Jak často by měl syn navštěvovat prarodiče?

@dixi86 Pokud by partner za mnou stál a opravdu byl skvělý člověk(nejen otec mých dětí), tak bych domek(pokud je to fakt nereálné) prodala a koupila jinou nemovitost poblíž. Ale pořád dost daleko od tchýně.

Je to pouze můj názor - ale dokud žijete v dvougeneračním domě, zřejmě se tomu neubráníte. Kort když je dítě hodně malé, k prarodičům prostě přilne. Já bych to s návštěvami tolik nehrotila, pokud vám přímo nezasahují do výchovy (vyjma neschod v návštěvách), tak bych nebyla proti.

Ty mas s prarodici spatnou zkusenost a snazis se to projektovat na syna, aby to citil stejne. On ma ale evidentne prarodice rad a rad tam travi cas, je to taky jeste male prte. Snazila bych se myslet spis na syna nez na sebe, jednou bude asi na cas u babicky rad vzpominat.

Zasla bych za tchyni, rekla ji, ze nemas problem s tim, aby tam syn chodil, kdyz tam chodi rad, ze jestli to nevadi ji, tak at chodi klidne kazdy den jak casto jen bude chtit (aspon tak bych to udelala ja), ale ze bys strasne ocenila, kdyby se snazila prihlizet k vasi vychove v pristupu ke synovi. Ze s ni chces mit dobre vztahy, a ze je pro tebe dulezite, aby syn napr. nejedl kazdy den cukr, tak jestli by byla ochotna mu dat na svacinu napr. banan atd. Proste se s ni zkus domluvit. Jinak nez domluvou to proste nepujde, dokud tam spolu bydlite... Jinak jediny reseni prodat dum, ktery zdedis, a koupit jinou nemovitost, abyste s tchyni nebydleli.

Taky muzes tchyni klidne rict o tvoji zkusenosti, at te trochu chape..

mám zkušenost ze společného bydlení nad mými rodiči i nad tchánovci. nejdříve jsme měli byt nad mými rodiči. jakmile byl syn víc jak roční, tak stával na balkoně, vyhlížel je jak jdou z vlaku, mával a ptal se zda může k nim nebo s nimi jít venčit. bylo to krásné a rodičům se po tom dodnes stýská. denně u nich ale rozhodně nebyl, měli svůj život, program. no i tak...já bych nějakou tu hodinku i vítala a syn taky. pak jsme se nastěhovali do patra k rodičům přítele. děti se ptali, zda mohou dolů, museli mi to aspoň nahlásit. pokud jsem potřebovala delší hlídání nebo tam chtěli zůstat sami a nechtěli jít se mnou, kam bylo třeba, tak jsem se s tchánovci domluvila. opět pokud jde o nějakou hodinku, nevidím v tom problém. pak jsme postavili domek v zahradě, děti už mají 4 a 6 let a je to vlastně pořád stejné. když je to přestane bavit doma a vidí, že jsou prarodiče přítomni, tak se zeptají, jestli mohou naproti k nim a já zakážu jen pokud ještě nejedli nebo máme někam odjet. většinou tam hrají stolní hry, přeci jen mají jiné než my a děti to teď dost baví 😀 stává se, že musím na nákup, na poštu a jim se nechce, tak se jdu zeptat, zda je tam můžu na půl hodinky nechat a je to výhodné vlastně pro mě i pro děti. toto vše beru jako vlastní úlevu, pomoc, trochu klidu, buď si něco poklidit nebo si třeba přečíst pár stránek knížky, nalakovat nehty...využij toho, když tu možnost máš 😉 dětem i prarodičům to také rozhodně prospívá. jiná situace nám nastává teď, když mám jít do práce. něco jiného byla hodinka obden nebo hlídání v případě lékaře a něco jiného je pro mě představa, že by tam děti trávily od pondělí do pátku celá odpoledne, že by s nimi měli psát úkoly apod. s tím už problém mám, takto si to nepřeji.
myslíš, že si u nich fakt prcek dělá co chce? nemá žádné hranice? já vím, že prarodiče je mají často posunuté, ale nějaké přece bývají. jídlo a sladkosti, to bývá kapitola sama pro sebe :-/ to je fakt. a proč tam vlastně syn chce chodit každý den na dvě hodiny? copak ty s ním nikam nechodíš? nemáte vlastní plány? nevěnuješ se mu? já to vidím na těch svých. když někam jedeme, tak jsme pryč a hotovo. když si s nimi hraju, čtu jim, tvoříme, máme návštěvu...prostě jsou doma, fungujeme. ale ve chvíli, kdy si jdu dělat svoje a je třeba kreslení, pohádka nebo lego přestanou bavit, tak se ptají jestli mohou naproti. co je na tom špatného, že chtějí změnu? že se chtějí zabavit? pokud ti tolik vadí 2 hodiny každý den, tak se zamysli, jak s tím bojovat jinak než hádkami s tchýní. dělejte si plány, výlety, zabav syna, aby se nenudil a neměl zaječí úmysly 😉
jinak já teda občas i vysvětluji, že prarodiče chtějí mít už třeba taky klid, že někam odjeli, že mají návštěvu a pod. že prostě ne vždy se jejich přítomnost hodí.
nevidím se, že tě to celé štve a ubíjí, s něčím se dá pracovat, s něčím je fajn se smířit nebo na tom hledat pozitiva

