Jak mluvit s dcerou o "odchodu" otce?
Ahoj holky, omlouvám se za anonym, ale je to citlivé téma. S otcem své dcery nežiji, přesto byl poslední dobou součástí jejího života a ona si k němu vybudovala silný vztah. Bohužel se rozhodl "vymazat nás ze svého zivota" a tím samozřejmě vznikají situace, kdy se dcerka ptá, kdy ho uslyší, uvidí, pojede k němu, přijede k nám a ode mě se čeká odpověď tak, jak to bývalo ještě před pár dny. A teď proč to píšu - cítím, že bych potřebovala pomoc, jak celou situaci uchopit, jak s dcerou mluvit, co vlastne rikat. Kam sama sebe nasměrovat, k psychologovi nebo nějaké poradny? Máte nějaké doporučení? Moc děkuji
Asi bych na férovku řekla, že tatínek má svoje vnitřní problémy, hodně zraněnou duši, problém sám se sebou a neumí to úplně řešit, tak se rozhodl, že ode všeho uteče. Že nedokáže mít rád sám sebe nikoho.
Hlavně by to chtělo nějak vysvětlit, že to není její vinna, že odešel a neměla by se kvůli tomu cítit blbě.
Zkus, co ti bude vyhovovat, někdy je potřeba trochu zapátrat, než najdeš psychologa, co ti sedne. Jako doplněk bych sáhla po nějaké knížce z osobního rozvoje.
@mariti
@levandule_k Holky, moc děkuji za rady. Podívám se, zda mi něco vcelku rychle pomůže.
On je prostě blbec, doteď nechápu, jak to mohl udělat. Jeden den holku zboznuje, od druhého dne ji nezná, neexistuje pro něj. Sama se s tím peru a tudíž neprenasim žádné pozitivní emoce, spíš naopak. Což samozřejmě není správné, ale zase ho odmítám bránit, udělal to vědomě a moc dobře věděl, jak moc tím ublíží....
Kolik dceri je?
Je to opravdu ze strany otce trvale? Nejedna se jen o nejaky ulet? Aby za 14 dni neprisel jakoby nic.
@lentilkah dceri jsou 4 roky. Těžko říct, ale v tuto chvíli to vnímám jako trvalé. On je velmi složitá osobnost, těžko se předvídá co udělá. Ani by mě nenapadlo, že udělá tohle víceméně z minuty na minutu.
No a jak dlouho to trva?
Nezijete spolu od zacatku?
@lentilkah nežijeme, ale postupem času se jeho a dcery vztah vyvinul moc pěkně, I když to tak z počátku nevypadalo. Spolecny cas si užívali a hlavne mala ho ma opravdu rada. Pro tento krok, blokace a už vás nechci ve svém životě, se rozhodl před týdnem.
Myslím, že není ani zdravé, abys to potlačovala a omlouvala ho.
Uff no nevím, jak bych komunikovala s čtyřletým dítětem, ale řekla bych, že se na tatínka zlobím, protože se mi nelíbí jeho chování a že jsme skvělé holky, že si poradíme a budeme si dělat život hezký.
Neni biologicky,neres. Male deti rychle zapominaji. Presla bych to jednou vetou,ze ted uz budete zitbsamy a treba nekdy prijde na navstevu. Nerypala bych se v to m.
@levandule_k já se zatím snažím spíš vždy změnit téma, ale mám obavu, že brzo už mi to neprojde. Dcera je hodně citlivá, vnimava a potřebuje o věcech mluvit. Ale v tomhle případě fakt nevím. Nechci na ni přenášet svůj vztek, to není fér, ale hájit ho odmítám. Tohle totálně zkazil on a my se teď pereme s následky....
@nnnadja Jak píše @ai30 on je dcerinym biologickym tátou. Jenže ona se ptá.... Být to na mně, už o něm nemluvím, vlastně mi už nestojí za jediné slovo. Ale tohle ta malá dětská hlavička ještě pobrat neumí (nebo si to aspoň myslim).
Jestli je to tyden, tak bych vyckala a treba rekla, ze musel nekam odjet. Uvidis, jak se to vyvine.
Deti v tomto veku jsou jeste velmi adaptabilni, ona se ted pta, ale velmi brzo na nej zapomene. Ne teda ze by zapomnela, kdo je, ale proste ho nebude brat jako soucast sveho zivota, tak se pro ni stane uplne irelevantni.
Ted bych ji to neprezentovala jako nic definitivniho, kdyz by se za rok vratil, jenom by ji to popletlo hlavu. Spis ji rict, ze nevis, kdy se uvidite, ani nerozumis tomu, proc se ted videt nemuzou. Coz je vlastne pravda. Neodbyvej ji, kdyz se bude ptat, ale zaroven je podle me nejake vymysleni duvodu kontraproduktivni, kdyz ty sama v podstate ten duvod nechapes.
