Hnusný partner. Co byste dělali vy?
Ahoj, jsem s přítelem 2 roky, máme měsíc a půl staré miminko, mě je 23 a přítelovi 33. Ze začátku vztahu byl strašně hodný, ale po půl roce začali běžné hádky, a teď jsou hádky skoro na denním pořádku. Nikdy na mě nesáhl nebo neřekl sprosté slovo, jednou tedy mu to slovo ujelo. Ale řeší hádky že odchází pryč, rozchází se, hned volá kamarádům a domlouvá si plány, říká mi jak je to se mnou o ho*ně apod. Já tu vždy brečím a s ním to ani nehne. Dnes mi řekl že nejsem jediná, řekl si svoje a já po tom co jsem jen brečela řekl ať si tedy řvu a odešel v klidu do práce. Vždycky jsem to já kdo se přijde omluvit aby to bylo normální ikdyž to pokazí on, nikdy nevidí svou chybu, pak mi jen slíbí jak bude na mě hodný a potom znovu. Já už se nevyznám v jeho citech, jednou by se pro mě rozkrájel a podruhé se chová jak kdyby mu na mě nezáleželo. Já jsem náladová vím to že mu občas odseknu nebo nemám náladu nějak mluvit ale on se pak urazí a táhne se to s ním třeba dva dny než se uklidní. Naštve ho už opravdu cokoli, dnes třeba to, že jsem mu řekla že nechci kávu a poté jsem si ji udělala sama..Nejhorší je že na tom trpí i náš syn, vždy když mám stres já tak mi malý často pláče přijde mi že už nemám tolik mléko jelikož je kojený.. co byste dělali vy? Myslíte že stres přenáším na miminko? A že má cenu tohle snášet?🙁 Chtěla bych aby chápal že občas jsem i unavená nebo bez nálady a aby mě třeba rozveselil ale on se akorát naštve a v tu chvíli ho nezajímám..
@nikola_666 taky nechápu proč máte spolu dítko, když už to nějakou dobu trvá. A ano stres přenášíš na dítě. Pokud člověk není šťastný tak chybí hormon na podporu laktace a netvoří se dost mlíčka. Doporučuji uklidnit se a stres zmírnit. Já měla mnoho stresu v těhotenství v práci a možná to má souvislost s tím že doma máme hypertonickou skoro 4 měsíční dcerku, se kterou musíme na různá vyšetření.
Chudak ty, po porodu mas mit moznost pecovat o sebe a dite, a ne resit nejakeho naladoveho blbecka. A chudak tvoje miminko, v jakem prostredi musi travit zacatek zivota 😔
Já ti mazat med kolem pusy nebudu. Končíš šestinedělí, jsi plná hormonů, sama uznáváš, že jsi náladová, ono to ani s tebou nebude úplně jednoduché. Mě partner říct, že kafe nechce, když mu nabídnu, a pak si ho uvařit sám, taky mě to zamrzí. On se snažil o tebe v tu chvíli vlastně pečovat a ty jsi ho odmítla. Teď už nejednáš sama za sebe, stali jste se rodiči, tak se na to tak dívej. Co můžeš udělat ty pro to, aby vám bylo doma líp? Abys nemívala výkyvy nálad? Šlo by domluvit si nějaká pravidla, že když budeš unavená, řekneš mu to nějakou konkrétní jasnou domluvenou větou a domluvíte se, co v takové chvíli může udělat on? Napadá mě nechat tě půl hodiny, hodinu být, nabídnout ti, ať si jdeš lehnout, nebo ti stačí se třeba jen přitulit? A snažit se, abys to nepoužívala často... Každý má právo být unavený, ale pokud je to každý druhý den, a když má možnost jít si lehnout a nejde, pak by mě to s takovým člověkem taky nebavilo... Mluvte spolu, bez nadávek, osočování, jen popis svých pocitů a toho, co bys v takovou chvíli potřebovala. Věř, že jaké si to uděláte, takové to bude. Podle tvého popisu mi nepřijde, že by kdokoli z vás byl tak hrozný, že byste spolu nemohli být. Spíš klasická každodennost, málo komunikace a pak i málo snahy.
Typická definice narcise… od jednoho jsem nedávno utekla.. vše je jen má vina, on je letadlo.. žádná sebereflexe, nehleděl na mé pocity a pokaždé jsem musela přilézt já..
Předně nechápu, proč si s takovým děláš dítě, když to začalo po půl roce. K aktuální situaci - teď přišla obří změna, dítě zamává se vztahem pořádně, přinese náročnost, stres.