@blahova_andrea Krasne napsany a super rady!

především si myslím, že ty máš ten blog v sobě a bojíš se aby stejně nedopadl tvůj syn (děti) > ale to nemusí. My bydlíme s tchýní (máme tedy každý vlastní vchod) Syn jí vidí denně > ani to jinka nejde když máme společnou zahradu. Někdy mi vadí, že si navykl tam teď spát po obědě > dřív zásadně doma - ale teď dva dny spí zase už u nás.
Já to beru jako výhodu (teď v těhotenství tedy větší) ráno jde s ní nakrmit slepice a dá si u ní sváču, takže já mám ráno cca30-60min svůj klid > můžu uklidit, odpočinout si..... pak jsme spolu po obědě jde tedy občas k ní a spí tam - vlastně je jedno zda spí doma nebo tam. Já si teď jdu většinou lehnout nebo jsem na PC (popř tedy co je potřeba - uklidit...)pak jdu se synem ven a kolem 18-19h jde s tchýni sekat trávu a dát jí slepicím - většinou mám tedy 30 min na přípravu večeře. Syn je dost živý a občas jsem ráda, že mám chvíli klid 🙂.
Ona tedy dá se říct respektuje to co říkáme . naučil se tedy že má u ní sušenku (no denně ☹ ) nebo bonbo (dostává kinder mléčný řez nebo bebe sušenku a haribo) ale vždy jen když vše sní. A když jsem posledně řekla, že dnes ne tak nedostal.

Nastavila bych pravidla - ano může u vás být ale cukr prostě nesmí ... choď tam s ním. pokud nebudou respektovat nemusíš jim ho dávat - jenže tím bude trpět on Nakup ty potraviny co může co chceš aby jedl a ať to má u nich - my třeba teď mojí babi zakázali ať nevozí a nedává mu tatranku a pod ale když koupí oříšku nebo brusinky tak ty může a má rád a já k nim právě i přivezla sáček a když ho viděl (a babi právě také) tak mňám a by nadšený že má tohle - viděli, že něco mu dopřáváme, že to má rád a schválený (ale je to i o mentalitě lidí 🙂)

@karlajasmine děkuji 😅

@andreacl podle mě nemáš vyřešeny sama svoje dětství - v dospělosti vyčítat tátovi když si té bral denně aby té uchránil druzine atd tak asi dělal jak nejlíp myslel - ty jsi ho sama prosila ať si té vezme k sobě?
Ze jsi měla skleníkovou výchovu - tak asi se snažili dělat jak nejlíp mohli....nebylo to snadné asi pro nikoho tak se nelituj a proste to prijmi 😉 dnes jsi přeci dospěla...
Ohledně bydlení - jak psaly holky - dvojheneracni proste častokrát problémy bývají...
Já bych se snažila nezakazovat ne aby tam byly decka stále a doma vůbec ale psychologicky je dobre ze mají babi a dědu a průchozí bydlení - ano někdy musí - úkoly máme program apod ale pokud jsi doma a musíš vařit uklízet apod ať tam je. Ale domluvila bych si jak s dítětem tam i rodiči to, ze když domu tak domu. Ale Nesmis zase volat dítě domu a nemít na něho čas - zase lepší když je u babi než u televize....
zkusila bYch s mamkou promluvit sama ze ti to vadí ale ze jim ho zakazovat nechceš - nevím jaké mate vztahy ale hadkama typu tak se odstěhuj nebo jsem tady jen kvůli vašemu synovi ničemu nepomůžete ani jedna... já chápu ze babi ho nevyhodi - ono zase výhoda je ze když bude mít v pubertě problém půjde k babi (za rodicema jít chtít nebude a babi bude první volba) je to lepší nežli by šel do party kde jsou drogy apod

