Generační bydlení vs. hlídání neteří a nemoce. Jak byste se zachovaly?
Ahoj,
za normálních okolností bych své problémy a starosti nikde neřešila, potřebuji však nestranný názor a radu. Tedy předem děkuji za přečtení.
Bydlím v generačním patrovém domě - já s manželem jsme zainvestovali veškeré úspory a i si něco půjčili do opravy domu, jsme v honím patře, ve spodním bydlí rodiče a děda. Mám starší sestru, která už od dětství byla upřednostňována (když měla vytřít - šla ven s kamarádkami, když se mělo dělat na zahradě - ona nemusela, atd.). Budiž, byly jsme ještě děti, měla volnější výchovu, což u mne znamenalo, že se automaticky počítalo s úspěchy (ve škole, v práci,..), zkrátka že si poradím.
Moje sestra se odstěhovala do bytu, který zaplatil přes hypotéku můj tatí (s tím, že ho někdy zdědí a jeden barák po babi, mne zůstane náš rodný dům). Celou dobu mateřské s oběma holkama ji rodina dotovala, neumí šetřit (zvykla si, že když je průšvih - natáhne ruku a dostane). Neumí se uskromnit, švagr chlastá a dost kouří, ani to neomezili. V zakoupeném bytě měli zákaz kouřit uvnitř - přesto to tam vypadá jak v chlívě, příliš neuklízí, smrad po rozlitém pivu a kouří běžně na záchodě a v koupelně, kam chodí i neteře (10 a 4 roky). To mamka nikdy neřeší, že to není její starost a ať si dělají, co chtějí.
Od narození první neteře jsme museli navíc pořád hlídat (potřebovala si nakoupit, uvařit, jindy uklidit - půl doby strávila na Facebooku a prd udělala), kolikrát jsem nejela do školy, protože mi poprosila o půl hodinové hlídání, vyzvedla si ji až po dvou hodinách. To také budiž - já neměla žádné závazky a extra povinnosti, tak jsem pomohla. Pak se to ale změnilo - narodilo se nám miminko, nedonošenec vyžadující více péče, na začátku s 5měsíčníma kolikama a atopickým ekzémem. Je živější a vyžaduje mnohem více pozornosti a péče. Po celou dobu mateřské / rodičovské si přivydělávám, abychom pokryli výpadek peněz a vyšli bez jakékoliv pomoci a mohla jsem malému dopřát, co potřebuje. Ani neteře jsem nikdy předtím nešidila - se starší jsem byla párkrát na výletu, učila ji bruslit, jezdit na kole, byla s náma prvně vlakem, tramvají,.. s mladší už to nešlo, protože jsme rekonstruovali a měli v té době svatbu.
Pokud se u sestry objevil jakýkoliv problém, musela jsem to řešit já (hrozící exekuci, vytopená sousedka), protože by to spadlo na rodiče. Bez keců jsem vždy vše zařídila. Celé prázdniny byly neteře u nás, doopravdy téměř každý den mimo táborů, i tady asi víc než týden spaly, starší v pokoji malého (ten spí se mnou v obýváku). Na návštěvu chodí téměř každý den, povětšinou se seberou a jdou dělat bordel k nám nahoru (což znamená, že vše vyhážou a neuklidí ani jednu hračku), to dělaly i předtím a sestra nikdy nic po nich nemusela uklízet, to jsem dělala já. Když jdu s malým do mamky obýváku, dostanu vynadáno, pokud není uklizeno, a to se stalo, jen když mi zdrhal na schody a ještě po nich neuměl sám chodit.
I to by se nějak dalo vydržet, byť jsem je musela okřikovat, aby neustále neřvaly po chodbách a byly trochu ticho v době, kdy malej spal (uměl ho vzbudit i špendlík nebo vrznutí podlahy). Jenže sestra nastoupila do práce a mladší neteř do školky, a tam to začalo.. Neustále domů nosí bacily, ze školky je posílají i s nudlema. Aby sestra nepřišla o peníze kvůli OČR, hodí nemocnou holku na hlídání "dolů k dědovi", jinými slovy se stejně většinu času starám já, protože 80letý děda kolikrát usnul, ani nevěděl, že ji tam má. Problém je v tom, že když já mám malého zdravého, obvykle to chytne taky a kolikrát i v mnohem horší formě. Teď v pondělí ji tady chtěla odložit s laryngitidou, že to není nakažlivé - nechtěla jsem, stejně tady byla (u dědy, který měl v té době sám problémy s dýcháním po prášcích, že sotva popadal dech), mamka si pak vzala dva dny dovolenou, aby se o ní mohla starat. I tak byli s mým malým v kontaktu a on kupodivu má taky laryngitidu, opět horší. Musela jsem koupi i inhalátor, aby mohl dýchat. Největší problém je jeho ekzém - cokoliv chytne kolem plic a střev, okamžitě se mu projeví na kůži (aktuálně má ekzém na zádech, komplet nohy a část ruky), byl skoro půl roku absolutně čistý. Zabere mi zhruba měsíc až dva, než ho z toho zase vyhrabu, kolik to bude stát peněz a nervů navíc, raději nemluvím.
