Dospívající synové v péči matky, kterou odmítají. Máte zkušenost?
Dobrý den, máte prosím někdo zkušenost jak se postavit k situaci, kdy jsou děti svěřeny do péče matky, ale sami se v pubertě rozhodnou přesunout k otci. Klukům je 15 a 12let, dosud jsme neměli žádné konflikty, ale údajně se u otce momentálně cítí lépe a více si rozumí. Situace se vyhrotila domácí výukou, kdy jsem požadovala po dětech alespoň částečně režim. Jezdí se mnou alespoň občas na víkend, ale odmítají se vrátit domů. Doufala jsem, že se situace zlepší, když jim dám prostor, nebudu tlačit a sami se vrátí, bohužel o víkendech mám pocit, že si vyzvedávám cizince. Ztratila jsem kontrolu nad výchovou, ale přitom jsem ni ze zákona odpovědná. Nevím jakým způsobem docílit jejich návratu, mám pocit, že už jsem na ně zkusila všechno. Děkuji za jakýkoliv podnět L
Mám pocit, že toto období přijde u většiny kluků, kteří mají fungující vztah s otcem i matkou. Prostě si myslí, že u táty je líp a matky je serou.. Nechala bych je, ať si to jdou vyzkoušet s tím, že vrátím zpět se můžou kdykoli.
Normální, zdravé odpoutani, lepší než mamanci. 😇
@lucie4321 Ahoj, něco podobného jsem zažila. Mám syna 16 let, cca 5 let oficiálně ve střídavé péči, ovšem už 2 roky žije u otce. Sám mi to tehdy navrhl, že se u táty cítí líp (žil v tom domě odmalička) ale že to neznamená, že by se mnou už nechtěl být. Uvědomila jsem si, že je to pro něj taky těžký, že se nemůže rozdvojit, že je to i dost nedůstojné v jeho věku pendlovat mezi mnou a tátou a že vlastně chci, aby byl šťastný. Vím, že je to dáno zčásti i tím, že u táty má o dost "luxusnější" život, ale to je holt život ☺️. I přesto se máme rádi, chodí k nám často a pravidelně a rád. Takže ti radím, ať se nad to povzneseš a klukům bydlení s tátou dovolíš. Jsou už velcí. I když to bude pro tebe těžké, opakuj si, že je to pro jejich dobro.
Já poměrně i počítám s tím, že se to může stát. Teď jim je 8 a 10 a u táty jsou každý týden několik dní. Dávám jim s sebou i učení a naštěstí většinou zvládají udělat. Na střídání jsou zvyklí od malička. Dýl než týden nebývají pryč, ani o prázdninách. Rozdvojit se nemůžou. Jako malincí byli více se mnou. Předpokládám,že v pubertě budou zas víc tíhnout k otci. Pokud by to na ně nemělo vyloženě negativní vliv ( chování, zdraví, školní výsledky..), nechala bych je. I když to musí být těžké.
Ohledně té zodpovědnosti.. pouvažovala bych o změně formy péče na společnou. Manžel to tak u dcery od jejích 13 let má. Je to víc flexibilní,a u starších dětí vhodnější.
Moc Vam děkuji za podněty, tady asi opravdu muset zapracovat na sobě, když jsou kluci spokojení. Ještě proběhne konzultace s mediátorem, tak potom můžu poslat rady dál ;)
Co zkusit rodinou poradnu? Prvně třeba ty sama, aby ti poradili, jak situaci brát, zvládat, jak se k ní postavit. Otec distanční výuku zvládá? (já u 12lete musím zlehka dozorovat, co dělá, jestli má vše hotovo, jestli rozumí látce), při práci? Jak on se na to dívá?