@andreacl Zkusila bych mozna prodat ten dum co zdedis a treba najit si neco bliz kvuli partnerove praci, ale zaroven daleko od tchanovcu. Ale ja myslim ze kazdy den tam byt nemusi, podle me ma mit dite nejaky rad a neucila bych ho ze dostane vsechno a hned a kdyz ne, tak si to vyrve. Stala bych si za svym.

@andreacl promin, ale jak jste si to nastavili, tak to mate. Syn ma teprve 2 roky, takze nechapu proc jako by mel byt tam kazdy den, proc jsi to vlastne dovolila, kdyz vis, ze Ti to vadi? Pokud jsi na tom tak spatne, promluv si s partnerem. Co partner na to, ze tchyne Ti rekla, kdyz se Ti to nelibi, tak at se odstehujes? Me by to na jeho miste hnulo zluci! Mimochodem, meli jsme neco podobneho, kdyz jsme se prestehovali s 4.m synem do bytu, ktery je na proti tchanum. Pred tim jsme bydleli u moji mamky v jednom pokoji a meli navic volne k dispozici obyvak a kuchyn, ovsem mamka moc nerepektovala nase soukromi. Bylo to ale z deste pod okap. Nejvic me asi dostalo, kdyz manzel jeste pred tim, nez jsme se sem nastehovali rekl s usmevem, ze kdyby vedle meli obsazene wc (svagr a tchan tam totiz radi vysedavaj), tak ze si zajdou k nam, ze na tom nic neni... ja na nej hledela, zda je vubec normalni a rekla jsem, ze absolutne s tim nesouhlasim. Proste nam nikdo do bytu lozit nebude a ze neexistuje otevrena domacnost ve stylu otevrenych dveri (puvodne si to totiz takto predstavovali). Jedine me stesti je, ze partner stoji pri me. Ale byli dotceni... ale manzel vedel, ze sem nechci a vedel, ze kdyby to tak bylo, tak prasknu dverma. Chtela jsem do vlastniho a ne sem. Pak si predstavovali, ze navstevy budou kazdy den. Chyba lavky, avsak navstevy byly necekane a nekolikrat do tydne a ja byla z toho uz kazdy den v kreci, zda prijdou nebo ne.... az jednou se vyhrotila situace na tolik, ze jsem se nervove zhroutila, kricela jsem na manzela, brecela, rekla jsem mu vse, co citim a to bez okolku, vubec jsem se neovladala, rovnez jsem rikala, ze mam pocit, ze se dusim, ze me nebavi takovy zivot, ze jsem z toho uplne vydeptana a ze se chci ihned odstehovat. Manzel pochopil, ze mi uz z toho fakt sploucha na majak a situaci zklidnil. Zacal vedle chodit sam cca 1x max 2x tydne, tady uz zadne necekane navstevy nechodily. Jenze ted jsem znova tehotna a zacinam byt ve stresu, ze me to ceka znova... mam strach, ze po porodu muj zivot nebude patrit mi, ale vsem ostatnim. Ale to nechci a nehodlam to ani dopustit a pevne doufam, ze manzel i nadale bude stat pri me a ze to zastavi driv, nez se to zvrtne. Tim jsem Ti jen chtela rici, ze gro je to, aby manzel nebo pritel pri Tobe stal a drzel s Tebou. Pokud to tak nebude, je to cesta do pekel. Nenech to dojit tak daleko jako ja, zacni jednat driv... Ve me se od te doby neco zlomilo. Je uz to rok, rok to funguje tak, jak bych chtela, ale ta pachut stale zustava (ono toho bylo mnohem vic, co to zpusobilo, ale to bych mohla psat rovnou povidku). Pevne doufam, ze brzy najdeme dum, ktery se nam bude libit a brzy se prestehujeme, i kdyz ty finance ted jsou hodne omezene. Snad, kdyz se prestehujeme, bude zase vse dobre.

