Divné chování manžela. Co si o tom myslíte?

@reeeza
Ve chvilich, kdy je fajn, si to uzivam, vsechno je fajn a pak z niceho nic vstane a jde zas na mobil/PC.
Ma svoji pracovnu, kam se zavre a hraje hry. Doma nedela vubec nic. Akorat bordel.
Nakvasena urcite nejsem

Odeslalo se mi to driv.
Jezdim pryc celkem casto. Obvykle mi napise na mobil, at se klidne zdrzime pres noc, dele, at nespechame domu, apod..

On moje hranice neustale porusuje, kdyz uz udelam scenu, ze uz nemuzu, ze takhle ne, tak funguje 1 den.. no.. vynese odpadky a jde na PC.. ale dotykat se mne nebo neco? Ani nahodou..

A mi z toho bohužel právě ta milenka vyplývá ☹ nemám ráda, jak tady skoro u každého druhého prispevku podobného typu,se hned vyroji spekulace typu milenka...ale v tomto případě mi to milenkou prostě zavani ... jako bych se vrátila v čase do doby, kdy to ve spoustě věcí bylo uplne stejne u nás doma, a byla za tím bohužel fakt ženská.. Byt to tak samozřejmě nemusí, a kéž by nebylo... třeba prostě blbe období, práce ho štve, doma děti - takže kolotoč...
Asi bych se ho narovinu, pokud možno co nejvíce v klidu, zeptala, zda prostě někoho má..

@zuzanka_13 popravde by se mi ulevilo. Citim se jak prasivy pes. Zkusim se to nejak vykomunikovat. Rekla bych, ze jsem fakt hodne respektujici a tolerantni osoba. Jenze cele ty roky jsem si asi nechavala prilis kalet na hlavu a tady je vysledek.

v podstatě se neznáte.
bylo by fajn, kdyby jste si mohli spolu sednout a promluvit si o vašich představách, jak to vidíš ty, jak to vidí on
nemyslím si, že by v tom byla jiná žena, nebo muž
jen ho prostě semlela realita běžného života, stejně jako tebe

Začala bych tím,že bych šla s kamoškou na kafe a děti mu nechala na hlídání a pokračovala bych ti ,že bych ho taky ignorovala ....možná má milenku a možná taky ne.U chlapů to dost často závisí jestli mají nějaký problém v práci nebo ne.
Udelej si taky nějaký výlet a dětma a jeho nech doma a uvidíš jaká bude reakce....držím palce.

Díky za odpovědi, holky..

Mluvit jsme samozřejmě zkoušeli několikrát, jenže on má děsný problém s tím, že jakmile řeknu “Tohle se mi nelíbí, protože se cítím ponížená”, tak on to začne brát jako útok na svou osobu a jde do obrany a útočí, uráží, tepe do slabých míst. Jakoukoliv mou nespokojenost bere jako svoje selhání. Mluvím s ním fakt opatrně. Neříkám, co on dělá špatně, ale jak se já cítím, když se děje např. to odmítání dotyku..
Jenže já už jsem fakt vyčerpala veškeré svoje schopnosti.
S tím výletem s dětma.. teď jsme byli celý víkend pryč.. volali jsme mu a byl šťastný, že má doma klid..
ale v tomhle se přece nedá žít. Ve mně to zabíjí poslední zbytky lásky a snahy s tím něco dělat. Co potom? Rozvod? Kvuli tomu, ze neumi mluvit? Já mám fakt chuť odjet na měsíc někam na chalupu, aby zjistil, jestli mu chybím, nebo ne.. nemám ale kam odjet. Ani nemůžu..
ale odhodlala jsem se, že odvezu děti k našim a nekam vyrazim :D

jak jsou velké děti? A co ti řekl na ty dotyky?? Bývalo to dřív úplně v pořádku? Kdy se to zlomilo?

Neváží si tě. Nevidí, nevnímá co děláš pro rodinu. Musíš se dostat z bytu ven bez dětí, nechat to na něm. Nějaký kurz, vínko s kámoškou, klidně i nějaký víkend mimo. A buď tajemná... 😏

Děti mají 5 a 2. No vyjma těhotenství sex fajn, někdy lepší, někdy jen průměr, ale fungovalo to. Od začátku vztahu večery trávíme spolu. Film, seroš, hra, povídání, drink.. najednou ale uspavám děti a slyším, že na seroš kouká už beze mě..
děti mu nechat nemůžu. Odveze je obratem k jeho máti a on odjede taky.. vyzkoušeno..

