Hlídání rodinou partnera. Jak se přes to přenést?
Ahoj,
Vyuziju to možná i jako terapii pro sebe samou.
Budu znít určitě jako praštěná, zlá či sobecká, ale…
Manželovu rodinu jsem měla moc ráda, myslela jsem, že od chvíle, co jsme spolu, jsme si s jeho rodinou k sobě díky mé malé našli cestu (nikdy to nebylo idylické). Bohužel jsem zjistila, že jsem se v nich všech jen spletla a strašně mě zklamalo, jak se přetvařují a za zády mě i veřejně pomlouvají.
Do tohoto zjištění, jsem vůbec neměla problém jim malou (1r) dat na procházku, nebo na krátké hlídání, ale co to vím, mám v sobě tak velké zklamání, zlost, nedůvěru, že jim ji prostě už nechci ukázat ani přes sklo… Manžel se mě před nimi nezastane, takže když se do mě teď už i do očí pustí ohledně výchovy dcery a já odpovím slušně, poslouchám jen jak jsem špatná matka a straseni typu: vždyť se ti tím jídlem udusi… Nejsem jim prostě v ničem dobrá. Úklid na ho*no, ne vždy stihnu uvařit chlapovi, moc ji nosim, nenechám ji vyřvat, a tak bych mohla pokračovat.
Proste teď už jim tu holku nechci dávat vůbec. Nikomu z nich. Nesouhlasím s jejich názory a nevěřím jim, že budou dělat s mou dcerou vše tak, jak jsem požádala- ale schválně. Je mi na jednu stranu blbý jim upírat vnučku, pravnučku, ale já to tak cítím a nechci ji dávat někomu, komu nevěřím ani nos mezi očima… Jak se přes to přenést? Jak se zachovat, aby mi z toho nebylo tak zle, ale zároveň jsem nebyla za největší mrchu? Nevím si už rady…
Stejně jako jasmina.. Jakmile nemáš podporu v manzelovi je to těžké. Zeptala ses ho na to? Jestli mu nevadi, jak z jeho ženou mluví? Jestli mu to přijde normální? V něm vidim asi nejvetsi problem. Nezastane se te, proto oni do tebe jedou.
Zkus si s nimi promluvit, co proti tobe maji. Jestli se to da resit.
Preji ti hodně sil. Ja jsem v tomhle ohledu nervák, řekla bych jim vsem své. Nenechala bych si srát na hlavu. Ale my s manželem za sebou stojíme. A kdyby za mnou nestal, nechal by mi ublizovat od kohokoliv byl by to byvaly manzel.
No nijak, no. Jet si svoje, dokud dcerka nebude vetsi a nerekne si sama. Je uplne zbytecny vyhlefavat dalsi spory a konfrontace, to k nicemu nepovedeie. Oni nazory nezmeni stejne jako ty. Jestli mas s chlapem rozdilne nazory na vychovu a on stoji pri nich (respektive se te nezastava), tak to stejně nikdy mevyhrajes. Chteji malou jit na prochazku? Tak pudes taky. Je to vase dite, vase zodpovednost, chlapovi řekni narovinu, ze v tuto chvili to tak citis a at to respektuje, ze muzete najit nejaky kompromis, ale ze ted prostě máš nejake období, kdy malou nechces davat na hlídáni, nebo neco takovyho..
Rozhodně bych jim nenechávala malou o samotě, byla bych vždy s ní. A návštěvy osekala na minimum.
No, ona ta pravda byva povetsinou nekde uprostřed... Jako jo, je to tvoje dite a nemusis ho davat hlidat nikomu, ale pak se taky muze stat, ze az ty bys o hlidani zajem mela, tak oni uz ho mit nebudou. Plus to dite je uplne stejne manzela jako tvoje, takže on ma stejne pravo rozhododvat jako ty.
@simcalau Proč bys měla být zlá a sobecká, když nechceš dávat malou na hlídání rodičům partnera, protože nesouhlasíš s postupem nechat vyřvat.
Dneska se ví, že nechat vyřvat je špatně.
Bydlíte sami nebo ve dvougeneračním domě?
Úklid počká, dítě je malé jen jednou, prostě si polož otázku, co je přednější, spokojené dítě, nebo naleštěná kuchyň.
Já bych to asi řešila tak, že bych ji malou dávala jen pod mým dozorem, pak máš dvě možnosti, buď jejich poznámky ignorovat, kdy ti nevadí (dostat se do stavu, že ti skutečně nevadí není úplně jednoduché, ale dá se to, ale hlavně se nepotlačuj), nebo je razantně usměrnit a jejich případnou uraženost neřešit.
Píšeš, že se tě partner před nimi nezastane, když jste sami jaký má názor na výchovu, na vedení domácnosti, na svoje rodiče atd.?
A odkud ví, jak to doma vedete? Bydlíte společně, nebo si na tebe manžel stěžuje? Není tvoje povinnost je navštěvovat a nechávat jim dítě. Pokud chtějí vidět malou, ať si za nimi jede manžel sám.
