Dlouhodobý vztah. Co myslíte?
Zdravím, mám pocit, že se z našeho manželství postupem času a okolností stalo jen něco jako spolubydlení s dětmi. A teď k dotazu. Je z toho ještě nějaká cesta ven? Nebo už jen rozvod, případně udržovat současný vztah nevztah. Máme tři celkem ještě malé děti (s poslední mám ještě na rok rodičák). Možná to vidím i já sama příliš kriticky, jak jsem dlouho doma. Ale poslední dobou se mi mění manžel před očima. Je nějakou chvíli bez práce, máme malý byt a lezem si už vzájemně na nervy. Je z něho protivný, nerudný mrzout s divnými názory. Pořád se jenom dohadujem a já už na to asi nemám sílu o cokoliv se dál snažit. Vidím už jen chyby, upadám do nezájmu. Nevím, jak to s ním vykomunikovat, vyslechne si mě, když něco řeknu a to je tak vše. Snad už jen doufám ve zlepšení, až budem oba zase v práci. Ale těžko říct, to odcizení a emoční odpojení je dlouholeté.
Asi bych tomu dala i kvůli dětem šanci a něco zkusila pro zlepšení vztahu. Kdy jste třeba byli naposled sami bez dětí? Aspoň na večeři nebo v kině? Jinak chápu, že je manžel mrzutý, když je teď bez práce. To bych si nebrala až tak osobně. Zajímavé videa s postřehy o vztazích má třeba Denisa Říha Palečková - pokud by ses třeba chtěla vrhnout na záchranu vztahu...
To je i tím, že jste teď pořád spolu.....a výhled na novou práci není? Nemůže vám někdo pohlídat děti, že byste si vyrazili někam sami? S dětmi je to vždy složité, než vyrostou a osamostatní se, ale na vztahu by se mělo pořád pracovat. Ještě bych tomu dala šanci.
Jsme spolu trinact let. Nejstarsi ditko bude devet a vlastne, co mame deti, tak jsme nikdy nikde nebyli sami. Neni hlidani. 🤷 Palečkovou znám a celkem s ní souzním. Já opravdu doufám, že je to krize z té současné situace. Nicméně se rozcházíme v hodně představách a směřování. V poslední době i ve výchově dětí. Lidi se v čase mění a vyvíjí, takže chápu, že i názory se mohou měnit. Za to souznění, jak píše @sarihy bych byla vděčná. U nás jsou dny, kdy se prostě ignorujem a neřeknem si kloudného slova, přesto, že jsme doma spolu. 😐 Nemá potřebu komunikovat, což chápu, o čem taky, když jsme spolu teď pořád doma. On ten náš vztah už byl takový narušený předtím, ale myslela jsem, že to nějak překonáme. Mám trochu pocit, že se snažím jen já a už mi dochází síly pořád něco zkoušet, když z druhé strany není odezva. Přemýšlím, že bych šla do práce já, jen nevím, zda bych si na sebe neupletla bič. Muž chtěl být chvíli doma, než si práci začne hledat, ale vidím, že mu to nesvědčí.
Aha, tak to tam asi je nabaleno více věcí a s tou prací to až tak moc nesouvisí. Je to zakořeněno někde hlouběji evidentně. Ale musíte asi chtít oba, jinak to nepůjde. Jinak můj švagr byl bez práce 4 roky...švagrová to neustála...teda jako ne, že by snad měla, aby to nevyznělo, že to je její chyba - ono se to postupně nabalovalo, bylo tam toho víc a víc, ale ta dlouhodobá nezaměstnanost tomu rozhodně nepomohla, ono by to skončilo i bez ní, jen se to asi urychlilo.
Klasický ponorka.
A klasický pár co se s dětmi začal zanedbávat.
Hele ono to nebude tak velký a hrozný jak to vypadá. Spíš je to častý jev a vlastně taková normální situaci. To že jste v té situaci podráždění atp to je přece naprosto pochopitelné. Kdo z párů, který se roky zanedbával a do toho jeden z nich - MUŽ napracuje, kdo by neměl ponorku a kdo by byl happy??
Teď ale jak z toho ven.
Možná úplně první krok může být že to prostě pojmenujete a tím pádem zracializujete. Nebudete dělat z komára velblouda. Naopak pochopíte napřímo co se vám stalo a co se děje I proč jste tam kde jste.
Prostě bych to pojmenovala pravým jménem. Hele muži my jsme vlastně klasický pár co dal vše do dětí a už mu nezbylo nic na sebe navzájem. Zanedbávali jsme se. Co si vyrazit?
Podotýkám že hlídání se prostě vždy dá zajistit. Když ne přes rodinu či známé, tak třeba na hlídačkách najít slečnu která se vám osvědčí a bude vám třeba dlouhodobě čas od času hlídat.