@priefi musíš vydržet a hned při začátku jakékoliv věci co ti vadí to řešit. Tehotenstvi ber jako výhodu a porod sestinedeli a malé dítě taky. Potřebuješ klid a manžel to pochopi.... ale žádné velké ústupky nebo ti fakt hrabne - hormony jsou potvory 😉 je to někdy psycho ale důležité je jak se postaví chlap.
K nám na začátku našeho vztahu jezdili jak chtěli ani se nedomlouvali zda se nám to hodi ale nástupní místo dovolené automaticky u nás a dovezli si řízky ze si udělají ani se nezeptali a ještě mě odstrčili z kuchyně - manžel tenkrát řekl ze jemu na věcech nezáleží ze na tom nic není ze u nich bylo každý víkend mraky lidi a všichni jako doma... ze teda to uděla kvůli mě ze jim řekne ale ze jemu to nevadí. Po par letech uznal ze jsem měla pravdu - oni se rozcapuji všude, manželovi sourozenci a hlavně jejich partneři nerespektují ani mamku ani tatku do dílny bez dovolení berou věci a jejich decka taky - nějaké slušne požádáni zda si můžou půjčit nula a manžel z toho hotovy.... uznal sám od sebe ze jsem měla pravdu - manželova sestra když se vdala doma nikoho nechce (od jejího manžela) nedej Bože aby přišla její tchyně domu a vzala si něco sama - hlavně ze ona by se u nás chovala stejne 😁 taky jsem ro řekla - vidíš ji to teď taky vadí..
Proste domácnost má jedny jako doma a ro máma táta a deti. Já třeba i u našich se ptám a do lednice sama nejdu. Mamce pomůžu ale nikde nic nevytloukam ....

@priefi a jinak když byly deti malé nebo já těhotná vše jsme podezřívali jim - byly nemocné nikam se neslo a nikdo k nám, když hrozilo ze onemocní od ostatních deti nikam jsme zase nesli.... proste kvůli páru hodinam a já lak budu na nervy s deckama který mají rýmu a jsou zralé na dodávání a pak záněty středního ucha apod proste ne.

@lioness34 no.... ja jsem tady za hysterku, protoze kdyz jsou nemocni nechci, abychom s nimi prisli do kontaktu... tak pro jistotu to ani nereknou a ja pak zurim o to vic... jako sorry, kdyz tam je nekdo nemocny, tak to sakra reknu a ne delat jako ze nic a ja mam pak nemocne dite, pak jsem nemocna ja a manzel. Kdyz jsem kojila, tak aspon protilatky jsem vytvarela... ale ted? A kdyz se zeptam manzela, nebyl tam nekdo nemocny? Tak urazeny, ze to vzdy davam za vinu jim, ale pak kdyz zjistim, ze tam byl nekdo nemocny, ale to tutlali (tchan se prerekne), tak manzel se dusuje,.ze o nicem nevedel a mame doma peklicko... uz abychom se prestehovali... ja uz vidim ty scenare az budu mit 2.mimi a uz mi z toho pomalu hrabe... a jestli mi tu v sestinedeli privlecou bacila (termin zacatek ledna) tak diky hormononum budu zurici bestie (coz bych asi byla i bez hormonu). Vim, ze to obcas prehanim... ale proste nechapu, ze to nechapou

@priefi chápu. Tak je v sestinedeli nepoustej - jednoduchý.... po prvním porodu jsem řekla ze návštěvy už nechci. Ani v porodnici. Tchyně přijela neohlasene naštvala se hned ve dveřích kdy jsem ji v klidu řekla ze nemůže mezi hlavními dveřmi brát miminko z vozíčku navíc když přijedou obědy ze do nich drcnou a spadnou obě tak se nás... začala nesmyslné brát dite u stolu a rvát ji knězi se kterým dojela 🙄 a ze řešila kolik jsem nabrala a ze mam strašne ale strašne otekle nohy. Ona už pri dvou dalších porodech ani přijet nechtěla.
Co se týká nemoci klidně buď za hysterku - ty s nimi pak jsi doma a v noci nespite. Mě už je to fuk - mě po xx letech stejne neprijmou - ať se snažím a dělám nemožné stejne pomlouvaji a nesnášejí mě (dcera i matka), věci za zády a pomluv bylo už dost. Jsem slušná ale nikomu nebudu lézt do zadku. Mrzí mě ze nemáme normální vztahy ale život jde dal - máme deti a ty si jednou dovedou partnery a budeme mít vnoučata a Svůj život.. když budou nemocný samozřejmě pomůžeme ale jinak proste co... ty intriky apod nemá smysl řešit 😉

