Dobrý den, nejradši bych poprosila o radu přímo odborníka, ale nevím přesně kudy kam.
Jeden člen naší rodiny se začal chovat zvláštně.
Má diagnostikovanou obsedantně kompulzivní poruchu, léčebnou, již zhruba 5 let, z mého pocitu a pohledu laika, je to ale diagnóza špatná, nebo se k tomu něco přidružilo, nebo je to vedlejší příznak něčeho závažnějšího.
Před pár desítkami let zažil dost traumatickou událost, která ho bohužel poznamenala do konce života.
Jenže teď se chová divně, téměř nemluví, občas mi přijde jakože není duševně ani přítomen. Dělá divné věci, rovná věci na stejná místa, nesmí být jinde, den musí mít určitý řád - časový, jinak má takové celkem panické ataky - tohle bych řekla, že patří k té poruše co má diagnostikovanou.
Jenže pak se z ničeho nic sebere a odejde - kamkoliv. A přelivá třeba vodu z místa na místo, naleje do sklenic, vyleje do dřezu....nebo stojí naproti zdi a prohlíží si ji, jak když na ni něco hledá. V noci chodí ven , stojí a kouká do prázdna. Sedí venku, sedí a mlčí, do prázdna hledí. Když se ho zeptám proč to dělá, řekne mi, že nic nedělá, že jsem blázen a měla bych se dát léčit - tím to pro něj končí. Na další otázky mi už neodpoví. Celkově přestává dost komunikovat - deprese? Asi...ale je pod dohledem, proč se takhle chová? Má někdo zkušenost, že by to mohlo být opravdu jen z psychického vyčerpání?
upřímně se dost obávám. Aby si případně časem něco neudělal, případně neměl například schizofrenii - psychózu.
Koukání do zdi/do tmy/do prázdná je obvykle znak přetížení. Ať už mentalniho, nebo třeba smysloveho. Chápu, že ho v tu chvíli otázka "co dělá " naštve. On zkouší odpočívat a vy ho z toho vytrhujete. Tohle chování je obvykle tahání záchranné brzdy a vytrhovani z něj prostě bolí. Nemyslím si, že je to deprese, myslím, že je to prostě únava. Neresena únava ale může v depresi přerůst.
Je možná, tomu člověku nějak ulevit? Pokud chodí do práce, tak třeba zkrátit úvazek? Nebo aspoň ulevit od prací v domácnosti? Vytvořit mu "zasivarnu ", která bude fakt jen jeho, nikdo mu do ní nepoleze a když od do ní odejde, tak ho nikdo nebude kontrolovat a rušit?
@cilkat souhlasím s tebou. Táta byl psychicky nemocný a když prostě nechtěl komunikovat tak nekomunikoval. Byly dny, kdy jen buď ležel a koukal do stropu nebo seděl a koukal z okna. Ani mámu ani mne vlastně nenapadlo, nějak ho z toho vytrhovat, kromě teda toho, že jsme ho ( pouze slovně) tahali z postele k obědu nebo k večeři, aby se aspon trochu najedl, když mu jinak nebylo dobře.
Má znaky autismu , možná aspergera .
s psychickým onemocněním, jakýmkoli, se pojí holt zvlášní chování. To zda patří k dané diagnóze, řekne jen ošetřující psychiatr. To se musíš ptát jeho.