Ahoj,
Protože mám velice složité rodinné vztahy, během hloupé hádky po vyplnění genetických testů jsem se nechal vyprovokovat větou "Geny se projevily". Svou těhotnou přítelkyni jsem usadil na postel tak, že jsem ji chytil pod krkem (nezmáčkl ani trochu) a posadil ji. Bohužel mě chce kvůli tomu opustit, i když jsem chlap, co by ženu neuhodil a žádný konflikt jsme předtím neměli. Naopak jsem stále k dispozici, udržuji při práci domácnost a snažím se o nejlepší péči. Vím, že jsem to neustál vůbec správně, ale jak z toho ven? Nechci o ni a prcka přijít..
@msimankova s naprostou pokorou..na to není obhajoba. Nebylo to s úmyslem ublížit, byla to největší chyba, které jsem se mohl dopustit. Neublížil jsem fyzicky, ale na duši A protože mě tahle sebereflexe trápí, snažím se přijít na to, jak z toho ven. Neopakuji chyby a vím, že se to nebude opakovat, ale zvrtal jsem to..
@budoucitata Tak v první řadě na tu větu " i když jsem chlap, co by ženu neuhodil" rovnou zapomeňte. Sice jste přímo neuhodil ale dost nevybíravým způsobem jste dal partnerce najevo svou přesilu. Nebudu ji omlouvat že je těhotná tak působí hormony...kdo ví co jste si udělali/řekli a jistě na tom má i svůj podíl viny. Ale chápu ji. Teď se jí to mele v hlavě co se může dít dál. Doufám že se tohoto nedomákne můj partner který sem někdy taky občas zabrousí ale přesně takhle to začalo i u nás. A skončilo to ranou do brady. Přísahala jsem si že je to první a poslední monokl co mě udělal, byli jsme v krizi, oba jsme na tom měli svůj díl viny. Jenže já bohužel zřejmě nemám pud sebezáchrany protože i přes to že vím že to první a jediný co bych měla udělat bylo odejít od něj, dala jsem mu ještě jednu šanci. Nedivte se že vaše partnerka reaguje tak jak reaguje, asi je chytřejší než já (a na rozdíl ode mě má kam jít) a vidí kam až to může příště zajít. Nikdo vám tu neporadí jak to zase slepit. Teď musíte jen partnerku přesvědčit že už se to nikdy nestane a dodržet to. Jak, to už je na vás, my ji neznáme, vás neznáme, nevíme jaký je váš vztah...tohle musíte vyřešit vy dva. Nechte tomu volnější průběh, netlačte na ni a nechte ji rozhodnout se po svým. Pokud bude chtít odejít prostě odejde i kdybyste dělal stojku a odrážel se ušima ale když na ni budete tlačit tím spíš bude mít tendence utíkat.
@budoucitata taky zalezi, jak dlouho jste spolu, jak dobre se znate. Nedivim se ji, mela s temi geny pravdu, ze te tak vytocila? Za sebe bych poradila ukazat ji, ze se sebou chces neco delat a zacala s nejakou terapii - praci na sobe, abys zjistil, kde se v tobe bere nasili a co s tim. I memu partnerovi je lito, kdyz mi ublizi, psychicky, ale nic se sebou nedela a zhorsuje se to - mela jsem jit driv a zjistila jsem to prave v tehotenstvi, jak se veci maji.
Jsou veci,ktere jsou neodpustitelne. Ja bych sanci uz nedala ani jednu, ale asi jak pisou ty prede mnou...zkuste si promluvit,ale nevim, ja bych to povazovala na 100% konec. Nemela bych zapotrebi zustavat s nekym takovym...
@budoucitata Tohle nespraví jedna omluva typu už to neudělám....už jste to totiž udělal a hranice její jistoty, důvěry a bezpečí je prolomená...naneštěstí pro vás v tom nejhorším možném období, kdy žena přestává myslet a jednat jen sama za sebe, ale i za svoje dítě, které má a už vždycky bude mít potřebu chránit a momentálně i před vámi...to co by riskla sama za sebe, si netroufne kvůli miminku....nezbývá než doufat, že váš vztah je natolik stabilní a zná vás natolik dobře, že vám nakonec šanci ještě dá....netlačte na pilu, nehučte do ni v jednom kuse a vykašlete se na megalomanská gesta...musí si to srovnat sama v sobě. ..pak si o tom v klidu promluvte, z čeho konkrétně má strach a ať vám sama řekne, čím byste její důvěru mohl získat zpět. ..klidně navrhněte, že když bude chtít půjdete do poradny, na psychotesty a bude li třeba klidně i na terapii...sama za sebe vás chápu, jsem taky horká hlava a někdy mě manžel vytočí tak, že do něj taky strčím nebo praštím. ..jenže při mých 157cm a jeho 195cm to působí spíš komicky...být to obráceně jsem taky nekompromisní...já bych se z pozice síly taky do nikoho nepustila. ..Když už nic jiného je to pro toho slabšího strašně ponižující...pokud už to opravdu nikdy neuděláte, držím vám palce abyste to už kvůli miminku ustáli...