@lioness34 no jo... jenze oni bydli jen pres chotbu... a do porodnice prisli jak moji rodice tak tchani se svagrovou (tehdy 16l, ted 18, ale je to hrozne decko furt). Vis co... moji rodice jsou moji rodice, Ti mi nevadili vubec po porodu, ale tchany jsem respektovala, byli to zase rodice manzela, ze... ale prijemne mi to nebylo v tom stavu. Po porodu jsem byla znicena (30h kontrakci) a navsteva tolika lidi naraz me uz dobila uplne (+urcite jednani, ktere me rovnez vystresovalo, ale to by bylo na dlouho). Pak me nastvalo a vytocilo, ze pak zase prijeli s manzelem a uz diktovali v kolik pojede domu, ze si zajdou nakoupit a ze je ma vyzvednout. Ja se zacla vzpirat, ze tu prece se mnou nebude jen 2 hodky a pak cau, jen kvuli tomu, ze si musi nakoupit, ze stejny obchod jen trochu mensi je i u nas a navic ze je tam i bus primo u obchodu, ze prece mam nads.pokoj, aby se mnou mohl byt dele nez 2 h. No urazeni, ze s tim pocitali. Nastesti ten stejny den prijeli i moji rodice, tak je vzali autem domu oni, aby manzel mohl byt se mnou a se synem (to uz byl ale 3.den od porodu). Nasi i tchani tam byli 2x. Takze je mi jasne, ze ted do porodnice prijde navsteva... chtic nechtic (muzu si mluvit, co chci). Ale pred tim jsem mela mimi v lete a bydleli jsme u mamky (chodili 1x tydne) ted bude mimi v zime a bydlime naproti a ja trnu hruzou... no co... zase budu ta potvora, jen doufam,.ze manzel pri me bude stat, protoze moje slovo se nepocita. Oni se ke me chovaji docela hezky (jen manzelovi daji na jevo, co si mysli), dokonce bych rekla, ze pred porodem jsme meli fakt dobre vztahy... pak, kdyz tu byli vareni peceni (nemocni nenemocni) se ve me neco zlomilo a je proste zle... ale toho bylo proste vic tech stretu.... vic nez dost... a problem je fakt ten, ze kdyz neco reknu, tak nic... musi to rici manzel... jenze manzel nekdy ma na vec jiny pohled a pak se hadame... takze zalezi na nem, jaky bude mit postoj. Moje trucovani je prd platne. Moje vyhrady v dany okamzik jsou prd platne, dokonce si muzu jit trucovat i do loznice, kdyz mi je zle a na navstevu se necitim... i to bylo prd platne...o to dele tady byli.... jedine do zabralo bylo to, kdyz jsem se nervove slozila a manzel si uvedomil, ze jsem to vse myslela naprosto vazne

@priefi musíš to ustát - nekompromisně i když budeš za hysterku. Návštěvy až reknes jinak klid - i kdyby jsi to měla svést ze ti je blbě mas migrény apod

@lioness34 no... jak jsem tehdy vybouchla, tak to bylo zrovna po navsteve, kdy mi bylo blbe a mela jsem i silenou migrenu a navic jsme se vratili po 3 dnech domu a do 5 min byla navsteva... i kdyz jsem rekla, ze jsme se ted vratili a neni mi dobre, nikoho to nezajimalo... i kdyz manzel rikal, ze se navsteva nehodi.... nezajem... mno... pak jsem manzelovi vybouchla a on tam asi pak taky musel udelat toco... pokud me manzel nepodrzi, tak se budu moci po... a stejne s tim nic nezmuzu... manzel je jediny, kdo je drzi na uzde. Kdyz byl v nemocnici na par dni, tak jsem to totalne zaznala. Kazdy den chteli na navstevu, nebo ocekavali, ze prijdu ja. Kdyz jsem jim ve dverich rikala, ze si chci odpocinout, nechapali to. No... ale nepustila jsem je... bylo to vicekrat, pak si stezovali manzelovi, ze s nimi mluvim jen ve dverich a ze je dal nepustim. Ja uz nevim, jak vysvetlovat, ze necekane navstevy jsou nevhodne.... a kdyz treba neco delam, tak to kvuli nim neprestanu delat jen proto, ze oni se rozhodli prijit a ja jsem treba zrovna sama doma... takze jim na rovinu reknu, ze se mi to nehodi a oni si pak manzelovi stezuji. Jenze jak se to male narodi, nebudu ho chtit tahat tam, kde maji zverinec (x ruznych zvirat), proste tohle pro novorozence prostredi neni a tecka. Takze se obnovi bohuzel navstevy u nas a ja mam z toho hruzu a des... pohadka o Smolickovi bohuzel neni jen pohadkou