Řekla jsem tedy mámě, že si už nepřeju, aby sem strkala nemocné děti - já k sestře na návštěvu nechodím vůbec, natož abych jí dávala hlídat svý dítě (to nehrozí, když se nepostará ani o svý pořádně). Bohužel už nemám vůbec trpělivost se s ní bavit normálně, v podstatě se rovnou hádáme, protože už předem vím, že já budu ta špatná, sobecká, co nepomůže, neochotná.. Končí to pokaždé stejně, sestra je chudinka, já mrcha a nezapomene mi připomenout, že lituje dne, kdy mi nechala si opravit to horní patro. Tenhle rok mi malého pohlídala 3x, nikdy ne přes noc, plánuji si návrat tak, abych dorazila vždy nejdéle do půlnoci.
Ani nevíte, jak moc bych za poslední půl rok se chtěla někam odstěhovat, což bohužel k dluhům a investicím je nemožné, neutáhli bychom ani nájem, rodiče nemají ani na mé vyplacení. S mámou není vůbec řeč, vždy upřednostní moji sestru, pro ni neexistují žádné argumenty (ať jde tedy hlídat k nim domů, aby se nedávaly nemocné děti ke zdravému, že malý pak trpí podstatně víc a dýl, apod.).
Jsem doopravdy taková mrcha, když chci, aby se bral ohled i na mé dítě a potřeby? Jak byste se v mé situaci zachovaly?
@me_druhe_ja Bohužel, jinak bych už byla pryč. Nemáme auto, takže bychom museli do blízkého okolí kvůli manželovo práci a abych se dostala s malým k doktorovi, nájmy jsou tu přepísknuté, neutáhli bychom dluhy a asi se chodili pást..😒
Navzdory tvým argumentům bych se pokusila sehnat jiné bydlení. Tohle se nezmění a ty si akorát zničíš život neustálými hádkamy a křivdami. Jste zapsáni jako spoluvlastníci, máte nějaký podíl v domě? Zjistila bych si, jak se dá vymoci vyplacení, když s nimi není řeč, nejsi v žádném případě ty ta špatná. Pokud na to nemáš odvahu, tak se holt zavírej u sebe a holky tam nepouštěj.
@marti89 mas nejakou moznost oddelit to "svoje"? Pokud tam bude nemocne dite, nesla bych k rodicum, nepustila ho nahoru a nestarala se. Jako sobec mi neprijdes, nemoznost se odstehovat chapu. Takze bydleni oddelit. A taky bych resila pravni stranku - je na tebe ten dum? nebo aspon cast?
Rozhodne nejsi mrcha, spis naopak, nechas na sobe drivi stipat. Uz treba to, ze kdyz si k tobe prijdou netere hrat, tak si nenastavis s nimi pravidla a nechas je neuklidit hracky a veci, se kterymi si hraly - bez ohledu na tvuj vztah se sestrou a mamkou je toto mezi tebou a neteremi a u nas by neexistovalo, ze by si po sobe neuklidily - muj byt, moje pravidla. A bud by se netere prizpusobily, nebo by chodily k tobe mene casto. A stejne se sestrou a mamkou - nastavit pravidlo, ze nemocne deti nehlidas a tecka.
A co se tyce odstehovani a vyhrozovani ze strany mamky, ze ti nemela davat to patro. Jasne bych rekla, ze fajn, muzes se odstehovat, kdyz ti zaplati tve vydaje na rekonstrukci, kdyz sestra dostala prs hypoteku byt, ktery pak bude jeji.
