Hádky, konflikty. Jak je to u vás?

@reeeza to je skvělé téma, díky za něj. My se vlastně hádáme docela málo, oba jsme celkem kliďasové, máme na spoustu věcí stejný názor, snažíme se vycházet vstříc. Naše nejčastější třecí plocha je moje únava a z ní pak plynoucí pocit vyčerpání, přetížení. Pak se obvykle chytneme kvůli tomu, že si v danou chvíli připadám jak služka/kuchařka a nemám čas na regeneraci sil o samotě (jmenovitě bez dítěte), navíc můj muž tu potřebu být aspoň trochu bez nás vůbec nemá. Obvykle spolu pak chvíli nemluvíme. Ano, vím, že to není správně, ale my jsme oba extrémní introverti a potřebujeme si to oba nejdřív sami přechroustat, než o tom můžeme mluvit spolu. Pak si většinou řekneme, o co jde a usmíříme se sexem.

@reeeza Naše hádky snad jen kvůli tchánovcům,co si pamatuju 🤔 jinak se normálně jako kvůli sobě nehádáme. Vlastně ještě když nám nešlo mimčo,tak jsme se hádali protože jsem měla pocit že bylo málo sexu.

My se s mužem ještě nikdy nehadali, oba hadky nesnášíme a nemáme důvod k žádnému sporu, fakt jsem za ta léta ještě nenarazila na něco, v čem bysme se neshodli, neměli stejný názor nebo nedokázali v klidu dojít ke kompromisu.

Nehadame se. Nemáme mezi sebou žádné zásadní nazorove neshody, a zlozvyky typu "tamto zase není na svém miste" spíš otacime do vtipu. Když má jeden z nás blbou náladu, jdeme si navzájem z cesty a vysvětlíme si to až po čase, až se to vstřebá a zklidní. S někým, kdo by chtěl mít italskou domácnost, kde by litaly talíře, bych nemohla žít, potrebuju ke svoji existenci klid a žádné výkyvy.

@reeeza my se nehadáme, snažíme se vše řešit v klidu, naši se dost hádali, ja prostě nemám hádky ráda. Křik, řev to není nic pro mě. Od milého rodiče se nehádali vůbec, takže to nezná. Když se v něčem nesejdeme, je to lidské, každý máme jiný názor, ve většině případů máme na věc stejný názor. Máme rádi smích a na svém miluji to, že když vidí, že jsem naštvaná, přijde da mi pusu na nos a plácne první kravinu a dostávám záchvat 🙂.

U nás je to většinou chyba v komunikaci. Jeden něco řekne, druhý je unavený, naštvaný, přetažený,....a přebere si to jinak než bylo původně myšleno. Manžel nepraktikuje a neumí rozklíčovat "číst mezi řádky". To je největší kámen úrazu.
Přiznávám jsem trochu hysterka 😃 ( obzvlášť šestinedělí bylo pro manžela dost výživné). Máme pravidlo nevytahoval citlivá témata a vždy si to vyříkat ( nejít spát naštvaný). Na zásadních věcech se většinou shodneme.

Nehádáme se... Jsme spolu, protože jsme si sedli, hádání akorát ubírá energii a čas, to je zbytečný.

My se občas nepohodnem, většinou kvůli nějaké blbosti. V důležitých věcech se shodneme, ale občas jsme unavení, chceme klid a děti mají zrovna přemíru energie, skáčou a křičí a je kolem spousta práce a někdo po sobě neuklidí nebo neslyší co ten druhý říká a už je oheň na střeše. Ve většině případů je to jen špatná konstelace hvězd, šum v komunikaci a následně zjistíme, že vlastně o nic moc nejde.. Většinou si to vyříkáme hned, ale občas se stane, že to trvá déle, když na sebe ve vzteku něco blbýho štěknem. Já mám tu blbou vlastnost, že si to chci přebrat v sobě a přestanu mluvit. Manžel většinou přijde s omluvou nebo s řešením, minimálně druhý den napíše dlouhou smsku, aby aspoň to mé mlčení prolomil. Za ta léta přišel jak na to.
Já se hlavně snažím z toho vynechat děti. Když už dojde k nějakému konfliktu a děti jsou u toho, utínám to, že si to řeknem později. No a později většinou už není o čem se hádat..

