Ahoj, mám takový problém s partnerem... Nebudu tu psát slohy, prostě jeho největší problém je panicky strach o dítě. On má pocit že já vše zlehcuju, ve skutečnosti on vše příšerně hroti. Dítě má rýmu a trochu kašle... Hned je z toho na prášky a vidí za tím covid, že kterého má panickou hrůzu. Když dítě bolí hlava, hned zezelena. Takže když dítěti něco je, říká to jen mě. Protože on se ze všeho hroutí.
Potřebuje psychologa, ale zatím si to nechce pripustit. Potřebuji vědět jak s ním mám mluvit, jak to řešit, jak ho donutit to řešit. Mamka moje říká ať zkusím poradnu, že by mi třeba poradili. Můžu tam jít sama?
Na tohle poradna nepomuze, jestli ma panicky strach, pak pomuze jedine terapie u nej, nebo pak antidepresiva. I tak to bude nejspis beh na dlouhou trat. Ja jsem necim podobnym prosla pred dvema lety, kdyz nam umrelo nenarozene miminko. Patrne vlivem posttraumatu jsem mela panicky strach o deti. Nema za sebou nejakou takovou zkusenost? Mne teda pomohlo az dalsi tehotenstvi, klasicka terapie ne. Ale mozna by pomohla kognitivni behavioralni terapie, kde se clovek uci zvladat ruzne situace.
@marcicek84 tak minimalne mohou poradit, jak s partnerem komunikovat, jak resit nastalé situace a pripadne kam se jinam obratit...
Manželská poradňa je pre manželov, ak by tam šiel, tak by maximálne pomohli vo vylepšení komunikácie medzi vami. Manžel by skôr potreboval terapeuta a sedenie, aby zistil, prečo je tak úzkostný. Ale popravde, my sme mali s manželom to isté, ak je to prvé dieťa, tak je to aj normálne, že sa nebojí. Niekto to tak nemá a tiež si nemyslím, že je to niečo zlé.
Ano, je to první dítě. No on byl dost vystresovany už když jsem byla těhotná. Mela jsem vysoký tlak a dr se bali preeklampsie. Tak to ho dost nervovalo. Pak byl u porodu, což byla taky chyba. Asi je hodně citlivý a má prostě obavy. Ale ničí mě to. Kdyz je dcera ve školce je z toho nervózní. Covid jsme měli. Nic dramatickýho nám nebylo. Je fskt že od té doby se to u něj dost zhoršilo. Na žádnoi terapii jít nechce. Nema pocit že to přehání. Mne říká že jsem ke všemu laxni a je mi všechno jedno. To ale není pravda. Já už jsem taky úplně na nervy. Kolikkrat už jsem kvůli všemu brečela... Nevim co mám dělat 😔. Chtěla bych mu pomoct aby se cítil líp.
@limali a jak jste to vyřešili? Tvůj manžel se nějak sám uklidnil? Jsem "rada" že se ozval někdo kdo to taky zná. Z každé strany jen slyším "ať se jde léčit"... Ale nic jinyho. Špetka pochopeni, vůbec.
Do poradne sme nechodili, prešlo to časom, keď sme si boli rodičovstvom istejší, ze to zvládneme. Strach máme samozrejme stále ale už nie sme vydesení z každého zaplakania. Trebárs je len manžel citlivejšia povaha, môže to byť skrytá trauma z detstva, čokoľvek. Ak by bol ochotný nech sa poradí s odborníkom, ale nie je to nič s čím by sa mal liečiť. Toľko žien má opačný problém ako ty, nestresovala by som sa. Jeden večer si sadnite a porozprávajte sa. Niekedy je to lepšie než 10 doktorov.
Proc bys nemohla,ale nevim ck si od toho slibujes,nekam by mel zajit tvuj chlap,vypada to jako nejaky druh obscese s uzkostmi,nemel covid,muze to byt nasledek,mohl ho mit i bezpriznakove