@dashyyy dotyky byly v pohodě, mazlení, hlazení, tak do druhého těhotenství, pak se to vrátilo tak kolem 4 měsíců mimina.. a fungovalo to docela dobře další 1,5 roku.. zlomilo se to před těma cca 3 měsícama + -..

S tchýní se nedá domluvit? Že bys jí vysvětlila situaci? Že chceš, aby se probral a začal se taky starat? Jinak ta manželská poradna.. už jsem tady dříve četla.. běž tam sama a oni ho pak pozvou dopisem. Dopisem, který jde těžko odmítnout.

Tak přesně stejně zacyklení jsme byli i my. Nesnesl žádnou konstruktivní kritiku, odlišný názor atp. Trvalo to 3 roky, poslední rok tak intenzivně že už jsme nebyli schopní spolu vůbec komunikovat. Rozešla jsem se s ním. Museli jsme spolu ale sdílet bydlení další rok, bylo to psychicky brutál, ale žili jsme si každý odděleně ( partnery jsme neměli). Pak jsem na měsíc odjela. Byli jsme bez jakéhokoliv kontaktu.
Přijela jsem až po vánocích, v koši mrtě prázdného chlastu a chlap od té doby jak vyměněný. Oba jsme o sobě přemýšleli a ta odluka nám dala asi i odstup a prostor si spoustu věcí uvědomit. Mu došlo, že pokud na sobě nezapracuje tak zůstane sám, že prostě tak urážlivýho a vztahovačnýho chlapa po svém boku nesnesu.

Oba jsme zároveň měli online individuální terapii během toho porozchodového času. On tak jednou za měsíc, dva. Já intenzivnější tak jednou dvakrát za měsíc. Každý jsme se tam vypovídali z toho co nás trápí a každý jsme se zaměřili na svůj vlastní rozvoj. Tím ho můžeš namotivovat, že se bude moc vykecat, postěžovat si a fakt tam bude vyslyšený a už to mu uleví. Plus terapeut na jakýkoliv problém poskytne jiný úhel pohledu, což je super. Nenamotivuješ ho tím že je s ním něco blbě a měl by se tam jít "opravit".
Předtím jsme měli párovou terapii, dohromady u tří terapeutů během těch tak dvou let. Zpětně nám příjde že to vedlo spíš k rozchodu, člověk si tam víc uvědomí co chce co nechce a je namotivovaný prostě mít odvahu odejít 😄

Jinak hodně pomohlo uvědomění, že v těch stresových situacích to nejsme " my", naše dospělá verze, ale naše malá, dětská verze: nedoceněná, ukřivděná, nebo nevyslyšená, nepochopená. Všechny ty křivdičky z dětství dřímají v jaždém z nás. Když tak někdy zase zareaguje vztahovačně a kope kolem sebe, vidím malého kluka co mu je ukřivděno, snaží se a není to dost atp. Nereaguju pak na tohle chování už tak emotivně. Tím pádem i on se dřív uklidní. A obráceně, já taky někdy vyjedu nebo řeším až moc něco. Daří se mu to ustávat, zkouší mě spíš uklidnit než aby to eskaloval.
Pak si vždycky už v klidu řeknem co si o tom myslí naše dospělé verze 🙂

Ale nebýt rozchodu a odloučení a individuálních terapií, až sem to nedotáhnem.

Mě tu nejvíc zaráží to, že se nesnaží budovat vztah se svými vlastními dětmi 🙄. Chápu že dvouleťáček ho natáhne, ale s pětiletým už se dá dělat spoustu věcí, budovat zájmy, povídat si atp..
S tchyní by se dalo domluvit, aby když má mít děti on, tak mu hlídání odmítne? Vysvětlit, že by si děti tátu chtěli víc užít?