@budoucitata Jsi chlap co by ženu neuhodil, ale ve velice citlivém a emočně hodně vypjatém období jsi se k ní zachoval dost hrubě, zrovna v době, kdy se spoléhá na to, že se k ní budeš chovat úplně jinak a budeš ji chránit, ne jí fyzicky ponižovat;) na mně by takto manžel sáhnul jednou a porušil by tím moji důvěru a pocit bezpečí, který je pro mně alfa omega vztahu, zvlášť když už teď nemyslím jen na sebe, ale taky na naše dítě, které bude vyrůstat s námi oběma. Nejsem nijak hysterická, feministická a podobně, ale v tomto období jsou prostě ženy citlivější a ty jako chlap, dle tvého mínění rozumný, bys měl mít dost pochopení pro to, co se se ženou děje a ne se k ní chovat takto, navíc kvůli takovéto prkotině. Takže se jí nedivím, pokud se s tebou necítí bezpečně a chce odejít...ono takovým chytnutím pod krkem to začíná, pak ji chytneš hrubě před dítětem, nebo nevydýcháš nějakou dětskou scénu, ublížíš jemu a co? ;) Já bych to nedopustila.. Takže pokud máš problémy se sebeovládáním, najdi si nějakou pomoc. Kamarád takto musí třeba i zastavovat v autě když brečí miminko a musí jít ven - co nejdál, jinak by mu mohl ublížit, blbě s ním zacloumat a klidně mu tak zlomit vaz, že...a to byl předtím jen trošku popudlivější a měli s manželkou jeden jediný exces, kdy ji ještě netěhotnou přimáčkl rukou ke zdi.. taky bych se bála. Někteří chlapi se v tomto prostě neumí ovládnout, když je něco vytočí...Musíš se zeptat jí, co máš udělat, co by mohlo pomoct...ale musíš to nějak řešit...a pak to snad zvládnete. Uvědom si, že teď tady tu věc řeší ještě přehnaněji, než by řešila normálně, protože s ní prostě cloumají hormony...takže buď citlivý, chápavý..a neoháněj se řečma, že už to nikdy neuděláš a podobně...to jsou jen blbé kecy, které nemůžeš nijak slíbit ani ovlivnit. Musíš to spíš začít nějak řešit ;)
Zkuste to s ní probrat a dejte si další šanci. I Vy sobě, i ona Vám. U nás se stalo něco podobného, v opilosti se mnou partner praštil na kapotu auta a řval na mě, já byla taky opilá, něco se seběhlo a takhle to dopadlo. Ale: je to už 14 let a od té doby se to neopakovalo, ani v náznaku. Takže já neberu pravidlo jednou a dost, určitě je tu šance, dnes jsem si jistá, že manžel už to v životě neudělá. Držím vám palce, oběma.
Pokud to bylo poprvé a ona tě miluje tak tě neopustí. A pokud ano tak je možné, že jen čekala na nějaký důvod, aby to mohla udělat a v hlavě to měla už déle. Nám se něco podobného stalo taky. Párkrát do mě přítel strčil až sem spadla na postel. Jako nic se nestalo, věděl, že jdu do měkkýho, ale stejně. Hormony se mnou v těhotenství totiž mlátily ze strany na stranu a popravdě divím se, že mě nezabil :D Ženská dokáže vyprovokovat chlapa do nepříčetnosti velice snadno a i té tvojí musí dojít, že ste se hádali oba a že si jen tak nepřišel a neudělal to zbůhdarma, ale že i ona na tom má svojí vinu. Myslím, že ty můžeš udělat jen jedno a to omluvit se. Co bude dál si musí rozhodnout ona sama. Držím palce, ať se to brzo vyřeší 😉
@hani007 A dámy, ty řeči: chlap by takhle na mě sáhnul jednou a bla, bla, bla..
