Dobrovolník. Jak se smířit s tím, že budeme mít v rodině cizího?

Zdravím vás, jdu s dotazem. Mám partnera, který se věnuje dobrovolnicke činnosti už delší dobu. Bere si dítě z dd a tráví s ním jednou za týden nějaký čas. Párkrát jsem s ním u setkání byla a přijde mi, že se neumí s dítětem bavit přiměřeně k jeho věku. Navíc mi přijde, že pro to dítě Je jako chodící peněženka. Dítě řekne kup mi to a on jde a koupi. Ale to není ten zásadní problem. Narodilo se nám dítě a partnerův sverenec už není v DD, ale žije sám, je svepravny, ale žije v ochrannem bydlení. Je mu dvacet a dostává peníze. Hlavní problém je v tom, že máme své dítě a partner stále chce docházet za jiným, tedy v tomto případě už dospělým klukem. Vlastní dítě ho ale taky potřebuje a navíc ten kluk ho jen využívá, řekne kup a on koupí...když mu partner něco rádi do života, tak ho stejně neposlouchá. Prostě mi vadí, že je tak naivní a cpe nám do rodiny cizího člověka, který si ho ani neváží. Navíc mi partner dál ultimatum, že bud to
budu respektovat nebo můžu jít. Prosím poraďte, jak se s tím smířit, že budeme mít stále v rodině cizího člověka.
Děkuji.