@reeeza dekuji moc. Dodalo mi to nadeji, ze to nejak dopadne. Opravdu budu teda ten prvni krok na terapii muset udelat ja. Zavolam nekam jeste dnes.
S tchyni se mluvit neda, chova se k manželovi jak k 5 letemu diteti. Spatna budu ja. Je to jeji mazanek..
S tim starsim mel skvelej vztah, furt byli nekde v parku, hrali fotbal, na kole, bazeny. Ted v zimě teda hrajou hodně na PC spolu. Něco se ale zmenilo. Prijde mu, ze je najednou nevdecny, kdyz třeba dite rekne “ ta voda je studena, mne se tam nechce”. Tak hned dite vyslechne prednasku o chudych detech v Africe apod.. Syn rekne “ pujdu bud na tobogany nebo do virivky”. Manzel chce jít plavat. A uz jsou v konfliktu.
S věkem si syn samozrejme zacal vice rikat co chce a nechce, co mu vadi a nevadi a manzel chce jet takovou spartanskou výchovu tipu “ protože jsem to řekl”, se kterou ho syn posle nekam. Syn je totiz silene inteligentni a pokud mu nedas padne a logicke argumenty, umlati te sam svyma argumentama. Rikame mu malej JUDr.
Manzel je ke vsemu jeste dost stydlivy, nema rad neco resit pred lidma. My se synem jsme pravy opak, takovy srdeční, hlucni, vysmati, hned se dáme do řeči..

@reeeza a to já zase nechápu, jak si může táta dávat nějakou hranici věku, kdy se dítěti začne věnovat. Nebo pohlaví. Takový ty řeči to víš no teď jsou na něj moc malý nebo to víš no je to holka,kdyby to byl kluk tak by se mu věnoval víc. Co to jako je ?!

Jako by měl potřebu být dominantní. Je něco, v čem je dominantní on, v čem rozhoduje on nebo co zařizuje on a ty ne?
To jsme s mým taky řešili. Já jsem totiž schopná zvládnout i zařídit vše. Musela jsem se naučit se i občas " podvolit", do nějakých věcí mu prostě nemluvit, ne vždy musím mít na vše názor. Učím se nechat někdy rozhodnutí na něm.
Můj se zase musel naučit přijmout fakt že jeho pravda není jediná možná pravda. Mince má ve vztahu vždy dvě strany. A že prostě to je život. Jíme-li jedno jablko, tak mu opravdu může připadat sladký a mě zase kyselý. Fakt to nedělám schválně 🤣Právo na vyslovení názoru ale máme oba. Právo na jedinou pravdu ani jeden. Musí respektovat odlišný pohled na věc, odlišné potřeby druhých lidí. Na to jsem zase háklivá já, přes to nejede vlak.

Já bych možná řekla že má nějaký deprese, nějaký trápení…. 🧐

Mrzí mě, že to máš tak těžké. Je to divný a musí být hrůza v tom žít.
Co nějaký zdravotní problém, o kterém se stydí mluvit?
Je to možné?
A první, co mě napadlo byla taky jiná ženská. Ty říkáš, že by neměl čas se s ní slejzat, ale taky píšeš, že jsi často s dětmi na výletech a on ti ještě napíše, ať tam klidně zůstanete přes noc. Navíc stejně nebezpečná a hnusná je i virtuální nevěra, může si s někým psát.

@reeeza no, popravdě tak 99% rozhoduju a řeším já. Vlastně všechno. Děti jsou na mě, jejich kroužky, tankování do auta, nákupy, jídlo, dovolená, Vánoce, narozeniny, oslavy, oblečení, domácnost, oslavy, placení, opravy doma, opravy auta……
On nedělá nic, protože nechce, nebo “je mu to úplně jedno..”
Snažím se mu nabízet varianty, ale stejně to nechává na mě. Už jsem mu to i řekla, že ho nepotřebuju. Je jak moje 3. děcko, spíš teda na obtíž. Protože z dětí mám radost a štěstí. To jsem mu taky řekla. :(
Chci to strašně zachránit a chci aby byl super jak dřív, ale fakt je na ránu.. já jsem samozřejmě hnusná mnohem častěji na děti. Protože jsem z toho dusna doma uplně vyřízená. Neskutečně dobře se mi dýchá, když vypadneme a mám sevřený žaludek, když se vracíme.
@gruyerre
Zdravotní problém netuším, ale k lékaři ho vozím já a papíry mi odevzdává, abych uklidila do složky, co na to máme.
Jestli má nějaký deprese? No to asi má, ale jak pomoct člověku, který pomoct nechce?