Pro tebe by byla fajn terapie, jednak abys to tema umela zpracovat ve vztahu k dceri (az bude starsi a zajimat se o tema otce) a i pro jeho pripadny navrat. Ono to trochu zni, jakoze on je ten typ, co rad teatralne 'maze z zivota', kdyz vi, ze ublizi a prileze zpet, kdyz zjisti, ze uz je zapomenut...
@ai30 souhlasím, se vším.
Bůhví, jestli si to za 14dni nerozmysli, jak to pak dceři zase vysvětlovat, že tatinkovo definitivní rozhodnutí definitivní nebylo. Rekla bych jí, že se teď zrovna prostě vidět nemůžou, že tatínek nemůže. Když bude potřebovat znát důvod, asi bych zalhala - daleka cesta nebo tak. Ale na druhou stranu: Když už je takovej, možná by to měla malá vědět, být připravená, že v jejím životě nebude figurovat ideálně, není na něj spolehnutí, je schopen ji zazdit.
Ale jak tohle říct čtyřleté.... ??
@zuzekk
@ai30 Holky, a to je přesně ono. Mlčet a nechat ji, ať ho vytesni nebo popsat situaci nějak úměrně věku. Já fakt nevím. Možná se ještě někdy ozve, možná nikdy. Tento týden u něj měla být (jeho nápad a iniciativa), i kvůli tomu je to ted těžký, těšila se. Zatím se ptá denně, nebo spíš mi říká, že až táta prijede/až ona k tátovi pojede, tak (a řekne nějaký plan). A nebudu lhát, i pro mě je to takový až bych řekla smutný. Ptaval se, zda je u nás vše v pořádku, zajímal se a najednou blokace, nezájem a nic. Já se s tím nějak poperu (snad), ale ta malá.... Vlastně se bojím, až ji to jednou docvakne, co udělal a nebude vědět proč.....
úplně teď bych zůstala u toho, že se vidět nemůžou, a že nevíš proč. sice to pro dítě není úplně čitelná situace, ale zase se člověk vyhne lhaní, i lakování tatínka na růžovo, i těm difinitivám. Ale jak to uchopit dlouhodobě, by asi chtělo radu odborníka, každá situace je unikátní, tady těžko předpovídat, jak se to vyvine.. a peníze? bude posílat, co myslíš?
@zuzekk takhle jsem to zkusila, jak píšeš na začátku a následovalo - tak mu zavolej, zeptej se, protože já k němu chci jet. Osobne se nyní kláním k tomu, že se už neozve, že se u něj něco tak moc změnilo, že to vyřešil takto radikálně a pro mě nepochopitelně. Vycházeli jsme spolu v rámci možností dobře, bez výčitek, hádek. Prostě jsme byli rodiče a snažili se, aby dcera byla v pohodě. Takže takové nemilé "překvapení". Peníze poslal, ale já mu je vzteky vrátila s dost vypovídající poznámkou, ale on je poslal znovu. Takže toto tento měsíc zafungovalo. Ale jak to bude následující měsíce nedokážu odhadnout. Fakt se v něm nevyznám. A máš pravdu, odborníka by to asi opravdu chtělo.
Ja uplne chapu, ze ted je to tezke, ale neboj se, jsem presvedcena, ze to opravdu nebude trvat dlouho. Kdyz bude chtit dcera volat, tak mu spolu jako zkuste zavolat (klidne se domluv se s nekym, ze to necha vyzvanet) a hotovo, nejde to, klidne to zkusite za chvili, ale mezitim se necim zabavite. A on se ten interval bude velmi rychle zvetsovat. Drz se, je to tezka situace, ale jeho smula. Vy se budete mit lip bez nej.
@ai30 aby to nevypadalo, že hledám jen důvody, proč něco nejde, ale měli jsme to nastavené tak, že jsme vždy telefonovali přes hlasitý odposlech a ona jak už umí písmena, tak poznala, že volá on. Možná jedině si někoho uložit stejně, jako mám jeho. Já tak nějak doufám, že se podaří to "sejde z očí, sejde z mysli". Nyní je to tedy každodenní téma, ale nějak se snažím tímto uchlácholit. Souhlasím, tohle tak nabouralo veškerou důvěru, že asi nemá smysl mít takového člověka jako součást života. I kdyz já ho vnímám samozrejme jinak než dcera, pro ni je (tedy měl by být) důležitější.
tazatelko,řekla bych dceři pravdu,že tatínek teď řeší nějaké problémy sám v sobě a musel odjet,že nevíš ani ty ani on kdy se vrátí,nedá se mu dovolat,že teď budete nějakou dobu sami.to není lež,to je pravda.přiznejme si to,sice jsme mámy,ale hodně děti tíhnou k tatínkům,pro ně jsou jiným vzorem než maminky,zvlášť pro holčičky.má její tatínek rodiče,že by se s nimi mohla stýkat?nebo oni taky nefungují?pokud dcera chodí do školky,asi bych jim jemně nastínila situaci,sice jim do toho nic není,ale v dceři se to bude prát a může to právě ve školce vyvrcholit,bude mít otázky,tak v rámci věku jí na to odpovídej,ať ti to pak jednou nevyčte.dětské myšlení je složité,neodbývám děti mlčením nebo tím,že to jsou zbytečné otázky.