Super tema...zrovna mame tichou domacnost....my se tedy takrka nehadame, ale manzel ma po svem otci takove ty manyry, kdy vsechno vi lip nez zenska, obcas se chova nadrazene a to u me narazi, narozdil od jeho mamy vyzaduju, abychom byli partneri, rovnocenni, cokoliv vytknu nebo reknu, ze me stve, vse si bere osobne jako utok na jeho osobu a je urazeny a nekomunikuje, problem je, ze kdyz vznikne nejake treni a po nem ticho, nikdy neprijde on sam to resit, omluvit se, proste ceka x dnu az to jako vysumi, kdyz to chci s nim probrat, doluju to z nej jak z chlupate deky🙈🤦vubec nedokaze komunikovat kostruktivne, je impulsivni, vzteklej, zacyklenej, porad opakuje totez dokola, naopak ja se snazim byt v klidu a proste si o tom promluvit a najit kompromis, rict si, co komu co vadi, hrozne mi toto vadi, nemame to casto, ale cca jednou za mesic dva nekaky treni je a on si o tom neumi promluvit

@lobella Tak toto je presne nas pripad! Vse se partnera dotke, vse si bere osobne. Ale jeste nez se na dva tri dny schova do jeskyne, rekne mi neco hodne bolestiveho.
Zezacatku jsem se s nim snazila komunikovat, ale pak jsem se uz nechtela ponizovat a doprosovat...ted bohuzel do tiche domacnosti sklouzavame uz oba a je to silene...

Nikde se nikdo nehádá, jako vždy 😀 😀
U nás už tedy pár pořádných hádek za ta léta proběhlo, většinou na téma "vůbec jsme se nepochopili či neděláš, co očekávám" Ale nebyl problém se pak omluvit, domluvit a pustit z hlavy.
Takové to dohadování nad něčím neberu jako hádku, nemyslím si, že v partnerství musí být oba jedna velká spojená spoko buňka. Máme na některé věci jiný názor a nebojíme se ho tomu druhému říct. Vždy dojdeme k nějakému závěru, ale holt je to někdy u nás jak v italské rodině no. A už víme, co na toho druhého platí a přes co nejede vlak.
Stačí jak tu píše těch pár odvážných... děti zralé na babybox, hodně práce, nějaké ty starosti a pak stačí, když chlap chodí kolem hromádky jeho oblečení už pár dní a neuklidí si to. Nemůže něco najít v poličce 20x20 či si hraje na třetí dítě v rodině 😀
Nebo když ráno zaleze na WC a já musím připravit sebe, děti, poklidit a on si vyleze s "tak už jedeme" To máme Itálii i v autě 😀
Máme zábavné diskuze na téma "až Tě zabiju, kam Tě zahrabu, aby na to nikdo nepřišel" či tradiční "jdu vytisknout rozvodové papíry".
Důležité je si to umět vyříkat, neurážet se, nevytahovat staré "křivdy" a nerozejít se rozhádaní či jít takhle spát. Nebo to předhazovat před dětmi (ale taky naše dohadování znají...)

@lobella Taky to máme podobně. Jsem ráda, že je tu i nějaký pár, který není jen sluníčkový bez hádek, už jsem si začala připadat divně 😅. U nás to teda není o tom, že by se muž choval nadřazeně, hádky vznikají spíš z mých snah něco měnit (největší oheň na střeše jsou rekonstrukce bytu), manžel změny nesnáší. Ale stejný je to, že se manžel nikdy neomluví (ani když mi řekne něco fakt přes čáru), nechá to vyšumět. Když se s ním chci v hádce nebo o hádce bavit, okamžitě nastartuje a bere to jako útok na sebe, nedá se s ním pak vůbec konstruktivně bavit. Všimla jsem si, že když mi řekne/udělá něco, za co by bylo fajn se omluvit, tak se snaží být druhý den strašně milý, vtipný atd., začala jsem se to učit brát jako omluvu. Já samozřejmě taky nejsem dokonalá, někdy jsem náladová, někdy až hysterická 😀.

Za ty léta jsme s mužem neměli žádný velký konflikt. Hádáme se málo a když už, tak kvůli takovým blbostem jako jsou ponožky na zemi, neuklizený talíř a podobné hlouposti. 😅 No, v podstatě se hádám jen já, protože můj muž není vůbec konfliktní, než aby se pohádal, tak radši odejde a situaci ignoruje, což mě naštve ještě víc. 😀 Tichou domácnost nesnáším (asi blok z dětství, kdy tohle bylo v naši rodině běžné), takže se po hádce usmíříme hned, nesnesla bych to dusno.

