Interupce, neplánovane otěhotnění. Manžel dítě nechce a já...?
Neplánovaně jsem otěhotněla be 36 letech. Už máme doma 3,5 letou holčičku a jsme opravdu šťastní, u když jsme s manželem měli hodně problémů.
Manžel je o 20 let starší a z předchozího manželství má 2 dospělé děti.
Když jsem otěhotněla a dcerou, nechtěl to, žádal mě ať jdu na potrat. Bylo to hrozné období, jakoby mu končil život. Mně bylo tenkrát 32 a děti jsem neměla, takže jsem se prostě rozhodla, že si dítě nechám za každou cenu. A dopadlo to skvěle, manžel jí miluje nadevše, je to nejlepší táta. I všichni v okolí vidí, že na ní visí.
Celou dobu jsme oba vedeli, že on už další dítě nechce, a že já bych ještě jedno chtěla. Ale nikdy bych ho nepodrazila. Každopádně já teď neplánovaně otěhotněla a manžel je z toho přesně v takovém stavu jako s první dcerou. Říká, že to zničí náš vztah, že na to už nemá, což teda chápu. Je starší a má už jiné priority.
Já jsem se teď už spokojila a tím, že mám jedno úžasné dítě, že jsem šťastná takhle a do toho jsem zjistila, že jsem těhotná. Ten mazec okolo mimina, noční vstávání, omezení nás všech, proste totální vidle do našeho fakt krásného života. Do toho manželovo odstup, věk a postoj k celé věci...a můj neracionalni strach, že dítě nebude v pořádku, vidím to všude okolo sebe... Autismus, obrna, různé další problémy. Kdyby se narodilo nezdravé dítě, to by nás zničilo všechny a já vím že na to nemám. Jsem v tomhle bohužel alibista.
Zároveň ale jsem si celou dobu to dítě přála, a opravdu není důvod, že by nebylo zdravé, ale nejsem taky už úplně mladice.
Teď jde o to, že můžu jít proti manželovi, a dítě si nechat a ohrozit rodinu. Nebo to zrušit, jsem 5tt. A vůbec nevím, co mám dělat a jestli to dokážu rozhodnout. Co vy na to?
Já nejsem zastáncem potratů. Nedovedla bych si představit vztah s partnerem, kdyby nesouhlasil s ditetem a nutil mě k potratu. To bych mu nedokazala odpustit a vlastně ani sobě, že jsem podlehla tlaku okoli a vztah, i když krásný by šel do kytek.
Sourozenec k malé je fajn, jednou bude mít parťaka.
Zvaž situaci a rozhodni se sama za sebe, ať už tak, či tak. Zrovna potrat není něco, v čem by bylo dobre ustupovat někomu jinému.
Pro mě je tam několik ale už ve vašem vztahu
1) proč je mladá ženská ve vztahu se starým chlapem, který nechce děti.
2) proč starej chlap je ve vztahu s mladou ženou, o které ví, že chce děti a on už ne(i když u vás teda naštěstí u prvního dítěte to dopadlo dobře).
3) proč být vlastně s chlapem, který tě nutí do potratu a je jedno kolik mu je let.
4) že vůbec uvazujes o potratu, jen abys zachránila vztah, údajně krásný. Ale co je krásného na tom, když se neshodnete v zásadní věci.
5) hledáš jen důvody jak si ten potrat obhájit (postižení dítěte, nemoci ...). Než aby jsi hledala problem ve vašem vztahu a hlavně chlapovi.
6) dokázala by jsi odpustit sobě? Jemu? Neměla by jsi potom výčitky?
Já, jsem zastánce potratu, ale jen v určitých situacích. To, že se k tomu tvůj chlap neumí postavit jako chlap, ale jako zbabělec není indikace k potratu.
@alubif líp bych to nenapsala ;)a souhlasím
Me to přijde od něj strašně sobecké. Namluví si o tolik let mladší partnerku, která nemá děti, tak snad musí počítat s tím, že bude chtít rodinu.