@lioness34 a jednou jsem mela zanicene prsa, bylo mi blbe, zakezla jsem do loznice a nemela chut je ani videt a myslela jsem, ze pochopi, ze mi je zle a ze navsteva je krajne nevhodna... ale kaj.... 2 hod tu byli a ja nevylezla ani na minutu... bez efektu.... ale tehda manzelovi to prislo ok a me to sziralo... ja mu to rikala, ale on to bral tehdy na lehkou vahu

@priefi podívej ustát to musíš jinak to nejde - proste reknes ro manželovi opakovane i jasné důvody - strucne a jasné bez žádných omáček. V soukromí a zapojila bych ho do práce doma i kolem deti - chce návštěvu uklidi nachysta kafe pohosteni.... je mi blbě - sorry nikdo k nám nejde.

Ja bych synovi v navstevach nebranila, zvlast kdyz tam ocividne rad travi cas. Zkusila bych se domluvit na pravidlech ohledne sladkosti, vysvetlila bych, co a jak. Co je spatneho na tom, ze ma s prarodici pekny vztah? Ze u nich panuje jiny rad nez doma? Jsou to prarodice, tezko budou vychovavat jako rodice. Ja sama jsem vyrostla v dvougeneracnim dome a neustale pendlovala mezi domacnostmi. Jasne, ze nas prarodice rozmazlovali. Bylo to u nich super, milovala jsem je. Nyni taky zijeme s prarodici a syn je zboznuje. Zazije s nimi jine veci nez s nami, blbne s nimi. Jeho snad prvni slovo bylo "deda". Ja bych jejich vztah nechala normalne plynout a syna k nim poustela. Myslim, ze mezigeneracni vztahy mohou byt prinosem. Navic, vy si muzete odpocinout apod. A nikdy nevite, kdy vy sami budete potrebovat hlidani (az budete chodit do prace, v nemoci a tak.) a to se pak babicka, se kterou syn rad travi cas, hodi ne? (Nema to byt rypani, jen takova uvaha).

@lioness34 jj, tak to mame 😉 ale par krat to dopadlo tak, ze uklidil, ale na pohosteni pro ne z vysoka... 😅

@priefi Heled budete mit druhé a myslím si ze on až přijde z práce bude taky rad za trochu klidu 😁

Takhle nějak vznikají ty hloupé a naprosto zbytečné války... vyrobila si problém tam, kde neexistoval a ještě se snažíš synovi omezit to, co má evidentně rád. Nechápu.
Bylo by fajn si uvědomit, ze svůj problém z dětství nevyrešíš tím, ze budeš kazit dětství svému synovi nějakými nesmyslnými restrikcemi vůči prarodicum🙄

Dům, který jste zdědila, bych prodala, pořídila za to jiné bydlení pro rodinu a z domu se odstěhovala. Nicméně do té doby bych to prostě nechala plynout a snažila se udržet dobré vztahy, ať to nevypadá jako sek. Potřebujete vlastní soukromí. Jako rodina. Na druhou stranu chápu tchyni, že ji mrzí, že děcko tam chce a vy bráníte... Ono je prostě špatně to společné bydlení. My máme v domě moji babičku, taky už jsme se kolikrát pohádaly kvůli synovi a jídlu. Jenže babička bydlí u nás, ne my u ní a já ji prostě pošlu (slušně) do prčic, protože moje dítě, moje výchova... Pokud vy jste u tchánovců, jde to celé hůř. Řešte bydlení. Dlouhodobě by vám to dělalo ve vztahu zle.

