Hádka s manželem ohledně peněz

Já jsi myslím, že každému můžou rupnou nervy a osobně si myslím, že jsi to nepřehnala. Nedivím se ti, že se cítíš blbě, třeba v tom obchodě. Spíš nechápu proč ti manžel nemůže dát třeba peníze nebo kartu, ať zaplatíš, miliony by jsi mu z té karty asi nevybrala, tak nechápu o co jde že by si nemohl jít pokecat. Se svými penězi co máš vycházíš a ještě ušetříš. Mě osobně by taky vadilo, kdyby se mělo sáhnout na peníze co jsem poctivě šetřila. Kdybych věděla, že se mi třeba vrátí, když přijde výplata, tak ok, ale kdybych musela šetřit znovu, tak by mě to vadilo.

@izzurba Přehnala, ale je to pochopitelný. Nebudu ti říkat, co máš dělat, ale co bych udělala já. Nejdřív bych se manželovi omluvila, ze jsem to přehnala a mrzí mě to. Pak bych mu řekla, ze si musíme sednout a probrat, jak to s penězi uděláme, protože s tím, co mám špatně vycházím ale je mi trapný, si o ně říkat. My máme jedno dítě, manžel cca stejný příjem a dává mi na domácnost 17 000. Jidlo teda nakupuju vždy, i velkej nákup, ale nemá problém mi dát kartu, nebo peněženku, když potřebuju, nebo chci koupit neco dražšího, nebo neplánovaně. Když někdy výjimečně nakupujeme někde spolu, tak vždy plati on.

No my máme doma podobný model. Já tedy nakupuji potraviny a věci pro sebe a děti. Muž platí bydlení, auta, dovolené, školky, psa... Teď jsem v práci, tak je to lepší. V mateřské jsem kolikrát taky nevyšla, bylo mi blbé si říkat. No muž to ani nevěděl, nevšiml si. Přál si dárky za tisíce, vůbec mu nepřišlo, že nemám. Taky jsem vybouchla. Bylo zbytečné, stačilo si normálně promluvit. Pak mi třeba poslal 20000 tisíc, s tím,ze jsou pro mě ne na děti. O vánoce vždy poslal peníze navíc, abych mohla v klidu nakoupit dárky. I teď , když mám mimořádné výdaje, mu pošlu, ať něco zaplatí ( kroužek...). Mám přístup ke sportovnímu účtu,vale zatím jsem jo nevyužila.

Přesně tak, můžeš mít přece kartu k účtu, kde máte peníze, jsi jeho žena, peníze jsou společné.. nám na tomhle (i tímhle) manželství krychli. Já teda neměla ponětí, kolik muž vydelava, žili jsme si každý, ze svého účtu. Nic jako posílání peněz na účet neexistovalo,ani jsem netušila, že to takhle může fungovat.. byla jsem si řadu let soběstačná, ale pak, hlavně po mateřské se to začalo stupňovat, a ja nebyla schopna utáhnout výdaje moje a z dceru.. až u rozvodového soudu jsem zjistila, jak (dobře) jsme na tom finančně byli. Peníze ovšem měl muž na svém uctu a za o to utrácel, netusim,. Tohle už ovšem není váš případ.. podle mě netušil, že nevyhdes a netušil, jaký máš pocity. Ne nadarmo se říká sytý hladovému nevěří (dodám, dokud si to sám nezkusí).

Já myslím že to bude dobrý. Váš model je podle mě úplně v pořádku, manžel působí jako rozumný člověk, jen prostě potřebuješ trochu víc peněz. Už jen to, že jsi vybouchla, značí, že jsi z toho nervózní a nespokojená a to je špatně, zvlášť při vysokých příjmech, jaké manžel má. Promluvila bych si s ním, omluvila bych se za ten výbuch a řekla mu to, co tady píšeš nám, ty situace kdy je ti nepříjemně a trapně kvůli penězům. V klidu si promluvte, je to normální ekonomická rozvaha. Když se dostáváš do situací, kdy nemáš na zaplacení oběda a na džíny musíš šetřit delší dobu, asi fakt potřebuješ přidat. Na tvém místě bych si nechala posílat o pár tisíc víc a na účtu bych si tvořila stálou rezervu třeba 5tis abych měla na nenadálý nákup. Pokud má manžel všech pět pohromadě, ví, že nerozhazuješ a normálně se domluvíte.

My máme s mužem mnohem menší příjmy a domuvíme se. Máme hlavní účet kam chodí vše včetně mého rodičáku a já mám svůj vedlejší účet. Když dojdou peníze na mém účtu, řeknu mu a on tam z hlavního účtu přepošle. Bereme to tak, že jsou to naše společné peníze, ale z praktických důvodů potřebujeme dva účty (kvůli embosovaným kartám aby byly zdarma), takže si je takto přeposíláme. A neberu to tak, že bych o něco prosila, jsou to i moje peníze.

Tak asi spis vidim problem vetvem pristupu-vis jak se rika-hloupy.kdo dava,hloupejsi,kdo nebere......prostejsi ze sebe zbytecne delas samaritanku-sama rikas,ze by ti muz vic penez dal,tak si proste mas rict o vic,nebo o penize na obleceni na sebe-nebo ti madavat kapesne jeste navic jen pro sebe-treba dva litry a s temi simuzes delat,co chces-ne na deti!!! bouchla jsi,protoze te to vnitrne stve uz dlouho, muz o tvych myslenkach nic nevi.....ted bych sisedla konecne si to vyjasnila.....a pokud ti tvuj muz penize nabizi-ber-setrit muzes vzdycky.......