To samé s ponorkou. Prostě si uvědomte že máte ponorku. To proto je MUŽ tak náladový, podrážděný a ty to samé. Tečka. Nic víc v tom není. Ideální by bylo kdyby si našel aspoň něco, třeba jen pár hodin kdy bude pryč z baráku 😅 Nebo ty. Budete-li se míň vidět, budete-li si vzácnější o to větší šance že se sblížíte. Klasický vztahový paradox 😅😉
Ale prostě nedělat z toho něco víc než to je.
Ono je to i z extremu do extremu. Predtim mel praci, kdy skoro nebyl doma (jakoze vubec, nez ze by chodil pozde) a ted je doma furt. 😁 Ja byla xlet vlastne takova "samozivitelka" s obcas vikendovym manzelem. To se taky projevilo na vztahu s prostrednim ditkem, byli si cizi. Za tu dobu, co je doma se to ale zlepsuje. Nicmene treba nedavno jsem byla s ditkem u lekare a doktor to s nim umel lip, nez vlastni tata (zase chapu, ze maji bohatou praxi s detmi a pristupu k nim). Ucime se po letech fungovat jako rodina. 🤦 Ale asi jak pisete, kde je vule, tam je cesta. Bude to chtit zapracovat na te komunikaci.
Moje švagrová měla něco podobného - 16 let to měli tak, že švagr přes týden žil u svých rodičů, kde měl práci, švagrová s dětmi žila 100 km daleko, spolu byli akorát o víkendu. Před 4L dal švagr výpověď a sestěhovali se a myslím, že to prostě neustáli, protože na sebe nebyli zvyklí, každý měl jiný rytmus a jiný styl života, o víkendu byli rádi spolu a dost věcí asi přehlíželi a víc tolerovali, při tom sestěhování to pak postupně bublalo, až to bouchlo. Myslím, že vůli měli oba, hlavně švagrová by měla mít svatozář, a prostě už to nedala, nešlo to. Podle mě se snažili, ale holt se naučili žít jeden bez druhého, takže to spojení pak nešlo.
Nevím jak máte staré děti, ale co kdyby by teď byl s dětmi převážně manžel?? A ty třeba na brigádě atp..
To že do toho vkládáš významy typu že doktor to s vaším dítkem umí líp než jeho otec, to mi příjde dost nefér play. A zbytečné, vyloženě čistě destruktivní a zbytečné takto smýšlet...Jak sama píšeš, makal, aby vás uživil...těžko mu vyčítat, že na děti neměl tolik času co ty nebo kolik by bylo třeba..
Ale může to dohnat teď. Jen mu poskytni pro to prostor 🙂. I když jsi třeba už navyklá to mít ve své režii a pod kontrolou...
Začněte na sobě pracovat, poradna, když nebude chtít tak sama, dá se s tím pracovat a mít pak dobrý vztah.
@reeeza akorát s tim hlídáním, kdyz jeden nepracuje a druhy je na rodicovske, uplne si neumim predstavit, kde vzít peníze na chůvu 🤔
A proč nejde na rodičák manžel, když stejně nemá práci? Ty vypadneš do práce a budeš mít klid. To taky hodně udělá. Je to náročné období pro vás oba. Je třeba neskutečná dávka tolerance.
@sarihy celkem svagrovou chapu a rozumim tomu. Nekdy to holt nejde ani pri sebelepsi vuli.
@leilinka1234 asi to tak dopadne, ze pujdu do prace ja. Uz jsem i na par pohovorech byla, ale zatim tedy neupesne.
@reeeza chapu, kam miris a mas pravdu, ze na nej koukam mirne pokrivenou optikou (ma to bohuzel taky svuj duvod). Ale da se na tom zapracovat a zlepsit to. Jak pise @lv
Kazdopadne diky za nazory, ze si myslite, ze s tim jeste neco jde delat a nejak to zmenit. 👍
Nevím, co máš namysli jako dlouhodobý vztah. My jsme s manželem 17,5 roku, z toho 16,5 roku manželé. Jasně, že je to jiné než na začátku nebo za bezdětna, kolotoč máme přes týden takový, že večer jsme rádi, že vedle sebe sedíme, mlčíme a a jen dýcháme... Ale pořád tam je takové to "to", on je moje druhá půlka. Nečekám, že budem jak králíci nebo že tam bude pořád takové to napětí a to šimrání v břiše a všechny ty věci, co na začátku, ale to, co mezi námi je, je mnohem víc ještě, je to jinde a mnohem pevnější a vlastně o mnoho lepší než na začátku.
U vás mi přijde, že největší problém je manželova nezaměstnanost, to musí být náročné pro něj i pro tebe, a z toho pak mohou pramenit ty všechny vaše neshody.