Pokud na potrat půjdeš, tak to rodinu může ohrozit taky. Pokud to dítě chceš, snadno se stane, že to budeš, třeba i jen podvědomě, dávat za vinu partnerovi a krásný vztah to poznamená taky.
Nevidím jediný rozumný důvod, proč jít na potrat.
Zas jeden dospělý chlap, co neví, že ze sexu jsou děti.
A ustojíš Ty ten případný potrat? Aby se nestalo, že tedy manželovi ustoupis a celý život si to budeš vyčítat a jemu taky. Mohlo by se totiž stát, že to váš vztah nedá. A pak, možná za pár let, zůstaneš sama s dcerkou a druhé dítě už opravdu nebudeš moct mít, protože stará budeš. Já teď rodila druhé dítě v necelých 37 letech. Těhotenství bez problémů, malej je zdravej a stará si zatím nepřijdu.
Holky, moc díky za vaše názory. Moc mi to pomáhá a máte v mnohém pravdu. Ale to není jenom o mně a o něm, ale je tu dcera, 3,5 leta, kterou to ovlivní a ona tátu naprosto zbožňuje. Takovej vztah jakej oni mají, to bych vám přála všem.
Zvládneš si nevyčítat, žes na potrat šla? A co partnerovi? Dokážeš si nepředstavovat jaké by to miminko bylo, když už máš dceru? Nebude jednou dceři líto, že je na vše sama a nemá parťáka, i když ho mít mohla? Já bych to nezvládla. Také mám staršího manžela, ale vím, že pokud by nebyl ohrožený můj život a dítě nemělo vážné postižení, o potratu by neřekl ani slovo. Pro mě je tohle zásadní věc a tak jsme si to ujasnili hned na začátku. Kdyby mě partner posílal na potrat jen kvůli pohodlnosti, vím že bych mu nedokázala odpustit, ztratil by mojí důvěru. To je samozřejmě můj pohled, pokud i ty dítě nechceš je to v pořádku. Nikoho za to neodsuzuji. Jen to pečlivě zvaž, zpět už to vzít nejde.
Krom vyse zmineneho ja moc nechapu, jak nekdo, kdo s jistotou vi, ze nechce deti, dvakrat neplanovane otehotni behem 4 let…..Muj nazor na potrat je takovy, ze pokud zena vi, ze dite nechce, nemela by ho mit, at jsou ty duvody pro ostatni sebevic malicherne.Ty ho budes zivit, ty se budes starat a vzhledem k manzelove veku uz s velkou pomoci nemuzes do budoucna pocitat - naopak, muzes se jeste starat o nej a finance potahnes sama….
@elishca85 Já být na tvém místě tak bych si mimi nechala. Jít na potrat jen že manžel nechce? Nikdy!
@elishca85 A jak by to mělo ovlivnit její vztah s tátou?
Sourozenec ji může v mnohém obohatit a ovlivnit ji jedině v dobrém.
Jinak ve věku tvého partnera je můj táta. Nedávno sám hlídal naše tři děti na dvě hodiny, pak jel na další dvě hodiny do lesa na houby, jak ho to zmohlo. Sám říká, že mít teď vlastní malé dítě, tak ho šmejkne, takže rozumím tomu, že on už další dítě nechce. Nám je ani ne třicet a jsme s manželem občas úplně hotoví 😀 Jenže s tím jste do toho snad museli jít, když je o dvacet let starší. A nebo nedopustit dvě naplánovaná těhotenství. Ty děti za to fakt nemůžou.
já jen nechápu jak neplánovaně otěhotnět?vy se jako nechráníte?