Přehnala, jen se zeptal, stačilo říct nemám a vklidu mu situaci vysvětlit. Bouchlas protože to v sobě držíš, ale nikdo o tom neví a o víc si říkat nebudeš, protože je to pro tebe trapné. Já musím kolikrát vyjít s 500kc na týden. Mám sice jen jedno dítě, ale platím jidlo, oblečení, hračky, výlety..... Nestěžuju si, docela sem se naučila vyjít, malý má vše denně čerstvé ovoce i zeleninu, maso, ryby. Ten problém si děláš sama.

Chlapům se musí říkat všechno narovinu, tak jak to je, ale vklidu. Tvůj manžel vydělává opravdu slušně, nikdy jsme tolik dohromady neměli. Tvůj muž přeci nemusí vůbec vědět, že si chceš koupit bundu a kalhoty. Prostě bych mu řekla, ať posílá měsíčně o 3 000,- víc, že potřebuješ víc peněz, že to nestačí.

Peníze vydělané v manželství patří oběma partnerům napůl. Nedělej ze sebe chudáka a nesnaž se za každou cenu ušetřit, když manžel vydělává tak pěkné peníze. Moje doporučení je říct mu, ať Ti posílá o 3 000 Kč měsíčně více. Nemusíš mu zdůvodňovat na co. A kdyby, řekni, že to utratíme s dětmi, že potřebují také nové oblečení, zdravé jídlo atd. Nemusíš nikomu zdůvodňovat, že si chceš koupit svoje oblečení, když vyděláváte - ano - Vy oba - tak pěkně.

@izzurba na začátku píšeš že máš 2letou rodičovskou tj. nějakých 11500,- tak ať ti manžel posílá všechno... nebo ještě líp si to nech posílat rovnou na svůj učet ne? a udělala bych si kartu i k jeho/vašemu účtu aby jsi mohla v případě potřeby a větších výdajů ty peníze použít a nebýt odkázaná na něj... však jste manželé tak peníze jsou obou...

Nelíbilo by se mi, že mě manžel nekonzultuje, jestli se mi líbí povlečení, na drahém nábytku jste se doufám dohodli? Nelíbí se mi, když rozhoduje jen jeden. U nás se na všem domlouváme. Za náš vztah jsme už měli hodně modelů podle aktuální situace - měli jsme model kdy platil vsechno on a dával mi peníze, měli jsme model kdy jsme neměli skoro vůbec nic, měli jsme situaci kdy jsem vydělávala já. Vždycky to byly peníze nás obou. Bohužel jsem naopak byla já, která měla tendence držet kasu a rozhodovat se i za manžela, po nějaké době jsem si naštěstí uvědomila, že takový přístup je neakceptovatelný. Jsme tým. Takže se rozhodujeme společně. Manžel teď vydělává o dost víc než já, ale posílá mi přes půlku, protože já platím veškeré složenky atd. Dohodli jsme se tak, protože já mám k financím a šetření bližší vztah. Vždycky je to zkrátka o domluvě.

@izzurba Ahoj, nečetla jsem ostatní příspěvky, ale myslím že je to absolutně tvoje chyba.

Finanční uspořádání manželů (pokud je SJM) by mělo být jednak takové, aby nikdo neměl pocit že je ošizený, a pak podle zákona jsou příjmy obou společné a životní úroveň obou by měla být stejná. Když se mi něco nelíbí, otevřu pusu a slušným způsobem to oznámím plus navrhnu řešení, které by mi vyhovovalo.

To že škudlíš z mateřské a rodičáku, odevzdáváš na společné nákupy auta atd., a pak nemáš ani na to aby sis koupila oblečení, to je jen a jen tvoje hloupost.

Napsala jsem to trochu příkře kvůli tomu, aby ses "probrala". Myslím že tuším, kde se to v tobě mohlo vzít, naše matky byly vychovávané v tom, že je potřeba se pro rodinu obětovat. Nebudu polemizovat nad tím, jestli to tehdy bylo nebo nebylo potřeba, ale v tvém případě to rozhodně potřeba není. K čemu jsou dobré takovéhle oběti? Ty se cítíš ukřivděně, děti vyrůstají v tom, že je OK když maminka nemá a tatínek má, a navíc tvůj muž podle mne až do toho výbuchu netušil, že to tak není správně a že nejsi spokojená.

Takže se zachovej jako dospělá, a klidně a slušně přednes požadavky, které by ti vyhovovaly.

@izzurba Tezko soudit o tehle jedne situaci, nebyla jsem tam. Ale povsechne Tvemu pocitu dobre rozumim. Proto mame s manzelem spolecny ucet. Prichazi a odchazi z nej vsechny vyplaty a platby, oba z nej nakupujeme. Na vetsich polozkach se predem domluvime, mensi jsou na uvazeni kazdeho. V nasem pripade jsem to ja, kdo ma (z pronajmu nekolika bytu) skoro trojnasobny prijem nez ten druhy, ale na spolecnem uctu jsem trvala za kazdou cenu. Jsme prece MANZELE.
Neumim si predstavit kazdy mesic to ponizujici cekani, jestli mi zivitel neco posle...