@aktakd V podstatě souhlasím. Ale on se ten jiný řád lépe toleruje, když je to třeba o víkendu, u nás v podstatě každý víkend jsme u babiček, u jedné či druhé, někdy syn sám, někdy celá rodina. Ale když je to denně a druhá strana nerespektuje přání rodičů, je to fakt peklo :/

Babo raď... bydlení s tchánem a tchýní v baráku se mi vyhnulo, když jsem expřítele opustila. Ale přesně jsem věděla, že to bude takhle - buď budou u nás pečení vaření, nebo by mi brali děcko, nemohla bych říct ani ťuk, on by pořád něco dělal na baráku a neřešil vztah, do všeho by mi mluvili, plus bydlení bychom neměnili, protože "takhle je to přece ekonomicky výhodnější"... Ovšem teď to mám naopak - když se mi s novým partnerem narodilo dítě, stěhovali jsme se do většího bytu, který je pod bytem mých rodičů. On to vítal, že budeme mít hlídání, a že máme přece oddělené byty, já měla obavy, protože svojí mámu znám. A taky že jo - nejen, že mi dennodenně voláa kontrolujeme, jestli jsme doma (což dělala vždycky a mě to neuvěřitelně leze na nervy a připadá mi to úchylné), ale když jí řeknu, že ano, že jsem opravdu s dětmi doma, tak se sama pozve, vleze mi do bytu, a tam - což je nejlepší - se baví jen s mými dětmi a mne v podstatě ignoruje. Běžně dělá to, že si vezme staršího kluka nahoru, kde on je pak 5 hodin, během kterých ho narve čertví čím (díky ní a kinder vejcím 3x denně měl kvasinkovou infekci ve 2 letech), což by asi ani nevadilo, kdyby normálně jedl, což on nejí a cpal by se jen sladkostmi a pop cornem. A během návštěv ho nakonec ještě posadí k počítači, aby koukal na pohádky, a sama si dělá něco po bytě. to už může na pohádky čumět i doma... Když jí volám, kdy mi ho vrátí, že už je tam fakt dlouho, tak mi řekne, že mu to už sama říkala, aby šel domů, ale protože nechtěl, mám si pro něj přijít já - takže já jsem za drába, který tahá dítě domů od skvělé zábavy. A její argumenty jsou, že ona je babička a babička nevychovává. Upřímně: Pokud má někdo dítě na 5 hodin denně, tak vychovává a měl by zastávat s rodiči stejné hodnoty, aby jim v tom nedělal guláš a nepodrážel je (řeknu jí, ať mu dává k pití jen vodu, a kdyby chtěl něco k jídlu, ať mu namaže chleba, a pak se dozvím, že tam pil coca colu a ládoval se čokoládou + ještě ho nabádá, aby nám to neříkal). Takovéhle chování je pro mne nepřijatelné, protože matka jsem já a já mám za svoje d ěti primární odpovědnost. A ona už svoje děti vychovala, takže by měla dát stejnou šanci mě. Vtip je v tom, že kdyby někdo tohle dělal jí jako matce, tak by to nevydýchala, ale ona pořád švitoří, jak měla se svojí mámou i tchýní skvělý vztah - třeba proto, že od tchýně jí dělila republika a od mámy asi 200 km a rozhodně se tehdy nevídaly každý víkend... Takže babo raď. My jsme zkoušeli vyříkat si to, sepsat jí písemná pravidla s tím, že pokud je nebude dodržovat, tak tam prostě kluk chodit nebude, argumentovali jsme i tím, že druhá babička (bydlí ve stejném městě a chodí do práce) ho taky nevídá denně. Problém je podle mne v tom, že rodiče vyžadují, abychom je respektovali, ale oni nerespektují nás. Takže za vás bych nejprve zkusila, aby to řešil manžel jako jejich syn, od něj to možná spíš vezmou, ale aby byl důrazný, že prostě máte ve výchově nějaká pravidla, přes která vlak nejede, a ty oni musí respektovat. A že syn může chodit na návštěvu, super, ale jen pokud Ti to nevadí. Ale na druhou stranu pak platí i to, že pokud byste chtěli hlídání a oni nemohli nebo nechtěli, tak to musíte respektovat. Protože jakákoli laskavost z jejich strany bude tvrdě zaplacena 🙂. Pokud by to nefungovalo, tak bych v rámci zachování dobrých rodinných vztahů opravdu uvažovala o tom, že se odstěhujete, protože jinak vám to společné bydlení totálně naruší rodinu ☹.

@penelopaw Zamkni se, kdyz bude chtit dovnitr, tak ji rekni, ze mas program, a kdyz bude chtit kluka vzit nahoru, tak rekni opet ''ne'', mam program. Bohuzel v teto situaci je na tobe, aby ses stala mnohem vice asertivni (je mozne byt asertivni a zaroven slusna) a ukazat mamce, ze se skutecne tvymi pravidly ridit bude. A pokud to nezvladnes, tak se odstehujte.