Do mobilu se mu nedostanu, ani do počítače. Virtuální nevěra je klidně možná, ale to nezjistím..
Nemyslím, že by si někoho vodil k nám, protože tady je věčně brajgl a jak to nechám, tak to najdu. On neudělá lautr nic doma. A nikam nejezdí, sledujeme si polohy. Bývá doma. Podle mě celou dobu hraje na PC a možná sleduje nějaké nahotinky. Platí si nějaký premium na nějakých strankách, to vidím ve výpisu, ale nic extra pro vztah “nebezpečnýho”..

Proč si lidé sledují polohy? 🤔

@lennus ztrata telefonu, bezpecnost, ujisteni se, ze dojel druhy v poradku domu/do prace..?

Stačí napsat SMS dojel/a jsem v pořádku atd. Tohle jsou obezličky pro to mít druhého pod kontrolou.

Tak není nic jednoduššího, než to vypnout, když chci někam tajně. Vypínám si to běžně :D nevím, proč jste se tolik chytily zrovna tohoto a komentujete úplně mimo téma.

Jestli dobře počítám, tak první dítě jste počali po pár měsících vztahu s tím, že vám bylo 23/24. Dobře, holka je vyspělejší, ale chlap je v tomto jiný. Dospívají déle a on přišel o ty "mladá" léta. Ale nen8 to omluva za jeho chování
Tím, že tě odhání, máš dvě možnosti - nepřitahuješ ho, jelikož se ti změnila postava a pokud jsi stejná vzhledově jako před dětmi, tak to na mne působí jako, že má ženskou. Co mě napadá, tak uspat děcka, hodit sexy prádlo (nové, neokoukané) a zkusit to tímto způsobem. Pokud ani toto nezafunguje, tak bych to já viděla na ženskou popřípadě nějaký hlubší problém ?
Narovinu bych se ho zeptala, zda chce zachránit vztah, že takto fungovat nemůžete. Pak bych jednala dál - buďto poradna a nebo konec. Je ti 30, nejsi stará a mít chlapa, co se chová jako další dítě? Děti chtějí dva, má se podílet. My s manželem to máme nastavené tak, že v domácnosti fungujeme oba - nejsem já a ani on sluha toho duhého. Ano, hlavně uklízím a vařím já. Ale on občas uvaří, uklidí, když nemá odpolední, večer koupe a uklízí po synovi, kdy já jsem v kuchyni a vařím večeři, takže se sejdeme ve stejný čas u večeře spolu my dva.

Muze mit psychicke potize, pri prvni vetsi atace uzkosti jsem prizivala neco jako rozhodovaci paralyzu a ztratu chuti na sex. Nebo muze byt od maminky zvykly, ze zeny ridi svet a chlapci se tak nejak vezou…a proc by neco delal vzdyt vy si to nejak zaridite…nevim asi bych zkusila nejakou rodinnou vtahovou terapii a pak se uvidi, a servirovat to stylem vztah je vztahem 2 lidi, kteri na nem musi pracovat, pokud nechce say, good bye

No to je prave ono. On se potrebuje citit jako chlap ktery ma prostor rozhodovat a veci muzou byt i po jeho. Jsi moc dominantní, uber. Nemusíš vše řídit. Dej mu prostor a prilezitosti rozhodovat a byt chlap. Ted to nerikam ve zlem. Nam to pomohlo. Taky mam tendence rezirovat a fakt jsem s tim ubrala a chlap se zacal vic zapojovat a rozhodovat a ma i chut na sex protoze se v nem zase probudila jeho maskulinita.
Hele čím větší koule budeš mít ty, tím menší je bude mít on.

@martulka88 počítáš správně. Ale byla to velká láska, přetrvalo to i po prvním dítěti, svatba, druhé dítě.. a najednou řez a mám vedle sebe někoho jiného.
Postava se mi nezměnila, dřu na sobě. Chodím cvičit. Tak jasně, ve 23 a 30 je to něco jiného. Nějaká vráska u oka možná přibyla, ale pečuju o sebe a o muže jsem nikdy nouzi neměla. Myslím, že jsem dost atraktivní.
Za erotické prádlo by se mi vysmál.. to už nechci zkoušet. To jsem pak brečela v prádle za 2 tis v koupelně..

@reeeza
Sakra, máš pravdu, on nemá koule. Ale jak začít? Co na něm nechat? Spadne nám to tady na hlavu. On není schopný vyřešit ani konflikt s bezďákem, co na nás řval.