít ve své rodině oba.

Děti podle mě berou věci tak, jak je berou rodiče. Pokud vy budete s tímhle v pohodě, bude i dítě, bez ohledu na to, kdy se to dozví. Pokud budete vytřeštěný, že jí to ublíží, tak to bude nejspíš taky řešit. Nelhala bych jí, ani zbytečně brzo neříkala. Né nadarmo se říká, že správný čas je ten, kdy se dítě zeptá...

Já jsem zrovna to "dítě", kterému se to stalo... Nebojte se toho ❤️
Když mi bylo 18 let, tak mi mamka v zápalu vzteku řekla, že můj taťka není můj pravý táta...
Byl to pro mě šok a bolelo to, i když jsem byla dospělá...
Ale uvědomila jsem si, že taťka mi tohle nikdy nedal najevo, nikdy nedělal rozdíly mezi mnou a bratry (mám dva mladší bráchy, kteří jsou jeho) a měl mě vždycky moc rád a přál si pro mě jen to nejlepší.
A tak jsem si s ním promluvila, aby věděl, že o tom vím a že on pro mě vždycky bude ten PRAVÝ táta... Biologický otec o mě nikdy neprojevil zájem a tak mě ani on nezajímá.
Nevím kdo to je a nepídím se po tom.
Takže za mě... Říct to dceři až bude dospělá aby nad tím dokázala racionálně uvažovat.
A nějak citlivě, já dostala naloženo a to tu informaci zbytečně zhoršilo 😉
Otcem umí být každý, ale tátou jen někdo 💙

Mohu dát odpověď z pohledu dítěte, které to náhodou zjistilo ve 13 letech. Jednejte na rovinu hned, vždyť tati může příteli říkat stejně, ale ať ví, že někde je nějaký pán, který se na něj vysr*al. Poté bude cítit křivdu a vinit z toho vás

@sarihy Mámě stále ne (už je to 17 let), zkrátka se ten vztah mezi námi zkazil. Tátovi ano, nemohl za to, protože ho nutila máma mi to neříkat. Biologický otec se poté také ozval, ale zkrátka tam to pouto není a navíc měl chabé výmluvy, proč se o mě nezajímal.
Proto radím to nezatajovat, může se stát cokoliv, já např. náhodou našla usnesení soudu o odopci.

Pro dítě je normální to, v čem vyroste. Pro mě bylo úplně normální, že máme doma každý jiné příjmení a že moji sourozenci říkají mému tátovi 'tati' a ještě mají jiného tátu, který je jen jejich a pro mě je to cizí pán. Normálka. Ve škole jsem se s tím netajila, ale učitelky byly občas divoký z mých odpovědí na dotaz 'kolik máš sourozenců' :D já ale ne, já přece věděla, jak to je.

@sarihy nenapadlo je, že bych na to přišla. Chtěli si žít svůj rodinný sen a na ostatní se neohlíželi. Nevídala jsem kvůli tomu moc ani prarodiče z máminy strany, protože s tím nesouhlasili, takže celá rodina je kvůli tomu "rozklížená".

Videla jsem nekolik dokumentu na tohle tema a dwti s tim nemely nikdy problem...vzdy meli nejradsi toho co je miloval co si s nima hral... To byl pro ne tata...

Vubec bych se nebala 🙂

Mam dobre kamarady, kteri maji adoptovaneho chlapecka od jeho 8 mesicu. A od zacatku mu nejak rikaj, ze si vzali z jednoho "domecku, kde jsou miminka". Nevim presne, jak to podavali. Ale rikali, ze radeji, at to vi od nich, nez aby se to nahodou nekde dozvedel. Klukovi je ted 9. Myslim, ze je s tim v pohode 🙂 uz jim tedy pry jednou ve vzteku vpalil "ty mi nemas, co rozkazovat, ty nejsi muj tata/mama", ale pak ho to mrzelo a omluvil se.

Můj otec si mě oficiálně adoptoval ve třech letech, naši v plánu to ani neměli my říct kdo je můj otec ale já podle různých indicií jsem na to přišla v blbou dobu v pubertě museli z pravdou ven , nikdy jsem jim to neměla zazle když se pravý otec nestaral tak proč nedat šanci tatínkovi který chce