Jak moc se změnil vás vztah po příchodu děti ? Co s tím?
S manželem jsme spolu celkem deset let, nyní máme dvě děti a mám pocit, ze to od té doby, co máme děti poměrně často skřípe. Manžel se těžko přizpůsobuje a ustupuje kvůli dětem ( například, ze se musí jít dříve domu z oslav, omezení návštěv apod..) na druhou stranu má spoustu svých aktivit a nevidí, čeho všeho jsem se musela vzdát já a proč mi tím pádem přijde normální, když ho jednou za čas požádám, aby vynechal fotbal, kdyz potřebuji pomoct s detmi. Není ten typ, který by pro nás dva nebo pro rodinu naplánoval nějaký výlet, dovolenou, víkend..všechno tohle se děje z mě iniciativy..ani ho nezajímá a nechce se účastnit toho, když něco vybírám..proste mu stačí vědět, kdy někam jedem a on si ns nás udělá čas ..nevadí mi to všechno zorganizovat, ale mrzi mě ten nezájem a nakonec ještě třeba jeho nespokojenost. Mate to někdo taky tak ?
Změnil - máme tři malé a je to někdy legrace ze se smejeme až se za břicha popadame a jindy jsme unavení hotovi.... samozřejmě doma je binec a permanentně nestíháme nebo jsme v tom nepořádku chaosu a nemáme sily to dat dokupy - on nevyhouda když neuklidim, já nevyhoudam ze není posekana tráva.... on uvaří když mě se nechce a když jsme unavení tak den vystřídame nebo jdeme spát všichni.... zájmy koníčky kamarádi šli stranou.... proste musí. Někdy jde s kamosem na pivo ale málo.... ráno cvičí ale jen půl hodky a já chodím běhat .... ale ne každý den nedky to proste nedávám.... mam vycitky ze musím to a ono.... on vymysli dárky i oslavy pro decka ale to dělal i dřív pro mě...dovolené...výlety teda jak kdy, ale jo... někdy se zlobí ze mají decka koníčky a žen jsou drahé a zbytecne ze je musíme vozit a ze budou unavene....ale nějak se vždy domluvíme.
Jo změnilo se to... už to není o tom ze my ale my s dětmi.... návštěvy a dovolené a vše vlastně podrizujeme dětem../ když jsou nemocný nikam se nejde a nikdo nejde k nám...
Podle mě pokud chlap byl před dětmi takový tak takový bude i když budou deti. Je nesmysl ze bude jiný - pokud před dětmi uprednosti ženu - je nemocná tak budu doma nebo pomůžu - proste nedělá věci jen na sebe ale je schopen a ochoten se podřídit něco obětovat tak pak takový bude i s dětmi... pokud ne je nesmysl to po něm vyžadovat na tož čekat ze se změní...
Kdyz tak tady ctu ty vase smutne pribehy, musim si fakt gratulovat, jakeho mam skveleho muze. Tyhle veci vubec neznam, on by se pro deti i pro me rozkrajel. Vim, ze ho to stoji hodne energie, obzvlaste, kdyz ma jeste do toho zakazky, ale je to neuveritelny poklad a bezva tata.
Vim, ze vas mozna nastvu, ale tak to mame. A jsem za to opravdu vdecna.
@letadylkokane přesně ! 😉
Změnil se v tom, že už nejedeme jen za nás dva,ale za nás tři (skoro čtyři). Jinak to asi funguje stále stejne, vycházíme si vstříc, pomáháme si, oba se staráme o děti i o domácnost. Pokud jsme se museli omezit (koníčky, finance),tak ale oba. Oba máme nárok občas vypadnout, odpočinout si, vždycky se domluvíme, jednou na kolo on, podruhé do divadla já, sem tam spolu na večeři (když hlídají babičky). Oba přebalujeme, oba uklizime (samozřejmě jsou věci, které dělá jenom on a některé jen já,ale je to vyrovnane a bylo to tak vždycky) Vztah se změnil tím, že nám přibyla nová funkce - rodičovství, která s sebou nese mnoho nového a ten vztah je díky tomu jiný, je to náročnější, ale mnohem lepší!
Jediné, co se opravdu asi změnilo, že na sebe (jen my dva) máme malo času,ale s tím člověk počítá,když si pořizuje děti, nekdy mi to chybí, to ne, že ne,ale děti nám to stokrát vynahradí!!!