Plně chápu,ale chce to promluvit s manželem. Ať jsem jakákoliv,tak on vždy stojí za mnou i kdyby měl jít proti své matce( mamánek). A že tam nemám vůbec dobré vztahy, kdybych věřila na auru,tak kolem té ženské prostě cítím neskutečné množství špatné energie, ale ona je to ve skutečnosti jen vyfetovaná ****. Čekám s manželem jeho první, dvě starší vychovává od malička a už teď vím, že té ženské svoje dítě nesvěřím!!!!
@irmamala dočasně, než vyřešíme barák, žijeme v bytě jeho babičky, co teď bydlí jinde, která si sem (spolu s ostatními) chodí kdykoliv chce a totálně nerespektuje soukromí. Na jednu stranu chápu, ze byt patří ji, ale na stranu druhou ji normálně platíme nájem jako komukoliv jinému 🤷♀️
no tak to je blbý, že bydlíte v bytě babičky - ač platíte nájem, dělá si na byt nároky, předpokládám, že nájem je menší, než by chtěla po cizích lidech. To, že chodí bez ohlášení a ani neza´tukají, to je nedostatek slušného vychování ☹ bohužel. Ale jestli to s manželem/partnerem skřípe na všech frontách, tak je logické, že se tě nezastane, když s tebou nejspíš nesouhlasí. Není to o postoji jeho rodina x ty, ale o ty a manžel. Na tom když nezapracujete, tak to asi nedopadne dobře. Jinak za to, co tvoje dítě bude jíst, kdy půjde spát, jakým způsobem ho vychováš, máš zodpovědnost ty a potažmo otec dítěte, pokud je aspoň rozumnou dobu doma a může se na výchově podílet. Ostatním se to nemusí líbit, můžou ti to říkat (pokud se proti tomu nevymezíš, což já bych udělala), ale to je tak všechno, co k tomu ostatní můžou ☹
@simcalau U mě i moje mamka s mnoha mými výchovnými metodami nesouhlasí. Sem-tam si stěžuje i sestrám do telefonu. Ale se mnou většinou docházíme do stavu "nojo, ty tvoje knížky". Prostě argumentuji literaturou. Pokud mají mail a pravidelně ho čtou, doporučuji zásobovat vhodně vybranými články. Případně si kup nějaké knížky - třeba Motessori batole je super - a tu jim začni vnucovat, že to jsou nejnovější poznatky o výchově a aby si to přečetli. Je zase škoda přijít o čas pro sebe a možnosti hlídání.
Babičky typicky bývají spíše z těch, co jim pláč vnoučat vadí, takže nějakého "nechat vyřvat" bych se zase tolik nebála.
A co se týče návštěv - typicky stačí ponechat klíč v zámku 🙂. Nevypadá to tak komfliktně a přitom se tam dostanou jen na zazvonění (jen ověř, zda to nezvonění není třeba proto, že se bojí, že malou vzbudí). A samozřejmě co nejrychleji vyřešte dům, ale to se často líp říká než dělá.
@simcalau Chápu tě, ale myslím, že utnout kontakty je špatně. Ono se totiž může stát (a to nechci nic přivolávat!), že ty ani manžel nebudete schopni se o malou postarat a bude potřeba, aby se o ni postarala jeho rodina. A ona je nebude znát, to pro ni může být taky dost hrozný, být vlastně u cizích lidí. Nejlepší by bylo, kdyby jste si promluvili jako dospělý. Kdyby ses jich na ty pomluvy zeptala a chtěla vysvětlení do očí. Ale řešit křivdy přes dítě je špatnej nápad. I když opravdu chápu, co prožíváš...
Líbí se mi nápad s tím nechanim klíčů v zámku 🙂
Nemůže se manžel cítit po narození dcery odstrčený, a proto se víc přimknul ke svojí původní rodině?
Jinak s manželem to chce vykomunikovat, hezky v klidu (to je někdy fakt makačka něco říct bez výčitek, bez zvyšování hlasu) mu vysvětlit, proč chceš tohle. On totiž ani nemusí vědět, že to jde jinak a někdy to trvá, než to začne dělat jinak, protože dát na zadek je jednodušší, protože dítě "zlobí" a musí se "vychovávat", než hledat respektující způsob výchovy.
Taky se může stát, že má manžel prostě jiné představy o roli babiček/dědečků v životě dítěte než Vy. Že tenhle přístup mu připadá v pořádku, že dávají rady, chodí často na návštěvy, mají svá životní moudra a ověřené postupy. Tím nechci říct, že byste měla kapitulovat na svou výchovu, ale možná si vytyčit a s manželem domluvit několik základních přístupů, přes které nejede s dcerkou vlak (např. žádná sprostá slova před ní) a na nich před příbuznýma trvat... Ostatní prostě zkusit přijmout, je to zvyklost rodiny... Co se týká pomlouvání a kritizování Vás samotné, to by měl skutečně zasáhnout manžel, a pokud není schopný nebo ochotný, zkusila bych Váš kontakt s nimi co nejvíce minimalizovat, aby neměli "náboje"...
@simcalau já bych v tomhle hledala spíš podporu u manžela a řešila bych to s ním.