jinak teda mít manžela a kdyby mu bylo skoro šedesát tak bych si dítě nenechala a to pro potraty nejsem
@bara88 Já bych si spíš chlapa nenechala,a dítě jo 😁
@klokanka31 mě třeba příjde nezodpovědné si pořídit skoro v šedesáti dítě,takže pokud má paní o tolik staršího muže ,tak se podle toho musí chovat
@elishca85 když se někdo rozhodne pro potrat, měl by si tím být na 100% jistý, nebo pak tě to bude hlodat už napořád. I v 60 si budeš říkat, jestli to fakt tak mělo být a jaké by to bylo mít 2 děti. Nějak nechápu logiku, že si obhajuješ potrat jako fajn řešení pro tvé dítě? Mě teda přijde o hodně lepší, když si má dítě s kým hrát. Situace je to nemilá, ale toto je opravdu zásadní věc ve vztahu, na tom by se měl pár shodnout. Jak to vyřešíš je na tobě, ale já bych přednost chlapovi před dětmi nedala. Taky jsem tenkrát byla přesvědčovaná k potratu, ale já teda se slovy, jsme mladý, těch dětí ještě bude. Přijde mi, že to vnitřně nechceš, jen hledáš důvody, aby ses přesvědčila, že je potrat opravdu nejlepší řešení - může být nemocné, chlap nechce, dítě se bude dělit o rodiče se sourozencem. To nejsou důvody. Pro mě jsou důvody to, že třeba vím, že nedokážu dítě zajistit, ohrožuje mě
těhotenství na životě, vyšetření opravdu naznačují možnost nemocného miminka.
@bara88 Nebo ten chlap by se měl podle svého věku zařídit. Pokud už nechtěl dítě,nespoléhat se na ženu, ale jít sám na sterilizaci.
@elishca85 ahoj. Mám to podobně. Mě je 35 a partner je o 20 let starší a má již dospělé dítě. Děti jsme nikdy nechtěli, máme krásný vztah. Před nějakou dobou se to ale u mě zlomilo a nakonec máme doma 7 měsíční princeznu. Krásně se o ni stará, umí to s ní a občas bych řekla, že je i lepší rodič než já. Co ale čert nechtěl, před nějakým časem jsem zjistila pozitivní těhotenský test. Sice padlo něco okrajově o potratu, ale k tomu není doopravdy důvod. Vyšší věk nemá s nemocemi nic společného a to, že je partner starší? Každého mlaďocha by strčil do kapsy jak fyzicky, tak psychicky. A jestli by tohle rozbilo vztah, tak o takového chlapa bych nestála. Mám hrůzu z toho, jak to zvládnu s dvěma pidi dětma, ale ani na chvíli mě nenapadla varianta potratu. Jednou už jsem to zažila a i přes všechno krásné co mám doma, se s tím nežije lehce
Tak či tak, ten vztah to nevydrží. On tobe neodpusti dite, ty jemu ten potrat. Otázka teda je, budeš sama s jedním nebo dvěma dětma a zvládneš to hlavně finančně?
Pokud o potratu ty sama nebudeš absolutně přesvědčená, tak to váš vztah zničí tak jako tak... Budeš si říkat, jestli jsi udělala dobře, kolik by mu bylo, že by dcera nebyla jednou sama, že ty jsi vlastně dítě chtěla a že jsi k potratu byla dotlačená, váš vztah to chtě nechtě nabourá, můžou přijít výčitky vůči sobě i vůči partnerovi. Když půjdeš na interupci, tak to automaticky neznamená, že to váš vztah záchraní a tebe to vážně může psychicky úplně zničit. Kdybys napsala, že jsi rozhodnutá a to dítě taky nechceš, je to něco jiného, ale ty jsi to dítě vlastně chtěla a možná sis ho podvědomě přivolala. Chápu, manžela, že další dítě nechtěl, už má svůj věk a chápu, že malé dítě v 56 je darda, ale to dítě už ve vaší rodině je a bude vždycky, ať už se narodí nebo ne..