@lioness34 manzel hodne po nocich pracuje, tak jsou ty nase vecery vetsinou takovy pocitacovy ted. Ale i u toho si povidame, resim s nim i zakazky a tak. Obcas zvladneme i film 🙂
@letadylkokane však chvilku když člověk chce takmsi najde - a je podle mě dobre řešit práci... my ji řešíme taky - jsme ze stejného oboru. A manžel když si vzpomenu když se narodila první tak přišel z práce a ještě v noci pomáhal a vstaval a ráno šel znova ...nechápu jak ro zvládal..... o víkendu jsme se vystřídali spolu ve spánku ...... a když vidím jak deti miluje ... vozí na zádech a teď vymysli dárky na Vánoce a do školy a vše fotí a co kdo potřebuje - nova kola a Skakaci hrad na narozeniny a pak je uci plavat .. všem udělá něco dobrého na veceri.... Joo někdy mě vytočí ze si říkám za co za co 😁😁😁 ale já si myslím ze by se mnou nikdo jiný ani nevydržel .... 😁 by je klepla pepka 😁😁😁
Vubec, spis nas to jeste vice stmelilo.
@lioness34 taky se snažíme, ale manžel ráno vstává ve 4:30 a chodi tím pádem spát do deseti,aby se aspoň trochu vyspal a vzhledem k tomu, že malá teď blbě usíná (někdy až po deváté), tak toho času je opravdu málo.. ale vynahrazujeme si to o víkendech a prostě se snažíme, jak to jde🙂. Já si fakt nemůžu stěžovat😀..
tak to já si také stěžovat nějak extra nemůžu ... manžel chodí na směnny a když má ranní pomáhá mi odpoledne a když zase odpolední pomáhá my dopoledne ... úklid si vždy běžně rozdělíme ... on většinou vysává, já hlídám malou a když jdu utírat prach tak se zase malé věnuje on ... jednou uvařím já, jednou zase on ... na procházky chodíme společně když je doma a někdy jdu také sama, když si chce chvíli po práci odpočinout nebo před prací. O víkendu se jí plně věnuje, pokud se nerozhodne jít jednou za čas na ryby. Vždy si také najdeme v sobotu nebo v neděli čas na nákupy a to pravidelně každý víkend neboť to zahrnujeme návštěvou u mých rodičů, kteří bydlí cca 25 km od nás. Malá teď poslední dobou usíná mezi 20:00-20:30 dřív už klidně v 18:30 spala ... takže toho času také na nás moc nezbývá pokud má odpolední tak to už vůbec a pokud má ranní jde brzy spát takže jsou naše společné spíše víkendy, které stojí za to ... při ranní si i najdeme čas a sjedeme i s malou na zahrádku takže si užíváme .... malé bude teď 9 měsíců 🙂
@123jana12 mám to tak jako ty, ale je pravda, že já sem si nedělala iluze, že by to bylo jinak... Občas mě to štve, občas mi to vyhovuje, teď od chvíle co chodím do práce, je to trochu hustší, deti do školky, do práce, ze školky, do krámu, domu, nakrmit děti, vykoupat a spát... Ale asi je i pro mě jednodušší si tohle okolo dětí řešit sama 🙂
To mě zajímá- můj muž je třeba dost citlivý na svůj spánek, aby byl včas v posteli, pěkně utemováno, ani světélko a naprosté ticho. Jinak se pořádně nevyspi a je celý den protivný. (Hmmm, takže vlastně jedno mimino už doma mám!) A jak jsem tak pochopila, spánek trpí v raném rodičovství nejvíc... Tohle nepřežijeme.. 😲
Souhlasím s @lioness34 . Pokud byl takový i před tím, těžko čekat změnu. U nás dobré, manžel je super. O domácnost jsme se vždy dělili a tak to pokračuje. On se dal teď víc na vaření. Ale abych jen neházela superlativy 🙂 určitě pro mě je přirozenější se "obětovat" dceři, a on je větší sobec. A vidím, že čím víc se zapojuje do péče oni (ho zapojuji 🙂), tak tím víc se pak i sám nabízí s pomocí, že vidí, že to je někdy náročné.
@pavlinar podle mě je to důležité ať jsou někdy už od miminka sami spolu...on pak pochopi a pozná ze to nejsou jen nohy nahoře a pohoda (někdy jooo ale to je jiná kapitola 😁)
@zuzekk spánek je na houby většinou, ale není to pravidlem - každopádně není jako kdysi dávno 😁ale pak se to taky uklidni 😉
@hermelinah nekomu to vyhovuje ze si organizuje deti sám a třeba si někdy zasteskne a řekne ten můj nic nevymsli a třeba to i zamrzi, ale podle mě jen chvilku.... ono to má i své výhody když si to zorgainujes podle sebe a nemalé 😉 důležité jenže pak chlap přidá ruku k dílu a nebo souhlasí s tím ze pojedete tam nebo onam...