Myslim, ze si zivot dost komplikujes tim, ze si myslis, ze obskakovat odtatni, kteri si toho nevazi, je normalni. A kdyz neumis dat asertivne najevo, kde mas hranici, tak nemuzes byt prekvapena, ze ji ostatni prekracuji.
Máme to obdobně, dítě má zákaz k nám chodit a zamykám se. Ať si řve na chodbě, já si ho na hlídání nezvala. A vyříkat si to pěkně od plic s rodiči, nenech si srát na hlavu.
@marti89 nedal by se ten váš byt pronajímat a vy byste šli do pronájmu jinam? Nic moc řešení, ale nic lepšího mě nenapadá. Ideál by byl dům prodat (ovšem to by museli rodiče souhlasit) a peníze rozdělit mezi vás a rodiče.
Jestli to nejde, tak jinak jediná varianta je prostě opravdu tvrdě jim vysvětlit, že vám do vašeho nepolezou a klidně si zamykat.
Upřímně...za mě jsou vícegenerační domy zlo! Málokdy to dělá dobrotu a vy jste měli napjaté vztahy už předtím. Pokud rodič upřednostňuje jedno z dětí, ať už z jakéhokoliv důvodu, těžko se to jen tak změní.
Není možné si třeba dát zámek na dveře ke své části? A prostě tam nikoho nepouštět a už vůbec ne nemocné. Jinak tady moc k radám není. Zavázali jste se k domu a těžko se vyvážete. Buď musíte matce nějak otevřít oči, nebo prostě trpět. Co až nebude děda? Jakou výmluvu si najde, aby vám dala dítě na hlídání?
Nesnáším takové sobecké lidi, jako je vaše sestra. S mojí povahou bych si to však nenechala jen tak líbit a bylo by mi jedno, jak by to zničilo vztahy, které podle mě už stejně zničené jsou. Vy jste asi jiná nátura, škoda.
@marti89 Pokud nebudeš trvat na tom, že si po sobě uklidí, děti to dělat nebudou. Minimálně tohle bych podmínila. Jste tu - ukliďte. Ne, pak k nám nemůžete chodit. Na tom není nic sobeckého, jsou to základní pravidla chování.
V době nemoci opravdu nemocné děti do vašich prostor nepouštět - sestra s matkou se budou muset postarat samy, pokud nejsou soudné.
A být tebou, tak si ošetřím vše písemně - snad máte schovány alespoň faktury, pokud náhodou nemáte přepsánu na sebe onu část domu, popř. závazek rodičů, že dům bude tvůj.
Jestliže tvá sestra nadělá dluhy, rodiče ji v tom nenechají a můžete o své bydlení a investice přijít, až si ji tam nastěhují.
Nejsi sobecká, tady jde už o zdraví vašeho dítěte. Ale je jednodušší tě touto hláškou manipulovat a vyvolávat v tobě pocit viny.
Nic jim nedlužíš. Prioritou by pro tebe měl být syn.
Nepřijdeš mi jako sobec ani jako mrcha.
Bohužel nevím, jak ti poradit. I mě se jeví jako nejlepší řešení stěhování nebo pořádné oddělení vašeho od rodičů, třeba nějakou zamykatelnou mříží. Upřímně nevím, proč by ses měla starat o kohokoliv, když k tomu nejsi svolná, ani proč bys měla tolerovat nepořádek nebo nemoci,.. Nestojí to za ty hádky a nervy, co máš.
Hledání řešení nebude příjemné, ale je třeba si uvědomit, že máš vlastní rodinu - a to je tvoje zodpovědnost. To by mělo být na prvním místě. Pokud to tedy u vás vždy fungovalo tak, jak popisuješ, dávno bych ty vztahy dost omezila. Bohužel to tak někdy v životě chodí. Ono to pak často někdo podá, jakože nejsi rodičům dost vděčná apod. ale toto bych si líbit nenechala.
Přeju hodně štěstí!
@marti89 ach to dvojgeneracni bydleni... kdo chce kam, pomozme mu tam... vytvorit hranice... jedina moznost... netere bez pristupu do Tveho bytu.
Reseni? Jde udelat samostatny vchod z venku a uzavrit pruchod mezi Tvym bytem a rodicu bytem? Btw.vzdy to jde, ale nekdy to je hold finance narocnejsi...
Dalsi vec, co me napada, co takhle vymena? Ty byt a dum po babi, sestra byt v dome rodicu?