@jane46 tak ony jsou páry, které se nehádají, ale vůbec nic to o vztahu nevypovídá. Se svým ex jsme se za 8 let nikdy nepohádali a že by to byl zdravý vztah se říct nedá (taky je ex že).

S manželem to občas umíme, spouštěče jsou jasné - únava, stres nebo se v tu chvíli jednomu či oběma něco nedaří. Trošku průšvih je, že máme hodně podobnou povahu, takže reagujeme (i se ale třeba urážíme) oba podobně. Hodně pak pomáhá se podívat na situaci z pohledu toho druhého.

Hlavně občasná hádka je skvělá na pročištění ovzduší...

Když jsme u těch ex 😃 Můj bývalý přítel se neuměl pohádat. Všechno dusil v sobě, chodil jako lev v kleci a jen blbě čučel. Vždycky se ve mě pomalu vařila krev. Radši by se se mnou hned rozešel, než něco řešit....Od té doby si říkám : Chceš ho? Miluješ ho? Dřív se rozbité věci opravovali, ne hned vyhodit a najít a novou.

My se hádáme kvůli výchově, penězům, často mě štve, jak je manželovi jedno, že je doma nepořádek, poprosím ho o něco, načež si to pak musím dělat sama atd....je toho spoustu, občas se tomu člověk prostě nevyhne.
Ale koukám, tady zas tolik dokonalých párů, co se vůbec nehádají 😅

@reeeza on ne, dela jako by se nic nestalo a kdyz na nej uhodim, tak bud dela, ze nevi co je za problem, nebo ze jo, ale nevi, proc by se mel omlouvat🙈

U vás většinou hádky vyvolávám já, protože jsem horká hlava a je to spíš takové poštěkání se, než hodinové konflikty. A oba celkem rychle vychladnem. Manžel hádky nevyvolává, ale o to horší, je jak ženská. Něco ho štve, tváří se jak pochcanej hrnec, ale na moje dotazy, co se stalo, neustále odpovídá NIC! No to by mě mrsklo.... Dřív jsem to z něj páčila, teď už na to prdím a buď to z něj časem vyleze, nebo se to vsákne. A důvod našich hádek? Pomoc v domácnosti, peníze, sex, žárlivost, nenaplněná očekávání 🙂

@reeeza my se Pohadame většinou o blbost, kterou řešíme v blbě chvíli (utahaný, flustrovany). Občas kvůli výchově malého,a jeho blbě náladě(mám doma uzavřeneho chlapa, který se snaží své problémy držet v sobě)
Snažíme se nehádal před malým, a většinou to vyjde.
Pokud se tam objeví nadávky a podpasovky, je to podle mě špatně.
Ex se nikdy se mnou nehádal před lidmi(ale za zavřenými dveřmi to byl jiný člověk,ale to je jiná věc).

@irmamala takový ten pohled taky znám. Člověk to páči horem, dolem.. Nic nic.. A pak buch a sype z něj všechno (od kohouta co ho vzbudil, pres psa, ditě ho v noci koplo, v práci ho debil naštval a konci vládou ;) a je mu zas tyden dobre

@eviicka To je pravda...

@irmamala To taky přiznám, většinu hádek rozjedu já 😅 (nebo manželovo PMS reakce 😂)

@reeeza my se moc nehadame a kdyz vzdy kvuli jinym rodinnym prislusnikum,vetsinou ale netreba nejakeho usmirovani spise spolu diskutujeme nez ze bychom se pohadali,de facto ta nehadavost manzela je duvod proc mi ten vztah vyhovuje,hadky nemam rada ani ja,ani manzel,ani starsi dcera,vsichni potrebujeme klidne nekonfliktni prostredi,ale je pravda,ze jsme schopni delat kompromisy a ustupky bez hadek jen na zaklade diskuze...