Ono ne každá jsme stejná a nekomu by lezlo na nervy když se chlap poušti do kuchyně nebo naplanuje turu apod 😁. Proto je důležité vědět co chci já a co mi vyhovuje už před tím než si poridim deti.... těžko budu spokojena když chlap chce jezdit na dovolené s kamosema rok co rok a já to proste mam jinak - a to chce zhodnotit můj život a jeho život a zda vůbec jsme schopny být spolu v pohodě.. aby to pak nebylo ze každý musí dělat stále ústupky....a naštvaný ze to není podle něho. Ustoupit ano kompromis ano ale je na zvážení neznají poridim deti zhodnotit zda vedle sebe máme velkou šanci spokojene žít. Jeden můj ex miluje túry - dnes má ženu a dvě deti a pořad je pryč a proste rodinný typ není a já jsem to pochopila a proste se s nim rozešla - věděla jsem ze jednou s dětmi bych to nedala a přesvědčovat ho apod to je proste o ničem. Měl jiný styl života a byl fajn kluk ale na mě by to nebylo..// druhy zase akce víkend co víkend s kamaradama a dovolené taky s kamosema.... to jsem věděla ze to nepůjde - mě to bavilo ale pro rodinný život to proste ne.. představila jsem si sebe těhotnou nemocnou a to by proste nedělalo dobrotu. Dnes je to po tolika letech stejne - má dvě deti a víkend co víkend kamaradi a manželku má ze má - má ji rad ale dovolená hlavně s kamosema a když už jede bez stejne denně telefony.... a on se proste doma se ženou nudí....a na dovce taky....
@zuzekk můj muž to má stejně.Pres tyden chodi spat do deseti, pac vstava ve 4:30. Potrebuje spat v tichosti a potřebuje tmu. Přesto se odmítl odstěhovat z ložnice, když se malá narodila.Chtel být s náma. Navíc nemá rád při spánku kontakt, potřebuje prostor..No s dcerou se to hodně změnilo. Ona je jediná, která se k němu smí v noci tulit a on to miluje. Spi teda se spuntama v uších a se škraboškou na očích,ale zvykl si. Už to není tak kvalitní spánek, to přiznal, dcera po něm v noci leze atd., ale on si člověk zvykne na všechno a je to jen na čas. I mi pomáhal, když už jsem byla úplně vyčerpaná, ačkoliv chodil do práce. To dáte, neboj!!!
Jediné co se nám změnilo byla intimní oblast. Ale i to jsme vyřešili, takže vše v pohodě, klidu a se smíchem. Občas max padame na tlamicky, ale to k tomu patří. Musím říct, že na to, že má 3 směny tak se stará a snaží se pomoct kde může. Ať už doma, s malou, nebo že mě nechá vyspat. Teď co byla dovolená, tak ji vymyslel sám, a užili jsme si to všichni. Když jeden nebo druhý něco chce nebo nechce nebo se nelíbí, tak si to řekněme a ve finále se tomu stejně smejeme protože máme srandu asi už že všeho. Díky bohu že ho mám. Skvělý partner, kamarád i táta
@123jana123 ja jsem si nabrnkla muze s detmi, takze jsem uz vedela, ze vuci detem je zodpovědný a zadna jobovka mne necekala, po porodu kdyz jsem byla v narkoze kvuli zadrzene placentne mel se synem bonding a uz do porodnice mi varil a vozil hovezi vyvar abych se radne rozkojila. Syn se projevil jako silne kontaktni a jinak hodne plactivy, takze nakupy dela tatinek, to jsem jeste dneska zpocena na verejnosti, kdyz zkouším kocar a place. Nicmene domácnost zvládám úplně v pohodě a to mi malej nevydrží ani chvilku sám, takze ho mam neustale na sobe a taky s nim musim spat i pres den, kdyz chci, aby spinkal. To trochu nechapu ten binec u maminek miminek, o kterych skoro nevi a lezi jim pres den samy. Blbe je to v tom, ze uz na sebe nemame s partnerem takto prostor, protoze kdyz potrebuji vecer do sprchy tak je malej u nej, neni odlozitelny, ze bychom treba byli trochu spolu, jakoze vubec. To jedine jsem necekala a je pro mne neprijemnou zmenou, ale snad docasnou nez zacne lozit a pak uz bude spokojenejsi, ze to ma trochu ve sve moci se premistovat a snad se necha i kratce odlozit sam a pak nekdy snad na sebe pak minutku najdeme. Je mi to ted v lete trochu lito, dojde vecer z prace a nakupu, ja jdu do sprchy, okoupu mleho a jdu s nim spat, o vikendu je treba se svymi detmi na bazene a ja doma v satku. Neda se nic delat, nemuzu cekat ze se dalsi dve deti nebudou lete koupat kvuli mne s nositkem, nicmene vyslovene ze bych potrebovala jeho velke nasazeni to taky ne, minuly vikend byl nas tatka na festivalu a v nedeli jsem ho nechala spat i kdyz to znamenalo ze ja uz se takto druhy vikend nikam nedostanu. Mne neva byt sama s ditetem a tu domacnost zvladam, pokud muz pomaha jinak, nemel by sve zajmy uplne zrusit