Nejsi ani sobec, ani mrcha, ale trosku trubka jo Proc si to nechavas vsechno libit? Tvuj problem vubec neni o bydleni. Kdybys bydlela o kilometr jinde je tvoje situace uplne stejna. Nauc se rikat ne a starat se jen o svoje. Nemocne dite bych urcite sestre nehlidala, pokud by hrozilo, ze nakazi moje. Ze je u dedy a ten se o nej zvladne postarat horko tezko? Zavolala bych mamce, aby vedela, ze tam je a jestli by radeji nemela prijet, ale urcite bych si ho nebrala k sobe. To je jedina cesta, jak se pristup rodiny, ktera si z tebe dela onuci zmeni.
Nepíšeš jestli vlastníš nějaký podíl v domě, to by bylo dobré uvést. Každopádně určitě nejsi sobec ani mrcha. Spíš bych řekla naopak, na můj vkus máš až nekonečnou trpělivost, protože z toho co jsi tu vypsala bych já nevydejchala ani polovinu a už bych jednala.
Každopádně radit jde jen to co už tu psaly holky. Odstěhovat se jinam, svůj byt v domě pronajmout, případně s někým vyměnit. A pokud nemáš podíl napsaný na sebe, tak jedině udělat stavební úpravu tak abyste měli samostatný vchod a aby k vám prostě neteře nemohly.
Nemám žadný podíl na baráku, opravovalo se a investovalo na ústní dohodu, samozřejmě i spodní patro u rodičů, když se tam sestěhovali kvůli nám shora. Tady bych jen podotkla, že sestra ani švagr nepřiložili ruku k dílu, ani v části pro naše. Neexistuje ani závěť, kde by to bylo nějak ošetřeno.
Do extrémního řešení se mi nechce, abych tahala rodinu někde po soudech kvůli penězům, dědu by z toho ranila mrtvice - ten barák postavil vlastnoručně, neexistuje, aby se dostal z majetku rodiny. Právě proto ho mám co by spolehlivá dcera pak dědit já, že se o rodiče ve stáří postarám a nehrozí exekuce, protože umít šetřit a i makat ručičkama kolem baráku. Máma tehdy řekla, že radši bude mít prázdný horní patro, než aby si sem nastěhovala sestru - nevydýchala by její bordel a laxnost, a švagra.
Takže výměna se sestrou, prodej nepřipadá v úvahu. Pronajmout nejde - nejsem majitelka a nedostala bych souhlas mámy. Oddělit také moc nelze, musíme přes patro rodičů a kdybych tam chtěla na schodech udělat dveře, musela bych vrtat do žulových schodů a zrušit kus dřevěného zábradlí, které dělala babi s dědou, to by ho opět zabilo.
Aktuálně bychom nedostali hypotéku kvůli dluhům visícím k tomuto baráku a jít do pronájmu 1+1 za 3/4 manželovo výplaty, mám velký strach, abychom zvládli pak vše platit a nedostali se do dluhové spirály. S našima teď platíme běžné výdaje napůl a sotva vycházíme, i když si přivydělávám a nekupuju blbosti ani zbytečnosti.
@marti89 No nezlob se na mě, ale to byla teda sakra hloupost. Když jste do toho investovali peníze, proč jste si to neošetřili předem? Obzvlášť, když vztahy ve Vaší rodině nejsou růžové. Až se bude dědit, půjde vše na půl a podle toho co popisuješ pochybuju, že ségra se své zákonné poloviny gentlemansky vzdá.
@marti89 Tak to je ale docela velkej průser. Investovat peníze do něčeho, co ti nepatří, to je šílenost. To že ti někdo něco slíbí ještě neznamená že to tak opravdu bude. Tyhle dohody na "hubu" to je časovaná bomba a jak je to v rodině tak je to ještě horší.
Jediné řešení je teď tedy asi zajistit vchod k vám do patra aby tam neteře nemohly jak se jim zlíbí a modlit se aby si vaši něco neusmysleli a neyhodili tě na ulici.
A hlavně, od teď jakékoli investice a dohody podložit písemně!