Prvních sedm let byl masakr. Hádali jsme se celkem často, většinou z důvodu mé únavy/nechuti něco dělat a zároveň přehnaných nároků manžela, který všechny soudí podle sebe. On je extrémně činorodý, aktivní, akční, stačí mu pár hodin spánku, ... atd.
Ptom u nás byla většinou několik dní tichá domácnost, nejdéle asi týden. Snažila jsem se fungovat ale vždy mne to vnitřně velmi užíralo.
Jo a pak taky kvůli penězům. Že mám furt blbý kecy, jak je co drahý a zbytečný kupovat. Ano u nás v rodině víc utrácí a nakupuje manžel.
A třetí téma jsou děti a výchova. Každý lpíme na něčem trochu jiném a zejména manžela velmi vytáčí, že já úplně nehrotím to, co jemu přijde zásadní (jako aby děti doma nosily bačkory/pantofle a nechodily v ponožkách - což dcera dělá)😅

Pak jsme si časem zvykli, hrany se zaoblují... Když jsem byla už skoro úplně na dně hodně mi pomohla psychoterapie, díky níž jsem se opět naučila některé řeči nebrat vážně a převést je do vtipu, a jiné prostě neposlouchat a zahodit.
Když už jsme se hádali nebo hádáme, tak jediné řešení v tu chvíli je, že odejdu někam z dosahu. Máme tak čas se uklidnit a většinou se k tématu už nevracíme, neb to stejně nemá řešení, když tam na jedné straně není moc vůle k nějakým kompromisům...

My se hodně hádali na začátku vztahu, potom nějakou dobu po rekonstrukci bytu (špatně odvedená práce, muselo se to předělávat). Asi největší problém byl, když z něj vypadlo, že se nehodlá ženit. To už jsme spolu byli asi 5 let, měli společnou hypotéku, všechno tak nějak fungovalo a on neměl potřebu to měnit. A já zjistila, že i když manželství je něco, o co jsem nikdy nestála, tak teď to je něco, co prostě potřebuju. Málem jsme se rozešli. Já věděla, že pokud se nevezmeme, bude to mezi námi viset, a zároveň jsem ho do toho nechtěla nutit (stejně by se nenechal). Nakonec jsme se vzali, svatba byla malá, ale chlap na ni do dneška rád vzpomíná a často o ní někomu vypráví 🤦‍♀️😂. Párkrát jsme se pohádali při stavbě domu, ale tam to byla spíš ventilace stresu z toho, že nic nešlo tak jak mělo. Teď se tu a tam poštěkáme, když jsme unavení, hladoví a do toho řve dítě 🙈😆 Ale jsou to banality, za pár minut se omluvíme a je klid.
Třeba nedávno jsem mu udělala dlouhou (mírně hysterickou) přednášku o tom, jak je neohleduplné, že když v koupelně kouří el. cigaretu a nezapne větrák, že to tam cítím, že mi to hrozně vadí a bla, bla, bla... Koukal na mě, nic neříkal a když jsem skončila, tak mě políbil, slíbil, že se "polepší" a zeptal se, jestli jsem to dostala. Jako v první chvíli jsem ho chtěla přizabít, ale pak jsem se musela smát, protože mě tak dokonale zná - když mám MS nebo ovulaci, mám čich, že bych mohla nahradit psy, co hledají na letišti drogy. 😂😂😂

My jsme spolu 2 a půl roku a hádáme se už od prvního rande 😅😅
Já jsem z rodiny, kde se vše vyventilovalo, řekl se názor, řekla se připomínka, chvilku se třeba lidi naprdli, ale za chvilku se jelo dál.
Partner je z rodiny, kde byly obrovské konflikty, tichá domácnost i násilí. Takže si z toho odnesl ( naštěstí) tu tichou domácnost. Uvědomuju si, že je úžasný, že se nepotatil a není agresor, ale byť i malinká výtka, připomínka, jiný názor je pro něj devastující. Sebevědomí se mu sesype a buď se stáhne, nebo začne hned bojovat, urputně se obhajovat...
Mrzí mě, že nemůžeme konflikty řešit upřímně a láskyplně. Že je v tom taková bojovnost...
Jsem v konfliktech citlivá, emocionàlní...partner zase hrubý nebo odejde a stáhne se. Obojí mě zraňuje:(

Snažím se to nějak vymysket, jak fungovat, ale uzjsem v mrtvém bodě..

@jane46
@jasminek2012 my jsme se tak sešli, že já jsem flegmatik a introvert a manzel taky. Nemám ráda hluk, lidi, který mluví nahlas, televizi a rádio jako kulisu, a nemám ráda ani hlasitý výměny názoru. Stačí, že mám tři malé děti, kterým prirozene lítají emoce jako na houpačce, kdybychom podobným způsobem řešili věci i s manzelem, už by to na mě bylo moc. Asi rozumim tomu, že někdo je splachovací a potřebuje to že sebe dostat hned ven, ale mě to hrozně psychicky vysává. Naštěstí jsme se v tomhle dobře sešli.