Nezlobte se na mě, ale to sou fakt kecy. Dost pochybuji, že po několikaletém vztahu a ještě, když máte děti byste po jednom takovém uklouznutí okamžitě balily kufry a šly do pr.. Každý dělá chyby a ani chlapi, jak asi všichni víme nejsou dokonalý a pokud to bylo poprvé (a naposled), je mu to líto, hned se omluvil a nic se v podstatě ve finále nestalo tak co. Pochybuji, že ani jedna z vás nikdy svého přítele/manžela neplácla nebo do něj naschvál trochu nestrčila, když jste se hádali. Ale když by na to jen pomyslel on to by byl hned oheň na střeše, že? A jestli se vám nic takového nikdy nestalo a všechno u vás bylo ve vztahu sluníčkový tak gratuluji. Měli by vás prohlásit za svatý.. nebo vyšetřit jestli jste vůbec lidi a ne psychopati bez emocí 😅
@hani007 možná někdo kdo už tím prošel, nebo tím procházel někdo jemu hodně důležitý to vidí asi trošku jinak=) Osobně jsem nikdy do nikoho neplácla ani nestrčila, proč bych to proboha dělala? samozřejmě že se člověk pohádá, ale chytat někoho pod krkem mi normální nepřijde a určitě to neznačí nic o sluníčkovém vztahu, prostě jsou lidi, kteří se chytají za krk a lidi, kteří by to nikdy neudělali=) já jsem za to aby to určitě nějak vyřešili, a ne rovnou balili kufr (taky jsem to psala),ale hlavně on by si měl na to dávat pozor...ona se musí zařídit podle sebe ;) někdo to vydýchá, někdo ne...nejsme každý stejní =)
@vanea Samozřejmě, že když si někdo něčím podobným už prošel tak chápu, že stát se to v dalším vztahu tak by se hned sbalil a odešel. Ještě navíc, když by to ten partner věděl :-/ Ale s "normálními" zkušenostmi z předchozích vztahů mi přijde nesmysl po jednom incidentu odejít. Ještě navíc, když s ním čekám dítě. A neříkám, že je v pořádku, když někdo někoho chytí za krk, ale spíš říkám, že ženská prostě dovede chlapa vytočit do nepříčetnosti a to s vědomím, že chlapi přeci ženskou nemlátí tak si může na něj dovolit všechno. Zrovna v tomhle případě si dotyčná naschvál rýpla do partnerova nejcitlivějšího místa, což bylo od ní pěkně hnusný a nemohla přece čekat, že on jen tak odkráčí a nebude to řešit. Neříkám, že jí hned měl chytit pod krkem, ale ve finále přeci musela čekat nějakou silnější reakci z jeho strany. I kdyby jen křik. Takže podíl viny na tom nese i ona.
Zřejmě budeš trochu horká hlava, co? Tvoje přítelkyně je těhotná, rozumíš, to je prostě období, kdy je citlivější než jindy.... a že to nebylo jen takové nevinné smýknutí je nasnadě. Omluv se jí a navrhni, že tu prchlivost budeš třeba řešit v nějaké poradně. A už nikdy, NIKDY, to nedělej. Teď pohrozila, ale jestli není ovce, nenechá si to už nikdy líbit a opravdu Tě nechá.
Promiň ale chytat někoho pod krkem je v podstatě ohrožení života - zkus to udělat nějakýmu chlapovi a uvidíš, jak rychle budeš mít mezi očima jeho pěst. Na ženu si ale tohle troufneš udělat. Nedivím se jí - ohrozil jsi její život i vašeho dítěte. Nějaký detail ohledně jak moc jsi zmáčkl nebo nezmáčkl je irelevantní. Co sis nadrobil, to si sněz. Přeju vám ale, abyste to nějak ustáli.
ahoj nerozumím tvé zbrklé reakci ale jestli to myslíš vážně, tak bys mohl slíbit, že půjdeš na nějakou terapii (nebo něco takového) a samozřejmě se toho zúčastnit třeba porozumíš jak se ventilovat abys neděsil. Ale když uvažuje o rozchodu je divný, že hned po tvém prvním selhání.... nevím jen můj názor
PS ještě si uvědom že kdyby tohle už zažilo vaše narozené tak rozhodíš i to malý i když myslíš, že to nevnímá nasává emoce jako houba ..
@budoucitata no a proč jsi to takhle blbě udělal? Byl to první konflikt? A co budete dělat u dalšího? Přijde.