otázka je, zda se skutečně Váš vztah změnil s příchodem dětí, nebo jsi až teď, pod náročností péče o rodinu, otevřela pořádně oči... než byly děti - plánoval společné výlety pro Vás dva? když ti nebylo dobře, zůstal s tebou doma a pečoval o tebe, případně se vrátil domů brzo z hospody, aby se o tebe postaral? pomáhal ti v domácnosti? pokud ne.. pak se nezměnil on, ale změnila jsi se především ty.. dřív jsi to po něm asi nechtěla, protože jsi to zvládala sama. ale s příchodem dětí se nabalují povinnosti a člověk toho partnera potřebuje a aby ten vztah byl kvalitní a funkční, je potřeba, aby partner přiložil ruku k dílu a druhého si vážil.. z popisu to vyznívá, že on si pořád dál žije svůj "svobodný život", kdežto na tobě jsou povinnosti.. (samozřejmě realita nemusí být tak černobílá, jen tak to působí z úvodu). pak je jasné, že jsi nespokojená a on frustrovaný - vždyť 10 let si mohl dělat co chtěl a kdy chtěl a najednou chceš aby se zapojoval.. pokud není uplně ten ultra sobec, tak by mohlo pomoci si promluvit.. nebude na to stačit jedna promluva a nezmění se to hned.. ale vysvětlovat, vysvětlovat, mluvit mluvit, říkat o svých potřebách, přiznat si, že něco nezvládneš a svěřit (ve smyslu zaúkolovat) to jemu.. rozdělit si povinnosti.. více ho zapojovat do chodu a žádné on má hodně svých aktivit.. jste partneři, rovnocenní.. a ne Muž a Chůva...pokud změníte svůj přístup oba, máte velkou šanci na utužení vztahu
Já musím tedy zaklepat... náš vztah je stejný jako před dětmi,teda možná i lepší...vždy si mne vážil,ale od doby,co byl u porodu,tak mám pocit,že ještě víc. Doma pomáhá s čím může, ikdyz toho na něj moc nezbude,tak aspoň umyje nádobí po večeři. Když je doma,tak malyho koupe a ukládá ke spaní,čte mu pohádky... Jsem na něj pyšná,vím,že je hrdý táta. Snažíme se veškerý volný čas trávit společně,jakože ho moc není,stavíme dům a dvakrát do cca mesice jezdí na služební cestu. Snažíme se oba neztratit své koníčky,takže on má co 14dni ve čtvrtek nohejbal a každou středu hrajeme oba volejbal,takže jeden hlídá na Houpačkách a druhý hraje a pak se vystridame. S kamarády jdeme každý jednou za měsíc a společně taky,když rodiče pohlidaji. Zaklad je mluvit a říct si své potřeby,touhy,strasti,připomínky...Každopádně nikdo není dokonalý ,i my dva máme své mouchy,někdy vytočí on mě,někdy já jeho..ale za 6let,co jsme spolu zatím ani jedna hádka. A pevně věřím,že snad to tak zůstane.
No u nás došlo k rozvodu když děti měly 2 a 4 roky. Tatínek to vůbec nezvládl,holt moc velký sobec. S jedním se to ještě dalo,ale se dvěma už to šlo úplně do kytek. Jsme ho obtěžovali v podstatě.
Teď s druhým manželem též čekáme rodinu,ale tam je to jiné,už jako rodina fungujeme. Jen přibude miminko. I to bude změna a zátěž,ale myslím že to ustojime.
Dekuji všem za komentáře. Určitě jsem tady našla fajn postřehy.
Určitě netvrdím, ze je manžel ultra sobec a s ničím mi nepomůže v domácnosti nebo, ze by nepohlidal děti, když je to potřeba a samozřejmě, pokud se to nekryje s jeho koníčky ci praci, tak i já si muzu zajít někam sama, ať už na nákup či za kamarádkou nebo třeba běhat. Spis mě mezi to, ze on je v tom rodinném životě jako loutka, která teda udělá co se ji řekne nebo zorganizuje. Nepřijde sam od sebe s tím, vezmu si děti ven ( ne abych si já odpocinula,ale protože s nimi chce strávit čas nějak aktivně). Nebo jim já musím plánovat a popostrkovat, aby dělal se synem takové ty klucici věci ( jako vzít ven hokejky, vzít ho bruslit apod..)
@zuzekk No ja myslím, že až bude miminko tak by mohl vždy únavou odhadnout 😃 ja třeba mám taky problém se spánkem .... Po noční jsem si brala vždy prášek na spaní a včera jsem málem usnula na brigádě protože jsem byla s prckem v noci hodku a půl vzhůru a usnu i bez problémů kdekoli😀