Tatínek moji dcery je silně nespolehlivý. Tohle by sice nikdy neudělal, ale naplánovat výlet nebo neco a pak to zazdit je u něj běžná praxe. Takže nějaké zkušenosti mám.
Čtyřletému dítěti bych řekla, že tatínek má nějaké problémy, nevíš jaké, a to co mu pomůže je klid a s nikym se nevídat - obzvlášť s někým koho má tak rád jako ji. Že to není že by ji najednou přestal mít rád, ale že prostě něco potřebuje. Nelhal bych, ale zkusila bych to podat ze své a z jeho strany. To mi fungovalo vždycky nejlíp.
Třeba to že moji dcery táta nezaplatil alimenty a ona kvůli tomu něco nemohla jsem ji taky ve 4 letech vysvětlila tak, že na něco je tatínek šikovný, ale rozběhnout si peníze aby mu vyšly neumí, na to zrovna šikovný není. A že mě tohle jde třeba líp než tátovi, ale zase neumím jiné věci, že ani my rodiče nejsme dokonalí. No, byla překvapená že tatínek není polobůh, ale probrala to docela dobře.
Taky bych po zkušenostech ve vhodné situaci dceři klidně řekla, že Tebe to mrzí protože víš jak ona se těšila, a že proto se i trochu na tatínka zlobíš, ale že to možná není jeho chyba že má ty svoje problémy a určitě že to není chyba její. A že má právo se taky chvilku zlobit, nebo být smutná a tak, že ty pocity jsou úplně normální a je fajn si je prožít, než odejdou. Se svojí dcerou jsem o pocitech mluvila málo a ty svoje potlacovala a teď když ji je 5 a pořád je plactivy a neumí situace kde figurují pocity moc řešit, vidím, že to byla chyba. Jasně že vnímala jak mi je a okoukala potlačování pocitů do doby než to v ní bouchne. Teď se tedy víc snažím jemně vyjádřit co se mi děje a pozitivně ke všem zúčastněným, s empatií vůči "vinikum", kterou bych bez těch dětských otázek v sobě asi těžko vyhrabala 🙂 protože vina neexistuje a pravdou je, že každý jedná tak nejlépe jak umí. A to je základní premisa, které se při vysvětlování dítěti držím 🙂
@veronikav31 ve školce vědí, že jsem s dcerou primárně sama, takže tam snad k ničemu nedojde. Babičku a dědu má jen z mojí strany a ti ji naprosto zboznuji, je to jediná vnučka. Ona k němu hlavně tihla i z důvodu, že pro ni byl vzácný, byl spíš kamarád než vychovavajici táta, takže si každou chvíli s ním opravdu užívala. Teď je jen se mnou a je vidět, že ji ten táta chybí....
@jerrabina
@ai30 Holky, já bych úplně nejraději vykricela jaký je to blbec, že tohle vůbec udělal. Vidím za tím vším spíš urazene ego než problémy. A asi i proto se s tím tak peru, že ji (nam) takhle vědomě ublížil a jak s malou o tom mluvit. Protože já to vnímám tak, že je to pouze a jenom jeho chyba. Protože pokud měl se mnou nějaký problém, stačilo to říct, mohli jsme si pravidla nastavit jinak, pokud mu třeba vadilo slyšet můj hlas nebo vidat můj ksicht. Kdyby ale fakt něco řekl. Ale on ne, sám sebe vytočí, serve mě, že za všechno můžu, tipne telefon a šup do blokace. A hotovo, pro něj vyřešeno. O malou totální nezájem, ani k svátku ji nepopral. Já chápu jak to myslíte, ale mnou clouma takový vztek a smutek. Včera malá opět chtěla něco, na co byla zvyklá a týká se to i jeho. Zkusila jsem to už říct vcelku realisticky, ale jemně, strucne bez mých negativních keců a výsledek byly slzicky. Takže úplně špatně ☹
Ja nejak zacinam mit pocit, ze te to nestve jen kvuli dceri.