Ahoj Marti,
to je strašná situace, úplně v tom vidím sebe před pár lety tak ti popíšu, co tě MOŽNÁ čeká:
My to měli tak, že manželova mamka nahoře, já s manželem a třemi dětmi dole. Švagrová sem vozila své dvě děti kdykoli zdravé nemocné, na den nebo na týden. Nám to ani neřekla předem, jen mamce a ta nám taky nic neřekla, vnoučata přišla přivítat a zmizela nahoru a už jsme ji neviděli, synovci si zůstali hrát u nás a hlídala jsem jen já. Švagrové bylo jedno jestli jsem v šestinedělí nebo máme horečku po očkování a její děti jsou nachlazené... Její děti dělaly bordel, ničily mým dětem hračky apod. Já se s ní hádala, brečela, ona tvrdila, že děti vozí babičce a ne mě. Nakonec já byla ta špatná.
Výsledky:
1.Pomluvila mě u zbytku rodiny a sousedů - že nemám ráda ji ani její děti, bráním kontaktu s babičkou apod.
2. Spory s manželem - dodnes mu vyčítám, že se mě nikdy nezastal ani před jejich mamkou ani před švagrovou, nechal mě v tom.
3. Dětské nemoci, střevní infekce, nachlazení, které jsme nemuseli dostat, kdyby tu švagrová bezohledně neodkládala svoje děti.
Obrat nastal, až když babička zemřela. Vyměnili jsme zámky a hlídáme jen po předchozím požádání a jen když se nám to hodí.
Určitě bych ti taky poradila odstěhování - vícegenerační soužití je strašné zlo pro všechny. Když se nedá domluvit, tak tedy sestře jen OZNÁMIT, za jakých podmínek jí budeš děti hlídat a co uděláte, když ona to nedodrží. A pak to fakt udělat - např. jak už někdo psal, zůstat se svým dítětem a nemocné k němu nepustit - děti to pochopí, že by se od sebe nakazily a nebylo jim dobře. Já tenkrát třeba chtěla zavést, že když nám tu švagrová vyklopí děti bez domluvy předem, tak jí je odvezeme zpátky, klidně do práce, a víckrát si to nedovolí.
Děti už nejsou mimina, takže při příchodu do vašeho bytu bych přímo s nimi jasně domluvila pravidla - uklízet po sobě apod. - a upozornila je, že jinak si ve vašem patře nebudou smět hrát.
Marti, strašně ti držím palce, aby se váš život zlepšil. Já tím strašně trpěla a taky se moc chtěla odstěhovat, ale kvůli úvěru na bydlení to nešlo, přesně jak píšeš. Tak vím, jaká je to past a bezmoc. Děj vědět, jestli se ti s tím podařilo hnout, třeba budeš inspirovat další mamky🙂
Ještě mě napadá, že ti může hodně pomoct manžel - vím, že jde o tvoji sestru a tvé rodiče, ale jako manžel se stará o tvé blaho, má tě chránit, když ti někdo ubližuje a pokud tvá rodina nehledí na tvé potřeby, měl by to být on, kdo bouchne do stolu a řekne, že takhle tedy s jeho ženou nikdo jednat nebude. Samozřejmě nevím, jestli je toho schopný, ale mě by to v té situaci strašně pomohlo a bohužel jsem tu podporu nedostala, tak jsem to nesla o to hůř☹
@marti89
takze tys vrazila penize do rekonstrukce domu,ktery vlastne neni tvuj?tak to je mazec...
Řešení nemám, ale taky pořád taháme sestru z průserů. Teď jsme do ní společně s rodiči napůl investovali 600 tis. Kč, dluhy a zajištění bydlení po babičce, aby vůbec měla kde bydlet, naši ji do domu nechtěli, starší dítě ji vychovává moje máma, prakticky u ní bydlí, druhé dítě je tam taky furt. Já akorát ty peníze beru jako charitu, nepočítám s tím, že by to někdy vrátila, děláme to všichni hlavně kvůli těm dětem (ani jeden tatínek nefunguje a neplatí). My naštěstí nejsme v takové pasti, a máma ji rozhodně nestraní, i tak je to občas o nervy.
S mou povahou by si teda sestra i mamka vyslechly hodně a pěkné by to rozhodně nebylo....
Já tu vidím jediné východisko odejít někam dál a přerušit kontakty (nebo omezit na minimum) min. na nějakou dobu, dokud se nevzpamatujou. Což je bohužel v opozici s tím, že byste neutahli nájem....Ale...fakt ne? Ani menší byt? S jedním malym dítětem by to mohlo jít ne? Já bych teda udělala cokoliv, abych tam nebyla už ani hodinu....