Hormony nebo realita?

23. říj 2024

Ahoj, jdu se sem vypovidat z nastale situace. Jsem na rodicovske skoro rok. Prvni dite. S partnerem jsme spolu nekolik dlouhych let, mame dum, jsme jeste mlady.
Partner dum stavel sam a veskere prace kolem nej take zastava sam.
Ja mela klasickou praci a k tomu jsem zacala na materske podnikat. Jsem hodne sobestacna, financne nezavisla na partnerovi. Platim energie, telefony atp… on hypoteku a veci kolem domu. A jeste mi neco prispiva.
Ale jsem presvedcena, ze kdybych nepodnikala tak on se o nas proste nedokaze postarat. Nema male penize, ale ani zadny vejvar.
Jenze nastala ve me zvlastni situace, pocit… neco pro me nesnesitelnyho. Proste nemam potrebu.
Nic nepotrebuju. Vystacim si sama. Hlidani nemam , zatim nepotrebuji. Vsude taham maleho s sebou kde to jde. Jako tata funguje dobre, kdyz je potreba tak se o mimco pekne postara, vi co a jak..
Jenze tak nejak mam pocit, ze jezdi z prace do prace a to je vse. Nic spolu moc nezazivame, nikam nejezdime, nechodime. Jen teda prochazky to jooo.
Nic moc me uz ani nezajima, at si dela co chce kde chce. Prijde mi to hrozny.
Mam strasne pocity a jsem v soku z toho, co me to ted popadlo, jakto ze se ted ve me toto odehrava?

ee.liska
23. říj 2024

To chce mluvit, mluvit a mluvit. Bez toho to nepůjde

ee.liska
23. říj 2024

Píšeš, že hlídání nepotřebuješ. Na druhou stranu také píšeš, že spolu nic nepodnikáte.

zmrzlinka
24. říj 2024

Tak jedte spolu někam i s prcekem na dovolenou nebo prodloužený vikend.Nebo dejte prcka babičce a zajděte si do kina nebo divadla.

levandule_k
24. říj 2024

Vy jste začali žít vedle sebe místo spolu, tak přichází krize. Chtělo by to obnovit partnerskou jiskru, myslím si, že ještě není čas házet flintu do žita.

autor
24. říj 2024

Ano takový mám pocit, vedle sebe. Nemám už ani sílu nějak komunikovat, všechno se to stejně točí kolem těch samých věcí, témat.. popravdě, nedokážu ani říct, co to znamená žít spolu. Nic mě nebaví a jediné co mě začíná naplňovat, je plánovat společný čas se synem jen já a on. Protože jinak bychom se nehnuli.

levandule_k
24. říj 2024

A nechceš to probrat s psychologem?

Dobrá knížka o vztahu je Pět jazyků lásyky od G. Chapmana. Za mě je škoda ten vztah odepsat. Příjdeš mi unavená ze všeho.

autor
24. říj 2024

@levandule_k Tu knihu znám, četla jsem jí. Oba dva máme jiný jazyk lásky. On má , starat se o barák a vše kolem, něco postavit, udělat… já bych zase ráda vypadla z toho baráku někam pryč, jinam než na procházku.. je pravda , že mimčem se toho dost změnilo. Dříve jsme jezdili na prodloužené víkendy, výlety, dovolené… teď vůbec nic a nemůžu to ani zmínit, protože malého nechce dát nikomu na hlídání ani. Na úkor toho aby my jsme si někam mohli vyjít… takže se snažím dělat sama se synem pěknější dny…

amazienka
24. říj 2024

Proč si nevyrazíte i s mrnětem? Máte jen jedno dítě, to je těžce na pohodu.
Vystupte ze stereotypu. A hlavně o tom mluvte. Žádný vztah není zadara. Hlavně jako házet flintu do žita při první nikterak vážné krizi?!

cilkat
24. říj 2024

Souhlasím - máš dítě, které je zvyklé, že ho taháš všude s sebou... takže když se celá rodina sebereta a vyjedete na čtyři dny do Krkonoš, malej nebude mít problém, že 'ale před deseti minutama sem měl sedět ve své stoličce u svého mrkvového piré', užije si, že má jiné podněty ... a hlavně vy vypadnete ze stereotypu a uděláte jednou zase něco spolu - všichni.

autor
24. říj 2024

Taky jsem přemýšlela nad nějakým víkendem.. ale malý se celkem v noci ještě budí , pláče, rostou mu zuby a to spaní prostě není celistvé. Je to normální, já vím.. ale neumím si představit, že tím budu někoho obtěžovat nekde a budou na mě koukat skrz prsty, že co tam dělame s tak malým dítětem

prejeta_zaba
24. říj 2024

Přijde mi, že nevíš, co chceš a hledáš problémy tam, kde nejsou. Na jednu stranu jsi nezávislá, nic po něm nepotřebuješ, hlídání nemusíte mít, pak, že on nechce hlídání a nic nemůžete. 🤷‍♀️ Tak jednak snad jsi svéprávná a když seženeš pro vaše dítě hlídání, proč by tam být nemělo? Druhak, oba si zvykněte, že dítě prostě je obrovska změna života a nedá se spoléhat na to, že vše bude jako předtím. Je jasné, že budou docházet témata k hovoru, je jasné, že se rozchazite v trávení volného času...ale úkolem rodiny je to nějak zkombinovat ke spokojenosti všech, hledat, diskutovat. Proč by třeba nešlo někam vyrazit? Vždyť máte jen jedno dítě. 🤷‍♀️ Je jasné, že se v noc budí, tak asi ho nenecháš někde 3 hodiny řvát, ne? Upřímně, bude hůř. Špatně spát může klidně další dva roky, přidá se k tomu chůze, období vzdoru, nočník...to byste taky mohli vyrazit, až půjde do školy (a to bude všechno nuuudaaa 🤭). Fakt, noc zvládnete, budete mít všichni nové prostředí a zážitky a to vás mnohem víc obohatí než se ohlížet na to, proč to nejde.

cilkat
24. říj 2024

Hele v běžném hotelu fakt neobtěžuješ sousedy tím, když ti parkrát za noc zapláče dítě... Pokud bys měla 'problémové' dítě, které bude do půlnoci lítat po chodbě a pak ad tří do šesti usilovně řvát, je to dost jiný případ, ale to, že se sem-tam ozve nějaký zvuk, je normální, ne? Prostě vyperte hotel stavěný rpo rodiny s dětmi a nikdo na vás skrz prsty koukat nebude - ono sposutu podniků je prostě pro děti stavěných a s tím, že dítě občas brečí, dělá nepořádek u stolu, nezvládá sedět na židli a podobně počítají - mají stavěný biznis právě na tom, že ti dokážou na tohle poskytnout zázemí... (Věř mi... mám dítě, které nespalo "bez přerušení" ani v pěti letech... a na dovolené jsme s ním jezdili.)

nel_ias
29. říj 2024

Je fajn, že si takhle sebestačná. Ale proč tedy nenecháš něco i na něj? Proč netrávíte spolu víc času, nechceš tohle ve vašem vztahu změnit?