slzičky budu vždycky,ale v této situaci ať řekneš nebo uděláš cokoliv tak budou,bohužel to tak je.dcerka musí od tebe vědět,slyšet,že ať se bude dít cokoliv,tak tady jsi pro ni,musí cítit tu pevnou půdu pod nohama a ta půda jsi momentálně i ty.budete žít jako doposud,jen ten chlapský element tam tolik nebude.
nevím zda se dcerka stýká i s jinými dětmi mimo školku,pokud ne,tak by to chtělo,aby měla víc kamarádů,i od nich se lecos při učí,co se týká rodinných vztahů. naše dcerka chodí do 1.třídy zš a její spolužák žije s bráchou a tátou,máma se na ně vykašlala,utekla, ale on o tom mluví v pohodě,žádné slžičky nejsou.táta má přítelkyni s dalšími dvěma kluky a jsou všichni v pohodě.
určitě tatínka nepomlouvat,že je to hajzlík,to nadělá víc škody než užitku.hlavně dcerku máš malou,má svůj svět,do kterého tatínek patřil,i když byl vzácný,ten je najednou pryč,slzičky přijdou a odejdou,stejně tak obviňování a výčitky.
@lentilkah to je pravda, štve mě to i kvůli mně. Byli jsme nějak domluveni ohledně prázdnin, kdy ji měl mít. S tím teď vůbec nemůžu počítat, a musím to vyřešit. Místo toho, aby s ním jezdila po vyletech, bude muset být v práci.
blbá situace... holky už to docela vystihly nade mnou.
nemazat med kolem huby, i když budeš jemná, ale upřímná, slzy asi budou, ale to není špatně. je to prostě emoce, která musí ven. kdyby slzičky nebyly, ale hromadilo se to někde hluboko v ní, tak by to časem prasklo a projevilo se to různejma problémama - zdravotníma, psychickejma, takže takhle vlastně v pořádku.
na tvým místě se snažim i trochu "rozptýlit pozornost", jakože.. abyste nebyly pořád jen samy spolu doma (netvrdim, že jste), ale hodně se vídat s kamarádama, který maj děti v podobným věku apod., vejletění a jinej program, kterej ji chytne za srdce, aby poznala, že život může bejt fajn i bez něj. možná to byl doteď tak trochu její středobod vesmíru a těšení. tak násobit a podporovat pozitivní zážitky i navzdory jeho nepřítomnosti. a časem určitě přijde i nějakej fajn další kamarád, kterej biotátu aspoň v něčem nahradí🙂 nakonec ho někdo snad nahradí úplně.
držim palce
@veronikav31 ano, o to se snažím, být pro ni opravdu ta opora, moc bych si přála, abychom hlavně do budoucna měly vztah takový, že se nikdy nebude bát za mnou s čímkoliv přijít, že bude chápat, že at se stane cokoli, jsem tady pro ni a vždy vše nějak vyřešíme. Tohle je asi taková první zkouška, zda i já situace co přichází dokážu ustát. Ona si nerada hraje s jinými dětmi, je to trochu problém i ve školce. Ale na tom taky pracujeme. Před ní jeho nepomlouvam, našla jsem si formu psaní "deniku", tam se snažím všechnu tu zlobu ze sebe dostat. Píšu si vše, co si o něm myslím a co bych mu nejraději řekla. Není to nijak závratná forma terapie, ale nemám kamarádky, se kterými bych o tom mohla mluvit. Tak abych to v sobě vše nedusila, píšu....
@normalnimatka máš pravdu, i ty negativní emoce k životu patří, jen mě to prostě štve, že pláče kvůli němu. On by tu pro ni měl být (i to tak sám rikal), ne být důvodem jejich slz. Já bohužel žádné kamarády na trávení času nemám, takže jsme drtivou většinu času spolu samy. Což tehle situaci vůbec nepomáhá. Ale snažím se pro ni vymyslet program vždy po školce, abychom nesedely doma. Takhle jsme to většinou dělaly i dřív, nyní každý den. Děkuji, jen já už žádného chlapa nechci, nemám šťastnou ruku na výběr, tak raději budu sama, aspoň od narození dcery to tak cítím.
Nevím odkud jsi,ale jsou i místní skupiny jak tady na Koníkovi,tak i na Facebooku,kde se můžeš seznámit s maminkami z okolí.neni to špatné,takhle jsem poznala hodně kamarádek co se s nimi vídáme,jak já bez dětí,tak i s dětmi.je to fajn,slavíme spolu i narozeniny dětí.my bez tatínka nejsme,ale i tak ráda čas trávím tím typickým ženským klábosením,je to jiné
Chápu, to musí být těžké. Dobře že o tom přemýšlíš. Je to důležité téma. Co třeba aperio.cz? Mají různé programy, semináře, linku atd.. Anebo psycholožka, ale fakt dobrá, ne jakákoliv. Držím moc palce!