A jakou máš jistotu, že ten vztah bude i nadále super, když půjdeš na potrat? To je asi hlavní otázka a podívej se jí celem a vzprimene přímo do očí. Ať chceš nebo ne, máš doma už pana před důchodem, takže ty změny budou stejně a stejně už nemusí být vše, tak jako doposud ať už se bude jednat o cokoliv. To ti ale mělo být jasné dopředu, to je bohužel daň za velký věkový rozdíl, ale to věřím, že je ti jasné. Osobně mi toto nepřijde jako dostatečný důvod k tomu zabit svoje dítě. Samozřejmě rozhodnutí je na vás obou. Ale osobně chlap, který by mne tlačil do potratu by u mě skončil a to z minuty na minutu, to už úžasný člověk není a ani věk ho neomlouvá. No a co se týče tvého věku, já nevím, dneska se úplně v pohodě po porodnici promenaduji statne 40 catnice, o čemž mám taky svůj vlastní nazor, a ty vycitky, že až bude diteti 20 let, které bude chtít s nimi zatancit na maturitaku, tak ony budou dost možná nevrle skoroduchodkyne, nemají, o vnoucatech, ktere je pak možná potkají maximálně s kytkou na hřbitově nemluvě. To že v 36 budeš mít postižené dítě ti přece nikdo neřekne a ani žádné průzkumy.
Nebudu ti vyloženě radit, co bys měla dělat, to je jen na tobě. Teda asi bych radila zkusit nějakou spolehlivější antikoncepci... Trochu manžela chápu v tom, že už se na další necítí (nicméně zase si jednou našel mladší ženu, tak s tím mohl trochu počítat), ale nutit by tě neměl. Svůj názor vyjádřil, ale pokud tebe i dceru miluje, tak by tě neměl opouštět kvůli tomuhle, jinak to zas tak dokonalý vztah není. Pokud půjdeš na potrat, měla by sis být jistá na 100%, jinak to budeš celý život vyčítat sobě nebo jemu. A podle toho, co píšeš, tak si jistá zatím nejsi. Jediné důvody, co uvádíš, tak je manželův nesouhlas a tvé iracionální strachy (které jsou v menší či větší míře v těhotenství úplně normální, nemyslím to nijak špatně 😉). A to podle mě pro takové rozhodnutí nestačí..
Mám manžela staršího sice jen o 13 let, ale jasně jsme se domluvili na dvou dětech, máme kluka 7let a teď holčičku z umělého oplodnění 2 měsíce. Mě je 32 let a manželovi 45. Manžel řekl že tento věk už je ,,strop" že si chce s námi pak už život užívat a já to plně respektuji, nicméně jsem mu jasně řekla že kdyby se nějakou prapodivnou záhadnou náhodou stalo, tak potrat nepřipadá v úvahu, psychicky bych to nezvládla a věřím že by to náš vztah zničilo. Přemýšlej jestli to nehrozí i u vás. Jestli dokážeš po potratu navázat na tu rodinnou vlnu štěstí aniž by tě to uvnitř nežralo. Ono asi nebude lehké vrátit se z nemocnice a předstírat že jsi byla na kosmetice. Ať se rozhodneš jakkoliv, přeji ať to dobře zvládnete a rodina zůstane pospolu 🍀
@bara88 to je zase názor. On ne každý, kdo neplánovaně otěhotní je nezodpovědný idiot, co se nechrání a pak se diví. Já třeba otěhotněla přes kondom i prášek po. Ano, je pravda, že pokud dítě fakt nechtěl, mohl podstoupit vasektomii, ale prostě stává se, že někdo otěhotní i přes to, že se chránil a nevypovídá to nic o jeho inteligenci či zodpovědnosti 😉
@elishca85 já ti určitě interrupci neporadím, nevidím k ní žádný dobrý důvod. Dítě sis přála, tak aby sis pak celý život nevyčítala, že ses ho zbavila a promarnila jsi poslední šanci. Pro dceru by asi taky bylo fajn mít sourozence.