Dlouhodobý vztah a psaní s jinýma

Ahoj,

potřebuji se někomu svěřit a prosím o Váš názor.

Mám přítele, jsme spolu 7 let je to náš obou první vztah, jsme svoji i první sexuální partneři. Oba jsme před vztahem měli pár flirtů akorát.

Byli jsme oba na výšce a byli takový trochu nespolečenský, občas jsme s někým někam jeli jako s přáteli, ale spíše jsme byli s rodinou nebo spolu. Oba jsme občas zašli s kamarády z výšky na pivo nebo tak. Já jsem pak chodila daleko víc a celé roky mu říkala, ať jde také, ozve se starým kamarádům.

Teď už dva roky oba pracujeme, a poslední půl rok je v nové práci, kde má okolo sebe hlavně ženský kolektiv a hodně podnikavých lidí a společenských a okoukává to od nich, že být s lidmi a přáteli je vlastně fajn a není se čeho bát. Takže mají strašně moc pracovních akcí hlavně večer.

No a teď si prostě začal psát s jednou kolegyní, píšou si celé dny, přišla jsem an to náhodou, když mi jeho mamka posílala něco na jeho Whatsapp, protože moje simka byla pár dní deaktivovaná. Když spolu nejsme, a je třeba u své rodiny na návštěvě, tak si píšou i do noci. Nejsem moc hrdá na to, že jsem zprávy četla, ale nedalo mi to. Píšou si jako o normálních věcech, ale je z toho cítit, že je to takový ten oboustranný flirt, což je docela v pohodě, ale právě to docela...obdivuje na ní spoustu věcí, byli jsme i teď na dovolené a neodpustil si jí nepsat. Takové to, když odejdete do koupelny a víte, že zvedá telefon a odepisuje. A já jsem z toho teď celá špatná. Protože právě v minulosti už bylo pár žárlivých scén kvůli jedné, občas to s jí přeháněl to psaní, ale vždy jsem to nějak utla, že to třeba omezil, nikdy jsem mu to nechtěla úplně zakazovat, byl to taky jen flirt, i když z její strany to bylo něco víc. Ale byla to slečna, která byla daleko. Tohle je kolegyně.

Když přítel mluví o našem vztahu, tak mluví jako o fungujícím a pohodovém, mluví o nás i v práci, ale to nezabraňuje ničemu že. Mám teď z něj pocit, že objevuje nový život a na všechno mi říká - je to normální, když jsem se ho zeptala na kolegyni, tak řekl, že udržuje vztahy v práci a že mu to hladí ego. Ale prostě ta myšlenka toho, že si vlastně nikdy nic moc jiného nezkusil a teď je obklopený spoustou holek a otevřeli se mu úplně nové dveře, tak se bojím aby nezkusil moc svobody a nechtěl prostě dohnat svobodu, kterou tak úplně ve vztahu neměl. Říká o sobě, že je skvělý, protože i kolegyně v práci ho v tom utvrzují. On opravdu skvělý je, podporuje mě ve všem - mám koně, takže se vidíme jen po večerech. Smějeme se, vidím na něm, jak třeba na mě mrkne a jdeme si na 10 minut lehnout do postele večer a povypravime si o svém dni a pak se sejdeme třeba až na večerní seriál. Chodíme randit a tak. Ale je ve mně pocit nebo možná to je intuice, že prostě má teď pocit, že je moje výhra, a že bych mu vše odpustila, a já nechci vyvolávat konflikty zejména ty žárlivé, chápu že se potřebuje pořádně najít a mít určitou svobodu jako by měl mít každý vztah, ale užírá mě to a upadám do myšlenek, že mě opustí nebo že se zamiluje do jiné, protože s lidmi z práce vždycky trávíme nejvíce času.

Rozumíme si téměř ve všem, stejné hodnoty, filmy, každý máme nějaký svůj zájem, a pak máme i společné zájmy třeba ty filmy, občas jdeme spolu na tenis, děláme i podobnou práci jen v jiné firmě, takže naše debaty jsou i o tomhle. V sexu je to super, zkoušíme spolu poslední dobou i nějaké nové věci. (Občas má poznámku, že neví, co se mu líbí, že nic jiného nezkusil, takže to mě taky nahlodává).

Takže vlastně nevím, jestli mám bouřit vody, že flirtuje s kolegyní nebo to ještě nechat, netrápí mě ani to samotné, pracuji dost na svém sebevědomí poslední roky (a doporučuji knížku Vědomá prostitutka), ale přeci jen je ve mně pořád to staré já, které má obavy z toho, aby mě neopustil, protože se mnou nebude mít svobodu jakoby měl bez vztahu. Ještě poznamenán, že kolegyně mi nevadily a ani nevadí, jen tohle že si najednou s jednou pořád píše. Přístup do telefonu mám normálně, nic nezablokoval, a nechová se nijak zvláštně, ale taky vím, že je dost chytrý na to, aby tohle byla taktika. A trochu z něj cítím, že se cítí omezován - protože jsem si to neodpustila a řekla mu na dovolené, že je to náš čas, tak že nemusí vypisovat jiným, řekla jsem to relativně v klidu a i jsme se o tom bavili, ale řekl, že je normální být společenský, že psát nepřestane, že se baví o normálních věcech. A je teď prostě na několik dní u své rodiny a já sama doma a nemůžu přestat myslet na to, jak si píšou do noci zase.

Omlouvám se za sloh.